Pístový kompresor (1:35)

Vážení čtenáři, dnes vás vítám u dalšího modelářského článku, který ale nebude věnován pouze modelu. Přidám k němu i příběh, jak se to vše seběhlo... Původně jsem chtěl další článek věnovat nedávno dokončené figurce v měřítku 1:6, pak ale přišla dovolená, která vše změnila. Po návratu z ní jsem chtěl hned začít pracovat na vinětě z předválečné Francie. Vzal jsem si s sebou i návod stavebnice, která v ní měla figurovat, ovšem již při cestě domů plné slz mi bylo stále jasnější, že se pustím do zcela jiného projektu. Ale postupně...

 Sada firmy MiniArt 35327 stojící u počátku tvorby mé další diorámy.

Plastic People of Tovačov (XI. ročník)

 Oproti v posledních letech již tradičnímu květnovému termínu se tovačovská soutěž plastikových a papírových modelů Plastic People of Tovačov letos uskutečnila až v červenci, konkrétně v sobotu 24. 7. 2021. V době, kde se teď všichni nacházíme, především pak v posledním téměř roce a půl není nic jako dřív a stejně tak se nedá na nic příliš spolehnout. V roce 2020 se PPofT samozřejmě uskutečnit nemohla, i když jsem na ni měl velké plány. Zprvu se zdálo, že ani v roce 2021 "Tovačov" neproběhne, nicméně více něž měsíc před akcí se na FB stránce soutěže objevil příspěvek hlásající neuvěřitelně pozitivní a jistě nejen pro mě naprosto úžasnou novinu. Pokud se nic nezmění, soutěž by měla proběhnout 24.7. 2021. V práci jsem si okamžitě zajistil volný víkend a kontaktoval pořadatele i kluky, s nimiž poslední roky jezdíme do sportovní haly s výstavkou tematicky laděnou na konec První republiky. Jednou jsme s ní zasáhli až do Protektorátu. Má vize byla jasná. V roce 2020 se zaměřit na osvobození vlasti v květnu 1945, to samozřejmě nevyšlo. A letos? Tentokráte bylo mým plánem, se kterým zbytek družstva souhlasil, přiblížit návštěvníkům něco jiného, než možná již trošku okoukané četnictvo tvořící vždy páteř našeho koutku. Zkrátka vzhledem k letošnímu letopočtu, byl Michal připraven prezentovat téma Velké vlastenecké války. Tento nápad se ale nakonec nesešel s nijak vřelým uvítáním pořadatelů soutěže, tedy jsme se vrátili k již osvědčené První republice. Nacvičený scénář, kde není třeba nic moc upravovat a přílišně se připravovat. Konec konců mohlo by se zdát, že za ta léta to již máme v malíčku... I tak proběhlo několik málo obměn a úprav, které ale dle mých dojmů mnoho návštěvníků ani nepostřehlo.

Pokud jsem psal o obměnách v naší výstavce, tak ty největší bezesporu proběhly v personální oblasti. Zleva: Strážmistr ČS Četnictva Snopek, Dalibor; Příslušník SdFK (Sudetendeutsches Freikorps) Knotek, Daniel; Strážmistr ČS Četnictva Knotek, Martin; Slečna Procházková, Petra - Dobová civilistka a Strážmistr ČS Četnictva Trlica, Michal. 

(Autorem fotografie je Marek Zindulka, kterému touto cestou mnohokrát děkuji.)

Tokarev TT-33

 Airsoftová pistole od WE Tech

Jak jste si již jistě všimli, krom plastikových modelů patří k mým koníčkům vojenská historie na jejímž poli se věnuji Československému četnictvu a Rudé armádě. Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou poskládat si krom uniformy pěšáka RKKA také zdravotníka, což by tak trošku (nebo trošku víc) souviselo s mým skutečným zaměstnáním. Navíc jsem od své úžasné slečny dostal letos k narozeninám nádherné zdravotnické límcové výložky vz.35. To je ovšem jen začátek... Když jsem si prohlížel předepsaný obsah zdravotnické brašny (který se mi ani nepodařilo najít celý), bylo mi hned jasné že to bude běh na velmi, velmi dlouhou trať. Ale já prostě musím pořád něco skládat, kompletovat a vyrábět. Abych se ale dostal k tématu dnešního článku... 

