Opět zdravím všechny příznivce modelařiny, mého blogu a také zájemce o předválečné Československo a jeho četnictvo. Právě o figurce strážmistra četnictva bude dnešní článek. Půjde o příslušníka 15. praporu SOS, který měl v roce 1938 velitelství v Bruntálu, v lednu 1939 se přesunul do Olomouce. Moje figurka bude zachycovat SOSáka během hlídání státní hranice nyní již druhé republiky v listopadu 1938.
Použil jsem figurku firmy ŘOP o.s. z cenově výhodného setu Československo 1938 (lze ji zakoupit i smaostatně). Drobnou vadou na kráse je již název figurky, znějící "Strážmistr četnictva Českosovensko 1930 - 1939". Správně lze figurku použít až od 22.7.1937, kdy byly rakvičky pro hodnosti Strážmistr až Praporčík nahrazeny trojcípími hvězdičkami. Figurka by tedy při použití před vydáním předpisu z roku 1937 nesla hodnost Vrchni strážmistr (podle předpisu platného od 10.7.1930 do 22.7.1937). Jde sice jen o detail, ale je lepší před použitím figurky do diorámy nebo viněty prostudovat podklady, abychom předešli pozdějším komplikacím.
Samotná figurka sestává ze dvanácti resinových dílů odlitých bez bublinek, ovšem na některých partiích je patrné opotřebení formy. Například vlasy figurky jsou zhruba z poloviny zničeny a bude potřeba narýt je znova jehlou.
Hlavní nedostatky figurky plynou spíše z mé rozmařilosti. Například řemen karabiny vz.33 je odlit přímo na těle figurky, což působí dost divně. Tak těsně by mohl přiléhat ke kabátu jen v případě, že by k němu byl přišitý, a ani v tomto případě mi to nepřipadá realistické. Navíc je na figurce řemen zbraně provlečen pod nárameníkem, který je k uniformě pevně přišit. Nedokážu si představit, jak by četník dokázal karabinu z ramene sundat... Řemen je na fotce označen modrou barvou, ale nemělo by být složité jej odstranit. Oranžovou barvou jsem naznačil drážku, kterou bude třeba vytvořit v nárameníku pro navození dojmu těžké zbraně zavěšené na rameni. Červenou barvou jsem označil původní místo jednosumky pro karabinu vz.33 či pušku vz.24. V žádném případě nejde o chybu, ale o mou snahu odlišit svou figurku od ostatních. Zelenou barvou jsem označil novou polohu sumek.
Zde je patrný popruh zbraně i jeho provlečení pod nárameníkem.
Spodní část řemene brašny bude také odstraněna. D-kroužek spojující brašnu s řemenem je reprodukován dost neostře a navíc celé řemení zase nepřizoreně kopíruje povrch kabátu. Pryč s ním! Odstraněn bude i navlékací kombinovaný závěsník pro bodák a šavli. Opět kvůli mé rozmařilosti a snaze o odlišení mé figurky.
Figurka je ozbrojena šavlí vz.29 a bodákem (vz.33? Vz.24? těžko říct...) Jelikož ale dělám člena SOSky, vynechávám služební šavli, která je dost nepraktická i při výkonu běžné služby, natož v SOSce... Bodák jsem si vypůjčil u figurky příslušníka Finanční stráže a začal s výrobou kombinovaného závěsníku pro četnictvo. Z plíšku jsem vyrobil prostor pro zasunutí šavle...
...a pokračoval dolepením zadní stěny, na kterou jsou připojeny závěsné řemínky s karabinkami.
Bodák je připraven k osazení na figurku.
Vlevo nově zhotovený závěsník s bodákem ke karabině vz.33 (bylo třeba i upravit tvarstřenky) a vpravo závěs s bodákem i šavlí. Jako velké plus hodnotím znázornění Portepee na šavli, bez kterého nesměla být nošena. Ovšem pochva šavle se mi při letmém prohlédnutí zdá příliš široká a hrubá. Ve skutečnosti je služební šavle vz.29 celkem malá...
Závěs "přicvaknut" pomocí karabinek na D-kroužky, které jsou součástí opasku.
