Letos to bylo už po osmé... Každý rok vzpomínám na třetí duben roku 2010, kdy jsem poprvé vezl své modely na soutěž. Od té doby se do Tovačova pravidelně rád vracím, i když letošní osmý ročník byl pro mě, ale i pro pořadatele a návštěvníky něčím jný. Jak už tu bylo několikrát řečeno, na předchozím ročníku Tovačovské soutěže jsem dostal nápad, realizovat zde malou výstavku mapující meziválečné Československo, především pak kolem mobilisačního roku 1938. Celý rok jsme usilovně pracovali na svých modelech a rozšiřování sbírek dobových artefaktů, někteří z nás ještě do pozdních nočních hodin pátečních dokončovali své figurky. Abych pravdu řekl, ještě začátkem roku 2017 jsme žili v nejistotě a počítali i s možností, že pořadatelé soutěže náš návrh zamítnou. O to větší pak byla naše radost, když jsme dostali souhlas.
Mě osobně velmi potěšilo, když jen tak mezi řečí přijala mou nabídku Gabča Polívková, spolužačka a kamarádka ze střední školy, která skvěle doplnila naši uniformovanou četnickou trojku a jednoho bouřícího Henleinovce. A tak se stalo, že naše roční, v případě figurek Financů vlastně dvouroční úsilí vyvrcholilo výstavkou
"Co je platno životní mít plán, když do toho vletí eroplán?!"
Československo (nejen) 1938
Zleva: Martin Knotek (Strážmistr Četnictva v ústroji pro pátrací službu), Gabriela Polívková (dobová civilistka), Michal Trlica (Strážmistr Četnictva v ústroji pro Stráž Obrany Státu a samozvaný vrchní velitel celé výstavky), Daniel Knotek (Příslušník Sudetendeutsche Partei) a Dalibor Snopek (Strážmistr Četnictva v ústroji pro obchůzkovou službu).
Díky Gabče máme nyní k dispozici něco přes dvě stovky fotografií, pokusím se vybrat ty nejlepší z nich a rád se o ně s vámi podělím. Ještě jednou děkuji dívce v modrém dobových šatech za spolupráci a fotografie.
Výstavní prostor těsně po našem příjezdu na místo činu. Navzdory mému očekávání šlo vše jako po másle, Dalibor přijel zhruba ve stejnou dobu jako já, a tak nic nezdržovalo naše ohlášení pořadatelům soutěže a začátek chystání našich propriet. Zatímco já s Daliborem jsme nosili materiál z vozů, Gabča začala fotit modely, které pomalu zaplňovaly soutěžní stoly:
Všude samý Fury...
...další.
Výstavní prostor se již pozvolna plnil modely, a tak se Gabča vrátila a pronesla: "Chtěla jsem každýmu vyfotit model, aby měli radost, ale už se to nedá..." A tak pořídila několik momentek nás, chystajících svou tematickou výstavu:
"Dobré lahve, to je nějaká gořalka?"
Doladění detailů v "hrubé" části výstavky...
Zbývá doplnit popisky a několik drobností...
Levá strana výstavy je hotova, nyní je na čase přilepit plakáty...
Nejprve trefit střed...
... a pak zjistit, že potřebuji tatovu pomoc. Někdo tady podcenil svou výšku... Dalibor je již předpisově ustrojen a dohlíží na umístění státního znaku Republiky Československé.
Mobilisace!!!
"Zavřete oči, neřikejte nic... Zavřete oči, odcházím..." Kristián! V době, kdy jsem lepil plakát k filmu Kristián, dorazily posily z Ivančic. Dan a Martin. A tak si je Dalibor vzal do parády a také je předpisově ustrojil.
Ano, Kristián je film, který měl premiéru až v září roku 1939, ale vidíte to slůvko (nejen) v názvu naší výstavy? Krom toho plakáty byly chronologicky řazeny, vlevo Falešná Kočička (1937), uprostřed Mobilisační vyhláška (1938) a vpravo Kristián (1939).
Ještě před vystavením modelů jsem se ustrojil do výstroje pro SOS. Již nyní jsme měli první návštěvníky...
Diskuse nad mincemi...
Další zájemce o naše předměty...
Dalibor při dozoru nad vystaveným materiálem...
...a s Martinem
Gabča v zastoupení...
Posledním krokem k mému ustrojení bylo připnutí bodáku. Před tím však bylo třeba vytáhnout ze závěsníku šavli...
A pak už jsem se vrhnul na vystavení modelů a figurek.
Tohle nebyl workshop, ale výměna stromu u Daliborova Finance. Růžový IS - 2 byl takový malý dárek pro Gabču.
Po vystavení modelů už zbývalo jen vyplnit cedulky pro modely přihlášené do soutěže...
