„A já Vám ukážu, kde rostou železný kříže!“
Rolf Steiner
Je tomu už spousta let, co jsem poznal tuto klasiku stříbrného plátna, film Sama Peckinpaha Železný kříž s Jamesem Coburnem v hlavní roli. A od té doby má své stálé místo v mém srdci a vzpomínkách. Jak dnešní článek naznačuje, tento snímek mě stále inspiruje i k dalším modelářským projektům, ovšem tentokrát to bylo třošku jinak a hlavní podnět nepocházel ani tak přímo z filmu...
Jak jste se již jistě dovtípili, dnešní článek bude věnován figurce Rolfa Steinera v měřítku 1:6 od čínské firmy Dragon. Možná teď hluboce uvažujete nad tím, co se stalo a jestli si Michal pořídil třetího Steinera do sbírky. Ne, není tomu tak. Je to můj úplně první Steiner, kterého jsem dostal na Vánoce v roce 2011 a měl z něj tenkrát tak velikou radost.
Steiner i celý film o něm je podle mého názoru doslova legendou, nejinak tomu je i u této „staré“ figurky firmy Dragon. Ačkoli svým zpracováním nesahá dnes produkovaným figurám ani po kolenní klouby a podobnost s Jamesem Coburnem taky není nijak oslnivá, celosvětová fóra a weby zabývající se tematikou akčních figur v tomto měřítku dávají jasně znát, že tento Steiner je skutečná legenda a tak snad každý modelář zabývající se tímto odvětvím chtěl mít a měl-li štěstí, tak i má svého Steinera ve sbírce. Až do roku 2008 byl tento ne zcela dokonalý výrobek firmy Dragon jediným způsobem jak Steinera získat, pokud tedy člověk nebyl ochoten jít cestou vlastního sculptingu hlavy. Roku 2008 totiž vydal Dragon pod značkou Cyber Hobby dalšího Steinera, tentokráte v setu se zdravotní sestrou DRK Evou (té ve filmu propůjčila podobu Senta Berger). Onen set však byl vydán pouze ve velmi limitované edici a myslím že dnes je prakticky nesehnatelný.
Dle mého názoru je velice zajímavé koukat na nespočet různých verzí Steinera vzniknuvších pod rukama kolegů z celeho světa. Už od roku 2010, kdy jsem narazil na tuto figurku jsem k nim chtěl patřit i já. Chtěl jsem si poskládat svého vlastního legendárního Rolfa v měřítku 1:6 a přizpůsobit jeho výstroj a uniformu tak, aby co možná nejvíce odpovídala filmové předloze. A jak jsem se tohoto vysněného úkolu o rok později zhostil, to můžete vidět přímo zde: https://michalovy-modely.blogspot.com/2011/12/unteroffizier-rolf-steiner.html Článek v odkazu doporučuji pročíst, protože se domnívám, že vám pomůže lépe pochopit článek dnešní.
V době kdy jsem figurku skládal a nakonec ji dokončil, mě naplňovala veliká radost. Dodnes si živě vzpomínám, jak jsem s nebývalým nadšením vše skládal tak, abych se co nejvíce přiblížil vzhledu filmového Jamese Coburna a to včetně patiny. Jako důkaz svého úspěchu jsem pak nadšeně pročítal reakce kolegů z celého světa na fóru Sixth Army Group, kam jsem pověsil fotky hotového díla. Ačkoli jsem tenkrát všem jejich anglickým výrazům nerozuměl, bylo zcela očividné že je to dobré. Více než dobré, navíc mi tenkrát bylo 14 let. K dokonalosti celé figurky ale chyběla jedna věc. Čepice M43, kterou jsem nikde nemohl sehnat. Dlouho jsem tento problém ale neřešil a Rolfa nechal bez čepice.
V roce 2012 pak firma DiD ohlásila svou novinku, Rolfa Steinera se superrealistickým obličejem, jinak byla docela velká část výstroje špatná, jako v případě obou Steinerů od Dragonu. Ale to nevadí, hrozně mě baví všechny ty úpravy a mravenčí práce, konec konců Steinera mám nastudovaného velice dobře a tak stačilo jen oprášit archiv a než figurka dorazila, byl jsem připraven tvořit. Neměl jsem ani žádné výčitky svědomí v podobě vlastnictví již jednoho Rolfa, neboť mít dva stejné Němce ve vitríně nehrozilo. Kdo film zná, ten ví že možností oblečení a ustrojení Steinera je hned několik, ten od DiD byl okamžitě zamýšlen z konce filmu ve vatované oboustranné zimní bundě.
A projekt se zdařil! Dnes bych něco málo dělal malinko jinak, ale je to nějakých sedm let. I dnes jsem s tím, jak Steiner od DiD dopadnul velmi spokojen a v současné době žádnou předělávku nechystám. Článek popisující postupy prací na této figurce naleznete pod následujícím odkazem: https://michalovy-modely.blogspot.com/2013/08/feldwebel-rolf-steiner-did.html
A tak mám ve vitríně již dvě verze jednoho Rolfa Steinera. Rozdílů je na nich víc než dost... A k tomu, abych měl všechny tři jeho ústroje, které ve filmu nosí, mi chybí už jen jeden. Ne, to už by asi bylo moc, i když kdyby se objevil Rolf za rozumou cenu... Dost, o tomhle by Michal neměl žertovat, dobře ví, jak by to mohlo dopadnout!
