...aneb legendární "hadrák".
Roku 2016 vydala světoznámá česká modelářská firma Eduard dvaasedmdesátkrát zmenšenou neotřelou a skutečně originální stavebnici proslulého hadraplánu. Škoda jen, že šlo o vstupenkový model na soutěž E-day, kam běžně nejezdím. Model byl následně dostupný pouze pro členy Bunny Fighter Clubu a v roce 2019 spolu se dvěma verzemi What-if obtisků opět jako vstupenkáč na E-day. Řekl bych, že toto znemožnění zakoupit si Velouše jako stavebnici je docela smutné, neboť se jedná o skutečnou raritu na trhu.
V říjnu 2020 pak byl Velorex od Edy přibalen k vydání časpisu ABC a prakticky všechny modelářské skupiny na FB, kde jsem členem začaly být zaplavovány touto informací i fotkami úlovků z trafik a supermarketů. Netrvalo to ani nijak dlouho, kdy se pak někteří lovci chlubili i fotkami hotových minimodelů.
Nejprve jsem to příliš neřešil, ale nakonec jsem si řekl, že právě tento model je asi tím, na co jsem čekal. Jednoduchá a zcela jistě dokonale a detailně zpracovaná stavebnice legendárního vozidla, navíc spolu s časopisem za spíše symbolickou cenu... Mohl by to být model, který dokážu dokončit v celkem rozumném čase, protože poslední dobou jsem toho na poli modelářském příliš nedokázal. A zároveň bych do vitríny dostal další neodmyslytelný kus naší vlastní histroie. Jenže než jsem došel k tomuto prozření, mí úžasní kolegové neznaje bratra a kupujíc Ábíčka kolikrát po několika kusech všechny trafiky a obchody vyplenili a tak se zdálo, že budu mít i tentokrát smůlu. Až v Lidlu se povedlo!
Stavebnice přibalená k časopisu je ořezaná pouze na to nezbytně nutné, tedy dva rámečky s díly a obtisky. Návod bylo nutné si stáhnout z internetu a vytisknout. Já jsem si ale řekl, že i tentotkát dám do stavby maximum, tudíž jsem přiobjednal planžetu leptů Eduard SS724 a také se připravil na tvorbu podložky. Ta bude předmětem dalšího článku.
Model jsem původně plánoval dokončit ještě v roce 2020, ale nakonec padlo rozhodnutí dotáhnout do konce vinětu Hoffnung am Ende der Welt, takže splašené trubky musely počkat až na začátek roku 2021. To však samožřejmě vůbec ničemu nevadilo. Podívejme se ale nyní na něco málo k histroii tohoto charakteristicky vyhlížejícího vozidla, které není ani autem, ani motorkou.
Už v roce 1936 experimentovali bratři František a Mojmír Stránští s projektem tříkolky poskytující na rozdíl od motycyklu posádce plnou ochranu proti povětrnostním vlivům. Roku 1943 sestrojili první prototyp na devatenáctipalcových kolech a nazvali jej OS-KAR. Dočetl jsem se, že první exemplář měl dokonce plechovou karoserii, ta ale byla dosti hlučná, proto se bratři Stránští poohlíželi po jiných materiálech až skončili u koženky.
Sériová výroba se rozběhla až v padesátých letech, ovšem již bez zapojení bratrů konstruktérů, neboť František zahynul v roce 1954 při testování prototypu a Mojmír odmítnul vstoupit do KSČ.
V roce 1963 pak přichází Velorex, nebo chcete-li "Král kol" takový, jak jej známe a jak si jej dnes pamatujeme. Tedy Typ 16 s menšími šestnáctipalcovými koly, upravenou konstrukcí střechy a chlazení motoru. Postupně vzniklo několik typů tohoto dopravního prostředku, přičemž největší rozdíly byly samozřejmě v pohonné jednotce:
- OS-KAR byl poháněn motorem z motocyklu Jawa 11 o objemu 250 cm3
- Velorex 16/250 byl osazen motorem Jawa 353 o objemu 250 cm3
- Velorex 16/350 pak poháněl motor Jawa 572 s objemem 350 cm3
Není tedy nijak složité vypozorovat, že název jednotlivých modelů Velorexů je složen z rozměru kol a objemu motoru. Rozdíly ale nebyly pouze v motorizaci, starší modely například nebyly vybaveny zadními světly a blinkry.