Jak jinak než perem a inkousetm...
Kancelářská práce...
Hotovo a definitivně připraveno!
Naše modelářská část výstavy.
Věra Ferbasová... Název výstavky jsem si vypůjčil ze skladby "Postavím si malej kryt", kterou zpívá ve filmu Rozkošný příběh. Upřímně řečeno, největší sbírka v civilním sektoru spojující jeden objekt byla právě ta Věruščina. A pokud Pánbůh dá, a příští rok se tu opět sejdeme, chtěl bych tuto Věřinu výstavku ještě rozšířit a samostatně vyčlenit, jelikož v roce 2018 uplyne 105 let od jejího narození.
Další věc, která mě zahřála u srdce byla dvojice návštěvníků, která u mé Věry vedla tento rozhovor: "To je tetička z Jáchyme hoď ho do stroje!" - "Jo?" - "No ano, Věra Ferbasová!" Vzhlédnul jsem k onomu páru a vstoupil do jejich rozhovoru: "To jí zbývaly dva roky..." "Vy jste fanoušek?" byl jsem tázán. "Tak trochu!" odpověděl jsem se smíchem. A podle výpovědi ostatních členů našeho družstva jsem zjistil, že se u ní takto zastavilo více lidí. Jsem rád za každou takovu situaci, kdy má figurka připomene lidem tuto úžasnou herečku a pokud to nevidí odněkud shora ona sama, vidí to alespoň ti lidé na výstavách. Čest její památce...
Od pana Kubáně jsme opět vyslechli, že nemáme vystínované figurky... No co už.
Vrána k vráně sedá. Nárůst síly SDP byl značný...
...a tak bylo třeba zakročit a nebezpečného teroristu srazit pažbou na kolena, poté zase postavit na nohy a spoutat řetízky...
Poutání nebezpečného teroristy.
Nakonec tento Henleinovec nebyl shledám tak nebezpečným a byl propuštěn... A také nás uplatil poukazem na jídlo. Děkujeme panu Macháčkovi, který se nechal srazit Daliborem na kolena.
Dalibor při prohlídce modelů.
U-Booty Typ IX a VII.
U96
Povstalecký Hetzer...
Papíráky...
Kresby pana Macháčka...
Svaz letců Přerov
A ještě jenou zpět k naší výstavce:
Ano, tuhle fotografii jste už dnes jednou viděli. Ale mám důvod k tomu, abych ji ukázal znovu.
Chtěl bych každému, kdo je na ní zachycen poděkovat za účast, především pak Gabče. Všichni ostatní totiž stáli přímo u zrodu této myšlenky a mají se mnou společný koníček a sice modelaření a vojenskou historii, věděli tak předem, do čeho jdou. Že se k nám přidala Gabča bylo pro mě vlastně i trochu nečekané, protože jsem nevěřil, že by do něčeho takového chtěla jít. Děkuji tedy Gabče za ztvárnění dobové civilistky i za to, že se stala naší fotografkou. Jak později Dalibor poznamenal: "Bude to naše Michaela Wecker."
Dále chci poděkovat Davidu "Vlkovi" Vlčkovi za zapůjčení jedné kompletní četnické uniformy a výstroje do výstavy. Příští rok snad přijede i on.
Děkuji také pořadatelům Plastic People of Tovačov za umožnění naší výstavky i za další skvěle prožitou sobotu. Bude to možná znít divně, ale s každou podobnou akcí mám pocit, že dělám něco, co má smysl a co mi dává chuť žít a tvořit.
Byl bych moc rád, kdybychom se na dalším ročníku PPofT sešli opět ve stejné, nebo ještě větší sestavě a se všemi poctami tak připomněli 80. výročí mobilisace československé armády.
Zároveň také máme několik poznatků, které nám snad pomohou další ročník vylepšit, jako třeba výroba cedulek "Prosíme nedotýkejte se vystavených předmětů!". Na některé návštěvníky totiž ani uniforma četnícká neplatí. Padly i plány typu vytvoření malé "bojové" ukázky před sportovní halou, takže myslím, že se bude opět na co těšit.
Nyní mi dovolte citovat z Facebookové stránky PPofTovačov:
"Děkujeme panu Michalu Trlicovi a jeho kolegům četníkům z KVH za účast, a parádní výstavku dobových předmětů. Velmi si vážíme jejich návštěvy, a doufáme, že přijedou i na příští mobilizační ročník PPofT 1938.
Ještě jednou velké díky! 
PPofTovačov."
Myslím, že hovořím za všechny z nás, když povím, že stejně tak se akce líbila nám a pokud to bude jen trochu možné, rádi zase přijedeme. Rádi bychom také rozšířili své sbírky jak modelů, tak i dobových artefaktů, aby i diváci opět viděli něco nového.
Michal Trlica
