Tokarev TT-33

 Airsoftová pistole od WE Tech

Jak jste si již jistě všimli, krom plastikových modelů patří k mým koníčkům vojenská historie na jejímž poli se věnuji Československému četnictvu a Rudé armádě. Již delší dobu si pohrávám s myšlenkou poskládat si krom uniformy pěšáka RKKA také zdravotníka, což by tak trošku (nebo trošku víc) souviselo s mým skutečným zaměstnáním. Navíc jsem od své úžasné slečny dostal letos k narozeninám nádherné zdravotnické límcové výložky vz.35. To je ovšem jen začátek... Když jsem si prohlížel předepsaný obsah zdravotnické brašny (který se mi ani nepodařilo najít celý), bylo mi hned jasné že to bude běh na velmi, velmi dlouhou trať. Ale já prostě musím pořád něco skládat, kompletovat a vyrábět. Abych se ale dostal k tématu dnešního článku... 

Hned v prvních bodech příručky pro zdravotníky RKKA stojí psáno, že tito musí být připraveni bránit sebe i své raněné soudruhy se zbraní v ruce. Ačkoli mi zatím není známo, jestli bylo někde ustanoveno jaký typ zbraně k tomuto účelu zdravotníci fasovali, fotografie ukazují jak karabiny Mosin 1938, samopaly PPŠ-41, PPS-43, tak i praktické a skladnější revolvery Nagant 1895 a co je pro dnešek důležité, pistole Tokarev TT-30 a 33. 

Můj airsoftový Tokarev TT-33 od WE Tech spolu s pouzdrem, pojistnou šňůrou, zásobníkem a vytěrákem pro originální zbraň a školními náboji 7,62x25 Tokarev. Řekl bych že méně pozorný pozorovatel na první pohled nepozná že jde o airsoftový model reálného Tokareva.

Ačkoli už Špagina vlastním, chtěl jsem ještě něco menšího, avšak stejně legendárního. Původně jsem uvažoval o něčem co jen tvarově jako Tokarev vypadá, tedy o výplni pistolového pouzdra. Pak jsem si ovšem řekl, že si udělám pořádnou radost, neboť se přede mnou na webu objevila airsoftová gas blowback verze této pistole od výrobce WE Tech. A co víc, tahle "softka" vypadala na všech fotkách ze všech možných zdrojů téměř úplně stejně jako ostrá předloha. Však záhy uvidíte!

Chvíli jsem váhal, zda je rozumné investovat skoro tři tisíce do airsoftového Tokareva, jeho vzhled kladné hodnocení výkonnosti i možnost jen tak beztrestně si po práci na zahradě zastřílet na terč mě nakonec přesvědčily. Jenže ty téměř tři tisíce, to byla jen prvotní investice do celého kompletu...

Na většině internetových stránek se dočteme o nejrůznějších výkonnostních charakteristikách a specifikacích této pistole od WE Tech. Já se dnes zaměřím na to, co mi při rozhodování o její koupi ve většině článků chybělo, ovšem malý střelecký test si samozřejmě neodpustím. Snad se Vám bude pojetí mého dnešního článku líbit.

A nyní již fotografie:

Pohled na pistoli se závěrem v zadní poloze.

Jak je patrné z tohoto bližšího snímku, uchycení originální pojistné kožené šňůry je zcela bezproblémové. Očko na pistoli je z výroby bez černé povrchové úpravy, což je trošku v rozporu s originálem, na druhou stranu je to možná lepší, neboť při nasazování a sundávání karabinky by se barva bezesporu brzy poškodila. A jelikož nejde o chemické černění, nebylo by poškození vrstvy barvy vůbec realistické. Rád bych dodal, že očko v mé pistoli drží zcela pevně, v jedné videorecenzi jsem totiž byl svědkem naprostého opaku. I tak by ale neměl být větší problém nedostatečně uchycené očko přilepit.

Pistole má stejně jako její originální "ostrá" předloha naprosto charakteristický, jednoduchý a funkční design bez jakýchkoli zbytečností, značení a ražení jaká známe například z amerických zbraní. Veškeré značení tvoří pouze výrobní číslo a rok výroby. Pravda, u originálu jsou ještě přejímací značky, ale jejich absence je zde celkem pochopitelná a řekl bych že ani není nijak rušivá. Lehce rušivě ovšem působí až příliš dlouhý bicí kohout. Tento nedostatek je znatelný především v jeho natažené poloze, jak je z fotografie patrné.