Hned v prvních bodech příručky pro zdravotníky RKKA stojí psáno, že tito musí být připraveni bránit sebe i své raněné soudruhy se zbraní v ruce. Ačkoli mi zatím není známo, jestli bylo někde ustanoveno jaký typ zbraně k tomuto účelu zdravotníci fasovali, fotografie ukazují jak karabiny Mosin 1938, samopaly PPŠ-41, PPS-43, tak i praktické a skladnější revolvery Nagant 1895 a co je pro dnešek důležité, pistole Tokarev TT-30 a 33. 

Můj airsoftový Tokarev TT-33 od WE Tech spolu s pouzdrem, pojistnou šňůrou, zásobníkem a vytěrákem pro originální zbraň a školními náboji 7,62x25 Tokarev. Řekl bych že méně pozorný pozorovatel na první pohled nepozná že jde o airsoftový model reálného Tokareva.

Velorex 16/350 (Abrex, 1:43)

...prostě druhý hadrák v pořadí.

 Vážení kolegové modeláři a příznivci mého blogu, jsem rád že Vás dnes po více něž dvou měsících mohu přivítat opět u nového článku. Konečně! 

Možná to vypadá, že při stavbě hadraplánu od firmy Eduard v měřítku 1:72 jsem této předloze naprosto propadnul a nyní potřebuji do sbírky další kousek. Pravdou je, že stavba Eduardího hadráčku mě neskutenčě bavila a kdyby byla tato stavebnice snáze sehnatelná, možná bych si ji někdy rád zopakoval. Možností námětu scény s tímto ikonickým vozidlem, jeho zbarvení i dostupných doplňkových sad je dost. Nicméně tentokrát to bylo úplně jinak...

Vlevo dokončený Velorex od Abrexu v měřítku 1:43 a vpravo již vám jistě známý kousek ze stavebnice firmy Eduard ve dvaasedmdesátině. Velikostní rozdíl není na fotografii příliš zřejmý, nicméně v měřítku 1:72 je Velouš znatelně menší.

Velorex 16/350 - Dokončení

Minulý víkend jsem pro Vás připravil článek shrnující stavbu dvaasedmdesátinového Velorexu 16/350 od tuzemské firmy Eduard se slibem, že v následujícím článku se zaměřím na tvorbu podložky s výřezem cesty a rozkvetlé letní louky, zkrátka takový ten typický výjev a pohled, který mám na letním cestování velice, velice rád! V jednom ze starších článků jsem také přislíbil, že se u dalšího projektu pokusím zdokumentovat tvorbu podložky modelu s terénem krok za krokem prostřednictvím slova i fotografie. Nuže, vše je hotovo, nafoceno a připraveno k webové prezentaci. Takže hurá do toho!

Na úvod fotografie dokončeného díla.

Velorex 16/350

 ...aneb legendární "hadrák".

Roku 2016 vydala světoznámá česká modelářská firma Eduard dvaasedmdesátkrát zmenšenou neotřelou a skutečně originální stavebnici proslulého hadraplánu. Škoda jen, že šlo o vstupenkový model na soutěž E-day, kam běžně nejezdím. Model byl následně dostupný pouze pro členy Bunny Fighter Clubu a v roce 2019 spolu se dvěma verzemi What-if obtisků opět jako vstupenkáč na E-day. Řekl bych, že toto znemožnění zakoupit si Velouše jako stavebnici je docela smutné, neboť se jedná o skutečnou raritu na trhu.

V říjnu 2020 pak byl Velorex od Edy přibalen k vydání časpisu ABC a prakticky všechny modelářské skupiny na FB, kde jsem členem začaly být zaplavovány touto informací i fotkami úlovků z trafik a supermarketů. Netrvalo to ani nijak dlouho, kdy se pak někteří lovci chlubili i fotkami hotových minimodelů. 

Nejprve jsem to příliš neřešil, ale nakonec jsem si řekl, že právě tento model je asi tím, na co jsem čekal. Jednoduchá a zcela jistě dokonale a detailně zpracovaná stavebnice legendárního vozidla, navíc spolu s časopisem za spíše symbolickou cenu... Mohl by to být model, který dokážu dokončit v celkem rozumném čase, protože poslední dobou jsem toho na poli modelářském příliš nedokázal. A zároveň bych do vitríny dostal další neodmyslytelný kus naší vlastní histroie. Jenže než jsem došel k tomuto prozření, mí úžasní kolegové neznaje bratra a kupujíc Ábíčka kolikrát po několika kusech všechny trafiky a obchody vyplenili a tak se zdálo, že budu mít i tentokrát smůlu. Až v Lidlu se povedlo!

Stavebnice přibalená k časopisu je ořezaná pouze na to nezbytně nutné, tedy dva rámečky s díly a obtisky. Návod bylo nutné si stáhnout z internetu a vytisknout. Já jsem si ale řekl, že i tentotkát dám do stavby maximum, tudíž jsem přiobjednal planžetu leptů Eduard SS724 a také se připravil na tvorbu podložky. Ta bude předmětem dalšího článku.

Hoffnung am Ende der Welt (Dokončení)

Je mi velikou ctí že už podruhé v únoru vás všechny mohu uvítat na stránkách svého blogu. Tentokrát s potěšením představuji široké veřejnosti závěrečný díl série článků věnované tvorbě viněty Hoffnung am Ende der Welt odehrávající se během prvních květnových dnů v hlavním městě již padlé říše. 

Ještě než se ale budeme moct společně pokochat fotkami hotového díla, je samozřejmě nutné vinětu dokončit, seskládat vše dohromady, rozmístit doplňky na svá místa, natřít podstavec a vyrobit a umístit popisku. Myslím že tady již není mnoho co psát, takže... Takže jdeme na to!

 Figurku chlapce jsem přilepil vteřinovým lepidlem, stejně tak směrovku "Zum Luftschutzraum".

Hoffnung am Ende der Welt (3. díl)

V dnešním již třetím článku věnovaném tvorbě viněty z květnového Berlína roku pětačtyřicátého se vám pokusím přiblížit práce na dalším klíčovém prvku každého modelu, diorámy i viněty. A tím jsou samozřejmě doplňky. Bez těchto drobností se model často neobejde, protože i když třeba nejsou pro děj zcela nepostradatelné, tvoří nezbytnou součást každého díla, neboť dokáží krásně dokreslit atmosféru situace a doslova jí vdechnout život. Aby se to však povedlo, je nutné každé maličkosti věnovat veškerou pozornost a každý, kanystr, muniční bednu nebo granát, i když je menší než hlavička sirky, zpracovat jako samostatný soutěžní model. Přesně o to jsem se pokusil i tentokrát, a jak jsem se tímto úkolem vypořádal se právě teď podíváme:

Nejprve je důležité dobře vybrat správné doplňky, které budou ladit se zamýšlenou scénou. Já osobně v poslední době s radostí a k velké spokojenosti využívám doplňky firmy MiniArt. Ta uvádí na trh jednu novinku za druhou a každá jejich sada je velice nápaditá, široce využitelná a co je asi nejdůležitější, dokonale zpracovaná. Navíc ceny jsou například v porovnání s resinovými sadami daleko přívětivější.

Hoffnung am Ende der Welt (2. díl)

Opět vás všechny vítám na stánkách svého blogu, tentokráte již u třetího letošního článku a druhého článku o vinětě odehrávající se v Berlíně v květnu roku pětačtyřicátého. K psaní mi hraje krásný soundtrack k filmu Der Untergang od Stephana Zachariase, takže atmosféra je navozena a můžeme se do toho pustit!

