Protipěchotní mina PMD-6

...její INERTNÍ reprodukce pro účely vojeské historie.

Opět Vás všechny zdravím na stránkách svého blogu! Projekt, který vám chci dnes představit přišel jako blesk z čistého nebe, narazil jsem na něj naprostou náhodou, když jsem hledal podklady pro výrobu německého válečku dynamitu, jenž si možná pamatujete z předchozího článku. Našel jsem totiž reprodukce sovětských náloží o hmotnostech 75g, 200g a 400g používaných v nejrůznějších typech min. A spolu s nimi jsem samozřejmě objevil sérii jednoduchých nášlapných min PMD. To byl už jen krůček k hledání dalších podkladů a informací a samozřejmě k výrobě repliky jedné z těchto min. Krom jednoduchosti její konstrukce mi motivací k tomuto projektu bylo vědomí, že se podobné články mým čtenářům líbí a proto se snažím tvořit další jednoduché návody pro výrobu replik využitelných na poli vojenské historie.

Hotová replika nášlapné miny PMD-6 společně s opaskem s výstrojí vojáka RKKA.

Série min PMD zahrnuje typy PMD-6, 6M, 6F, 7, 7C a 57. Všechny jsou tvořeny krabičkou ze dřeva (méně často z překližky) s odklopným víkem obsahující nálož a samozřejmě roznětku (většinou typu MUV). Funkčnost celého zařízení je naprosto jednoduchá a stejně tak i efektivní. Při vyvinutí tlaku na víko miny dojde k vytržení pojistky roznětky iniciující nálož. Velikost trinitrotoluenového bloku se u jednotlivých modelů liší, některé navíc využívají i jiné typy výbušnin. Existovala dokonce i verze obsahující jako hlavní nálož minometnou střelu.

Klady těchto min ve znamení jednoduchého použití a snadné výroby kompenzují zápory v podobě značné nebezpečnosti při kladení a také fakt, že díky použitému materiálu byla životnost PMD poměrně omezena a to především ve vlhké zemi, kde brzy došlo ke tlení dřeva a znehodnocení miny. Na druhou stranu minimum použitého kovu činilo PMD téměř neodhalitelnými při použití detektorů.

Rozdíly mezi jednotlivými modely spočívají především ve velikosti a tím pádem i v hmotnosti nebo typu nálože.

PMD-6 byl prvním typem z celé série a světlo světa spatřil již v roce 1939, kdy byl nasazen během Zimní války proti finským vojákům. Tento typ měl poměrně malý iniciační tlak (už od 1 kg), což mnohdy vedlo k nechtěnému odpálení nálože již při kladení min.

PMD-6M (modernizovaný) řešil problém s velkou citlivostí předchozího modelu a to přidáním listové pružiny pod víko miny. Pružina kladla odpor při stlačení víka a iniciační tlak se tak zvýšil na hodnotu zhruba 6 kg.

PMD-6F využíval jako hlavní nálože namísto trinitrotoluenu skleněnou lahvičku naplněnou dusičnanem amonným s naftou či olejem a vyráběl se především v obleženém Leningradu.

PMD-7 byl o něco menší než předchozí modely a využíval nálož ve tvaru válce.

PMD-7C již nebyl krabičkou v pravém slova smyslu, i když samozřejmě stále zachovával původní víko jímž došlo k odjištění roznětky. U tohoto modelu šlo o dřevěný blok s dutinou pro vložení trhaviny.

PMD-57 byla mina o něco větších rozměrů využívající 400 g nálož TNT.

Jednoduchost min série PMD se již během války zalíbila i protivníkům SSSR a tak se začaly vyrábět například finské kopie a stejně tak kopie využívané německou armádou pod názvem Schu-Mine 42. Nemecké Schu-Minen se nejprve vyráběly z masivního dřeva, později se objevovaly i verze z překližky nebo materiálu, který dle mého názoru vypadá jako sololit. Nebyli by to však Němci, aby nevymysleli, jak výrobu tak snadné věci udělat složitější a tak při skládání jednotlivých dílů vužívali převážně rybinový spoj.

Po válce se pak kopie těchto min využívaly v armádách Varšavské smlouvy a to včetně ČSLA.

