Velorex 16/350 - Dokončení

Minulý víkend jsem pro Vás připravil článek shrnující stavbu dvaasedmdesátinového Velorexu 16/350 od tuzemské firmy Eduard se slibem, že v následujícím článku se zaměřím na tvorbu podložky s výřezem cesty a rozkvetlé letní louky, zkrátka takový ten typický výjev a pohled, který mám na letním cestování velice, velice rád! V jednom ze starších článků jsem také přislíbil, že se u dalšího projektu pokusím zdokumentovat tvorbu podložky modelu s terénem krok za krokem prostřednictvím slova i fotografie. Nuže, vše je hotovo, nafoceno a připraveno k webové prezentaci. Takže hurá do toho!

Na úvod fotografie dokončeného díla.

Nyní už ale hezky postupně ke tvorbě scenérie. V úplně prvním kroku si vybereme optimálně velký dřevěný podstavec. Model by z podložky neměl "přetékat". Něco jiného je, když tanku trčí mimo podstavec hlaveň, někdy takového přesahu modelu mimo podložku lze využít pro vybudování jistého stupně dramatičnosti scény, to už se pak samozřejmě vše odvíjí od modelářova záměru. Stejně tak by podložka neměla být zbytečně veliká, neb pak vznikají hluchá místa působící naprosto nevyužitě, zbytečně, mnohdy až rušivě a autor se při dokončování viněty či diorámy potýká s problémem jejich vyplnění. Což není dobře. 

  Na podstavec v dalším kroku přilepíme ohrádku vyřezanou z balsy. Já už si tvorbu podstavců bez tohoto zvýšení nedovedu ani představit, protože celá scéna dostane úplně jiný rozměr a předevšém pak lze tvořit terénní nerovnosti, které jsou pro zajímavost a stejně tak autenticitu díla nepostradatelné. Ano, samozřejmě existují případy, kde není možné dělat nějaké vyvýšeniny či prohlubně, ale kdykoli je to možné, pokusme se rozmanitosti terénu využít a zachytit. Balsa je pro tvorbu ohranění výtečným materiálem, jelikož je snadno opracovatelná a lehká, čímž snížíme celkovou hmotnost hotového podstavce. Rozhodně zde platí, že balsové ohranění musí být zpracováno co možná nejčistěji, s pravými úhly a hezky začištěnými a lícujícími spoji! Křivý podstavec dokáže shodit i to nejvydařejější dílo!

Dřevěná část podstavce je zatím připravena a můžeme vyplnit vnitřní prostor. Zde lze využít spoutu materiálů, já s oblibou používám styrodur. Je užitečné udělat tuto výplň o malinko nižší než je balsové ohranění a vše srovnat až v dalším kroku.

Abych zarovnal nerovnosti a nedokonalosti po řezání a tvarování styroduru, nanáším první, nijak neupravovanou vrstvu malířské či sádrokartonářské stěrky, v tomto případě jde o stěrku Prolux.Vrstvu lze lehce uhladit vodou zvlhčeným štětcem nebo prsty. Po vytvrdnutí je nádherně brousitelná.

Před tvorbou finální vrstvy zeminy jsem podstavec natřel. Kdy, respektive v jaké fázi tvorby terénu ošetřit dřevo se dle mého názoru odvíjí od záměru jeho povrchové úpravy a myslím že je na citu a vkusu každého jedince. Já sám se řídím tak nějak intuitivně. Například modely ze série "Československo 1918-45" se snažím unifikovat, takže mají všechny podstavce černé a mají i stejný styl popisek. Dělám-li nějakou temnou, smutnou, blátivou nebo jinak dramatickou scénu, volím černou barvu podstavce, stejně tak pokud scéna zahrnuje nějaký řez (třeba budovou), líbí se mi více černá. Pokud jde o svěží letní přírodní motiv, sahám po lazuře, která podtrhne a zdůrazní dřevo, jeho kresbu a krásu. Jako teď. Ale v případě barvy a ošetření dřeva na podložce se řídím citem více než kdy jindy, takže tady je to skutečně na vkusu každého z nás a asi se nedá univerzálně poradit. Mohu řící jen tolik: Lazuru aplikuji před barvením terénu, černý nátěr a lak až úplně na závěr.

Finální vrstva terénu je tvořena opět malířskou stěrkou, ovšem s přídavkem hnědé akrylové barvy. To pro případ, že by se na hotové podložce odloupnul nějaký kaminek, pak nevznikne zářivě bílé místo, nýbrž méně napadný hnědý flíček. Pastu vzniklou smícháním stěrky s barvou jsem opatrně nanášel na první již vytvrdlou vrstvu stěrky tak, abych něznečistil dřevo a po lehkém zavadnutí ji posypal jemnou hlínou, rozdrcenou sádrou a kočkolitem, místy jsem umístil i kořínky a jiný přírodní materiál. Z fotografie je patrné, že prostor cesty zůstal jemnější a podklad louky je naopak hrubší. Vše jsem vtlačil do zatím měkké vrstvy stěrky přetupováním houbičkou a nepřichycený zbytek odstranil oklepáním.

Jakmile povrch vytvrdnul, napustil jsem jej dvěma vrstvami zředěného akrylového laku Bakrylex, abych jednak fixoval štěrk a kamínky a také aby se uzavřely póry povrchu a snížila se tak jeho přílišná savost.

Máme-li dřevo podstavce ošetřené ještě před nástřikem terénu, nezbývá nám nic jiného, než jej pořádně vymaskovat.

Terén po nástřiku akrylovými barvami Tamiya. Čím více odstínů a směsí použijeme, tím lépe. Jednolitá vrstva zamitých barev nepůsobí nikdy dobře ani realisticky.

Drobné kamínky, větvičky, kořínky a další detaily pak vybarvíme štětcem, já používám barvy Vallejo Model Color.

Po vybarvení detailů následuje zapuštění washe. Nebo spíše washů. Stejně jako na Velorexu jsem tentokrát použil dva odstíny. Na tmavší zeminu pod lučním porostem Dark wash od MIG productions a na prašnou cestu Neutral wash téhhož výrobce. Tento krok dodá terénu hloubku, plasticitu a v případě neutrálního washe na cestě i prašný vzhled.

Prvním krokem tvorby vegetace je zatravnění. Já jej tvořím technikou travních vláken, která má v nabídce například firma WoodlandScenics a to hned v několika barevných provedeních. Nejraději si ale tato travní vlákna vyrábím sám z přírodního motouzu. Barvím je naředěnými barvami Vallejo takže jejich odstíny můžu velice snadno měnit a přizpůsobovat svým konkrétním požadavkům. Z vláken pak stříhám jednotlivé trsy a Herkulesem je lepím do terénu. Práce je to zdlouhavá, ale výsledky jsou velice hezké a realistické.

Osazování další vegetace. Po vysazení trávy jsem aplikoval několik trsů vymodelovaných z foliáže Luční květy - růžové od firmy Polák a potom jsem začal usazovat další vegetaci. Tentokrát jsem plně využil pouze leptanou sadu firmy Eduard 73440, která je navzdory mým prvotním obavám velice krásně a realisticky zpracovaná. Vyžaduje však několik úprav. Mezi hlavní nevýhody těchto leptů dle mého názoru patří především nedostatečný počet květů některých rostlin (moc stonků, málo květů) nebo ploše vyleptané "kruhové" květy pampelišek spolu se stonky. To se dá vyřešit odříznutím květu a jeho přilepením na stonek tzv. na tupo. Tak vznikne mnohem realističtěji vyhlížející rostlina.

Plochost leptů v tomto meřítku není nijak velkou překážkou, u květů bodláků jsem tento problém vyřešil obalením plochého květu malířskou stěrkou a násldným vybarvením. Nejnudnější práce je ale rozhodně zamalování všech kovových míst odhalených po odříznutí rostliny z planžety.

Zde vidíme kompletně osázenou louku. Vegetace je tvořena pouze trávou z motouzu, růžovými květy od Poláka a lepty od firmy Eduard.

Myslím, že letní atmosféra je docela hezky a realisticky zachycena.

Podložka je tedy hotová, můžeme usadit Krále kol.

Model jsem k cestě přilepil vteřinovým lepidlem. Naneštěstí jsou styčné plochy pneumatik s povrchem tak malé, že vozidlo není úplně optimálně uchyceno. Ve větším měřítku by rozhodně bylo dobré spojit vozidlo s trénem dráty zapuštěnými do pneumatik, to je ovšem v tomto malém měřítku neproveditelné.

A nyní již fotografie dokončeného díla.

Zrcátko je tak jemným detailem, že se mi jej při lepení vozidla k podložce podařilo ulomit.

A to je z dnešního článku vše. Celá stavba byla naprosto pohodová a jak jsem předesílal v předchozím článku, chyby a napřesnosti vznikaly nikoli kvůi nedokonalosti stavebnice, nýbrž vinou mojí, naštěstí jich nebylo zase tak moc a a vše se mi podařilo dokončit docela čistě a sad i hezky.

Doufám, že se Vám tato moje minisérie líbila a že snad i někomu něco nového a užitečného dala a rozhodně se budu těšit u dalšího článku! Jen zatím nevím kdy a na jaké téma. Takže možná něco modelářského, možná něco vojenskohistorického a možná něco úplně jiného... To je tam, kdesi ve hvězdách...

Zatím se mějte co možná nejlépe, držte se doma a vesele modelařte!

Michal Trlica