Ačkoli šlo původně o dopravní prostředek pro invalidy a tělesně postižené, z důvodu nedostatku a nedostupnosti "běžných" aut se stal Velorex vyhledávanou a dostupnou alternativou a dalo by se říci, že motorizoval Československo.
Výroba tříkolek byla ukončena v roce 1971, následující dva roky byly ještě vyráběny Velorexy na čtyřech kolech, ovšem ty slávy svých předchůdců nikdy nedosáhly. Doby, kdy byl hadrák dostupný za lahev dobrého pití jsou nenávratně pryč a protože dnes jde o sběrateli a nadšenci vyhledávaný artikl, šplhá se cena Velorexu v hezkém stavu až do statisícových částek.
A nyní už ke stavbě mého dvaasedmdesátkrát zmenšeného modelu:
Po vyštípání dílů z rámečku jsem černým Surfacerem 1500 natřel špatně přístupná místa a slepil dohromady podlahu s osazenými výfuky a ovládacími pákami spolu s bočnicemi. Už teď bylo nad slunce jasné, že vše buce sedět tak, jak jsme u Eduardích stavebnic zvyklí a že chyby budou vznikat spíše z nepozornosti či nepřesnosti modelářovy.
Barvení sedačky a polstrovaného krytu motorového prostoru jsem vyřešil následovně: Celý díl nejprve dostal kabát černého Surfaceru 1500 a následně silný drybrush bílou akrylovou barvou Vallejo, čimž vzniknul dobře patrný kontrast mezi prohlubněmi a vystouplými partiemi čalounění. Prostě takový drybrushovaný preshading.
Podkladové fotografie ukazují, že tato část interiéru vozidla je vyvedena v červené barvě, já jsem oproti originálu zvolil malinko tmavší odstín, který jsem silně zředil a v tenkých vrstvách nastříkal na předstínování tak, aby zůstalo patrné. Tmavší odstín byl vybrán z důvodu pozdějího uzavření interiéru střechou, tedy tvoří dojem stínu. Posledním krokem prací na sedačce bylo vymalování cvočků držících potah na trubkové konstrukci za použití Tamiye LP-11. Upřímně řečeno, myslím, že menší detaily jsem ještě nikdy nemaloval.
Palubní deska, stejně jako u předlohy nemá příliš čím překvapit. Nachází se zde pouze jeden jedinný číselník (ten ani není v obtiscích, takže nám musí posloužit domácí zásoby), několik málo ovládacích prvků, motorek stěrače a pár šroubů. Já jsem navíc odstranil původní dosti hrubě znárorněné zpětné zrcátko a zhotovil nové.
Vlevo můžete vidět nové zrcátko vzniknuvší z plíšku a drátku. Výslednému vzhledu tato úprava dosti pomůže.
Osobně se domnívám, že volant by mohl být malinko jemnější...
Interiér jsem se po vrstvě Surfaceru snažil barvit dle podkladových fotografií z intrnetu. Původně jsem plánoval vytvořit Velorex v barvě červenohnědé koženky s černými blatníky a černou střechou, nicméně brzy jsem si řekl, že při tak malých rozměrech by model působil příliš tmavě a nevýrazně. Proto jsem nakonec své plány přehodnotil a vybral si kombinaci béžové koženky, červenohnědých blatníků a černé střechy. Od toho se pak odvíjí již barvení interiéru, tedy především pak od barvy koženky, která je stejná uvnitř i zvenčí. Koženku jsem barvil pololeským odstínem, plechové díly pak odstínem s vyšším stupněm lesku. Detaily jsou barveny akryly Vallejo Model Color. Do spár byl zapuštěn Neutral Wash od MIG productions.
Okolo detailů na červenohnědé podlaze jsem zapouštěl Dark Wash od MIGa. Zkrátka každý podkladový odstín má svůj odstín washe.
Interiér jsem v další fázi vymaskoval s využitím maskovací pásky Tamiya a vnější část stříknul klasickým šedým Surfacerem 1000. Béžová barva koženky je pak namíchaná z akrylových Tamiyí XF-78 a XF-59 s kapkou lesklého laku X-22. Plechové díly jsou ošetřeny směsí Tamiyí XF-64 a XF-7 s vyšším podílem leského laku. Zavěšení předních kol jsem vymaloval štětcem směsí barev Vallejo Model Color co možná nejvíce odpovídající směsi Tamiyí na plechové díly.