Opačná strana Tokareva od WE skýtá několik nádherných detailů a naštěstí méně těch ne tolik povedených. 

Dle mého názoru je na této straně vyloženě slabinou šroub s křížovou hlavou v záchytu zásobníku. Zatím jsem to nijak blíže nezkoumal, ale myslím, že výměna za lépe vyhlížející náhradu by neměla být nijak složitá. Záchyt závlačky rozborné páky a samotný konec čepu rozborné páky by také měly být černé, ale to mi zase tak moc nevadí a náprava by opět neměla být nijak náročná.

K těm naprosto dokonale zpracovaným detailům pak patří vytahovač a jeho čep. Na tyto partie se brzy fotograficky zaměříme.

Ještě před tím ale fotografie odstrojené pistole se závěrem v zadní poloze z jedné...

...a z druhé strany. Hlaveň bez povrchové úpravy je naprosto přesně v souladu se vzhledem originálních zbraní válečné produkce. I když rozhodně ne ocelová...

Pohled do výhozného okénka samozřejmě okamžitě prozradí, že jde o "airsoftku", povšimněte si ale falešného vyhazovače a čepu, které jsou do závěru vloženy jako samostatné díly! Někteří jiní výrobci airsoftových Tokarevů si s tímto detailem vůbec nelámou hlavu a odlévají jej společně se závěrem jako jeden kus. Vytahovač pak naznačí pouze vyrytou linkou. Takže WE Tech si zde zaslouží veliké "Bravo!"

A zde pohled na komoru.

Šroub s křížovou hlavou v záchytu zásobníku.

Reálný Tokarev nemá pojistku, k zajištění zbraně slouží tato mezipoloha kohoutu, která se dá do jisté míry jako pojistný prvek použít i u této airsoftové verze. Zde také můžete vidět velice realisticky ztvárněný úderník.

Již výše jsem zmiňoval absolutně realistické značení, které si nyní můžete prohlédnout. Pravda, pro zjednodušení výroby není skutečně vyražené, nicméně správné použití azbuky (ani tohle není samozřejmostí u čínských replik) spolu s jinou výškou navíc lehce nakřivo umístěných znaků dodává vzhledu celé zbraně neskutečnou míru autenticity. Oproti bíle natištěnému značení napříkld na Mosinech od PPS je tohle naprostá nádhera!

Stejně dokonale napodobené "ražení" je samozřejmě stejně jako u originálu i na rámu zbraně. Opět zcela realisticky křivé, jako kdyby byla na každý znak použita samostatná raznice.

Co se mi osobně na této poměrně jednoduché a velice industriálně vyrobené pistoli líbí je tvar a uspořádání drážek v zadní části závěru sloužících pro lepší úchop při natahování. Naproti tomu tlačítko záchytu zásobníku je stejně jako u předlohy zcela hladké.

Pohled na plastovou střenku. Ze zcela pochopitelných důvodů nebyl použit bakelit jako u předlohy, i tak jsou střenky velice hezky reprodukované a to včetně hvězdy a písmen CCCP.

Pokud nás něco opravdu ujistí o faktu, že jde o airsoftovou pistoli, je to asi pohled do hlavně, kde je vidět jak závit, který u originálu nenajdeme, tak i bronzová vnitřní hlaveň.

K absolutně největším kladům vzhledu Tokareva od WE patří jeho povrchová úprava. I když je celá zbraň seskládaná s odlitků, nikde nenajdeme stopu po dělení forem a co víc, (téměř) všechny povrchy vnějších dílů nesou více či méně patrné stopy obrábění jako u předlohy! Na první pohled by se také mohlo zdát, že zbraň je brynýrovaná, bohužel tohle není tak úplně pravda, ovšem povrch je barven velice decentně a způsobem zcela věrně reprodukujícím opravdové chemické černění. Za mě všechny palce nahoru!