Dva Steinery (jednoho z počátku a druhého z konce filmu) tedy mám a třetí se nechystá. O čem bych tak dnes asi mohl psát? Přátelé, možná se budete divit.
Na konci října 2020 jsem zveřejnil článek o nedávno dokončené (a před tím hodně dlouho rozpracované) figurce Thomase Kretschmanna v roli poručíka Hanse von Witzlanda z Vilsmaierova filmu Stalingrad, dalšího klenotu (proti)válečné kinematografie. Poslední stádium tvorby této figury, které se s vynucenými přestávkami odehrávalo prakticky po celý rok 2020 mě neuvěřitelně bavilo a naplňovalo a mé nadšení se ještě násobilo pozitivní zpětnou vazbou od kolegů a kamarádů. Měl jsem velikou chuť na další projekt v měřítku 1:6, ale začínat žádnou novou figurku se mi nechtělo. Tedy znamenalo by to spíše upravovat a patinovat některou z těch, které se již skví v mé vitríně a ještě je nepotkal osud potu, bláta a špíny. Touto cestou jsem tentokráte jít prostě nechtěl. A jak jsem tak koukal na svou sbírku, střetl se můj pohled s tím patřícím starému Steinerovi od Dragona. Po devíti letech od chvíle, kdy jsem ho prohlásil za dokončeného jsem na něm sice udělal několik málo úprav, ale náhle mi připadal tak nějak smutný a nedodělaný. Stále mu chyběla ona pro Steinera charakteristická Feldmütze M43 (jinou pokrývku hlavy mimo obvazu ve filmu nenosí) a také by si zasloužil pořádnou, reprezentativní podložku, protože žádnou svou stálou neměl. Některé součásti jeho výstroje byly, ačkoli po výměně v roce 2011, z hlediska dnešních měřítek zastaralé a již ne tak dokonalé a jelikož mám jak tento film, tak Steinera opravdu rád, vytáhnul jsem jej z vitríny a po několikaminutové prohlídce této figurky se rozhodnul, že ji téměř celou předělám. Na aukru se zjevila potřebná čepice od firmy DiD a vše bylo jasné! Takže odpověď na výše položenou otázku o náplni dnešního článku je zřejmá.
Jde o nový článek o nové verzi starého Steinera!
Vzhled figurky Rolfa Steinera před začátkem úprav o kterých se dnes podrobněji rozepíšu. Není to úplně zlé, ale gumové holinky, ruce s rukavicemi, černý řemínek dalekohledu a vlastně tak nějak většina výstroje i výzbroje jsou již v dnešní době překonané, tudíž Rolfa pěkně vylepšíme! A hlavně konečně dostane čepici!
Pohled zezadu. Na výtvor čtrnáctiletého kluka je to ale, myslím, pořád pecka! Kdybych jej neznal, dal bych mu nějakou cenu. Třeba Železný kříž!
Ještě než se začtete do popisu mých úprav a oprav na figurce, zaposlouchejte se do úvodní skladby krásného Soundtracku k filmu od Ernesta Golda:
Steinerovo hudební téma... Při poslechu těch majestátních úvodních tónů bych očekával příchod minimálně krále a přitom jde o otrhaného, špinavého, avšak zkušeného a ostříleného fronťáka. Krásná hudba vyvolávající ve mně spousty vzpomínek!
Ještě než jsem začal s rozebíráním figurky na jednotlivé oděvní a výstrojní součástky, pohrál jsem si s čepicí M43 již se mi podařilo sehnat na aukru. A ne jen tu. Uvidíte později... Jedná se o výrobek firmy DiD a je určena pro figurku Eda Harrise v roli majora Königa, na fotografii je patrná stopa po mnou odstraněné dubové ratolesti. Nějaký flek navíc u Steinera rozhodně nebude na škodu. Na snímku je rovněž patrné označení sestávající z orla a kokardy. Tady se DiD opět moc nevyznamenal neboť podklad by neměl být černý, nýbrž tmavě zelený a tvar by měl být také jiný, o tom jsem se již rozepisoval v článku o Steinerovi od DiD.
Čepici jsem namočil ve vodě a do mokré pokrývky hlavy jsem pak štětcem zapouštěl více či méně naředěné béžové, okrové hnědé a zemité odstíny akrylových barev Vallejo Model Color. Opravdový výsledek tohoto kroku je patrný až po vyschnutí látky, která je mokrá pochopitelně nesrovnatelně tmavší. Pokud se vám zdá zašpinění po vyschnutí látky nedostatečné, lze postup několikrát opakovat. Já jsem jej opakoval třikrát, dokud jsem nebyl spokojen. Myslím, že je lepší postup opakovat, než to na poprvé přehnat. Odstranění skvrn totiž není nic snadného ani lihem ani acetonem.