Myslím, že ke stručné historii předlohy by to mohlo stačit a nyní se vrhněme na samotnou výrobu. Předem bych chtěl upozornit, že jsem vycházel z rozměrů uvedených na různých webech a ty se často odlišovaly, takže jsem se snažil použít nějaké průměrné hodnoty. Jak šťastný krok to byl bohužel posoudit nemohu, neboť originál nevlastním. Podle fotek hotové repliky bych řekl, že je možná trošku vyšší, na druhou stranu nacházím fotky i takových PMD-6, které proporcím té mé značně odpovídají. Budete-li chtít můj návod využít k výrobě své vlastní repliky, můžete se řídit mými rozměry, nebo postupovat podle svého uvážení, což by možná bylo lepší. Já raději za nic neručím.

Takže tolik k teorii a nyní do praxe!

Ještě před zahájením výroby jsem si nakreslil několik schémat. Tento krok při žádném (složitějším) projektu nevynechávám, abych si vytvořil představu o velikosti jednotlivých dílů a zároveň zhruba věděl jaký materiál a v jakém množství musím sehnat. Povšimněte si škrtů a změn některých rozměrů, které jsem třeba později našel a upravil nebo je upravil díky poznatkům při výrobě. Tohle mě baví asi ze všeho nejvíce, jak moc přesně to je, nevím, ale protože i během procesu výroby se některá čísla měnila, rozměry výsledného produktu se trošku liší.

Materiál pro výrobu repliky PMD-6 zahrnuje dvě smrkové schodišťové filety o rozměrech 1000x42x6 mm, hřebíky 1,4x14 mm bez povrchové úpravy, dva delší hřebíky k upevnění víka, hliníkové trubičky o vnějších průměrech 12 mm, 10 mm a 8 mm se sílou stěny 1 mm, dřevěnou kulatinu o průměru 6 mm (kovová by byla vhodnější, ale protože nemám stříbrná barva to zachrání), větší kancelářskou svorku, vrtáky o průměru 1,5 mm, 8 mm a 12 mm, sádru, epoxidový dvousložkový tmel Milliput (černý), silnější alobal, vteřinové lepidlo, smirkový papír, obal na blok TNT a barvy pro povrchovou úpravu. To by myslím mělo být vše.

Ještě před kreslením na dřevo jsem si připravil šablony pro všechny díly. Bystrému oku neunikne, že na fotce chybí díl č.3, tedy čelo víka.

Díly víka vyřezané ze smrkové desky, Horní i spodní díl bylo nutné slepit ze dvou polovin, něco podobného jsem viděl i u originálů a při troše štěstí a péče to ani není příliš nápadné. Všechny díly jsem vyřezával s použitím pilky na železo a následně je lehce začistil smirkovým papírem. Ano, jde to i bez supermoderních elektrických nástrojů.

Víko i spodní díl krabičky tvořící tělo PMD-6. Zde již spojeno prostřednictvím hřebíků. Pokud někde nemáme naprosto přesný pravý úhel, nemusí nám to vůbec vadit. Jelikož šlo o spotřební zboží s poměně krátkou životností, nehledělo se na krásu, nýbrž na funkčnost.

Pohled na spodní díl zespoda. Linka spoje je hezky patrná.

Otvor pro protažení roznětky MUV jsem vyvrtal vrtákem o průměru 12 mm a malinko jej zvětšil smirkovým papírem, aby šla roznětka lehce prostřčit skrz. Povšimněte si, že práce s hřebíky zatím nepatří mezi mé nejsilější stránky. Ale co... Drží to? Drží!

Dalším krokem je samozřejmě výroba nálože. Oproti trotilovému kvádru o hmotnosti 200 g je moje reprodukce malinko větší a malinko těžší. No... Co už. Chcete-li být při výrobě lepší než já, skutečné rozměry oroginálu jsou 10x5x2,5 cm.

Doprostřed přední strany bloku TNT jsem vyvrtal otvor o velikosti 8 mm umožňující zasunutí roznětky.

Obal na trhavinu jsem si vytvořil ve Wordu podle fotek originálů i reprodukcí a nejprve vytisknul prototyp na klasický bílý papír. Až po ověření správnosti rozměrů jsem tisknul na zažloutlý dobově vypadající papír. Skutečné kvádry byly baleny ve voskovaném papíře připomínajícím pečící papír, ale ten jsem se do tiskárny nacpat neodhodlal.