Pro srovnání přikládám detail povrchu originálního zásobníku sovětské produkce a airsoftového Tokareva od WE Tech. Posuďte sami!

Dostáváme se k zásobníku. Vlevo originál se školními náboji, vpravo airsoftový pro pistoli od WE. Větší rozdíly ve vzhledu obou zásobníků jsou zde zcela jasné a zřejmé, zásobování airsoftové zbraně střelivem a hlavně pak hnacím plynem probíhá úplně jinak než o ostré zbraně, tudíž je nutné očekávát odlišnosti. Vývodka zásobníku od WE je zhotovená z plastu, což ji krom střenek činí jedním z několika málo plastových součástí na zbrani. Působí dosti měkkým dojmem a při hrubší manipulaci by mohlo dojít k poškození. Zásobník pojme 15 kuliček a plyn pro vystřílení jednoho a půl až dvou plných zásobníků.

 I když je konstrukčně airsoftový zásobník zcela pochopitelně jiný než ten na osm nábojů 7,62x25 Tokarev, má pro nás jedno celkem nepříjemné překvapení...

Tím překvapením je šířka zásobníku. Ze snímku je jasně patrné, že airsoftový zásobník je podstatně širší než jeho originální předloha. Nemuselo by se to zdát jako větší problém, nicméně pokud byste si chtěli pořídit druhý a nosit jej v kapse k tomu určené na originálním pistolovém pouzdře, máte smůlu. Díky odlišným rozměrům se tam zásobník od WE nevleze. Navíc šířka zásobníku nepříznivě ovlivňuje šířku šachty a tím pádem i pažbičky pistole, která je oproti originálu také o něco širší.

Na druhou stranu zatím jsem nezažil, že by při střelbě zásobník s pistole samovolně vypadnul, jak se tomu údajně děje u ostrých zbraní. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč se zásobníky vyráběly opatřeny ouškem. Hádám že pro pojistnou šňůru to nebude. Vždycky je přeci lepší ztratit zásobník než zbraň, nebo ne?

Dále se podíváme na základní rozborku zbraně. Po vyjmutí zásobníku a kontrole prázdné komory potlačíme závlačku rozborné/vypouštěcí páky směrem dozadu...

...páku vyjmeme a tahem závěru kupředu jej sejmeme z rámu zbraně.

Následně můžeme vyjmout vratnou vzpruhu s jejím vodícím kolíkem, pootočením do strany a tahem vpřed odstranit objímku hlavně a vysunout samotnou hlaveň. Důležité je dát si při vyjmutí hlavně pozor na mušku, která je na svém místě pouze volně vložena a zajištěna hlavní. V rozborce lze zajít ještě dále, sejmout vnější hlaveň a rozebrat komoru, hop-up i vnitřní díly závěru na prvočinitele, nicméně to mi připadalo zbytečné. Když už jsme u toho, doporučuji malinko si pohrát s nastavením hop-upu, pak střílí Tokarev překvapivě přesně.

Střenky lze z rámu pistole sejmout velice snadno, uchycení je více méně stejné jako u předlohy. Vše, co by mohlo kazit vzhled této repliky je bezpečně skryto uvnitř. Tedy krom pozůstatků pojistky. Jak jsem již zmínil, ostrý Tokarev pojistku nemá, v zájmu zachování jisté bezpečnosti se ve WE rozhodli na svou verzi pojistku přidat. První, co jsem udělal po vybalení zbraně z krabičky bylo sejmutí střenky a odstranění pojistky, která blokuje chod spouště, nicméně dle mého názoru spíše škodí než pomáhá. Zasekává se a činí zbraň tak bezpečnou, že nevystřelí ani když to chcete.

Její odstranění je snazší než její použití, jde v podstatě jen o kousek tvarovaného plechu, který po zasunutí do výřezu táhla spoušťového mechanismu znemožní stisknutí spouště. Bohužel po její demontáži zůstane ve střence výřez. Zda by bylo možné použít originální střenky, to nemohu s jistotou říct.

Vnitřní strana střenek se zarážkami, které je drží na svém místě.

Střenky z plastu velmi věrně odpovídají své bakelitové předloze.

