Hoffnung am Ende der Welt (Dokončení)

Je mi velikou ctí že už podruhé v únoru vás všechny mohu uvítat na stránkách svého blogu. Tentokrát s potěšením představuji široké veřejnosti závěrečný díl série článků věnované tvorbě viněty Hoffnung am Ende der Welt odehrávající se během prvních květnových dnů v hlavním městě již padlé říše. 

Ještě než se ale budeme moct společně pokochat fotkami hotového díla, je samozřejmě nutné vinětu dokončit, seskládat vše dohromady, rozmístit doplňky na svá místa, natřít podstavec a vyrobit a umístit popisku. Myslím že tady již není mnoho co psát, takže... Takže jdeme na to!

 Figurku chlapce jsem přilepil vteřinovým lepidlem, stejně tak směrovku "Zum Luftschutzraum".

Hoffnung am Ende der Welt (3. díl)

V dnešním již třetím článku věnovaném tvorbě viněty z květnového Berlína roku pětačtyřicátého se vám pokusím přiblížit práce na dalším klíčovém prvku každého modelu, diorámy i viněty. A tím jsou samozřejmě doplňky. Bez těchto drobností se model často neobejde, protože i když třeba nejsou pro děj zcela nepostradatelné, tvoří nezbytnou součást každého díla, neboť dokáží krásně dokreslit atmosféru situace a doslova jí vdechnout život. Aby se to však povedlo, je nutné každé maličkosti věnovat veškerou pozornost a každý, kanystr, muniční bednu nebo granát, i když je menší než hlavička sirky, zpracovat jako samostatný soutěžní model. Přesně o to jsem se pokusil i tentokrát, a jak jsem se tímto úkolem vypořádal se právě teď podíváme:

Nejprve je důležité dobře vybrat správné doplňky, které budou ladit se zamýšlenou scénou. Já osobně v poslední době s radostí a k velké spokojenosti využívám doplňky firmy MiniArt. Ta uvádí na trh jednu novinku za druhou a každá jejich sada je velice nápaditá, široce využitelná a co je asi nejdůležitější, dokonale zpracovaná. Navíc ceny jsou například v porovnání s resinovými sadami daleko přívětivější.

Hoffnung am Ende der Welt (2. díl)

Opět vás všechny vítám na stánkách svého blogu, tentokráte již u třetího letošního článku a druhého článku o vinětě odehrávající se v Berlíně v květnu roku pětačtyřicátého. K psaní mi hraje krásný soundtrack k filmu Der Untergang od Stephana Zachariase, takže atmosféra je navozena a můžeme se do toho pustit!

V dnešním pokračování série o vinětě nazvané Hoffnung am Ende der Welt se dle nástinu uvedeného v závěru předchozího článku skutečně zaměřím na tvorbu podložky, která je samozřejmě velice podstatnou součástí každé viněty. Možná bych řekl že až nejpodstatnější, protože nebýt podložky, nemohla by se zamýšlená scéna vůbec odehrát. Proto je třeba věnovat této součásti viněty veškerou pozornost a péči, vše pečlivě promyslet, rozvrhnout a detailně zpracovat od prvotních hrubých tvarů až do posledních a těch nejmenších součástek. Ale o doplňcích bude řeč v příštím vydání. Dnes se zaměřím na tvorbu berlínské ulice, respektive jejího výřezu.

A nyní již fotografie, které vše dokumentují:

Řekl bych, že si poslední dobou psaní článků trošku usnadňuji a nefotím vznik podložky krok za krokem, tedy od dřevěného podstavce a vyřezání basových bočnic přes výplň styrodurem až po jednotlivé vrstvy sádrokartonářské stěrky, přičemž ta poslední se liší zamýšleným typem terénu. Je to pro mě už taková rutina, kterou dělám natolik samozřejmě a automaticky, že ji ani nemám potřebu fotit.

Hoffnung am Ende der Welt (1. díl)

Berlín, květen 1945. Šest let trvající válka je pryč, ale žádný důvod k radosti tu není. Teď je tím nejdůležitějším, že jsme přežili...