Hotová čepice na Steinerově hlavě. Pěkně je vidět, jak jsem nakonec vyřešil nevyhovující tvar podkladu ošití čepice. Pravda, není to stoprocentní a správná není ani barva, nicméně podle mého názoru je to aspoň trošku lepší než tvar původní. Bystrému oku neunikne ani přemalovaný symbol ve věnci orlice, původně byly opět obrácené barvy. Černý symbol v plném bílém věnci. A to je špatně. Nevyhovujíví černou barvu podkladu jsem alespoň částečně utumil zapuštěním prachových akrylů.
Krom čepice je na tomto snímku patrný i obličej figurky. Rok vzniku je znatelný a valná většina kolegů se rozhodla pro radikální krok, odstranění původní malby a přemalování celé hlavy. Já na něco takového jednak nemám odvahu a především jsem chtěl hlavu s původní malbou zachovat, protože... Je to prostě starý Steiner od Dragona a má pro mě až moc velkou sentimentální hodnotu na to, abych do něj takhle brutálně zasáhnul.
Do čeho jsem se však nebál zasáhnout byla blůza M40. Ve článku z prosince 2011 si můžete prohlédnout původní oblečení této figurky (blůza M43 a jezdecké kalhoty), tato blůza již tedy není původní součástí figurky a použil jsem ji pro dosažení vzhledu skutečného filmového Steinera. Ano, ano, Rolf nosil blůzu M36, jenže tu jsem neměl ani nenkrát ani teď a jediným rozdílem je tmavě zelený límec, což ve výsledku nebude nijak zvlášť patrné, neboť jej figurka bude mít dle filmové předlohy vztyčený a problémová patie tak bude do značné míry skrytá. Blůzu jsem sice patinoval již tenkrát, ale metoda použití pouze suchých pigmentů dle mých současných standartů již není tak efektivní, protože pigmenty zůstávají na povrchu látky a nejsou do tkaniny tolik integrovány jak tomu bývá při skutečném zašpinění. Tudíž bylo nejjednodušší blůzu a stejně tak i kalhoty namočit do vody a zapouštět akryly stejně jako v případě výše zmíněné čepice. Ještě před patinou proběhlo doplnění stuhy Ostmedaille 1941/42 od firmy DiD. Tu jsem před lety neměl a tak jsem použil pouze červenou stužku z galanterie. Malý detail, ale o tom to právě je, o detailech! Provedl jsem ještě jednu úpravu, všechny knoflíky jsem vymaloval stříbrnou Tamiyou LP-11 a po zaschnutí jsem na ni tupoval kouskem molitanu barvu Vallejo 70979. Teprve teď se ke slovu opět dostaly pigmenty MIG productions a to především pro vytvoření finálních světlých skvrn umístěných dle filmové uniformy.
Jiný pohled na dokončenou blůzu.
Mým cílem bylo ztvárnit Steinera během úplně prvních scén filmu, tedy před přepadením sovětského minometného postavení v lese. A zde nosí rukavice. Filmové rukavice jsou poměrné světlé, takové nějaké béžové barvy. Na internetu se vedou spory o tom, zda je to tak silná vrstva prachu a špíny nebo zda jsou opravdu béžové. Jedno je jisté, šedé nejsou. Ale jak ještě uvidíme později, tentokrát jsem trošku kličkoval mezi historickou správností a filmovou verzí a kde jsem z historického hlediska přidal, tam jsem jinde ubral. Zkrátka a dobře, figurka dostala nové ruce a co je důležitější o sto procent lépe vyhlížející rukavice od firmy DiD. S těmi gumovými se to srovnávat nedá. Investice 45Kč + poštovné na aukru a hned je vzhled figurky pozvednut o kousek výše. Patina proběhla opět zapouštěním akrylů do namočených rukavic (již nasazených na rukách) a po zaschnutí pigmenty MIG productions na sucho.
Další investice, tentokrát trošku vyšší, ale rozhodně nesrovnatelně vylepšila vzhled a dojem z hotové figurky. Nové koženkové holinky firmy DiD byly původně vysoké, takže jsem je malinko sestřihnul, zároveň jsem koženku za použití smirkového papíru trošku potrhal a poškrábal. Zaprášení bot bylo ztvárněno nástřikem mnoha sabých, silně zředěných vrstev akrylové Tamiye XF-52. Místa, kde se prach otřel jsem naznačil drybrushem matnou černou barvou Vallejo 70950. Jako podklady jsem zde použil fotky svých holinek po návratu z vojenskohistorické ukázky odehrávající se na poli a myslím, že se mi je podařilo docela věrně napodobit.
Opasek firmy Dragon, nikoli původní (ten byl z gumy), nýbrž nový z koženky, nahrazený už v roce 2011. Na obrázku je ale patrný nedostatek a to černé zbarvení i na vnitřní straně kožené výstroje.
Tuto chybku jsem vyřešil natřením vnitřní strany opasku barvou Vallejo Model Color 70875 (Beige Brown).
Přezka opasku nebyla zlá, ale když už jsem byl v tom, přetřel jsem ji a zapustil wash.