V dnešním pokračování série o vinětě nazvané Hoffnung am Ende der Welt se dle nástinu uvedeného v závěru předchozího článku skutečně zaměřím na tvorbu podložky, která je samozřejmě velice podstatnou součástí každé viněty. Možná bych řekl že až nejpodstatnější, protože nebýt podložky, nemohla by se zamýšlená scéna vůbec odehrát. Proto je třeba věnovat této součásti viněty veškerou pozornost a péči, vše pečlivě promyslet, rozvrhnout a detailně zpracovat od prvotních hrubých tvarů až do posledních a těch nejmenších součástek. Ale o doplňcích bude řeč v příštím vydání. Dnes se zaměřím na tvorbu berlínské ulice, respektive jejího výřezu.

A nyní již fotografie, které vše dokumentují:

Řekl bych, že si poslední dobou psaní článků trošku usnadňuji a nefotím vznik podložky krok za krokem, tedy od dřevěného podstavce a vyřezání basových bočnic přes výplň styrodurem až po jednotlivé vrstvy sádrokartonářské stěrky, přičemž ta poslední se liší zamýšleným typem terénu. Je to pro mě už taková rutina, kterou dělám natolik samozřejmě a automaticky, že ji ani nemám potřebu fotit.

Hoffnung am Ende der Welt (1. díl)

Berlín, květen 1945. Šest let trvající válka je pryč, ale žádný důvod k radosti tu není. Teď je tím nejdůležitějším, že jsme přežili...

Zdravím Vás u mého dalšího modelářského projektu! V následující sérii článků se s Vámi rád podělím o několik fotografií z průběhu stavby viněty z května 1945 odehrávající se v troskách Berlína. 

Bitva o Berlín mě asi nikdy nepřestane fascinovat, je to totiž nekonečná studnice výborně zdokumentovaných námětů, které se dají modelářsky ztvárnit a především pak poslední zoufalé pokusy o německý zvrat situace byly vedeny nikoli s novými zázračnými zbraněmi, ale často právě naopak s výzbrojí a výstrojí sestávající z již dávno vysloužilých exemplářů pamatujících například předchozí celosvětový konflikt nebo kořistních kusů získaných na všech frontách, což je modelářsky velice atraktivní. Své nezastupitelné postavení zde měly také poměrně improvizované nebo podstatně zjednodušené zbraně. Pravda, nic z toho nebude ve větší míře zastoupeno v této mé scéně, ta se spíše pokusí zachytit atmosféru posledních dnů války a prvních dnů již mírových, které však pro poražený národ nebyly nijak veselé.

Celý konflikt byl nepochybně naprosto zbytečným zmařením milionů lidských životů, tahle závěřečná agónie říše již byla jen jakýmsi epilogem, kde vše získalo ještě větší punc nesmyslnosti, kdy nejvyšší velení bez slitování vrhalo do obranných bojů zbytky svých armád bok po boku s dětmi, starci a ženami. Těm všem šlo jen o jedno, nikoli o vítězství, kterého nebylo možno dosáhnout, nýbrž o to nejzákladnější a přesto nejdůležitější. O přežití. 

Od dob, kdy jsem s touto tematikou přišel do bližšího kontaktu díky filmu Der Untergang a následně se probíral autentickými dobovými snímky trosek Berlína, zničené techniky a všudypřítomné smrti, padá na mě vždycky na přelomu dubna a května zvláštní nálada doprovázená skladbou Hoffnung am Ende der Welt právě z výše jmenovaného filmu. 

Mým prvotním záměrem bylo vytvořit diorámu zachycující notoricky známý transportér Sd.Kfz.250 divize SS Nordland zničený na Friedrichstrasse, konkrétně pak výjev zachycující zadní dveře tohoto vozidla. Nakonec jsem s odstupem času svůj záměr značně přehodnotil a rozhodnul se pouze pro menší vinětku, avšak snad se stejně velkou výpovědní hodnotou.

A nyní prvních pár fotek, dnes se zaměříme na figurky:

První figurkou je padlý příslušník Waffen SS. Jelikož figurek padlých je v plastu vyráběno ještě méně něž bychom možná očekávali, rozhodnul jsem se v tomto případě pro konverzi figurky firmy Tamiya.