A další Tovačov je za námi... Minulý rok se nám s kolegy a kamarády povedlo pro tuto vynikající akci přichystat výstavku věnovanou meziválečnému Československu a jelikož byla letošní tovačovská soutěž věnována osmičkovým výročím naší země a především roku 1938, šlo minulý rok o jakousi generálku. Letos jsme tedy měli s plnou parádou a snad i v ještě větší sestavě připomenout rok, během kterého došlo nejprve k částečné a následně i úplné mobilizaci armády, byla aktivována SOSka a také podepsán mnichovský diktát. Jenže...
Kvůli pracovnímu vytížení musela svou účast nejprve odříct Gabča, naše fotografka a především úžasný a krásný dámský doprovod. V posledním týdnu, kdy už přípravy vrcholily a vše muselo být perfektní přišla strašná zpráva: "Hoši, je mně to velice líto, ale já do Tovačova nemůžu." A nejhorší je, že tato zpráva byla od Dalibora, který měl na starost velkou část výstavy věnovanou výzbroji a výstroji ozbrojených složek, k tomu je to Strážmistr ČS Četnictva a ještě měl půjčit jednu uniformu. Nebyl bych to já, abych mu pořádně nevynadal... A tak jsem se s touto informácí obrátil na pana Macháčka a pořadatele soutěže. Ti nám hned pohotově nabídli stoly v rohu haly, které by měly být snáze hlídatelné i v oslabené sestavě vystavujících. Domluvili jsme se tedy na tom, že původně ohlášené Četnictvo dorazí jen ve velmi oslabeném počtu jednoho muže a ten bude ještě z obou stran obestoupen sudetoněmeckýmy Ordnery.
Dlouho jsem přemýšlel o tom, jaký podtitul bude letošní výstavka mít. Nakonec se tato otázka zodpověděla úplně sama:
"Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní..."
Československo (nejen) 1938
Jako kdybychom byli oslabeni boji, které roku 1938 probíhaly... Zleva: Daniel Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps), Michal Trlica (Strážmistr Četnictva v śtroji pro obchůzkovou službu) a Martin Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps).
