...prostě druhý hadrák v pořadí.
Vážení kolegové modeláři a příznivci mého blogu, jsem rád že Vás dnes po více něž dvou měsících mohu přivítat opět u nového článku. Konečně!
Možná to vypadá, že při stavbě hadraplánu od firmy Eduard v měřítku 1:72 jsem této předloze naprosto propadnul a nyní potřebuji do sbírky další kousek. Pravdou je, že stavba Eduardího hadráčku mě neskutenčě bavila a kdyby byla tato stavebnice snáze sehnatelná, možná bych si ji někdy rád zopakoval. Možností námětu scény s tímto ikonickým vozidlem, jeho zbarvení i dostupných doplňkových sad je dost. Nicméně tentokrát to bylo úplně jinak...
Vlevo dokončený Velorex od Abrexu v měřítku 1:43 a vpravo již vám jistě známý kousek ze stavebnice firmy Eduard ve dvaasedmdesátině. Velikostní rozdíl není na fotografii příliš zřejmý, nicméně v měřítku 1:72 je Velouš znatelně menší.
Jednoho dne, když se mě v práci kolegyně zeptaly, co jsem dělal o víkendu, promluvil jsem o právě rozlepeném vozidle od Eduarda, no a když jsem jej pak dokončil, pro lepší představu jsem jim ukázal oba články zde na blogu. Velikost celého díla fotky bohužel dostatečně nezachycují a všechno na nich vypadá podstatně větší, jediným měřítkem jim bylo mé vyprávění o blinkrech menších než hlavička špendlíku a pak také fotka porovnávající Velorex s klasickou zápalkou. Některé ze spolupracovnic byly mým snažením doslova ohromeny, jiným jsem musel vše zdlouhavě, ale s radostí vysětlit. Je mi zcela jasné že nemodelářské veřejnosti mé články příliš mnoho neřeknou, tedy kromě fotografií. Ty jsou všeříkající. Jedna z kolegyň se dokonce dožadovala, abych vinětku s Velorexem přinesl ukázat do práce. Je Vám asi jasné, že kvůli tomu se mi možnost jejího poškození riskovat nechce. Už tak bude náročné dostat jej bez úhony na některou ze soutěží. Uf! Proč jsem ale vytvořil tak moc podobnou scénu s dalším Velorexem? Odpověď je naprosto jednoduchá...
Marťu (to je také jedna z mých spolupracovnic, která byla mým dílem naprosto nadšená) jednoho dne napadlo, že by se jí můj miniaturní Velorex hodil jako vynikající stylový dárek a vypálila na mě, že si to mám promyslet a případně si říci, za kolik bych byl ochoten jej prodat. Nabídka to byla pěkná, stejně tak možnost něco si přivydělat. Na druhou stranu jsem si vůbec nebyl jist, zda se čerstvě dokončeného modelu, se kterým jsem tak spokojený a který vlastně na živo ještě skoro nikdo neviděl chci vzdát. A tak jsem celý den v laboratoři pro diagnostiku mykobakterióz a TBC přemýšlel, jak to udělat, abychom nakonec byli spokojení oba. Tedy všichni, i potencionálně obdarovaný. Sehnat stavebnici a slepit pro ni další je neproveditelné... Ale brzy jsem způsob jak z toho ven vymyslel.
Někdy chodím kolem výlohy místní modelářské prodejny, kde jsou mimo krabic s plastikovými stavebnicemi vystaveny hotové modely aut a motorek od firmy Abrex. A tam stojí (stával) i Velorex 16/350 v podobném zbarvení, jako ten můj. Když jsem pak Marťu potkal a předložil jí svůj návrh i s přibližnou cenou, byla nadšená. Ještě toho dne jsme navštívili prodejnu a mohl jsem začít.
Práce šla poměrně rychle, jelikož na vozidle samotném proběhlo jen pár drobných úprav a oprav. Především malba výfuků a chromovaných součástí, které nebyly úplně stoprocentně reprodukovány. Větší úpravy by znamenaly hrubší rozebrání celého modelu a to jsem raději neriskoval. Ostatně to ani nebylo domluveno. Já jsem vytvořil především podložku podobného stylu, jako tu pro svůj hadrák 1:72, samozřejmě s jinými rostlinami, protože stejné jsem již doma neměl. A abych to celé ještě oživil, přidal jsem pár listů, některých i poletujících ve větru.Vozidlo jsem k terénu upevnil prostřednictvím špendlíků protažených gumovými pneumatikami, vše jsem ještě zajistil vteřinovým lepidlem, tudíž model na cestě drží zcela spolehlivě.
Nejtěžší nakonec bylo hotové dílo předat dočasné majitelce a to z důvodu jejich zdravotních obtíží. I to se však povedlo relativně bez komplikací. Hlavně aby se vše pokud možno zlepšilo a obdarovaný byl spokojený a šťastný.
Nyní se konečně podívejme na fotografie:
Inspirace, nebo spíš téměř okopírování mého předchozího projektu je naprosto zřejmé. Jisté změny však vidíme na první pohled.
Osobně si myslím, že Abrex si se svou verzí Velorexu mohl také více pohrát, příliš lesklá střecha, ne zcela odpovídající proporce vozidla nebo hrubé výplety. Stejně tak se mi v porovnání například s Felicií nebo Škodou 120 ve stejném měřítku od stejného výrobce nezdá, že by v tomto případě šlo skutečně o měřítko 1:43. Velouš je určitě podstetně větší... Jsem si ale téměř jist, že budoucí majitel modelu nic z toho řešit nebude.
Čelní pohled.
Na závěr opět několik fotografií porovnávajících oba modely.
Z malinko jiného úhlu...
Závěrem bych chtěl poděkovat za důvěru ve mě vloženou i za příležitost vytvořit takovou menší podložku a ještě tím snad někomu udělat radost. Tak ať je obdarovaný spokojen a Marťa co možná nejzdravější!
Všem čtenářům děkuji za přízeň a přečtení dnešního kratšího článku a těším se u článků dalších. Ovšem vůbec netuším na jaké téma ani kdy se objeví...
Vzhledem k nedostatku času a příliš pomalému modelářskému tempu to nejspíš bude něco z pole vojenské historie... Uvidíme!
Krásný zbytek dne a pevné zdraví vám všem přeje
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat