10 srpna 2017

Fokker D VII (1. část)

Zdravím a opět vás všechny vítám na stránkách mého blogu. Ani dnes se nevyhneme tematice meziválečného Československa, avšak narozdíl od všech dosavadních projektů se časově přiblížíme ke vzniku republiky a konci první světové války. Tentokráte zavítáme do začátku 20. let a podíváme se na jeden z nejlepších strojů, který naše letectvo tou dobou mělo k dispozici. Není to žádné jiné letadlo, než Fokker D VII. Ještě než se ale podíváme na fotografie ze stavby, dovolte mi prozradit, jak jsem se k tomuto projektu vůbec dostal.
Na letošním Tovačově jsem získal za model StuGu III 1:100 ocenění ve formě stavebnice Avie B-9 od firmy Kovozávody Prosějov. Moje první reakce nebyla příliš nadšená, ačkoli radost z ocenění jsem měl, nicméně víte, jaký vztah mám k letadlům. Brzy mi ale došlo, že je to vlastně skvélá cena, jelikož perfektně zapadá do našeho projektu "RČS 1918-45". Pak jsem si ale vzpomněl na své dětství a chvíle, kdy jsem si s velikým zalíbením prohlížel monografii ze starého ABC po tatovi. Nevím, jak jsem došel zrovna na tuhle monografii právě přes Aviu, nejspíše kvůli stejné kamufláži. A jak jsem si tak čerstvou krabičku od Kovozávodů prohlížel a utápěl se v zelené, hnědé a okrové se spodními plochami v hliníku, čím dál více jsem před sebou viděl onu monografii - byl to Fokker D VII z Chebu. Ten Fokker mi pořád ležel v hlavě a tak jsem se rozhodnul ono staré ABC hledat. Bohužel se tato akce nesetkala s úspěchem, ale to mi neubralo na chuti a rozhodnul jsem se hldat na internetu. Brzy na to jsem si vybavil čtvrtkový Fokker D VII MÁG firmy Eduard, který také obsahoval schéma Fokkeru W. Nr. 3867. Ale proč to všechno? Zapřísáhnul jsem se totiž, že za stavebnici letadla už nikdy nebudu utrácet a přebytky prodám (abych měl na fotografie Věry Ferbasové ;) ), ovšem tohle je jiný případ. Kdysi dávno jsem D VII mu vyhrál na Modellbrně. A tak jsem ji vytáhnul z kitníku a upřímně se leknul. Jde totiž o dost starou stavebnicu firmy Revell, běžně k dostání za cenu kolem 150Kč. Ale jako základ - proč vlastně ne? Naší výstavce to jen prospěje, zatím samá technika, tak proč ne pěkný letoun. Navíc se musím přiznat, že v tomto zbarvení jej vlastně budu dělat docela rád, jako takovou vzpomínku na staré dobré časy. Jenže... Dvaasedmdesátinový Fokker D VII od Revellu nejde tak úplně s "naším" prvorepublikovým strojem dohromady. Kvůli odlišnému motoru a především chladiči. Náš je totiž osazen rakouským motorem, ten od Revellu představuje stroj Rudolfa Bertholda v čistokrevném německém provedení. Ale ani tohoto jsem se nezaleknul a jedním z prvních kroků tak byla konverze chladiče. Tento článek ale začnu vyprávěním o interiéru letounu...
Kokpit je ve stavebnici vyřešen velmi jednoduše - žádný tam prostě není. Dle návodu máme výřez v trupu prostě vyplnit figurkou pilota a tím má být vše vyřešeno. Myslím, že na dnešní standard je to trochu provizorní řešení, a tak jsem prohledal zásobárnu dílů, vrakoviště a hlavně nesčetné množství webových stránek a pustil se do výroby kokpitu od nuly.
Jako první jsem z plastové destičky vyřezal a dobrousil přepážku za sedadlo pilota, pokračoval jsem podlahou a motorovou přepážkou, která je u originálu řešena, řekněme trošku jinak... Ostatně, celý interiér je u originálu řešen jinak, ale pořád lepší, než prázdné nic. Z vytaženého rámečku byla zhotovena řídící páka a ovládání letounu včetně pedálů (zde došlo i na drátek). Sedačka pochází zřejmě z Eindeckeru, který jsem za svých mladých let trošku... No, nedopadl dobře. Upínací pásy jsou opět z vrakoviště, ze zbytků leptů.