Zdravím Vás u mého dalšího modelářského projektu! V následující sérii článků se s Vámi rád podělím o několik fotografií z průběhu stavby viněty z května 1945 odehrávající se v troskách Berlína. 

Bitva o Berlín mě asi nikdy nepřestane fascinovat, je to totiž nekonečná studnice výborně zdokumentovaných námětů, které se dají modelářsky ztvárnit a především pak poslední zoufalé pokusy o německý zvrat situace byly vedeny nikoli s novými zázračnými zbraněmi, ale často právě naopak s výzbrojí a výstrojí sestávající z již dávno vysloužilých exemplářů pamatujících například předchozí celosvětový konflikt nebo kořistních kusů získaných na všech frontách, což je modelářsky velice atraktivní. Své nezastupitelné postavení zde měly také poměrně improvizované nebo podstatně zjednodušené zbraně. Pravda, nic z toho nebude ve větší míře zastoupeno v této mé scéně, ta se spíše pokusí zachytit atmosféru posledních dnů války a prvních dnů již mírových, které však pro poražený národ nebyly nijak veselé.

Celý konflikt byl nepochybně naprosto zbytečným zmařením milionů lidských životů, tahle závěřečná agónie říše již byla jen jakýmsi epilogem, kde vše získalo ještě větší punc nesmyslnosti, kdy nejvyšší velení bez slitování vrhalo do obranných bojů zbytky svých armád bok po boku s dětmi, starci a ženami. Těm všem šlo jen o jedno, nikoli o vítězství, kterého nebylo možno dosáhnout, nýbrž o to nejzákladnější a přesto nejdůležitější. O přežití. 

Od dob, kdy jsem s touto tematikou přišel do bližšího kontaktu díky filmu Der Untergang a následně se probíral autentickými dobovými snímky trosek Berlína, zničené techniky a všudypřítomné smrti, padá na mě vždycky na přelomu dubna a května zvláštní nálada doprovázená skladbou Hoffnung am Ende der Welt právě z výše jmenovaného filmu. 

Mým prvotním záměrem bylo vytvořit diorámu zachycující notoricky známý transportér Sd.Kfz.250 divize SS Nordland zničený na Friedrichstrasse, konkrétně pak výjev zachycující zadní dveře tohoto vozidla. Nakonec jsem s odstupem času svůj záměr značně přehodnotil a rozhodnul se pouze pro menší vinětku, avšak snad se stejně velkou výpovědní hodnotou.

A nyní prvních pár fotek, dnes se zaměříme na figurky:

První figurkou je padlý příslušník Waffen SS. Jelikož figurek padlých je v plastu vyráběno ještě méně něž bychom možná očekávali, rozhodnul jsem se v tomto případě pro konverzi figurky firmy Tamiya.

Unteroffizier Rolf Steiner (Definitivní verze)

 „A já Vám ukážu, kde rostou železný kříže!“

Rolf Steiner 

Je tomu už spousta let, co jsem poznal tuto klasiku stříbrného plátna, film Sama Peckinpaha Železný kříž s Jamesem Coburnem v hlavní roli. A od té doby má své stálé místo v mém srdci a vzpomínkách. Jak dnešní článek naznačuje, tento snímek mě stále inspiruje i k dalším modelářským projektům, ovšem tentokrát to bylo třošku jinak a hlavní podnět nepocházel ani tak přímo z filmu...

Hotová figurka Unteroffiziera Steinera v měřítku 1:6 od firmy Dragon.

Veselé Vánoce 2020!

