26 června 2016

PANZERSHOW 2016

Již šestý ročník modelářské soutěže na velmi vysoké úrovni a se snad nejlepší atmosférou proběhl včera, tedy v sobotu 25.6. 2016 opět v sálu restaurace u Mrózka v Návsí. Jediné, co mi celý den znepříjemňovalo bylo nepříznivě horké počasí, ale Gorale Goat Club v čele s panem Radkem Dostálem do toho dal opět naprosto vše, což se i letos projevilo na kvalitě celé akce. Tímto bych tedy chtal poděkovat právě panu Dostálovi a všem, kteří se na přípravě letošní Panzershow podíleli. Když jsem kladl své diorámy na stůl, pronesl jsem: "Jestli letos něco vyhraju, tak se řadím mezi elitu!" Své želízko v ohni totiž měli i takoví modeláři, jako Vojta Mitura, nebo Mara Zindulka. A já jsem od letošního května ve věkové kategorii seniorů. Takže těch, kteří musí opravdu něco umět, aby se mohli umístit.
A nyní pár fotek:













Moje reprezentace...


Každý rok jsem celý den napjatě vyčkával vyhlášení výsledků a čekal, zda se na mě usměje štěstí. Ale letos to napětí bylo o dost větší, a ocenění jsem tentokrát téměř vůbec nečekal právě z důvodu obrovského počtu špičkových diorám předních českých i zahraničních modelářů. O to větší bylo mé překvapení a radost dokonce ze dvou cen, jedné speciální, kterou je figurka sovětského tankisty v měřítku 1:16 a železného kříže, který dostal letos novou etui a lehce pozměněný vzhled. Jako elita se ale necítím, nicméně radost mám obrovskou, a jelikož se po letošním Kyjově celkem radikálně změnil můj postoj k RKKA, mám velikou radost i z této figurky.
I udílecí dekret má letos úplně nový vzhled, letos bylo po pěti letech upuštěno od šablony nápadně připomínající dokument o udělení EK.
Překrásný železný kříž moravskoslezké orlice v krásné elegantní modré etui.

Military Day Návsí 2016

Letos jsem se ve stejný den poprvé zúčastnil i akce Military Day, pořádané v areálu pana Czudka. O účásti jsme se domlouvali s Richardem Topalovem již na Vlkoši, ale ještě nebylo zcela jasné, jestli pojede i můj skvělý přítel Dalibor. Nakonec se ukázalo, že nemůže a tak jsem se rozhodl vzít si četnickou uniformu a jít ji na tuto akci prezentovat. Musím přiznat, že vše probíhalo nad má očekávání, četník budil zájem mezi návštěvníky, což mě velmi těší a dokonce jsem byl požádán i o krátké představení četnické uniformy a výstroje u příležitosti předvedení prezentace panem Czudkem v objektu bunkru. "Němce pozná každej, ale ty že máš toho četníka, první republiku, tak by bylo pěkný, kdybys to lidem představil, co to máš na sobě, řekl co je co a tak..." žádal mě pan Czudek. S radostí jsem mu tedy vyhověl. Krom toho bylo možné prohlédnout si tábor KVH PEG Wiking, který akci pořádal, promluvit si s jeho členy a nakonec i shlédnout bojovou ukázku, kterou jsem však nemohl stihnout z důvodu vyhlášení výsledků a zakončení modelářské soutěže Panzershow.
Obrovskou radost mi udělala replika československého pohraničního sloupu.
Strážmistr Trlica zde na fotografii s předsedou KVH PEG Wiking, SS-Unterscharführerem Amonem Fleisherem (Richard Topalov).
Pohled na tábory...
Polní rozcestník.
Základna Wikingů s portrétem jejich vůdce namalovaným Ernstem Fleisherem.
Nástěnka volající všemožné dobrovolníky ke vstupu do SS.
Závěrem chci poděkovat úplně všem, kteří vložili nezměrné úsilí do přípravy těchto dvou velmi povedených akcí a nezbývá, než se těšit na další a další ročníky.
Michal Trlica

05 června 2016

Plastic People of Tovačov (VII.ročník)