Pouzdro pro pistoli P-08 ve Steinerově filmové úpravě. Já jsem nyní naznačil nějaké to oportřbení akryly Vallejo a vymaloval švy, u originálů totiž byly provedeny velice světlou nití a tudíž hezky patrné.
Úpravám se nevyhnuly ani Steinerovy zbraně. Na pistoli Parabellum P-08 byly odstraněny stopy po dělení formy a velmi nemodelové očko pro pojistnou šňůru. To je na fotografii již nahrazeno drátkem zalepeným do předvrtaných otvorů.
Pistoli jsem pak celou přebarvil a přemaloval. Nahoře nová malba a dole původní vzhled. Leštění grafitem se tady moc nepovedlo, ale u samopalu už to bylo o poznání lepší!
Pistole vložená v pouzdře. Později jsem si při podrobném studování filmových záběrů a fotografií povšimnul druhého zásobníku vloženého v kapse pro tento účel určené a tak jsem reprodukoval i tento detail. Zde na obrázku jej ještě nehledejte, není tam.
Na aukru jsem narazil i na bodák od firmy DiD a když mi pak přišel poštou, doslova jsem zářil nad úrovní detailů a zpracování závěsníku. Od doby svého Steinera DiD minimálně ve výrobě a vzhledu bodáků udělal krok správným směrem. Ještě by to chtělo lehce doladit tvat jílce a bude to dokonalé. Dokonce i okraje koženky nejsou šedé ani černé, ale správně hnědé!!!
Já jsem bodák i s pochvou ještě přeleštil grafitem a přemaloval střenky, protože sem tam byl přetah.
Srovnání bodáku od firmy Dragon (vlevo) a DiD (vpravo). Rozdíly jsou zcela jasné, halvně pak co se závěsníků týká.
Na závěsník jsem doplnil nýty, které jsou zde docela pěkně vidět.
Hotový opasek s bodákem a pistolovým pouzdrem. Nyní si již můžete všimnout náhradního zásobníku v pouzdře.
Dalekohled firmy Dragon není úplně stoprocentní, ale po naznačení ošoupaných míst barvou Tamiya LP-11, výrobě nových oček pro řemínek a nahrazení čoček je vzhledově velmi hezký.
Bližší pohled na nové čočky...
...pocházející z této sady AK interactive.
Jste-li opravdu pozorní čtenáři, všimli jste si mého sdělení, že chci vytvořit Steinera ještě před přepadem minometné pozice.Tudíž se samopalem MP-40 a patřičnou sumkou (později jej vymění za PPŠ-41). Filmové sumky tak docela neodpovídají dobové realitě, protože jsou kožené a Steiner tu svou ještě ke všemu nenosí na opasku jako například Kern, má ji zavěšenou na popruhu přes rameno. Kožené sumky pro MP-40 se za války sice skutečně vyráběly ovšem při hledání podkladů na internetu se kloním spíše k názoru, že ve filmu byly použity poválečné rakouské sumky. Sehnat takovou sumku v měřítku 1:6 je myslím neřešitelný úkol, kožené sumky ve správném druhoválečném střihu vyráběl DiD i Alert line, byl by to dobrý kompromis mezi dobovou a filmovou realitou, ale sehnat se nedají. Proto jsem se rozhodnul pro výrobu své vlastní poválečné rakouské sumky z koženky, neboť ta je střihově jednodušší. Jako podklady jsem použil sumky plátěné, které doma v měřítku 1:6 mám a stejně tak fotografie kožených německých i rakouských poválečných sumek nalezené na internetu. Tady zase dostala na frak dobovost ale byla naplněna podobnost s filmovou postavou.
Veškeré spoje jsem lepil, na šití jsem si netroufnul. Trny zapínání imitují špendlíkové hlavičky.
Tři přemalované zásobníky tvořící výplň sumky. Úplně vlevo Alert Line, zbylé dva Dragon.
Další investicí do Steinerovy figurky byly necelé tři stovky za samopal MP-40 od firmy Alert Line. Nezdál se mi zásobník, takže ten je od firmy Dragon, jedinou větší výhradu bych měl k matici hlavně, ale než to brousit, radši zavřu oko. Na zbrani jsem odbrousil stopy po dělení forem, odstranil krásný řemen a tím ji připravil k přemalování. Kdy už si výrobci miniatur zbraní uvědomí, že podpažbí u MP-40 nebylo plechové. Bylo bakelitové!!!
Odstranění stopy po dělení polovin forem broušením a leštěním. Rád bych nahradil i pružinu závěru za daleko modelovější trubkovou konstrukci, bohužel zbraň je velice pevně slepená dohromady a neumožňuje rozborku. Škoda.
Zbraň po přemalování a opětovném vrácení popruhu. Celý samopal jsem nastříkal přípravkem Mr.Surfacer 1500 black a následně vyleštil grafitovým práškem z tužky č.1 a vatovou tyčinkou. Malování bakelitu bylo díky nemožnosti zbraň rozebrat o něco náročnější, i tak to ale šlo až podezřele snadno. Základní odstín bakelitu je Vallejo Model Color 70985 (Hull red) do kterého jsem kouskem molitanu ještě za vlhka opatrně vtupovával 70950 (černá) a 70819 (Iraqui sand). Střenky jsem po leštění vymaloval černou Vallejo 70950, protože ty bývaly z bakelitu černého. Nevím proč, ale fotky hovoří jasně.
Nevím jak vám, ale mě se teď vzhled samopalu zdá mnohem přirozenější a realističtější než v původní (jedné) barvě. Minimálně nepůsobí tolik plastově.
Po seskládání to vypadá, že až na pár detailů a drobných úprav je Steiner hotov!
Řemínek dalekohledu jsem podle filmu udělal hnědý. Nejprve jsem jej natřel barvou Vallejo 70875 (Beige brown) a po zaschnutí jsem na tuto vrstvu tupoval olejovou barvu Umton odstínu Siena pálena, čímž vzniknul realistický kožený vzhled.
Sumka ještě po cestě Steinera na podložku utržila pár škrábanců, ty teď hledáte marně. A ano, takhle se dalekohled nenosí, ovšem ve filmu to není nic divného.
Tvorbu podložky jsem zahájil výběrem vhodné desky, malinko jsem ji seříznul a dlátem vysekal otvor pro vlepení kmene stromu. Pak jsem hrany oblepil balsou.
Kmen stromu reprezentuje kmínek šípkového keře, který ležel v hromadě větví u místní zahrádkářské kolonie. Seříznul jsem jej na požadovanou délku, obral pár trnů a velice realistický výřez kmene byl na světě! Důležité bylo nechat jej pořádně vyschnout. Terén jsem vytvořil ze směsi koření nebo co to vlastně je, kterou jsem nasypal na vrstvu čerstvé sádrokartonářské stěrky a ještě přelil vodou zředěným Herkulesem. Získal jsem tak první vrstvu lesního terénu tvořeného větvičkami, kůrou, tlejícím listím, jehličím a rostlinami.
Bližší pohled na terén před barvením.
První velmi důkladný nástřik byl proveden černou akrylovou Tamiyou XF-1, ten slouží jako nejhlubší stíny a měl by být ve všech zákoutích. Následovaly další vrstvy zemité XF-52 následně zesvětlované přídavkem XF-59. Některé výraznější úlomky stonků a podobně jsem vymaloval štětcem barvami Vallejo. Následoval wash z olejů Umbra pálená a Čerň kostní ředěný White spiritem AK interactive.
Tvorba vegerace se z velké míry opírá o podkladové fotografie pořízené při vycházkách do lesa a je realizována za hojného použití přírodních materiálů nasbíraných tamtéž. Travní trsy z motouzu, větve z větviček, lístečky ze sušených rostlin. Přírodní je i hlemýždí ulita na kmeni.
Postupné zaplňování celé plochy. Větší větve jsem lepil k podložce vteřinovým lepidlem, menší byly fixováni fixerem štěrku a písku od AK interactive.
Hotová podložka po nátěru okrajů černou barvou a lesklým lakem i s doplněnou stuhou Železného kříže 2. třídy.
Hlemýžď a mechem porostlý kmen.
Umístěním figurky a popisky na svá místa je téměř hotovo.
Pistole a náhradní zásobník v pouzdře.
Samopal jsem ještě lehce zaprášil pigmenty a to především v zákoutích a méně exponovaných partiích.
Sumka se škrábanci, prasklinami a odřeninami.
Zaprášené a okopané boty...
Mech jsem vytvořil z molitanové drti, kterou jsem lehce přestříkal barvami Tamiya XF-5 a XF-3 ve směsi.
Popiska a stuha EK II.
Poslední pohled do Steinerova starého obličeje.
Když si tak prohlížím výsledek svého snažení, tak si říkám, že to stálo za to. Že se mi podařilo vytvořit reprezentativní verzi této staré, ale opravdu legendární figurky znázorňující Rolfa Steinera. Já jsem tedy s výsledkem velice spokojen a to nejen s figurkou samotnou, ale i s podložkou, lesním terénem a tím, jak to vše krásně šlo a nakonec i sedlo dohromady. Navíc jsem se po celou dobu této obnovy figurky vracel ve vzpomínkách do těch krásných chvil, kdy jsem o Vánocích 2011 poprvé pracoval na Steinerově figurce v měřítku 1:6.
A co si myslíte Vy? Jak Vám se tato úprava mého prvního Steinera líbí? Neváhejte a pište do komentářů!
Ještě než se dnes rozloučím, rád bych na tomto místě poděkoval všem, kteří pozitivně hodnotí mou tvorbu, což (jak dokládá dnešní článek) mě velmi motivuje a veliký dík si za trpělivost také zaslouží má úžasná Peťuška, protože za tu dobu, co jsem na figurce pracoval se o Steinerovi dověděla asi úplně všechno.
Pro dnešek je to z mé strany už úplně vše...