 „Kolegové… Všechno jde!“ Možná je zvláštní začínat článek takto pozitivní hláškou Cimrmanova školního inspektora, zvláště pak článek rekapitulující rok, který vypadal jako knižní předloha Stephena Kinga pro film Quentina Tarantina, ale na druhou stranu to opravdu o něčem svědčí, když takovou hlášku píšu já.
Rok, který pomalu končí se nesmazatelně zapsal do životů nás všech, myslím, že není třeba psát proč a čím. Na stranu druhou krom tohoto „detailu“ to pro mě osobně byl rok úspěšný! Řekl bych, že úspěšnější než bych si na jeho začátku vůbec pomyslel. Konec konců před rokem jsem ve svém vánočním článku psal, že v roce 2020 se jistě máme na co těšit. A to se beze zbytku vyplnilo! Ale hezky postupně…

 

Pokud si ještě vzpomenete na můj článek shrnující rok 2019 a na jeho úvodní fotografii, jistě vám bude náš stále živý stromeček povědomý. Byl přesazen, malinko povyrostl i ozdoby jsou trošku jiné, ale jinak je to stále on!

Leutnant Hans von Witzland (DiD 1:6)

 "Ti muži Vám věřili! Bojovali za Vás! Copak jsme jenom praporkem na té vaší podělaný mapě?"

Když jsem v květnu 2014 narazil na tehdejší novinku firmy DiD v měřítku 1:6, okamžitě jsem věděl, že má sbírka figurek se zase rozroste. A stalo se tak na Vánoce před bezmála šesti roky. Z krabice se zmenšeninou legendárního německého herce Thomase Kretschmanna jsem měl velikou radost, protože Stalingrad patří k těm válečným filmům, které já osobně vnímám jako jedny z nejlepších. Ano, je zde několik historických chyb a nedokonalostí, především pak co se uniforem a techniky týká, ovšem narozdíl od některých hollywoodských trháků ukazuje, že válka nemá vítězů, ale pouze poražených, a naprosto nevybíravým způsobem ničí vše, co se jí postaví do cesty, včetně dětí. Ukazuje její surovost a to zcela naturalistickým způsobem, především pak v zimní bitvě proti tankům. Ukazuje, že vojáci všech zúčastněných stran bojujících ve druhé světové válce byli chlapi a často mladí kluci jako my, měli rodiny, ženy a děti, museli bojovat na frontě a často se ještě potýkat se strachem o vlastní blízké doma. Osud jim zkrátka příliš nepřál. Nechci zde nikoho hájit ani vyprávět příběh filmu, který nejspíš všichni známe, chci pouze podotknout, že společně s Das Boot patří Stalingrad k vrcholu německé (proti)válečné kinematografie. Teď samozřejmě myslím Stalingrad z roku 1992/3, nikoli stejnojmenný ruský film natočený v roce 2012. Ten je nejen dle mého názoru poněkud slabší, řekl bych že se starším německým snímkem naprosto nesrovnatelný. Jedna věc však oba filmy spojuje a to právě Thomas Kretschmann v roli důstojníka Wehrmachtu. Figurka firmy DiD sice ztvárňuje Kretschmanna v roli Hauptmanna Petera Kahna z novějšího Stalingradu, avšak já od první chvíle věděl, že mě čeká konverze na o dvacet let mladšího Hanse von Witzlanda. 

Hotová figurka Thomase Kretschmanna v roli poručíka Hanse von Witzlanda.

Obvazy RKKA

Jak si vyrobit jejich reprodukce.

Po delší době vás všechny opět zdravím na stánkách svého blogu. Od chvíle co jsem byl donucen celý jeho obash přestěhovat se tu vlastně krom onoho oznámení o stěhování blogu nic nového neobjevilo. Je mi docela hloupé tu větu pořád psát a říkat, ale bohužel je to smutná pravda. Poslední dobou nemám na modely ani čas, ani náladu. Minulý týden jsem se ale na Dobývání Plumlova po dlouhé době zase setkal s Daliborem a Vlkem a hlavně jsem byl od začátku roku v první (a nejspíše taky v poslední) bojové ukázce. A právě na Plumlově jsem se setkal nejen se svými starými přáteli, ale i s kolegou, kterému se líbí mé články věnované výrobě doplňků právě pro vojenskou historii, což mě vždy zahřeje u srdce a motivuje k dalším podobným projektům a následně i článkům. I Dalibor s Vlkem byli tak trošku zaskočeni, jak vážně to se všemi těmi detaily myslím a to ve chvíli, kdy jsem vytáhnul svačinu sestávající z chleba a sýra s dobovou etiketou. 

Zrovna včera v práci jsem nad tím vším zase přemýšlel a řekl jsem si, že bych mohl napsat článek o výrobě reprodukcí sovětských obvazů vyráběných v předválečném a válečném období pro potřeby vojáků RKKA. Chuť tvořit a výrábět mám neustále, jenže na plastikové modely to není. Rád bych dokončil projekt jenž mám už dlouho rozdělaný, ovšem na to je potřeba času, který nemám. Na to abych namaloval figurku potřebuji aspoň víkend a tak doufám, že se dostaví chuť, nadšení a hlavně dostatek času. Ještě včera jsem ale usednul ke stolu, začal vyrábět poslední dva typy obvazů a dnes již bylo vše připraveno k sepsání článku.

Doufám, že se vám bude i můj dnešní návod líbit a že vás inspiruje k výrobě podobných doplňků.  

Čtyři obvazy mé výroby a jeden zakoupený od Petry Adamové z jejího e-shopu Dobové šaty.

Přestěhovaný blog

Vážení přátelé, kolegové modeláři, mí věrní i občasní čtenáři, dnes Vám přináším první článek na svém blogu přestěhovaném z původní adresy www.michalovi-modely.blog.cz
Dne 15. 7. jsem totiž zjistil, že od 16. 8. 2020 bude ukončen provoz služby blog.cz a tím pádem všechny dodnes existující blogy navždy zmizí, mezi nimi i ten můj, jenž vedu už od roku 2009 a kde jsem dosáhl na pěkných bezmála 79 000 návštěv. Nejprve jsem podlehl panice, absolutnímu zklamání a hrůze. Pochopitelně mě mrzelo že o všechen obsah, který jsem za ta léta vytvořil prostě přijdu. Vím totiž, že několik kamarádů se k němu stále vrací a i já si občas ve svých článcích připomínám co a jak jsem vlastně dělal. Jindy si své články prostě jen tak pročítám a vracím se do časů kdy jsem ten který projekt vytvářel.
Snažil jsem se sám sebe uklidnit tím, že si založím blog někde jinde, ty nejlepší články nějakým způsobem vytvořím znova, jiné prostě vypustím a nějak to všechno zvládnu. Jenže pak by byl můj blog tak nějak nekompletní. Uvažoval jsem dokonce i o tom, že přestanu psát úplně, protože ruku na srdce, teď frekvence napsaných a vydaných článků dost klesla a řekl bych že hlavnímu tématu blogu, tedy plastikovým modelům se v článcích věnuji stále méně, hlavně pak poslední dobou kdy píšu spíše o vyrábění replik v měřítku 1:1. Na druhou stranu jsem se ale okamžitě přesvědčil o tom, že si život bez psaní článků, i když jen občasného nedokážu představit. Nakonec to snad nebude tak zlé, i když k nějakým změnám prostě dojít musí. Takže nějak postupně...

Protipěchotní mina PMD-6

...její INERTNÍ reprodukce pro účely vojeské historie.

Opět Vás všechny zdravím na stránkách svého blogu! Projekt, který vám chci dnes představit přišel jako blesk z čistého nebe, narazil jsem na něj naprostou náhodou, když jsem hledal podklady pro výrobu německého válečku dynamitu, jenž si možná pamatujete z předchozího článku. Našel jsem totiž reprodukce sovětských náloží o hmotnostech 75g, 200g a 400g používaných v nejrůznějších typech min. A spolu s nimi jsem samozřejmě objevil sérii jednoduchých nášlapných min PMD. To byl už jen krůček k hledání dalších podkladů a informací a samozřejmě k výrobě repliky jedné z těchto min. Krom jednoduchosti její konstrukce mi motivací k tomuto projektu bylo vědomí, že se podobné články mým čtenářům líbí a proto se snažím tvořit další jednoduché návody pro výrobu replik využitelných na poli vojenské historie.

Hotová replika nášlapné miny PMD-6 společně s opaskem s výstrojí vojáka RKKA.