Na sklonku minulého roku jsem vytvořil dvě figurky z filmové verze Bídníků režiséra Toma Hoopera. Později jsem přidal figurku Jeana Valjeana podle knižní předlohy. Ale nyní jsem se rozhodnul pro mnohem větší a složitější projekt. Vytvořit svou oblíbenou postavu ve větším měřítku. 1:6.
S touto myšlenkou jsem si pohrával už když jsem dělal figurku Javerta v měřítku 1:35, ale stále mě odrazovala tvorba modré služební uniformy, která by nebyla snadná. Tenkrát jsem tedy celé plány zavrhnul a soustředil se na jednoduší a menší plastové figurky. Jenže mi to stále nedalo spát, a když jsem v pondělí 24. listopadu na síti nararzil na bezchybnou figuru Earla Carpentera, měl jsem jasno. Hlava pocházela z rukou velmi zkušeného britského sculptora, který je na stránkách OSW a Sixth Army Group znám jako Peter the Painter. Prošel jsem své zásoby, a spokojeně zjistil, že většinu potřebných součástí mám doma. Na konec týdne jsem si naplánoval výrobu hlavy.
V pátek jsem zašel do obchodu pro jedno balení pleťové FIMO hmoty, a po obědě jsem začal tvořit.
Ještě než se pustím do podrobného popisu tvorby své první vlastní figury, rád bych představil předlohu.
Earl Carpenter během skladby Stars. Les Misérables, 25th Anniversary production.
Earl Carpenter se narodil 9. května 1970 ve Velké Británii. Nejvíce se proslavil především na londýnském West Endu, ale pravidelně se objevuje v muzikálových produkcích ve většině anglicky mluvících zemí. Mezi jeho nejvýznamnější role patří především bídnický Javert, kterého hrál jak na West Endu, tak na Broadwayi i v kanadském Torontu. Fantom opery je další z významných rolí Earla Carpentera, na UK 25th Anniversary Tour (k 25. výroči nepřetržitého hraní Fantoma opery v Londýně) hrál hlavní roli od září 2011, kdy nahradil Johna Owen-Jonese. Mezi další jeho významné role patří například Peron v Evitě.
Jelikož jde o figuru pana Carpentera z muzikálu Les Misérables, rád bych nyní řekl něco o jeho působení v něm.
Již v roce 1997, tehdy ještě v londýnském Palace Theatre hrál menší roli studenta a revolucionáře Coufeyraca, o něco později, v letech 2008-2009 se opět vrátil, nyní už se Bídníci přestěhovali do Queens Theatre. Tentokrát se objevil v roli Javerta, a opravdu se mu to povedlo. Řekl bych, že od doby Philipa Quasta West End lepšího předstvitele policejního inspektora neměl. Až do doby příchodu Earla, který podle mého názoru Quasta nepřekonal, ale rozhodně je to jeden z nejlepších Javerů, kterého znám. Kdybych měl Quasta a Carpentera porovnat, řekl bych, že každý z nich si respekt na jevišti sjednává trochu jiným způsobem. Zatímco Quast působí suveréně svými postoji, výrazy a silným, vždy naprosto pevným hlasem, Earl Carpenter je spíše přímočarý, své repliky jako kdyby do doprovodu orchestru házel. Četl jsem dokonce názor, že "štěká". Něco pravdy na tom je. A právě to je způsob jakým z něj vyzařuje respekt. O jeho mimice ani nemluvím. Stačí vidět Earlovu interpretaci Stars, a je jasno. V roce 2010 se objevil dokonce i na koncertu k 25. výročí nepřetržitého hraní Les Misérables. Zde si zahrál biskupa z Digne.
Earl Carpenter zpívá Stars na 25th Anniversary Tour (2010).
O jeho kvalitách svědčí i fakt, že když byl v roce 2012 tehdejší Javert Hadley Fraser obazen v Hooperově filmu, Earl Carpenter se vrátil, aby jej zastoupil.
O rok později byl pan Carpenter obsazen do role Javerta v kanadské produkci Les Misérables v Torontu.
A konečně v roce 2014 si Javerta zahrál i na newyorské Broadwayi.
Ale nyní zase zpět k tvorbě figury.
Již od pondělního večera jsem si uvědomoval že tím nejtěžším bude vymodelování hlavy. A proto jsem začal právě tímto krokem. Na monitor jsem si rozložil podkladové fotografie, pustil si Stars, od mámy si půjčil nástroje pro modelování ozdob na dorty a mohl jsem začít. Výsledek byl velmi nejistý, ale vidina originálního kusu ve sbírce mě hnala vpřed. Kdyby se to nepovedlo, několik Javertových sebevražd by mi náladu zase trochu zlepšilo.
Zhruba takového výrazu jsem chtěl na své figuře docílit. Chtěl jsem zkrátka aby to byl opravdu Javert, se staženými ústy a podezřívavým pohledem. (Fotografie pochází z traileru na 25th Anniversary tour.)
Základ hlavy tvoří alobalová kulička nabodnutá na špejli. Tu jsem obalil FIMO hmotou a začal modelovat obličej. Zde vidíte výsledek mého pětihodinového snažení.
Když se mi povedlo vytvořit hlavu do takovéto podoby měl jsem nevýslovnou radost. S odstupem času jesm však narazil na několik chyb. Nicméně, myslím, že můj výrobek je použitelný.
Košili mi podle podkladových fotografií ušila babička.
Ještě než jsem se pustil do malby hlavy, potřeboval jsem mít košili, abych se ujistil, že hlava dobře sedne na tělo, a nebude nutné dále upravovat délku krku či vlasů vzadu na hlavě. Límec na krku seděl, a tak jsem se mohl pustit do barvení mého sculptu.
Po prvním nástřiku Tamiye XF-60 jsem odhalil velmi hrubý povrch, který vznikl špatným uhlazením hmoty. Neměl jsem na výběr, když jsem pět hodin seděl téměř nehnutě u stolu, abych vytvořil hlavu, nechtěl jsem výsledek shodit příliš hrubými tvářemi. Smirkovým papírem hrubosti 1000 jsem tedy povrch vyleštil.
Když jsem si myslel, že by už mohl být povrch dostatečně jemný, smyl jsem lihem zbytky barvy a nastříkal sculpt opět akrylovou Tamiyou XF-60. Nyní jsem byl spokojenější. Následovala tedy vrstva bílé XF-2 na exponovaná místa, a potlačená místa jsem stříknul černou XF-1. Tímto jsem si povrch předstínoval.
S použitými barvami jsem musel trochu laborovat. Prostě pokus-omyl. Na vytvrzenou polymerovou hmotu se nesmí malovat syntetickými emaily, protože nezaschnou, navždy zůstane lepivá vrstva, a to jsem nechtěl. Proto jsem musel použít akrylové barvy. Jenže které budou nejvhodnější? Zapekl jsem si několik kuliček z FIMa a na nich postupně odzkoušel barvy Vallejo Model Color, Tamiya (akryly) a Revell aqua. Nejlepší pleťový odstín mi vyšel u Revellu, nejméně lepkavě po zaschnutí působily Tamiye. Proto jsem jako základ použil akrylové Tamiye a jako svrchní pleťovou vrstvu zvolil akrylovou barvu Revell 35. Stříkal jsem v několika tenkých vrstvách.
Barvy Vallejo jsem použil až jako třetí vrstvu, k malbě detailů. Nejprve jsem se pustil do očí. Na několika fotografiích jsem zjistil, že Earl Carpenter má oči šedozelené, čemuž jsem přizpůsobil výběr odstínu barvy. Bělima jsem namaloval odstínem Vallejo 928 světlá pleť, duhovky jsem podmaloval černou 950 a po zaschnutí této vrstvy doplnil šedozelenou část odstínem 830, kterou jsem ještě uprostřed zesvětlil přídavkem světlé pleti 928. Po zaschnutí byl doplněn odlesk, který jsem naznačil tečkou světlé pleti do zelené části oka. Nazávěr jsem olemoval víčka světle růžovou směsí červené 817 a světlé pleti 928. Do koutků jsem poté zapustil červený wash. Rty jsou namalovýny identickou směsí jako vnitřní část víček, tedy červenou se světlou pletí. Obočí jsem naznačil silně zředěnou směsí černé 950 a světlé pleti 928. Vrásky jsem se snažil vytáhnout washem z barvy 876 hnědý písek, ale výsledkem jsem byl zděšen. Začal jsem panikařit...
...naštěstí jsem si rychle vybavil jedno video věnované malbě obličejů v tomto měřítku. Autor používal k stínování suché pastely. Rychle jsem sáhnul pod stůl a vytáhnul tedy balení pastlů. Nastrouhal jsem si oranžový, hnědý, bílý a černý, a vytvořil směsi. Oranžovou jsem smíchal s hnědou, pokaždé v jiném poměru. Tento odstín jsem použil pro znázornění stínů, především na krku, nosu, ve vráskách a uších. Čistý bílý pastel jsem použil jako světla, tedy na čelo, nos a bradu, lehce jsem zesvětlil i lícní kosti a špičky uší. Černou jsem naznačil stíny pod očima, a směsí bílé a čené jsem naznačil rašící vousy. Tento krok mě uspokojil.
Výsledek je nutné zafixovat, já jsem použil nástřik polomatnám akrylovým lakem Tamiya X-35. Viděl jsem již mnoho lidí s pololesklým, dokonce i lesklým obličejem, ale s tvrdě matným ještě nikoho. Konec konců, když se dobře podíváte na Earla ve videu, kde zpívá Stars, také se pěkně blýská. Ještě jednou výhodou je, že v případě tvorby divadelního herce vlastně není možné efekt stínování přehnat, ptotože záleží především na tom, jak sterého jedince herec hraje, a také asi na tom, na jak zručného maskéra narazí. Viděl jsem již mnoho různých makeupů na Earlově tváři...
Pokračoval jsem malbou vlasů. První vrstvu tvoří tmavě šedá směs barev Vallejo 950 a 928. Na tu jsem ještě nanesl drybrush zesvětleným odstínem.
Když přivřu obě oči, trochu panu Carpenterovi podobný je...
Další neznámou pro mě byla výroba vlasů. Koudel i příčesky byly příliš hrubé, nakonec jsem vybral chemlon. Sehnal jsem pouze bílý, což vůbec není na škodu. Pistolí jsem nepravidelně rozpletené vlákno "zašpinil" velmi silně zředěnou směsí černé a bílé akrylové Tamiye. Vlasy jsem k hlavě začal lepit odspoda nahoru, použil jsem vodou zředěný Herkules.
Přes noc jsem nechal první vrstvu vlasů proschnout a přilepil druhou. Je lepší nechat vlasy delší, a sestřihnout je až na úplný závěr.
Poslední, třetí vrstva. Zde již vidíte vlasy po zastřižení na požadovanou délku.
Jak jsem psal na začátku, již v prvopočátku tohoto projektu mě děsila myšlenka na výrobu uniformy. Především proto jsem si jako předlohu vybral Earla Carpentera z nové produkce Les Misérables, která krom nových instrumentací přinesla nové kostýmy. Tvůrci vycházeli z původních kreseb, které doplňují Hugovy Bídníky, proto vypadá Earl Carpenter více jako knižní Javert. Jenže i tak za jedno představení vystřídá tři, nebo čtyři různé kostýmy. Já jsem si vybral ten nejméně atraktivní, nicméně takto byl původní knižní Javert myšlen... Kabát jsem použil od firmy DID, odstranil jsem nárameníky a obarvil jej v černé barvě na textil Duha.
Ruce i rukavice jsou stejně jako kabát od firmy DID. Ruce jsem nijak neupravoval, rukavice jsem napustil černou Tamiyou XF-1.
Pod kabátem má Earl šedomodrou uniformu, která má v kalhotách dost široký opasek s mohutnou přezkou. Přezku jsem vysochal ze staré platební karty.
Žiletkou jsem z koženky uříznul pásek a natřel jej hnědou emailovou barvou Revell. Přezku jsem natřel šedou barvou a vyleštil do kovového lesku grafitovým práškem. Trn jsem zhotovil z drátku a celý opasek zkompletoval. Pod kabátem stejně vidět nebude, ale co bych neudělal pro klid v duši.
Boty jsou od firmy DID, ponechal jsem je naprosto bez úprav. Modré kalhoty mi stejně jako košili ušila babička.
Vázanku jsem zhotovil z černé taftové stuhy šíře 6 mm. Následně jsem obléknul kabát.
Figura po oblečení do kabátu. Zatím jsem zapnul pouze první knoflík, abych mohl figuru pohodlně instalovat na podložku.
Pro muzikálového Javerta je obušek charakteristickým znakem. Já jsem jej zhotovil z násady starého štětce, jílec jsem vysoustružil po upnutí obušku do vrtačky, výsledný tvar jílce jsem doladil smirkovým papírem. Potom jsem z tmelu Milliput dotvořil příčku a nakonec jsem odvrtal otvor pro pojistnou šňůru.
