Sd.Kfz. 184 Ferdinand, velitel Leutnant Karl Schrader
2./ Schwere Panzerjägerabteilung 653
Každý z vás se již určitě setkal s tímto krásným stíhačem. Ať už byl pod vašima rukama na vašem modelářském stole, či jste ho viděli v muzeu, nějakém dokumentu, na fotce a nebo se s ním projíždíte jako já ve World of Tanks, určitě uznáte, že je to moc pěkný a celkem nebezpečný stroj. A vlasně vznikl omylem. Bylo tomu tak že když potřebovala Panzerwaffe nový těžký tank, přihlásili se do výběrového řízení dva konstruktéři: Henschel a Porsche. Někteří z vás už vědí, že vyhrál Henschel a jeho tank nebyl ničím jiným než Pz.KpfW. VI Tiger. Jenže Ferdinand Porsche ještě před vyhlášením výsledků nechal ve své továrně smontovat kolem 90 ks podvozků pro svoje Tigery. Ty však už nikdo nechtěl, protože Henschelův projekt vyhrál. Porschemu bylo líto podvozky sešrotovat a tak vypracoval nový plán, tentokrát na těžký stíhač tanku na již sestaveném podvozku. Nevzešlo z toho nic jiného než Schwerer Jagdpanzer Sd.Kfz. 184 pojmenovaný po svém konstruktérovi-Ferdinand. Někdy se mu říká i Panzerjäger Tiger (P) Ferdinand. Dalších 5 podvozků bylo využito pro stavbu vyprošťovacích Bergetigerů. Ferdinand měl čelní pancíř o síle 200 mm, boční o síle 100 mm a zadní 80 mm (jen pro představu, takto silný je čelní pancíř StuGu III). Tento pancíř představoval dokonalou ochranu pro posádku vozidla před většinou protitankových zbraní té doby, ale Ferdinand naložený municí a palivem vážil téměř 69 tun. Tím pádem byl velmi pomalý a neohrabaný. To jej činilo snadnou kořistí pro pěchotu, protože neměl žádný kulomet (tento nedostatek posádky často řešili palbou z kulometu skrz hlaveň kanonu) a velitelskou věžičku s periskopy postrádal také. Zevnitř tanku nebylo tedy skoro nic vidět, proto se velitel musel často vyklánět z poklopu, což bylo v boji velmi nebezpečné. Prvního nasazení se Ferdinandy dočkaly v bitvě u Kurska během operace Citadela. V boji potřeboval Ferdinand podporu pěchoty nebo lehčích tanků. Když Georg Bose říkal že dostali jako podporu Ferdinandy, myslím že to bylo naopak. Tam se ukázaly všechny nedokonalosti strojů (jak říkal Georg Bose, vybuchovaly jim motory, ale měly i jiné problémy). Po odhalení těchto nedostatků byl zbytek strojů které přežily stažen do Německa k přestavbě na výkonnější Elefanty. Ty potom byly nasazeny v Itálii a Ardenách. To že byl Ferdinand stroj, který si zaslouží respekt dokládá i hlášení velitele 656. praporu těžkých stíhačů tanků Böhmeho ze dne 17.9.1943: Obsluha nepřátelských protitankových děl utekla po několika neúčinných výstřelech na naše stroje (Ferdinandy)." Až do konce války představoval tento stroj tvrdý oříšek pro nepřátelské tankisty a obsluhy protitankových děl.
Tak to bylo k historii tanku a teď už k modelu. Ten je od firmy Trumpeter v měřítku 1/72. Stavebnice patří mezi lepší průměr, prostě na nejnovější Revelly to nemá. Na některých dílech nalezneme nepěkné škrábance, někté je třeba tmelit, jiné zalije Surfacer. Výrobce nám dává na výběr z gumových pásů a alternativy ze článků a delších úseků. Pěkným detailem jsou leptané mřížky nad výdechy motorů, které jsou ve stavebnici obsaženy. Já jsem si stavbu dost zkomplikoval použitím soustružené hlavně od RB Modelu a antén stejného výrobce.
Osazené lepty ze stavebnice. Otvory pro tyto díly si však musíme odvrtat svépomocí.
Pro dosažení hezkého efektu je nezbytné vytvořit otvory i v dílu pod rošty. Na fotografii vlevo je díl po odvrtání, další dva jsou již vybroušené. Kvalita broušení nemusí být nic extra, hlavně aby byly tyto otvory větší než ty v dílu, který je bude přektývat.
V této fázi je model připraven k osazení horního dílu s rošty.
Osazený horní díl.
Po odbroušení nemodelového zaměřovače kanonu jesm odvrtal a dobrousil otvor ve střeše bojového prostoru a osadil mnohem modelovější zaměřovč ze stavebnice Revell.
Osazená madla z tenkého drátu.
Osazená hlaveň z produkce firmy RB Model. Není však konstruována pro Ferdinand firmy Trumpeter. Otvor ve štítu kanonu je větší než průměr kořene nové hlavňě. Řešením je tedy Milliput, kterým je třeba vyplnit otvor a zarovnat do výšky štítu kanonu.
Sestavený model opatřený kontrolním nástřikem Surfaceru 1000. Stříkal jsem však ještě před kompletací jednotlivé podestavy, proto není nástřik celistvý.
Pohled na zadní část sestaveného modelu.
A zde již Ferdinand po konečné vrstvě bílého Surfaceru 1000. Anténu jsem dolepit až v této fázi, protože je velmi náchylná na ulomení.
To je zatím vše.
Michal