Roznětka MUV v mém podání sestává z hliníkových trubíček zasunutých do sebe podle schématu. Délku jednotlivých dílů naleznete na fotografii č.2, ale je spíše otienatační, i když jsem rozměry někde našel, nejsem si stoprocentně jist jejich správností. Je to spíše odhad podle fotografií originálů. Přední zaoblená část těla roznětky je vymodelovaná z Milliputu a natřená stříbrnou barvou. Obě pojistky jsou z kancelářské svorky. Ta oválného tvaru blíže k tělu roznětky je vytržena při došlápnutí na víko jeho hranou, rovný kolík vpředu plní roli bezpečnostního prvku při manilulaci a převozu roznětek a po uložení miny na místo je odstraněn.

Jiný pohled na hotovou roznětku MUV.

Víko jsem ke spodnímu dílu připevnil jedním delším hřebíkem z každé strany tak, aby se dalo otevírat. Nyní jsou všechny součásti PMD-6 nahrubo připraveny ke zkušebnímu složení.

Zde vidíme zatím zkušebně poskládanou reprodukci sovětské nášlapné miny PMD-6.

Bližší pohled na blok trhaviny a roznětku MUV. Ve skutečnosti by už teď byla manipulace velmi nebezpečná, neboť bezpečnostní kolík v úderníku roznětky je odstraněn a při neopatrné manipulaci s víkem by došlo k odpálení nálože.

Po zaklopení víka je mina připravena. Pro mě je důležité že všechno funguje. Tedy všechno, co fungovat má. K explozi by nedošlo ani po vytržení pojistky, která stejně drží víc než jsem původně plánoval.

Pohled na roznětku prostrčenou předním čelem krabičky.

TOL (sulfitnyj) Pressovannyj a roznětka MUV již ve finální prodobě.

PMD-6 po povrchové úpravě. Viděl jsem exempláře v přírodní dřevěné barvě ale mnohem více těch natřených. Dokonce jsem našel informaci o tom, že se těla min impregnovala či vařila v oleji, aby se zvýšila jejich životnost po umístění do půdy. Já jsem o tomto kroku sice přemýšlel, ale nakonec jsem jej vynechal, protože jsem nechtěl, aby se olej ze dřeva začal uvolňovat do kvádru "dynamitu" uvnitř a hlavně do poličky či jiných prostor, kde bude mina vystavena či uložena. Na natřených exemplářích je jasně patrné, že byby natírány a ne stříkány, přetahy štětcem totiž nikdo nijak neřešil a i já je chtěl na své reprodukci znázornit. Jelikož nemám zádnou plechovku odpovídající zelené barvy, použil jsem akrylovou Tamiyu XF-13, ale ta se při nátěru přiliš vsakuje do porézního dřeva, což zvyšuje spotřebu. Takže... Nejprve jsem štětcem natřel místa, kde mají být přetahy, poté jsem tato přetažená místa zamaskoval papírem a páskou a zbytek miny jsem nastříkal. Po odmaskování jsem patinoval mým oblíbeným způsobem. Nabarvenou krabičku jsem odřel o dlažbu, třel ji hlínou a kamením a to do chvíle, kdy jsem byl spokojený. Vzhled je teď daleko realističtější a přirozenější než po čerstvém nástřiku.

Hotové dřevěné tělo miny PMD-6, nálož a roznětka.

Nyní jsem vložil nálož a roznětku...

Roznětka MUV v bojové poloze. Tohle by v reálné situaci ještě před zavřením víka snad nikdo neudělal...

Pohled z opačné strany.

Teprve teď, po zaklopení víka by měl být odstraněn zabezpečovací kolík v předním otvoru úderníku.

A nyní se můžeme kochat fotkami hotové repliky PMD-6.

Pohled na spodní část, zde je pěkně vidět, že hrana víka není natřená, pouze jsou zde přetahy vzniknuvší při nátěru bočních stěn. Tento jev jsem vypozoroval na fotografiích originálních předloh. Zároveň je hezky vidět, jak víko dosedá na pojistku roznětky.

A to je pro dnešek vše. Celý projekt jsem si zase nesmírně užil a teď čekám, co mě napadne příště. V případě dotazů, připomínek či snad chvály neváhejte využít pole pro komentáře pod článekm, budu se těšít buď právě u konemtářů nebo zase u dalšího článku!

Michal Trlica