Opět vás všechny vítám na stánkách svého blogu, tentokráte již u třetího letošního článku a druhého článku o vinětě odehrávající se v Berlíně v květnu roku pětačtyřicátého. K psaní mi hraje krásný soundtrack k filmu Der Untergang od Stephana Zachariase, takže atmosféra je navozena a můžeme se do toho pustit!
V dnešním pokračování série o vinětě nazvané Hoffnung am Ende der Welt se dle nástinu uvedeného v závěru předchozího článku skutečně zaměřím na tvorbu podložky, která je samozřejmě velice podstatnou součástí každé viněty. Možná bych řekl že až nejpodstatnější, protože nebýt podložky, nemohla by se zamýšlená scéna vůbec odehrát. Proto je třeba věnovat této součásti viněty veškerou pozornost a péči, vše pečlivě promyslet, rozvrhnout a detailně zpracovat od prvotních hrubých tvarů až do posledních a těch nejmenších součástek. Ale o doplňcích bude řeč v příštím vydání. Dnes se zaměřím na tvorbu berlínské ulice, respektive jejího výřezu.
A nyní již fotografie, které vše dokumentují:
Řekl bych, že si poslední dobou psaní článků trošku usnadňuji a nefotím vznik podložky krok za krokem, tedy od dřevěného podstavce a vyřezání basových bočnic přes výplň styrodurem až po jednotlivé vrstvy sádrokartonářské stěrky, přičemž ta poslední se liší zamýšleným typem terénu. Je to pro mě už taková rutina, kterou dělám natolik samozřejmě a automaticky, že ji ani nemám potřebu fotit.
Ovšem teď si uvědomuji, že pro zopakování základních postupů bych to měl příště napravit, neboť kdyby se tu někdo chtěl něco naučit či zkusit můj postup, určitě by se mu takový fotonávod hodil. Zde je tedy již dlažba i kamenná zídka vyškrabána dlaždici po dlaždici a kamen po kameni do vytvrdlé vrstvy sádrokartonářské stěrky.
Do dlažby jsem skalpelem vykrojil kruhový otvor odpovídající velikosti rámu víka kanalizačního vstupu a to vtlačil do styroduru, který jsem odhalil odebráním vrstvy sádrokartonářské stěrky. Vše jsem slícoval do roviny s chodníkem a rám víka pak vytmelil dokola další vrstvou stěrky, již jsem po vytvrdnutí přebrousil a znova vyryl dlažbu sahající až k rámu. I když bude poklop uzavřen, pro jistotu jsem tuto plochu natřel černou barvou. Na dlažbě i zídce jsem naznačil větší či menší poškození, neboť nemám iluze o tom, že v posledních dnech války, kdy se tu tvrdě bojovalo vzalo vše za své. Opět jsem postupoval podle dobových fotografií.
Poklop vedoucí do berlínské stoky včetně svého osazení i plot městského parku pochází z vynikající sady MiniArt 35530 Street Accessories.
Plot jsem zatím jen zkusmo usadil, víko kanálu je již napevno přilepeno lepidlem Tamiya extra thin cement. Řekl bych že právě mřížky kanálů a tyto poklopy jsou velice hezkým doplňkem diorám a vinět zasazených do městské zástavby, jelikož hezky a velice přirozeně rozbíjí jednoslitost šedé a poměrně hladké betonové plochy a to nejen svou strukturou, ale i barvou. Ostatně o tom se za chvilku přesvědčíme.
Za parkovou zídku jsem vytvořil hlínu z jemně prosáté zeminy nasypané na vrstvu čerstvé sádrokartonářské stěrky a po jejím zaschnutí jsem celou podložku natřel několika vrstvami vodou silně zředěného akrylového laku Bakrylex. Tento krok je důležitý ve fázi barvení a především pak patiny. Póry sádrokartonářské stěrky se lakem uzavřou, vše dostane větší pevnost a odolnost a hlavně se znatelně sníží savost povrchu. Do míst, kde budou později figurky jsem vytvořil otvory pro jejich usazení a v případě obou padlých příslušníků Waffen SS jsem obě figurky obtáhnul na podložku tužkou, abych věděl kde budou těla a tyto plochy nezasypával sutí. V opačném případě by figurky bylo takřka nemožné usadit bez toho aniž by levitovaly nad povrchem. Po všech těchto přípravách jsem mohl začít s tvorbou sutin. Tentokrát žádný Stalingrad, pouze tu a tam nějaká cihla a kus betonu či jiného zdiva, rozmetaná hlína a kumulace sutin především do zákoutí, tedy pod zídku. Jakmile jsem byl s rozmístěním sutin spokojen, vše jsem zakapal přípravkem fixer štěrku a písku od AK interactive.
