26. 9. 2011
26. 9. 2013
Předem bych rád upozornil, že nezastávám myšlenku nacismu, ale vzdávám tu čest panu Georgu Bosemu.
Dnes je to dva roky, od chvíle, kdy pan Georg Bose opustil tento svět.
Pan Georg Bose zemřel před dvěma roky, tedy 26. 9. 2011. Jako příznivec, a "fanoušek" pana Georga Boseho jsem za něj dnes zapálil za doprovodu Panzerlied svíčku. Abych dokázal, že to myslím vážně, do školy jsem dnes šel v černém. Spoustě lidí se to může zdát tak, že jsem blázen, ale já věřím, že pan Bose ví, že na něj myslím, a že jej znám. Podle mě není nic špatného na tom, zapálit svíčku, a zavzpomínat na muže, který bojoval ve druhém světovém konfliktu, i když stál na "špatné" straně. Už jsem to tady popisoval mockrát. I když jsem pana Georga osobně neznal, četl jsem o něm mnoho článků, a také jsem četl několik článků lidí, kteří se s ním setkali osobně. Ti jej popisují jako velmi milého pána, a tomu věřím. Věřím tomu, že právě takový byl. Pan Bose tu byl několikrát popsán v jiných článcích, takže považuji za zbytečné se opakovat. Dnes jsem však nezapaloval svíčku jen za poručíka 177. praporu útočných děl, ale za pana Boseho, který nežil jen jako voják Wehrmachtu, ale i jako civilista. I když je nutno dodat, že bez služby ve Wehrmachtu by byl asi jen stěží takto známý. Jaho "sláva" sice nesahá tak vysoko, jako jiných vojáků, ale i on tam byl. A právě to je dobré připomínat.
Na závěr bych chtěl dodat, že to celé myslím jen a jen v dobrém. Nerad bych se tímto dotkul někoho z rodiny, či příbuzenstva pana Boseho. Tohle je důkaz mé "náklonnosti" k němu. Ale to samozřejmě neznamená, že jsem nacistou. Uznávám ho jako člověka, který dokázal přežít válku v ralativním zdraví. Konec konců, když byl člověk v Němacké branné moci, nemusel ještě být nacistou.
Michal Trlica