Brašna na nově zhotoveném řemení. Na internetu se na výstroj ČS Četnictva dost špatně shánějí podklady, proto jsem rád, že mohu pracovat podle replik a originálů...
Zbraň, kterou je figurka od výrobce vyzbrojena je mnou naprosto neidentifikovatelná a svými proporci neodpovídá snad vůbec žádné pušce na světě, natož těm, které mělo ve výzbroji naše četnictvo. (Podívejte se sami na první fotografii článku.) Karabina Mannlicher M95 to není zcela rozhodně a jednoznačně (i když by to rozpětí let 1930-1939 dovolovalo, protože Mannlichery měly být kompletně nahrazeny zcela novými karabinami vz.33 do roku 1935), karabina vz.33 pro četnictvo a finanční stráž by byla nejvhodnější, a možná to i má být ona (soudě podle zahnuté kliky závěru), ovšem proporcemi vůbec neodpovídá, a v rámci SOS byli četníci také dozbrojováni puškami vz.24, což je doloženo i přejímacími značkami ČET, či ČETN na některých kusech. Rozdíl v délce obou zbraní by se dal v tomto měřítku celkem snadno přehlédnout, ovšem klíčovým parametem je u 24ky rovná klika závěru... Co měl výrobce v plánu reprodukovat netuším a tak jsem si poradil sám. Ze sady figurek prvoválečných Němců jsem vzal karabiny Mauser (původní verze nahoře) a pomocí několika snadných kroků jednu konvertoval na četnickou krátkou pušku vz.33. První úpravou bylo vysekání drážky v pažbě, odstranění předlisovaného provlečeného řemene, kliky závěru a zatmelení otvoru pro řemen. Dále je nutné vyrobit z plíšku přední objímku s očkem pro provlečení řemene a novou kliku závěru. Také jsem naznačil zahloubení hlavně a krytu mušky.
Ještě zbývá doplnit posuvku na řemen karabiny. Pomocí Surfaceru 1000 jsem štětcem zkontroloval jak přesně přiléhají ruce k tělu.
Pár plíšků, kousek drátků, a jak dokážou oživit figurku...
Zde je patrná nová objímka a klika závěru na zbrani.
Bližší pohled...
...zavěšení brašny na dokumenty a bodáku. Zde je vidět i nově vytvořená dtážka na nadpažbí karabiny vz.33, která umožňuje pohled na mířidla.
Řemen zbraně, stále bez průvlačky umožňující nastavení jeho délky. Jehlou jsem také zahloubil rukávy, klopy kapes a zapínání kabátu.
A zde již konečně připraveno k nástřiku Surfaceru.
Ale ještě před tím jsem se vrnul na tvorbu podložky. Využil jsem sádrový podstavec dodávaný k figurce, z balsy jsem vytvořil ohranění a ze styroduru vyřezal přibližný tvar budoucího terénu. Také jsem vyřezal místo pro zasazení hraničního kamene.