Cihly jsou z produkce českého Plusmodelu, úlomky betonu a zdiva vznikly rozdrcením sádrového odlitku a jemnější prach imituje prosátá zemina.
Pokud se stane, že Fixer od AK inteactive zalepí spáry, lze jej celkem snadno odstranit stětcem namočeným v ředidle na bázi Lacquer. Ja jsem s úspěchem použil Leveling thinner od Gunze.
Pohled na hlínu vytvořenou ze zeminy a napenetrovanou několika vrstvami zředěného laku na dřevo.
Nástřik jsem jako obvykle provedl za použití akrylových Tamiyí ředěných technickým lihem, jednotlivé kameny jsem odlišil s využitím různých odstínů a na dlažbě nastříkal předstínování pod figurky, případně u některých dlaždic zesvětlení jejich středů. Stejně tak jsem nastříkal i víko kanálu a poté cihly a větší sutiny. Následovalo vymalování menších kamínků a kusů zdiva štětcem a barvami Vallejo v různých směsích a poměrech, vždy jsem pro jistotu použil do Vallejí trošku matovací složky Tamiya X-21, jelikož na zdivu není žádný lesk žádoucí. Podložka již začala ožívat nicméně stále je do značné míry plochá a nevýrazná.
Prvním patinovacím krokem byl fading, tedy rozmývání teček olejových barev. Na matném povrchu je potřeba pracovat celkem rychle, tečky olejů jsem nanášel na povrch zvlhčený White Spiritem AK interactive, ale ani tak se mi některé tečky nepodařilo úplně rozmýt.
Detailní pohled na zeď po fadingu. Sem tam je patrná hůře rozmytá tečka olejové barvy, ovšem další kroky vše ještě zmírní a utlumí. Nejhůře se mi rozmývá Pruská modř. Jsem však přesvědčen o tom, že horší schopnost stírání teček je způsobena matným a porézním povrchem barvy, jenž je pro zdivo nepostradatelný.
Po zapuštění přípravku P220 Dark wash firmy MIG productions celá podložka dostala hloubku a řekl bych že i život. Smívání washe je stejně ztíženo matným povrchem jako v případě fadingu, proto jsem pracoval po menších úsecích a wash nikdy nenechal úplně zaschnout, pak už je totiž zcela neodstranitelný. Na zdi jsem tu a tam napodobil při stírání washe stečeniny ze spár nebo děr po projektilech. Wash jsem použil i pod kamínky, cihlami a sutí jako naznačení stínů.
Bližší pohled na dláždění a sutiny po zapuštění a setření washe.
A detail na víko kanálu, cihly a sutiny.
Na nejjemnější drť a suť, ale i hrany cihel a větších kamenů jsem aplikoval drbybrush, čímž naprosto vše získalo nádherně patrnou strukturu doplňující wash nanesený v předchozím kroku. Klíčem ke zvládnutí a nepřehnání této techniky je použití správných odstínů a dostatečně malého množství barvy na štětci. Suchým štětcem jsem samozřejmě zdůraznil i strukturu kamenné zídky.
Po naznačení rzi po vytrženém poli plotu v zídce jsem se věnoval tvotbě trávy a suchého listí. Ačkoli doba jara a začátku května přímo svádí k tvorbě bujné a pestrobarevné vegetace, tato by příliš nekorespondovala s myšlenkou mé viněty, proto jsem šel cestou pouze několika travních trsů a to jak suchých po zimě tak i pěkně zelených jarních. Přidal jsem i tlející listí z výrobního programu ModelScene a suché listí skalničky opět jako pozůstatek již minulé zimy.
Bližší pohled na dokončenou vegetaci. Trsy trávy jsou z motouzu lepené Herkulesem, listí jsem fixoval Fixerem štěrku a písku od AK.
Nyní už zbývá jen doplnit plot.
A přilepením výřezu plotu je podložka prozatím dokončena. Plot jsem po dlouhém uvažování nabarvil černou, zapustil wash a vytvořil odřeniny na kov. Nechtěl jsem žádnou příliš veselou barvu, opět vzhldem k tématu celé viněty a šedá by dle mého názoru příliš splývala s dlažbou a kamennou zdí.
Pro dnešek je to z mé strany vše, doufám že se vám mé podání výřezu ulice města Berlína líbí, máte-li dotazy, připomínky či jiné sdělení, neváhejte se obrátit do komentářů pod článkem.
Já jsem s dosavadním výsledkem prací na této vinětě spokojen!
Hezký zbytek dne a u příštího dílu zaměřeného na doplňky se těší
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat