Při každé cestě z dovolené v Itálii se svou milovanou slečnou mám krom mnoha smutných pocitů z návratu do všedního života i velkou chuť nalít do pistole zelenou, bílou a červenou barvu. Samozřejmě ne všechny najednou. Bylo tomu tak po obou pobytech v Lignanu i letos v Jesolu a teprve teď jsem konečně posbíral dostatek inspirace a podkladů pro tvorbu své italské diorámy ze druhé poloviny 30. let minulého století.
Je sice pravda že má vize stále není zcela přesná, některé detaily tak budu muset doladit přímo při tvorbě. To ale myslím tolik nevadí, protože se mi stejně nikdy nepodaří promítnout svou přesnou představu do oné finální podoby. Krom toho mě při tomto projektu čeká spousta nových postupů a věcí, které jsem nikdy dříve nedělal, až z toho mám větší strach než obvykle. Ale ono to nějak dopadne... Co vše nové nás na stránkách blogu čeká ale nechci odhalit hned, nechme si to do následujících dílů pojednávajících o jednotlivých součástech scény.
Můj příběh diorámy s čerpací stanicí začíná už před mnoha lety, konkrétně vydáním německé benzínky firmou MiniArt v roce 2019. Hned mi bylo jasné že si ji dřív nebo později koupím a zapracuji do některého z mých modelářských nápadů. Jenže čas šel nezadržitelně dál a MiniArt přidal i další dvě verze. Italskou a francouzskou. Aniž bych dopředu hledal podklady, tak trochu dle vůle mé slečny absolutně a bezhlavě milující Itálii jsme na našem předvánočním výletu v roce 2020 do prostějovského mn-modeláře koupili právě italskou verzi benzínky od MiniArtu a také Simcu 5 od Tamiye s vizí, že z ní udělám ten nejkrásnější Fiat, tedy Topolino. Čas šel zase bezhlavě dál a já se věnoval buď jiným projektům nebo zcela odpušným činnostem. Nejvíc mě od diorámy z předválečné Itálie odrazoval nedostatek znalostí, inspirace a podobných nezbytností bez nichž se do žadného projektu nikdy nepouštím. Chuť by i byla, správné rozpoložení nikoli.
Překrásná stavebnice italských benzínových pump i s doplňky v podobě barelů a plechovek na oleje a maziva od firmy MiniArt. Ze stojanů samotných jsem nakonec pro tento projekt použil bohužel jen několik málo dílů a především obtisky.
