Další díl je tu, a s ním dokončení hrubé stavby tanku Pz. II Ausf. C firmy Tamiya. Připraveno je pro vás třiapadesát méně kvalitních snímků, ale můžu k tomu říct jen: Se s tim smiřte.
Stavbu "interiéru" bojového prostoru jsem začal natřením vany zevnitř matnou černou barvou, bránící nežádoucím odleskům. Po přilepení podlahy bych se tam nedostal, proto jsem nátěr provedl nyní.
Podlaha bojového prostoru z papíru.
Zhotovení interiéru velmi vzdáleně odpovídajícího předloze. Ano, ano, já vím, že je to ostudné, ale skrze otevřený poklop ve věži a průzor řidiče bude vidět minimum, a hrubé tvary jsou správné, takže to bude bohatě stačit. Tato část stavby mě bavila nejvíce, prošel jsem vrakovište, našel vhodné díly, a umístil je podle fotek nalezených na Googlu.
Figurka řidiče. Jde o rozřezaný výlisek Tamiya ze sedmdesátých let. Také jsem odvrtal otvor pro novou hlavu.
Vanu jsem z vnější strany vymaskoval, a připravil tak interiér k nástřiku.
Po nástřiku Tamiyou XF-1 jsem motorovou část také zamaskoval.
Poté jsem silně naředil svou interiérovou směs akrylů Tamiya a jen lehce zesvětlil místa, kam příklopem dopadá světlo.
Po odmaskování to vypadá docela přijatelně.
Na horním dílu korby jsem vymaskoval blatníky a styčné plochy obou dílů.
Nástřik matnou černou...
...vymaskování motorového prostoru...
... a zesvětlení interiérovým odstínem. To jsem směřoval na dolní část, protože na strop bojového prostoru se světlo dostane jen velmi těžko.
A konečný vzhled po demaskování. Celkem ucházející, myslím.
Figurku řidiče, respektive jeho sedadlo jsem stříkal stejným způsobem, jako zbytek interiéru korby vozidla.
I zepředu.
Malbu jsem provedl hodně neprofesionálně, ale po kontrole figurky průzorem jsem se ujistil, že vidět budou sotva oči, takže mě svědomí nijak netíží. K malbě jsem použil barvy Vallejo. Poprvé jsem použil odstín pro německé posádky tanků, a nemohu si tento odstín vynachválit.
Vidíte, že jsem jen zevrubně obtáhnul límec růžovou, stejně tak límcové výložky, nějaké detailní provedení lebek jsem také neřešil.
To samé platí pro náprsního orla.
Hlava je od firmy Hornet, a její malba se mi opravdu, ale opravdu nepovedla. Původně byla určená veliteli tanku, ale takto odpornou věc jesm odmítnul osadit figurce, která bude vidět, proto jsem ji použil u řidiče.
Úsměv evokuje poněkud uvolněnější atmosféru diorámy.
Když bylo vše hotovo, mohl jsem interiér uzavřít.
Zde vidíte, proč je tak důležité nabarvit vniřek korby matnou černou. Žádné odlesky šedého plastu.
Protože se jedná o verzi C již z Francouzského tažení, je k dispozici díl čelního pancíře vany s ostrou hranou. Nejprve přilepíme horní desku...
... a následně k ní čelní plát. Jenže vznikne nepěkná díra, kterou je třeba vytmelit.
Vytmeleno a zabroušeno. Také jsem začal s osazováním detailů, jako je Notek, průzor řidiče, výrtuhy blatníků, tažné háky...
Zvedák, podložka pod něj a otvory pro umístění hasicího přístroje. Podložka pod zvedák je jen nasuchu přiložena. Otvoty pro umístění hasičáku asi budou zbytečné, protože...
...podle fotografie, kterou mám na tento konkrétní stavěný stroj byla na tomto místě umístěna plechová bedna. O rozložení materiálu na tomto konkrétním stroji ale bude řeč v některém z následujících dílů.
Na druhém blatníku se standardně nachází bedna na nářadí a jiný materiál. Skládá se z bedny a víka. Odstranil jsem původní zavírací mechanismus.
Následně jsem osadil lepty z vrakoviště.
Bedna osazená na blatníku.
Zatmelení stop po vyhazovačích na dílech "koryta" pro anténu. Hrubým smirkovým papírem jsem na vnitřní straně naznačil strukturu dřeva.
Slepeno.
Torzo výfuku. Na bocích jsem stopu po dělení dvou polovin zatmelil a vybrousil, na plášti jsem z vytaženého rámečku naznačil spoje, které jsou viditelné i na předloze.
Dokončený výfuk. Ústí je sice již ve stavebnici zahloubené, avšak já jsem otvor malinko zvětšil, aby působil realističtěji.
Perforovaný plášť z tenkého plechu kryjící výfuk nabízí stavebnice leptaný. Jelikož nemám přípravek pro ohýbání kulatých profilů, vypomohl jsem si plastovým profilem a měkkou podložkou.
Výfuk i s pláštěm přilepený na zadním čele korby.
Doplněný svár pancéřových desek, osazené hlavy šroubů na tažných hácích.
Hned po čištění dílů listových per byla nejnudnější a nejzlouhavější činnost odstraňování dělící roviny z pojezdových kol, a kladek. Když bylo hotovo, začal jsem se sestavováním kol. Pojezdy jsou ze dvou dílů, a vinylové vložky.
Napínací kolo je také pěkné. Sestavíme jej z obruče, vlastního kola, vinylové vložky, a kroužku, který zajišťuje její usazení na místě.
Čtyři stopy vyhazovačů v hnacím kole... Uff.
Původní plastové pásy byly krásné, tak krásné, že padly na Bellu. A tak jsem zakoupil Friuly a rozhodnul jsem se s nimi vyšperkovat tento model. Zavedl jsem si jednoduchý systém, díky kterému mi práce značně ubíhala. Vždy jsem slepil pět článků dohromady.
Drátem jsem spojil dva začištěné články...
Nůžkami čep s citem zastrčil až nakonec a přebytečný drát odštípnul. Pak jsem gelovým kyanoakrylátem zajistil čep aby nevypadnul.
Když jsem měl dostatek takovýchto pětičlánkových úseků, mohl jsem se spojit v celek.
Zkušebně osazené pásy.
Druhá strana.
Nasucho seskládaný tank. Anténa je z produkce firmy RB Model.
Věž není nasazena v zámcích, proto působí dojmem, že levituje, ale nebojte, Michal to má pod kontrolou. Tentokrát opravdu. 
Většina vybavení na blatnících je pouze nasucho umístěna.
Korba bez věže...
A druhá strana. Ještě zbývá pár detailů, jako oka na tažné háky, zdvižné háky na korbě, začištění stop lepidla debonderem, zabroušení tmelu na příklopu velitele, bojové poškození, a především výroba a rozmístění materiálu na korbu a blatníky vozidla podle podkladové fotografie.
Trochu se bojím co všechno vyleze po nástřiku Surfaceru, ale musím to udělat...
Závěrem se asi ode mě čeká nějaké zhodnocení stavebnice a stavby jako takové. Vidím to tak, že stavebnice je excelentní, není překombinovaná, "snadno stravitelná" i jako poobědová stavba na nedělní odpoledne. Jediné, co jí může ublížit je idiotský stavitel, v tomhle případě já, ale snad to mohlo dopadnout i hůře. Dost si nadávám za stopy lepidla, které jsem na některých místech zanechal. Začátečník dřív, začátečník i teď. Je třeba zapracovat na čistotě stavby, ale veškeré chyby, které na tomto modelu jsou, jsem zapříčinil já. Akorát těch vyhazovačů by mohlo být méně na viditelných místech. Oproti stavebnici stejného tanku ze sedmdesátých let je vidět obrovský skok kupředu, a to především i menších dílů, které jsou mnohem jemněji reprodukovány. I když je pravdou, že i ze staré Tamiye lze sestavit pěkný model. Sám jsem se o tom přesvědčil, při stavbě již třetího Panzeru II.
Příště se podíváme buď na tvorbu terénu, nebo nákladu a rozmístění materiálu na tanku.
Loučí se
Michal