Vše je zatím usazeno pouze s použitím nemastné lepivé gumy, ještě je totiž třeba dodělat trubkovou konstrukci trupu.
Horní část řídící páky jsem trošku odfláknul. A tak, když už jsem této části stroje věnoval tolik úsilí, jsem ji později předělal.
Doplněná trubková konstrukce. Přepážky jsou již napevno přilepeny v polovině trupu.
Sedačka doplněná o upínací pásy a podlaha s opraveným kniplem.
Zde je oprava hezky patrná. Také je pěkně vidět, že je nutné debondérem začistit stopy po lepení.
A nyní již v barvě. Všimněte si doplněných lanek vedoucích od pedálů.
Palubní deska - pro mě nejhezčí část celého kokpitu. Opět vznika naprosto z ničeho, pouze podle fotografií z Googlu. Základní platfotmu tvoří plastová destička vyřezaná a dobroušená do patřičného tvaru. Veškeré přepínače a ovládací prvky jsou ze zbytků leptů, nebo z drátku, číselníky a varovná tabulka je ze zbytků obtisků. Oba "budíky" jsou zakápnuty lesklým lakem pro vytvoření dojmu zasklení.
A pomalu to vše skládáme do trupu... Ačkoli jsem to asi milionkrát zkoušel nsucho, tejně mi knipl koliduje s palubní deskou... Trubková konstrukce taky mohla být spíše v šedé základovce, ale co už teď... To je tak, když děláte bojovou techniku, figurky a diorámy a pokoušíte se o kvalifikovaný odhad u letadla.
Mám rád ten pocit, když vlastními silami a od nuly vyrobím část modelu. Tohle mě opravdu bavilo...


Jak jsem zmínil v úvodu, tohle byl první krok, který jsem realizoval, abych věděl, jestli to vůbec půjde. Fokker s výrobním číslem 3867 byl osazen RU motorem A-D 225k a odpovídajícím chladičem, ovšem to je jedinné, co na tomto Fokkeru továrna MÁG provedla, vše ostátní již dodal Fokker zkompletované. Takže to není Fokker D VII z továrny MÁG, ale Fokker D VII z továrny Fokker, osazený motorem v továrně MÁG, zajímavé, že? Je to alespon částečný MÁG. Pro nás je ale důležité pouze to, že jsem původní horní část chladiče ze stavebnice odříznul žiletkovou pilkou a z navrstvené plastikové destičky jsem dobrousil hořejšek chladiče do typické "MÁGovské" podoby. Samozřejmostí bylo zhotovení nové siťky chladiče. Následovala kontrola Surfacerem a konstatování spokojenosti. Ačkoli to není perfektní - já vím, ale na chyby upozorňovat nechci a ani nebudu, najděte si je sami, já o nich vím ;-) .
Po sesazení polovin trupu a osazení chladiče jsem zamaskoval kokpit a vrhnul se na tmelení a broušení. A že bylo co tmelit! Například spoj mezi chladičem a trupem. Spoj polivin trupu stačilo přebrousit.
Přichází chvíle, kdy ze sebe zřejmě udělám idiota, ale opět zdůrazňuji, že letadla běžně nestavím a ani je nemám moc rád, až na Fokker Dr I, D VII a Nieuporty 17 z filmu Flyboys :D . Mou nechuť k tomuto odvětví modelařiny tvoří právě vzpomínky na mé modelářské začátky, kdy jsem lepil hlavně letadla, a kde jsem nikdy neuhlídal geometrii. Proto se divím, že jsem do tohoto Fokkeru vůbec šel, proboha, je to dvouplošník!!! Ale ono je to horší, než se zdá. Obyčejně stačí si geometrii pohlídat, ovšem tady není co hlídat, tady je třeba geometrii vytvořit, podobně jako vnitřek pilotního prostoru - od nuly! Navíc zadní část trupu, na kterou má navazovat SOP ujíždí doleva, takže pokud nalepíme kýlovku se SOP rovnoběžně s touto hranou trupu, tak si moc nepomůžeme. Podobně je tomu i s instalací toho, co nevím, jak se jmenuje (už jsem za idiota?) a na konci to má VOP. Takže nejhrubší smirkový papír a brousíme, dokud to nesedí plus mínus rovně... A když už to stlačíme dohromady, zhruba do pravých úhlů a prolijeme kyanoakrylátem, tak nastane zdlouhavé tmelení Surfacerem. No ale výsledek, hehe, za to stojí. Asi...