Je neuvěřitelné, jak čas plyne. Právě to mě napadlo v momentě, kdy jsem si uvědomil, že do Tovačova jedu už posedmé. Už sedm let soutěžím. A na posledních několik ročníků mám moc hezké vzpomínky. Na tento ročník tovačovské soutěže jsem se těšil z více důvodů. Jednak šlo vždy o velmi klidovou, pohodovou a povedenou akci, a jednak jsme se na minulém ročníku domluvili s Mervinem, Dinomem a Toppem na další schůzce právě zde. Ovšem ani jeden ze jmenovaných nakonec nemohl přijet, nepřijel ani Mara Zindulka, takže jsme se shodli na tom, že pořadatelé letos prostě vybrali špatné datum. Když jsem se dozvěděl, že nikdo z kamarádů nedorazí, zvažoval jsem, zda vůbec má cenu, abych tam byl já. Nakonec jsem si ale řekl, že jsem na této akci začínal, a že je to vlastně kousek, takže jsem se zúčastnil. A dobře jsem udělal. Hned při prvotním letmém prohlédnutí sálu jsem si všimnul, že je zde o dost více modelů, než bývá zvykem. narozdíl od minuého ročníku, kdy se pořadatelé snažili poprvé rozdělit modely do kategorií panoval opět poměrně zmatek, takže žádné pevně stanovené kategorie nebyly, a modely zůstaly tam, kde je umístili vystavovatelé.
A nyní pár fotek:
Tento model mně zaujal snad nejvíce z celé soutěže. Asi proto, jak jsem vytížený na detaily. Krásně vyšperkovaná polní kuchyně a "Speisetafel" naložená na korbě... K tomu povedená patina, nádhera!




Další polní kuchyně...










Tohle sice není polní kuchyně, ale ZiL 157 naložený potravinami... Další kousíček do skládačky. Mám pocit, že letošní téma výstavy bylo: "Jídlo a fronta".




A já jsem to totálně zabil. Další polní kuchyně. Sice ne tak úplně, ale v měřítku 1:6 bych s ní zabral příliš mnoho místa, takže jen takový "malý" výřez. Všimněte si toho rozptylu měřítek u mých modelů: StuG III B 1:100, Dioráma Wenn die Soldaten 1:35 a viněta Ich glaube... Ich brauche Hilfe 1:6.
Ačkoli jsem tomu už nevěřil, odvezl jsem si cenu. Tentokrát asi tu nejcennější, cenu diváků. Už ráno jsem pozoroval zvědavé návštěvníky pronášející nad mou figurkou věty, jako: "Hele, tam jsou zápalky! Už vím, pro co budu hlasovat!" A když jsem odpoledne přebíral cenu věnovanou paní Doležílkovou, tedy dort ve tvaru československé přilby vz. 32, mrzelo mně, že tu kamarádi nejsou. V takovém případě bychom tu byli v uniformách a přebrat hříbek v četníkovi, to by byla paráda!!! Takhle jsem alespoň složil svou rozpiťákovou polní čepici za pásek jako Kurt Meyer a vyrazil na pódium pro cenu. Když jsem se s dortem vracel dolů, vybavil se mi Dalibor. Přesně ta chvíle, kdy ke mně přibíhal v kyjově s karabinou v ruce a se zvoláním: "Výborně!!!"mě objal.
A na závěr fotka s autorem modelu a tohoto článku. Dort byl skvělý a chutnal snad ještě lépe, než vypadal.
Nicméně na této soutěži mě napadla jedna zajímavá věc. Ano, bylo zde možno vidět několik málo modelů věnovaných ČS opevnění a povstání v roce 1945, ale na to, že jsme Češi si v modelářství své vlasti příliš nevážíme. Všude vidíme německé, sovětské a americké tanky a figurky vojáků, ale když narazím na figurku četníka, prvorepublikového vojáka, nebo člena Finanční stráže (toho jsem mimochodem nikde nepotkal), je to spíe svátek. Ano, vím, hodně jsem to zapříčinil i já, všude samý Wehrmacht. Avšak udělám vše pro to, abych to odčinil a proto se s několika kolegy a kamarády pokusíme připravit několik modelů z této doby. Z doby Mnichovské zrady a temného období mobilizace a Protektorátu. Ale ještě před tím bych chtěl vydač článek o tvorbě výřezu z tanku Tiger I v měřítku 1:6. Maturita je úspěšně za mnou a tak mi nic nestojí v cestě.
Ať žije svobodná Republika Československá!
Michal Trlica.