U dalšího článku se snad brzy těší Váš
Michal
Milý Míšo,
OdpovědětVymazatJe mi až trapně. S lítostí však musím konstatovat, že od doby, kdy jsi zveřejnil tento skvělý a mnou dlouho očekávaný článek, jsem si jako na potvoru nedokázal najít ani kousek volného času na to, abych jej jaksepatří okomentoval. Jsou to ty typické drobné naschvály a paradoxy života lidského. Když jsem Tvé stránky v době vánočního volna každý den navštěvoval a netrpělivě vyhlížel článek, který nepřicházel, měl jsem času habaděj a také i správné naladění. A potom, když Steinerův příběh konečně vyšel, a pak dokonce ještě další článek (což jsem se dozvěděl minulou středu prostřednictvím Tvé SMS) jsem byl natolik stržen povinnostmi a každodenní rutinou, že když jsem náhodou i čas měl, věděl jsem, že potřebuji spíše odpočívat a napsat takovou odpověď, jakou si poprávu zaslouží Tvá vynikající práce, si vyžaduje koncentraci i přemýšlení. Vše totiž velmi pečlivě pročítám a dělám si poznámky, které potom rozvíjím v jednotlivé body. Ne, Steiner si určitě nezaslouží komentář ve stylu: "Míšo, dobrá práce, Rolf Ti prokouknul, moc se mi to líbí." To jsem mohl samozřejmě napsat každý den, nicméně to jsem nechtěl a neudělal bych to ani v případě, kdyby Nás nepojilo přátelství, protože už samotná řemeslná práce si to nezaslouží. Naopak, velmi pečlivé ohodnocení je namístě. Takže jsem velmi dlouho sbíral sílu k tomuto kroku. Dnes je sobota, přišel jsem z práce a podmínky jsou ideální. Poklidné zamračené odpoledne, polovička vaří, gauč, pivečko... Ihned jsem věděl, co s volným časem. Tedy předesílám toto své vysvětlení, jelikož je mi skutečně trapné, že jsem v době Vánoc opakovaně žadonil o článek a když ten přišel, mlčel jsem. Samozřejmě přečtený ho mám již minimálně třikrát, jen na to vyjádření nebyl čas. To aby sis náhodou neřekl: "Dalibore, proč jste tak nevděčný?"
Mimochodem, když jsem po dlouhé době slyšel Steinerovo hudební téma, hned mi před očima vyvstal obraz zrady, zmaru, viděl jsem štěkající MG42, skřípění zubů, smrt, chaos, pološíleného poručíka Triebiga řvoucího "Palte!" na zmatenou obsluhu kulometu. "Jsou s nimi němečtí vojáci!" "Ne, zatraceně! Steiner!!!" Musím říct, že jsem dlouho nezažil takové mravenčení v celém těle.
Železný kříž je tedy stejně jako Steiner samozřejmě legenda. Když jsem poprvé zavítal na Tvé stránky, byl jsem naprosto uchvácen tím, že kdosi vytváří modely podle mých milovaných filmů. Do té doby jsem i dle reakcí okolí měl dojem, že jsem jen jedním z mála bláznů, kteří jsou ochotni si filmy jako Železný Kříž opakovaně pustit. A to, že by někdo podle něčeho takového tvořil, to jsem si vůbec nedovedl představit. Myslím, že cesta k Našemu spřátelení má právě zde svůj prapůvod. Měl jsem tedy velikou radost, když jsem se dozvěděl o Tvém záměru vzít si Rolfa Steinera opět do parády. Už první pokus vtisknout mu více filmovou a realistickou podobu mu prospěl a předvedl jsi zde svůj úžasný smysl pro detail. Tím myslím například podklad pro Krymský štít, upravené pouzdro na Parabellum nebo provázek píšťalky. Nejdříve mi nebylo jasné, proč jsi mu nedal čepici, když v původním balení je, jenomže pak jsem si uvědomil, že čepice je gumová a úroveň díla by spíše shodila. Já si myslím, že Tvůj věk v době tvorby by nikdo nehádal, už zde jsou vidět vyspělé rysy zkušeného modeláře se smyslem pro nejmenší detaily. Ale Ty jsi opět překonal sám sebe a využil zkušenosti a vědomosti, které jsi za těch deset let nasbíral. Avšak ukázal jsi, že máš také pokoru a úctu k sběratelské ceně této figurky, která, přestože obličej skutečně není nijak ohromující, je prostě originál, Steiner od Dragona, a v tom si myslím také spočívá její kouzlo, které by bylo po ponoření hlavy do acetonu navždy pryč. Jistě, známe umělce, kteří by neváhali, ale jsem rád, že Ty mezi ně nepatříš. Mimochodem díval jsem se na zmíněný set s Evou a tady si myslím, že se Steinerův obličej povedl ještě méně a připomíná spíše seschlou tvář starého muže. Obličej od DiD je samozřejmě skvělý a výraz v něm se dobře hodí pro scénu, kterou jsi s touto figurkou ztvárnil. Ale to je jiný příběh.