Zde je forma pro odlití hraničního kamene. Vznikla nastříháním straté karty na potřebnou velikost a následným slepením všech dílů pomocí kyanoakrylátu. Zde ale přichází potíž... Jak bylo označeno území druhé republiky? O označení první republiky se toho dá najít docela dost, neboť většina hraničních kamenů slouží dodnes (jen vysekané ČS bylo přemalováno na Č). Ale jakým způsobem bylo označeno území nově vzniklého státu po odebrání Sudet mi dodnes není jasné. Rozjel jsem tedy pátrání v oblastech nedaleko svého bydliště, jelikož Sudety byly celkem blízko, ale nic kloudného jsem nenašel. Z vyprávění mámy a babičky vyplívá, že v lesech okolo Lašťan, kde byla hranice se nacházel hraniční kámen, pravidelný, bílý, a dost vysoký, i s nějakým značením. Nedávno jsme se vypravili jej hledat, našli jsme místo, kde se necházel, ale po kameni ani památky. Sám zmizet nemohl, ani být odplaven, či jinak nešťastně zmizet, jelikož "hraničáky" byly hluboko a pevně usazeny, nabízí se ale možnost, že byl vytržen nějakým soukromým sběratelem, či prostě zlikvidován lesníky, kterým překážel. Je to zvěrstvo, ale prostě je pryč. A dost mě to mrzí, měl bych alespoň nějaký důkaz, že i druhá republika byla označena těmito regulérními kameny. Nejsem totiž ani schopen s jistotou říci, zda zůstal zachován ten systém kamenů základních (130x30cm), hlavních (90x25cm) a mezilehlých (40x20cm). V okolí Mariánského údolí, kudy hranice Sudet také procházela jsem narazil na kameny z břidlice, se špadně čitelným písmenem D. Jako kdyby šlo o nějakou narychlo vytvořenou a usazenou provizorní značku nově vzniklého území Republiky. Z vyprávění druhé babičky vím, že moje prababička v okolí Radíkova se svými kamarády na protest v roce 1938 hraniční kameny vykopávala a odhazovala... Nezdá se mi ale, že by byla až taková rebelka, a kopala třeba půl metru hluboko, jak byly usazovány "oficiální" hraniční kameny, které navíc vážily téměř 500kg. Pokud by ale bylo území vytyčeno například kombinací těchto břidlicových a ne úplně stoprocentně usazených kamenů s kameny podle původních předpisů, usazených 50 cm v zemi bylo by to možné a myslím, že i pravděpodobné. Bohužel v euforii z konce války lidé většinu kamenů ohraničujících druhou republiku a později i protektorát vykopali a zničili, takže dnes je jich zřejmě zoufale málo... Ale vyprávění babičky a mámy neochvějně potvrzuje, že hranice se Sudety byly označeny, a co víc, i pravidelnými bílými hranečníky s vysekaným označením. Ovšem jakým, to si už bohužel nepamatují. Nedaleko za kamenem byla prý i celnice, ale jaká, to už se také zřejmě nedozvím, jelikož babička se narodila až tři roky po skončení války a vše zná jen z vyprávění prababičky, která je již bohužel na pravdě Boží. Ale s tímto projektem ji z vyprávění poznávám víc a víc. Bůh jí žehnej!
Odlil jsem tedy kámen rozměrů tak nějak od oka, z Německé strany vyryl ČS a pohled do Německa jsem nechal bez označení, jelikož nevím, co by bylo vhodně tam "vysekat". Také jsem vyryl kříž a rysky značící průchod státní hranice. Inspiroval jsem se kameny značícími současné úzení Republiky (jak jsem psal, jsou to jen renovované prvorepublikové), protože prostě nevím, jakou přesně podobu měly ty značící hranici se Sudety.
Blíže...
Tvorba zeminy. Písek, prosátá hlína, kořínky, lístky... Trsy suché trávy jsou zatím jen provizorně a nasucho rozmístěny.
Zkusmé osazení figurky prozrazuje, že to není zlé...
Jo, to půjde!
Chvíle pravdy... Surfacer odhalil pár drobností, které jsem již předem tušil, ale hlavně detaily figurky, o kterých jsem před nástřikem neměl ani tušení...
Broušení nedokonalostí na rukávu a dotmelení otvoru pro usazení sumky.
Další drobné broušení.
Finální Surfacer... Konečně bezchybný povrch!
Drátky, plíšek i resin jsou sjednoceny a připraveny na nástřik základu pro malbu.
Nástřik figurky i podložky černou a bílou matnou akrylovou Tamiyou. Základ pro barvení připraven.
Podložka v základu.
Hlavu jsem si předstříknul bílou, která se pleťovými odstíny překrývá snadněji, než černá. Černá je ovšem výhodná na zbytku figurky, protože nepůsobí rušivě na místech, kam se případně nedostaneme štětcem při malbě.
A pohled zezadu.
Tak, tentokrát je to vše, a příště se můžete těšit na malbu. Pokud to nezkoním... V takovém případě bych se asi šel rovnou zastřelit, protože odbarvovat všechny ty karabinky a D-čka aniž by byly poškozeny... Radši mi držte palce.
Michal