Dolovat vzpěry z rámečku a dva dny je začišťovat se mi dvakrát nechtělo, zvláště, když je mohu nahradit drátem. A tak se stalo, ale ani tady jsem se tmelení nevyhnul a za jejich usazení mi na první akci, kde se tento Flieger ukáže bude patřit z ostudy kabát.
Přechod křídlo - trup byl kupodivu téměř bezchybný, větší tmelení bylo nutné pouze zespod, na bocích postačil Surfacer na štětci. Mezi dírami pro vlepení mezikřídelních vzpěr však bylo nutno tmelit a brousit vyhazovače. Zde jsou vzpěry již vlepeny na místě, Všimněte si také toho, jak předek i zadek letounu přošly kontrolním nástřikem Surfaceru. Ještě se na nich ale bude muset pracovat.
Při broušení vyhazovačů na podvozku jsem přišel o porty, takže jsem je obnovil pomocí Surfaceru. Opět se muselo tmelit Milliputem a také jsem již v této fázi umístil výplet z chemlonu.
O vyhazovači uprostřed horního křídla už ani nemluvím a beru jej jako samozřejmou součást stavebnice. Co se ale stalo s otvory pro usazení vzpěr, to nevím, chyba je asi na mé straně. Musel jsem je ale převrtat a původní zatmelit. Mě to prostě nesedělo...
Každá vzpěra složená ze dvou dílů potřebuje přetmelit...
A překontrolovat přetřením Surfaceru.
Podvozek je připraven, stačí jej nastříkat Surfacerem a v případě, že nebudou zjištěny žádné problémy může být předán k dalšímu kroku - barvení.
Podle návodu firmy Eduard, který jsem použil jako podkladovou příručku, jsem zhotovil plech zaslepující prostor pro osazení kulometů. Až o mnoho kroků později jsem zjistil, že je to asi blbost, protože tento stroj byl údajně občas osazován levým kulometem Vickers pro trénink střelby a otvor pro jeho usazení zde zůstal. Otázkou je, jestli tento kryt zmíněný pány v Eduardu nemohl být demontovatelný...
Udělej ze sebe idiota, druhá část: Nevím, co to je, ale zřejmě to souvisí s chlzením motoru. Mluvím o té věci, kterou jsem zhotovil z vytaženého rámečku červené barvy a je na každém chladiči každého Fokkeru, na jehož výrobě se podílela továrna MÁG. Fakt se omlouvám za svou neznalost...
Ostruha byla původně vylisována dohromady s jednou polovinou trupu, nicméně bylo jen otázkou času, kdy ji ulomím. A tak jsem ji v této fázi přilepil zpět a doplnil opět o díl z červeného rámečku.
Ještě pár vzpěr a lanek a stavba bude hotová!
Systém ovládání SOP a VOP stavebnice raději vůbec nijak neřeší, takže přichází na scénu vytažený rámeček, měděný drátek a kyanoakrylátové lepidlo.
Zespoda je to o malinko složitější, ale dá se to... Podobnou operaci je nutné provést i na hornm křídle, ale to je asi jasné...
Po velmi opatrném odstranění přebytků kyanoakrylátu pomocí debonderu můžeme do Surfaceru. Tohoto kroku se pokaždé děsím, protože Surfacer prostě nelže - každou drobnou nedokonalost nemilosrdně zvýrazní, a tak i když už jsem natěšený na barvení, musím dál tmelit a brousit a pořád to opakovat.
Drak letounu, ani horní křídlo, či podvozek nevykazuje žádné větší kazy, pouze několik smítek, které bylo snadné odstranit. To se mi ulevilo. Ale... Stejně mi chybí některé z barev, takže povrchová úprava se na chvíli odkládá.
Připraveno na nástřik kamufláže!
Jak jsem již řekl, tímto dnes skončíme. Barvení modelu bude taky velice napínavé, už se nemůžu dočkat toho maskování a stříkání kamuflážních polí a výsostných znaků podle masek - ještě že máme tak jednoduchou a stejně krásnou vlajku. Ale ani potom to nebude snadné, usazení horního křídla může vše pohřbít. Nu, uvidíme... Držte mi palce!
V příštím dílu se tedy budu věnovat nástřiku a lehké patině, ale také mi došlo, že vlastně nebyla řeč o motoru, vrtuli a kolech, takže to si také nechám na příště.
Užívejte léta a zase někdy u dalšího pokračování!
Michal