Nástřik polomatnou syntetikou Revell 302, a polomatným akrylovým lakem Tamiya X-35. Hotovo.
O něco složitějším prvkem byl klobouk. Původně jsem plánoval výrobu z papíru, následné přetupování surfacerem a nástřik černou barvou, ale bylo mi jasné, že takto realisticky vypadající cilindr nezískám. Plány jsem proto změnil. Zůstala jen kartonová kostra, kterou jsem natřel černou barvou. Další krok je však hodně odlišný.
V obchodě s výtvarnými potřebami jsem si koupil filc a vystřihnul jeden kruh stejného průměru, jako svrchní díl klobouku. Jeden obdélník asi o milimetr vyšší než plášť válce, a dvě kolečka o průměru asi o dva milimetry větším, než je papírová krempa. Příliš trčící vlákna jsem opálil nad plamenem svíčky a začal jsem oblepovat papírovou kostru. Nejprve jsem přilepil horní díl krempy, pak nejvýše položený kruh, který tvoří "střechu". Následně jsem přilepil obdélník, a na závěr spodní část krempy. Spoje jsem slepil vteřinovým lepidlem tak, aby byly téměř neznatelné.
Výsledek. Žiletkou jsem ještě rozříznul stuhu abych zmenšil její šíři, a přilepil ji vteřinovým lepidlem.
Vnitřek.
Obušek a klobouk. 100% vlastní výroba.
Figura je hotová, nyní je čas na zhotovení podložky. Zvolil jsem výřez jeviště, takže jsem na desku olemovanou balsou rozválel placku z Milliputu, a před zatvrdnutím jsem vytlačil kouskem platové destičky spáry mezi dlážděním.
Povrch jeviště je vskutku velmi různorodý, lze na něm najít nejrůznější druhy dláždění, mříží a samozřejmě víko kanálu, kterým Valjean uniká i s těžce raněným Mariem po pádu barikády. Můžete vidět, že jsem vytvořil tři různé typy dláždění. Uprostřed jsou čtyři řady velkých hranatých kostek, od nich směrem do popředí i do pozadí jsou položeny tři řady velkých kostek se zaoblenými rohy a úplně v popředí jsou patrné dvě řady malých hranatých kostek kladených do mřížky.
Co do tvarů a rozložení dláždění je jeviště vskutku různorodé, avšak s barevností je to právě naopak. Všechny kostky jsou prostě polomatně černé. Já jsem povrch alespoň lehce odlišil zesvětlením středů kostek, pod figurou jsem naznačil stín, tam jsem kostky nezesvětloval. Balsový lem podstavce jsem natřel lesklým lakem na dřevo.
Vše, co je pro Javerta typické. V rozhovoru s Earlem Carpenterem jsem četl, že právě obušek je jeho nejoblíbenější rekvizitou.
Figuru jsem usadil na podstavec, kulatinu protáhnul pod opaskem v kalhotách, a ještě jsem vše zajistil obtočením dráru kolem Earlova pasu. Drát jsem protáhnul očkem na dřevěné kulatině, a důkladně zavázal.
Klobouk...
...obušek...
A konečně pohled na celou figuru.
Vlasy jsem po usazení celé figury na podložku lehcle přetřel lakem na vlasy, aby držely tvar.
Obličej.
Mikrofon jsem zhotovil z vyteženého rámečku a zasunul jsem jej do "paruky".
Na černém pozadí...
A ještě jedna...
A na závěr fotografie figury Earla Carpentera v roli Javerta s CD Les Misérables Live!. Právě toto je nahrávka obsazení z roku 2010, kde si Earl Carpenter zahrál také Javerta.
Co říct závěrem. Tento projekt byl pro mě v mnoha směrech velmi zajímavý a netradiční. Dělal jsem na něm téměř měsíc (od 28.11 do 23.12.). Poprvé jsem zakusil, jaké to je, vymodelovat hlavu od nuly, a také jaké to je nabarvit ji. Po celou dobu, dokonce i teď, když už je Earl dokončen, mě těší o jak originální projekt vlastně jde, přecijen ve vitríně mezi vojáky působí Javert velmi zajímavě. Myslím, že nejdůležitější je fakt, že jsem si tvorbu užil, a jsem s výsledkem spokojen, přiznávám, že hlava není úplně stoprocentní, ale podobnost tam je.
Takže zase někdy, s novým projektem se těší
Michal
PS. This I swear by the staaaaaars!