Základní barvy tedy máme...
Jiný pohled.
Vnitřní stranu předního dílu jsem nastříkal tmavším odstínem koženkévé barvy, nicméně odtud nebude ve finále viditelné vůbec nic...
Do prohlubní, spár a okolo vystouplých detailů jsem zapustil Neutral Wash od MIG productions.
Přední blatníky byly u předlohy plechové, proto jsem je nastříkal malinko lesklejším odstínem. To vše lze odpozorovat z fotek originálních Velorexů. Zde na fotografii jsou ještě před zapuštěním tmavého Washe, i tak jsou ale patrné nádherné detaily.
Čelní sklo je vylisované z jednoho čirého dílu i s rámem, což je v tomto měřítku zcela pochopitelné. Pro mě to znamenalo zkoušku maskovacích schopností. Takže Tamiya páska, tužka a nůžky...
Teprve po nástřiku a odmaskování jsem si mohl huboce vydechnout. Dopadlo to lépe, než jsem čekal!
Kola stavebnice řeší dosti svérázným a možná ne zcela šťastným způsobem. Pokud bychom stavěli pouze krabičku (v tomto případe spíše pytlík nebo sáček), musíme si vystačit s výplety předlisovanými na čirých discích, tyto výplety je samozřejmě nutné vymalovat stříbrnou barvou štětcem nebo fixem. Druhou, jednodušší a elegantnější alternativou je zakoupení leptané sady, která má dle mého pohledu největší potenciál právě kvůli leptaným výpletům. Jenže... Eduard tohle řeší trošku polovičatě. Leptané špice se lepí na čirý disk (bez předlisovaného výpletu) a tak je stále vidět, že mezi výpletem pořád něco je, nějaká lesklá vrstva materiálu. Na jednu stranu to trošku kazí dojem z hotového modelu, na stranu druhou je to kompromis mezi realistickým vzhledem a pevností konstrukce celého modelu. Až když jsem měl kola hotová, narazil jsem na sadu firmy Hauler, řešící kola a jejich výplety tím nejrealističtějším způsobem. Náboje jsou tam nové z resinu a výplety kompletně z leptu, tedy bez nutnosti použít středový čirý disk. Já jsem ale šel cestou Eduardí, tedy méně realistickou, za to trošku pevnější. Nejprve jsem začistil pneumatiky vylisované spolu s ráfkem...
...následně do nich vlepil čirý disk s předlisovaným nábojem kola...
...tuto sestavu nabarvil...
...a Herkulesem přilepil z obou stran leptané výplety.
Zadní (poháněné) kolo je pak samozžejmě doplněno o rozetu s řetězem. V mém případě opět z leptané sady.
Hadrák po vymalování výfuků, víčka nádrže, cvočků potahu, stěrače a kliček dveří, osazení blatníků, předního dílu potahu, čelního skla, kol, předních blinkrů a leptaného detailu víčka nádrže.
Zde si povšimněte vymalovaného stěrače. To bylo něco! Náročnější snad už bylo jen vymalování kovových rámečků blinkrů a zadních světel včetně odrazky.
V další fázi stavby jsem doplnil přední světlomety a samozřějmě střechu. Tu jsem stříkal tvrdě matnou tmavě šedou barvou (nebo spíše lehce zesvětlenou černou), jelikož je z tkaniny a lehce ji vystínoval.
Poslední detaily: Zadní světla, odrazka, SPZ a leptané zrcátko. Povšimněte si i nově zhotoveného modelovějšího zrcítka na palubní desce. Tímto je můj miniaturní "prchající stan" hotov.
Mezi dílem střechy a potahu spodní části je patrná drobná mezera, která vznikla nedostatečným přitlačením obou lepených dílů k sobě, nicméně při hledání fotek předlohy bych řekl, že ani v reálu to někdy úplně netesní...
Milí přátelé, kolegové a kamarádi, to je dnes z mé strany vše. Doufám, že se Vám tento můj článek i model líbí a je-li tomu skutečně tak, rozhodně nemusíte být smutní, v příštím článku se zaměřím na podložku s výřezem cesty a letní přírody, takže se jistě ještě máte na co těšít!
Zatím buďte ve zdraví a bezpečí!
Michal Trica
Žádné komentáře:
Okomentovat