30 prosince 2015

StuG III Ausf. B

Za poslední více než rok jsem dokončil pár modelů, které jsem ještě nepublikoval zde na blogu. Nyní bych vám chtěl ukázat ten novější. Jde o samohybné dělo Sturmgeschütz III Ausf B. Po tomto modelu jsem sáhnul ihned po návratu z nemocnice domů. Hledal jsem něco rychlého a nenáročného, něco co by mi mohlo vrátit chuť k lepení. Původně jsem plánoval vinětku s německými vojáky v Ardenách, poté figurku Německého vojáka s várnicí během zimy 1941/42, ale nakonec jsem si vybral to nejjednodušší, co jsem mohl. A o to mi šlo. Vytáhnul jsem tu nejmenší krabičku, a po krátkém váhání začal vyštípávat díly z rámečku. Jde o model v měřítku 1/100, takže je stavebnice co nejvíce zjednodušená. Nicméně úroveň detailů tohoto počinu ruské Zvezdy je velmi vysoká. Pravda, třeba vytěrák hlavně svými rozměry odpovídá spíše měřítku 1/72, ale neměl jsem chuť zabývat se tímto malým nedostatkem. StuG byl slepen asi za hodinu čistého času i s tmelením některých partií, což obstaral kyanoakrylát a debonder. Rozhodnul jsem se pro smytelnou zimní kamufláž nanesenou přes základní Panzergrau. Celou samohybku jsem potom zasadil na malou, ovšem výstižnou podložku znázorňující odtávající sníh kolem rozbahněné cesty.
Foto:
Panzergrau jsem si namíchal z akrylových barev Tamiya, smytelná kamufláž je tvořena silně zředěnou akrylovou barvou Tamiya XF-2 nanášenou štětcem. Přes ni jsem ještě napodobil šmouhy bílou barvou Vallejo, a ošoupaná místa vytvořil drybrushem pomocí šedého odstínu Vallejo. Odčeniny jsou malovány štětcem, opět pomocí barvy Vallejo.

Bláto na podložce i na vozidle je tvořeno směsí sádrokartonářské stěrky a hnědé akrylové barvy. Po vytvrdnutí této směsi jsem bláto dobarvil přípravkem Dark wash firmy MIG Productions. Sytost odstínu se odvíjí od počtu vrstev tmavého washe. Tak jsem vytvořil dojem postupně zasychajícího bláta na vozidle. Mokré bláto jsem ještě lehce přetřel přípravkem Wet effects od téže firmy.
Sníh tvoří směs akrylového resinu MIG Productions a jedlé sody. Tam, kde sníh odtává a prosvítá bláto jsem zapouštěl Dark wash, čímž vznikl právě efekt té nechutné břečky. Blátivé kaluže ve vyjetých kolejích a rýhách vznikly nanesením směsi lesklého akrylového laku Tamiya X-22 s pigmentem MIG Productions Dry Mud.
A na závěr fotografie pro porovnání velikosti.
Podle mého názoru má toto měřítko obrovský potenciál. Jednak proto, že stavebnice firmy Zvezda jsou kvalitní, snadno dostupné, a celkem levné, ale také z důvodu rychlosti stavby a povrchové úpravy, kde dostaneme za jeden víkend velmi pěkný model do vitrínky, a za víkend druhý můžeme mít i podložku. Dalším pozitivem se mi jeví rozměry modelu, které jsou velmi malé, můžeme tedy mít doma všechny svoje oblíbené tanky, a ještě zbyte místo na nějakou tu pětatřicítku. Krom toho můžeme na podložce velikosti vhodné pro jednu středně velkou pětatřicetinovou diorámu vytvořit výřez z bitvy u Kurska s větším množstvím tanků a ani nás to nepřivede do větší finanční krize... Zkrátka napadají mě pro tyto modely pouze klady, zápory by mohlo být zjednodušení některých partií, ovšem tento detail rád přehlédnu. Pro mě jde primárně o odpočinkové stavby...
Tedy závěrem chci konstatovat, že ačkoli jde původně o "hračky" určené pro Wargaming, jsou svými detaily na velmi vysoké úrovni, a troufám si tvrdit, že s trochou šikovnosti a fantazie je bezproblému možné vytvořit z nich soutěžní modely.
Michal Trlica

24 prosince 2015

Veselé Vánoce 2015

Zdravím přátelé a příznivci mého blogu! Pokud jste ještě nějací zbyli... Už se z toho stává trochu klišé, každý rok píšu téměř stejnou větu "Po roce přicházím opět se shrnutím všeho, co se událo, a také s přáním do roku nového." Pojďme se tedy na to podívat.
I letos přikládám fotografii našedho stromečku.

