Vážení čtenáři, všechny vás srdečně vítám u dalšího článku zde na blogu, tentokráte po delší pauze opět ze série věnované diorámě z Mussoliniho předválečné Itálie nazvané "Tutto bene!".
Nějakou dobu mi trvalo rozhodnout se, kterým směrem se teď články na toto téma budou ubírat a jak jejich obsah rozložit. Nakonec přišlo rozhodnutí udělat článků trošku více, i když kratších. Na druhou stranu to snad dokáže alespoň trošku podtrhnout a zdůraznit délku procesu, který by se při vydaní pouze jednoho článku mohl zdát snadný a rychlý. A o čem že to dnes budu psát? Je to jednoduché. Podložku máme sestavenou, ta čeká na barvení, ale ještě nějakou dobu se na tom nic nezmění. Fiat Topolino, tedy vozidlo do tohoto projektu je hotové, obě benzínová čerpadla také. Na co jsem zde zatím nesáhnul jsou tedy dvě oblasti. Doplňky a figurky. A právě o figurkách bude dnešní článek. Respektive o jednom z trojice hlavních protagonistů našeho malého, každodenního příběhu, jemuž jsem dal smyšlené jméno Alberto Vicenzi. Někdy prostě přijde potřeba si figurky s nimiž trávím docela dost času pojmenovat. Aby toho ale nebylo málo, dnešní figurka vlastně dává jméno celé scéně, Alberto Vicenzi totiž nadšeně volá: "Tutto bene!".
Sada německých železničářů od firmy MiniArt č. 38012 s níž budu dnes pracovat. Nenechte se ale zmást, přestože jde původně o německé drážní zaměstnance, kteří by na italské benzínce hledali uplatnění jen těžko, stále jde o perfektní materiál pro snadnou konverzi na italské pumpaře/servisáky. A přesně o tom bude dnešní článek, konkrétně o konverzi "muže s olejničkou" zcela napravo.