OdpovědětVymazatJsem moc rád, že se Ti podařilo sehnat vhodnou čepici, myslím, že téhle figurce už byla zima na hlavu až moc dlouho a že právě tenhle prvek jí zcházel. Je vidět, že výrobcům figur stále unikají nějaké detaily, jako například zde insignie. Kupodivu tvar T není úplný přešlap. Vzpomněl jsem si, že už jsem to někde viděl, a tak jsem hledal a podle všeho tuto variantu BeVo vytkávky nosili horští myslivci. Je i k dostání na Reenactoru. Ale je to spíše nezvyklé a pro pěchotu nevhodné. Je fajn, jak sis s tím podkladem poradil, na první pohled to není poznat a na druhý pohled je vidět, že ses dobře a rozumně vypořádal s klackem hozeným pod nohy od výrobce. A to samozřejmě i co se týče jejich černé svastiky na bílém pozadí a naprosto nevhodné černé barvy. Čepice Rolfovi moc sluší, patří k němu a nedivím se, že její pořízení Tě nakoplo do celkové předělávky figurky.
Blůza nyní vypadá daleko realističtěji, co se zašpinění týče. Opravdu, nevěřil bych tomu, ale nyní, když vidím rozdíl předtím a teď, je mi jasné, o čem mluvíš, když říkáš, že pigmenty ulpí na povrchu a neprostupují skrze strukturu látky. Takže metoda zapouštění akrylů zamokra jistě blůze prospěla. Skvělou práci jsi odvedl i na knoflících a líbí se mi zašlá náprsní orlice. Nedá se nic dělat, škoda toho límce. Uvažoval jsem, jestli by nešel obarvit, ale pravděpodobně sis vše dobře rozvážil a rozhodl se jej nechat neobarvený, i nechci do toho mluvit. Každopádně je zdvižený, takže tento rozdíl zaniká a samozřejmě onen zdvižený límec patří ke Steinerovi stejně charakteristicky jako čepice M43.
OdpovědětVymazatAž mne zaráží, jak je možné ušít rukavice v tak malém měřítku. Vypadají neuvěřitelně realisticky a figuře přidaly hodně. Ruce jsou totiž, ač se to nezdá, podobně důležité jako obličej. Své o tom ví malíři. Rukavice ve filmu mají skutečně zvláštní béžový odstín. Mohou být i civilní nebo kořistní, ale myslím, že to není tak zásadní detail, aby bylo třeba se tím zvlášť zabývat.
Nové boty si Rolf také už zasloužil, vsadím se, že se mu v těch gumácích pěkně pařila noha a plíseň v zákopu je pěkné svinstvo. Sice tady se mi kupodivu tvar těch starých bot nezdál úplně špatný, ale samozřejmě s nádhernými holínkami, které jsi mu obul teď, se to srovnat nedá. V článku o Steinerovi od DiD se zmiňuješ, že jsi se bál boty zkrátit a proto jsi je ohrnul. Jsem rád, že tentokrát jsi se nebál, vypadá to totiž lépe. Opotřebení bot, zejména okopání na špici, to je lahůdka. Tady se zas stírají rozdíly mezi originálem a jeho zdrobnělinou, jelikož jsem se v holínkách něco nachodil a nohy potrápil, vím, že přesně takhle to má vypadat. Bavili jsme se o tom vlastně u Witzlanda. Cítím, že tady jsi se sám řídil zkušeností, kterou jsi při prvním pokusu o úpravu Steinera ještě neměl a nemohl mít. Tady se zas prolíná reenactment s modelářstvím a zručností.
Opasek vypadá mnohem lépe, když je rubová strana kůže správně světlá a přezka je po washi jako opravdová.
Jestliže jsem se o dva řádky výše zmínil o přenášení zkušeností z jednoho koníčku do druhého, jistě to platí i o Tvé technice naznačení opotřebení kůže, jako na pouzdru od pistole. Na tomhle jsem si pošmakoval už u Witzlanda, daří se Ti to tak, že opravdu odlišení od skutečnosti není jednoduché. Nyní už to není guma, ale poctivé tvrdé kufrové pouzdro na nula osmičku. Jinak paradoxně zde si myslím, že použití gumy nijak neuškodilo, tohle pouzdro se mi líbí víc, než kožené od DID. Mnohem více odpovídá reálné podobě i struktuře materiálu, kterým je v reálu silná hlazenice tvarovaná na kopytě. Oproti tomu materiál, který používá DiD, by se spíše hodil na sumky k Mauserovce, které byly z vepřovice s hrubým povrchem. To upravené pouzdro pro rychlé tasení je krásný detail a jako mnoho jiných podtrhuje steinerovo jedinečné charisma. Nedivil bych se, kdyby to byl nápad režiséra Peckinpaha nebo samotného Jamese Coburna, kteří měli mnoho zkušeností s westerny a pouzdy na kolty, které používali kovbojové.
OdpovědětVymazatNádherná je práce na pistoli a to především vyniká ve srovnání s původním vzhledem. Hned bych takovou parabelu bral. Očko z drátku se Ti povedlo a nepoznal bych, že tam nebylo již z výroby. Až zamrzí, že z tak krásné zbraně je v konečném důsledku vidět tak velmi málo. Znovu se lze vrátit ke srovnání těchto pistolí od Dragona a od DiDu a vzpomenout, jak výrazné nedostatky vykazoval výrobek DiD.