A nyní mi dovolte pár slov.
Po přečtení mého článku, který jsem publikoval 23.12. 2014 ve 22:45 jsem došel k závěru, že nemá cenu nějak více se rozepisovat. Moje situace je naprosto identická. Připadám si sám, ztracen a společností dostatečně nepochopen. Tedy omezím se jen na výčet těch lepších zážitků z roku 2015.
Začal bych asi dubnem, kdy jsem vytvořil takovou malou vinětku představující bojovníka Hitlerjugend během posledních dnů války. Tato figurka se setkala s různou kritikou, nicméně já jsem si po čase řekl, že není nejhorší, a kdybych ji dělal dnes, nic bych neměnil. Podle mě má jistou atmosféru... Dále chci zmínit takový zlomový okamžik, letoční ročník Plastic People of Tovačov. Jednu z mála soutěží, kterých jsem se zúčastnil. Už tenkrát jsem se zmínil, že nešlo ani tolik o soutěž samotnou, jako o setkání mě a dalších tří blogerů - modelářů/nadšenců do vojenské historie. Od té chvíle mám pár skutěčně žijících kamarádů, a díky jednomu z nich nový zájem, který tak trochu válcuje mou modelařinu a vše ostatní. Nemůžu se nazvat Reenactorem, ale takovým pseudoreenactorem snad ano. Krom toho, můj další koníček, muzikál Bídníci jen kvete. Během letních prázdnin se mi podařilo získat do sbírky 3CD komplet z pražské produkce, a brzy se snad sbírka uzavře doplněním nahrávky z divadla Na Vinohradech 1992. A v duchu Bídníků se nesla i letošní soutěž Panzershow, kde jsem získal ocenění za figuru Earla Carpentera v roli inspektora Javerta. Této ceny si nesmírně vážím. I můj nejsilnější zážitek roku se pojí s Bídníky. Loketské kulturní léto, kde jsem měl tu čest promluvit si s Janem Ježkem, který je pro mě českým Valjeanam číslo jedna, podepsal se mi, mám s ním fotografii, co víc si přát... Také jsem se setkal s dalšími členy obsazení, Lukášem Vlčkem, Jitkou Čvančarovou, Petrem Gazdíkem, Hanou Holišovou, Dušanem Vitázkem... Pozdní léto a podzim se nesly v duchu větších nesnází a návalů stresu. Na chvíli mě z toho vytrhnul Herr Topp, když mě navštívil (již podruhé) a ještě mi něco přivezl. Znovu ti tímto děkuju! Ovšem dva dny na to jsem již ležel v nemocnici po žlučníkovém záchvatu. Tady chci poděkovat několika kamarádům ze třídy, kterým nebyl můj stav lhostejný, a přišli mě navštivit. Kéž by byli i jiní takoví, jako vy! Týden jsem byl doma, a den válečných veteránů jsem neprožil ve stejnokroji ČS četnictva, nýbrž na JIP 2. interní kliniky s akutní pankreatitidou. Od té doby jsem na přísné dietě. Nazval bych to ztraceným mládím. Nejdřív jsem se užíral sám, a teď to ani jinak nejde. Nu, co už.
Do příštího roku mám ale několik plánů, které bych moc rád uskutečnil. Na poli modelů nic neplánuji, především dokončit diorámu Wenn die Soldaten... A také bych stvořil pár vinětek s ŘOPy, které mám doma. Ovšem k tomu, co chci uskutečnit. V dubnu se koná v Bratislavě premiéra první slovenské produkce muzikálu Bedári. Velmi rád bych viděl představení z této produkce, a ve slovenském jazyce. Dále bych se chtěl samozřejmě zúčastnit soutěže v Tovačově, kde se snad sejdeme zase všichni čtyři, a snad už ve svých uniformách. A během prázdnin bych se také rád zúčastnil rekonstrukce napadení hranic jednotkami Freikorpsu v roce 1938. A samozřejmě mezi tím vším bych rád úspěšně složil státní maturitní zkoušky a našel si další školu, kde doufám budu šťastný, protože tady, moc nevím, co si mám myslet.
Tímto vám všem přeji klidné a mírové prožití Vánoc, hodně zdraví a štěstí do nového roku, a raději jednoho pořádného, než tisíce špatných přátel.
Michal Trlica