Teď se dostává ke slovu originální pouzdro sovětské produkce. Měl jsem docela obavy, zda se do něj zbraň vejde, protože o rozměrnějším zásobníku jsem věděl již dopředu. Rozměry originální pistole dohledatelné na internetu naštěstí více méně odpovídají airsoftové verzi. Takže jsem to risknul a vše nakonec dopadlo nejlépe jak mohlo. Pistole se do pouzdra vleze naprosto krásně a jde i pohodlně zavřít. Jediným mínusem je nemožnost uložení airsoftového zásobníku do kapsy k tomuto účelu určené. Já tam mám, pro větší míru realistického vzhledu originální zásobník se školními náboji.

Pouzdro je sice originální, nicméně dle značení až z roku 1977, vyrobené v Leningradu. Poválečná pouzdra však celkem dostatečně odpovídají válečné produkci, během níž se vyrábělo několik vzájemně mírně odlišných typů.

Zde je hezky patrné že pouzdro s pistolí uvnitř lze bez problému zavřít. Největší rozdíl mezi válečným a poválečným pouzdrem je nejspíše ve tvaru zapínacího koženého pásku, poválečná produkce jej má podstatně oblejší.

Nedílnou součástí pouzdra je i vytěrák, ten je ale pro airsoftovou zbraň bohužel nepoužitelný.

Pouzdro je díky kožené chlopni pod pažbičkou pistole téměř dokonale uzavřeno, což je v polních podmínkách pro zachování čistoty a tím pádem i funkčnosti zbraně dosti důležité. Navíc na airsoftové plynovce se zde nachází plnící ventil zásobníku, který je rozhodně dobré udržovat v čistotě.

Pouzdro s pistolí a pojistná šňůra navlečené na opasku.

Na pár chvil se ještě vraťme ke zbrani samotné. Jak je z fotografií zřejmé, pistole není nijak zvlášť ergonomicky tvarovaná a na první pohled má i relativně krátkou pažbičku, mohlo by se tedy zdát, že její držení, potažmo střelba nebude příjemné. Opak je ale pravdou, již při prvním uchopení zbraně jsem byl velice příjemně překvapen!

I když jde o běžnou služební pistoli, není Tokarev nijak extrémně velký, naopak hezky se drží a co se šíře zbraně týká, je v porovnání s pistolemi své doby i doby současné poměrně dosti úzká. 

Se závěrem v zadní poloze, jak pistole zůstává po vystřelení poslední kuličky ze zásobníku, opět naprosto identicky s originálem. Vypouštěcí páka je palcem pravé ruky bezproblémově dosažitelná.

Díky blowbacku a celokovové konstrukci pistole je zážitek ze střelby opravdu úžasný, samotného mě překvapilo jak realisticky se Tokarev chová. A stejně tak jak přesný po seřízení hop upu je.

Zde vidíte výsledek mého zahradního střeleckého testu. Střílel jsem osm ran ze vzdálenosti 15m. Měl jsem pouze kuličky 0,25g, lehčí by asi byly lepší, ale i tak jsem byl vlastnostmi pistole velice příjemně překvapen. Možná je to tím, že jediná airsoftová pistole, kterou jsem dosud měl je manuální plastový Colt 1911 od Tokio Marui. 

Na začátku článku jsem psal, že ačkoli půjde o prezentaci airsoftové zbraně, zaměřím se především na to, co mi při rozhodování o její koupi na internetu chybělo. Tím byla právě prezentace detailů a informace o tom zda a jak lze pistoli uložit do originálního pouzdra.

Naproti tomu se nemohu rozepisovat například o dosažené úsťové rychlosti, protože nemám prostředky k tomu, abych ji změřil. Domnívám se však, že tyto informace již podali ve svých článcích a videích daleko povolanější kolegové.

Doufám že se vám můj dnešní článek líbí i když není o modelech. Ač mě to moc mrzí, tak na ty teď nemám tolik času kolik bych chtěl. Ale mám rozjetý jeden projekt 1:6, tak snad se brzy dočkáme! Stejně tak mám v plánu ještě několik článků o výstrojí a osobních potřebách vojáků RKKA, takže se určitě máte na co těšit!

S pozdravem a přáním hezkého zbytku dnešního letního dne,

Michal Trlica