Bajonet od DiDa mne překvapil lepším zpracováním, protože už jsem si myslel, že se firmy moc nesnaží napravovat své chyby a nevadí jim pokračovat v zajetých kolejích. Pěkný je ten soustružený trn zapínání a závěsník je vůbec zpracovaný velice dobře včetně švů. Co bych tady osobně vytkl je příliš úzká drážka pro odtok krve na ostří bodáku a i Tebou zmíněný tvar jílce, ale jinak je to pokrok. Posledně nám nabídli pochromovaný paskvil, jaké se semtam objevují na Aukru. Jedná se o kousky, které zmrzačili neznalí sběratelé nahodilých nožů. Takže vývoj je patrný. Ještě se mi zdá, že originální pochva má zaoblenější přechod do zužující se spodní části. V tomto směru se mi více líbí původní pochva Dragon, i kulička na konci se mi zdá věrohodnější.
Dalekohled, který opět svérázný Rolf nosí nezvykle přes rameno, jsi krásně vyšperkoval ošoupáním na kov, ale hlavně těmi čočkami. Docela hledím, že něco takového vůbec existuje. Každopádně to posouvá dojem z dalekohledu o třídu výš. Když přeskočím dolů k již dokončené figuře, moc se mi líbí kontrast, který vytváří ten hnědý řemen dalekohledu přes hruď.
Je moc úžasné, jak jsi se dokázal pohrát se sumkami, vypadají fatasticky a smekám před tím, že se Ti podařilo něco takového vytvořit vlastníma rukama. Je to krásná práce. Celkový dojem velice vyzdvihují realistické kovové komponenty, trny zapínání a déčko. Že to neodpovídá historické realitě mi v tomto případě vůbec nijak nevadí. Mysleme si třeba, že měl Rolf nějakého známého v polní sedlářské dílně. Nebo v Olomouci.
OdpovědětVymazatZásobníky uvnitř sumek určitě dodají zdání správného tvaru, realističnost a také dobrý pocit, že tam prostě jsou. Významný rozdíl mezi Tebou uvedenými typy je pouze v patce zásobníku, kdy tenší a více dozadu protažená patka Dragona se mi zdá být více odpovídající skutečnosti.
Teď se ale dostáváme k lahůdce, a to je samopal MP40. Velice mne mrzelo, že u Hanse von Witzlanda chyběl postup prací na této zbrani, ale nyní jsi mi to vynahradil, i když u toho hasnova samopalu bylo úprav více. Správně zmiňuješ bakelitové střenky a předpažbí u originální zbraně a krásně jsi navodil dojem tohoto materiálu. Co se týče barevnosti, já nevím. Když jsem listoval fotkami, narazil jsem na kousky, kde byl všude použit tmavý bakelit, pak různé odstíny hnědé, někde byla hnědá i barva střenek, ale to si myslím, že je spíš nepřesná reprodukce. Horší je, že ne vždy je úplně jasné, co je replika a co originální samopal nebo originál po nějakém repasu poškozených částí. Ale řekl bych, že tak, jak jsi to udělal Ty, je to správně. Pro mne je spíše otázkou, jestli je to JEDINÁ správná varianta, a nebo JEDNA ze správných variant. To by mne zajímalo. Jinak ano, ta matice by zasloužila vepředu delší kuželový náběh, tohle se jim příliš nepovedlo, ale nějak to brousit, do toho bych se také nepouštěl, těžko by člověk dosáhl strojní přesnosti tvaru. Ve Tvých rukou tento kus plastu krásně ožil a stal se téměř skutečnou, i když šestkrát zmenšenou zbraní.
Pastvou pro mé oči je zpracování lesního terénu. Základ z koření vypadá až překvapivě věrohodně, ale to je teprve začátek. To, co jsi předvedl na detailech a zbarvení podrostu a mechu... Nestačil jsem zírat a také moje přítelkyně byla uchvácena. Ten šnek! Jak jsi ho udělal? Větvička šípkového keře Ti posloužila dobře, až žasnu nad podobností struktury její kůry a jehličnanu. A pak také ten mech u paty kmene, jako z pohádky. No a když jsi na tuto nádhernou podložku postavil a připevnil hotového Rolfa, ten výsledek je fascinující. Nemohu než souhlasit s Tvými slovy na konci článku, ano, vše až neuvěřitelně zaklaplo dohromady a ztvárnění úvodní scény filmu nemohlo být realističtější. Ano, přátelé, toto je pocta. Pocta starší figuře, která má ale své charisma a zasloužila si to. Ale je to také pocta Jamesi Coburnovi a jeho památnému výkonu a také práci všech, kteří se na filmu podíleli. Je to skvělá, čistá a nádherná práce, nesoucí v sobě zkušenosti, vyzrálost, fantazii a veliký um jejího autora a tak i pro něj je toto pocta, významný milník na jeho cestě, důkaz, co všechno se naučil, co ovládl co do dovedností a vědomostí. Míšo, moc Ti děkuji za tento článek a přeji mnoho zdaru Tvému dalšímu snažení.
PS: Mít Steinera z nemocnice 1/6... :D