"Ti muži Vám věřili! Bojovali za Vás! Copak jsme jenom praporkem na té vaší podělaný mapě?"
Když jsem v květnu 2014 narazil na tehdejší novinku firmy DiD v měřítku 1:6, okamžitě jsem věděl, že má sbírka figurek se zase rozroste. A stalo se tak na Vánoce před bezmála šesti roky. Z krabice se zmenšeninou legendárního německého herce Thomase Kretschmanna jsem měl velikou radost, protože Stalingrad patří k těm válečným filmům, které já osobně vnímám jako jedny z nejlepších. Ano, je zde několik historických chyb a nedokonalostí, především pak co se uniforem a techniky týká, ovšem narozdíl od některých hollywoodských trháků ukazuje, že válka nemá vítězů, ale pouze poražených, a naprosto nevybíravým způsobem ničí vše, co se jí postaví do cesty, včetně dětí. Ukazuje její surovost a to zcela naturalistickým způsobem, především pak v zimní bitvě proti tankům. Ukazuje, že vojáci všech zúčastněných stran bojujících ve druhé světové válce byli chlapi a často mladí kluci jako my, měli rodiny, ženy a děti, museli bojovat na frontě a často se ještě potýkat se strachem o vlastní blízké doma. Osud jim zkrátka příliš nepřál. Nechci zde nikoho hájit ani vyprávět příběh filmu, který nejspíš všichni známe, chci pouze podotknout, že společně s Das Boot patří Stalingrad k vrcholu německé (proti)válečné kinematografie. Teď samozřejmě myslím Stalingrad z roku 1992/3, nikoli stejnojmenný ruský film natočený v roce 2012. Ten je nejen dle mého názoru poněkud slabší, řekl bych že se starším německým snímkem naprosto nesrovnatelný. Jedna věc však oba filmy spojuje a to právě Thomas Kretschmann v roli důstojníka Wehrmachtu. Figurka firmy DiD sice ztvárňuje Kretschmanna v roli Hauptmanna Petera Kahna z novějšího Stalingradu, avšak já od první chvíle věděl, že mě čeká konverze na o dvacet let mladšího Hanse von Witzlanda.
Na figurce jsem začal pracovat už na štědrý večer roku 2014, tenkrát jsem poskládal opasek s výstrojí podle filmu z roku 1992 a začal vymalovávat vnitřní stranu koženého řemení béžovou akrylovou barvou Vallejo. A v tehdejších dnech jsem pokračoval dál, i když ne příliš daleko. Provedl jsem úpravy uniformy, aby co možná nejvíce odpovídala mému záměru, pokračoval patinou uniformy prostřednictvím silně i méně zředěných akrylů, okopal boty smirkovým papírem a nakonec jsem i celou figurku poskládal a nastavil do ležící polohy. Jenže tím se vše na skoro šest let zastavilo a zůstala jen ze tří čtvrtin hotová figurka a vidina toho, jak jednou možná bude von Witzland vypadat, až bude hotový. Již od začátku jsem měl jasno, že půjde o ztvárnění jedné z prvních bojových scén filmu, tedy v troskách zničeného Stalingradu, kde probíhá boj o továrnu. Myslím že za zmínku stojí informace o tom, že právě tyto scény filmu se natáčely v tehdejším Československu, konkrétně v Mostě. Kdo film viděl a zná, ten jistě ví o obsazení i našich herců, je zde tedy možné setkat se s Karlem Heřmánkem, Zdeňkem Venclem, Janem Přeučilem a dalšími osobnostmi českého filmu a divadla. Ostatně Karla Heřmánka v roli Hauptmanna Hermanna Muska jsem již před mnoha lety ztvárnil v měřítku 1:35 v diorámě ze stejného filmu i stejné scény...
Nicméně zpět k tomuto projektu. Jelikož se vše vleklo tak dlouho, nemám kompletní fotodokumentaci jednotlivých kroků stavby, nýbrž pouze nějaké ty fragmenty. A tak jsem se rozhodnul celý článek pojmout spíše jako prezentaci již hotové figurky s tím že se jednotlivé úpravy a kroky pokusím popsat u fotek. Doufám, že se vám i můj dnešní článek bude líbit i přes tuto skutečnost.
A nyní již fotky:
Jak jsem psal již o něco výše, mým záměrem bylo vytvořit vinětu nebo spíše figurku na podstavci ještě z pozdního léta 1942 v troskách města nesoucího jméno samotného Stalina.
Při tvorbě podložky jsem postupoval jako vždy, nejprve jsem vybral dřevěný podstavec odpovídajících rozměrů a na něj přilepil ohranění zvyšující celou scénu vyřezané z balsy. V úvahu padalo více možností a scén, kam Kretschmanna usadit a jak ztvárnit tuto figurku. Pohrával jsem si s myšlenkou na vytvoření scény, kde míří pistolí na raněného Sověta v továrně a vyzývá jej, aby se vzdal, jenže nakonec jsem si uvědomil, že na tuto scénu má figurka firmy DiD příliš neutrální výraz v obličeji. Takže jsem zvolil scénu z chvíle, kdy se jednotka teprve plížila k továtně, ještě před Feldmannovým nechtěným výstřelem, který vše prozradil. A to je další z aspektů, který Vilsmaierův Stalingrad ukazuje. Když se zdá, že je vše beznadějné, neobjeví se Mustangy a nezničí nepřátelský Tiger, který ostřeluje Tom Hanks svým Coltem 1911. Když člověk udělá chybu, musí za ni zaplatit... Jako Feldmann. I když, pravda, i zázraky se někdy dějí!
Abych vytvořil alespoň trošku netradiční výjev, rozhodnul jsem se figurku na sutiny položit a aby nebylo vše příliš ploché a rovné, orientoval jsem podložku do mírného svahu, což dle mého názoru nakonec celkovému vzhledu velmi pomohlo. Ohrádku z balsového dřeva jsem v dalším kroku vyplnil polystyrenem a ten jsem nakonec přetáhnul vrstvou sádrokartonářské stěrky. Ještě před jejím vytvrdnutím jsem do této vrstvy vtlačil kusy betonu vzniknuvší ze sádrových odlitků vlastní výroby, cihly opět odlité ze sádry a nejrůznější drť a sádrové šupiny reprezentující suť. Do odlitků představujících beton jsem přidal černou bavu a do cihel červený nastrouhaný pastel, pro případ že by došlo k odloupnutí pozdější barevné vrstvy.
Po vytvrdnutí sádrokartonářské stěrky následovalo rozmístění několika kusů drátů, matic a podložek, které mohou pocházet z továren a výrobních hal, Stalingrad byl přeci významným průmyslovým městem... Při tvorbě podložky jsem vycházel z dobových fotografií pořízených během bitvy o Stalingrad a stejně tak i z filmu samotného, kde je dle mého pohledu vše co se týče suti a trosek velice hezky reprezentováno. Jakmile bylo vše na svém místě, zalil jsem sutiny několika vrstvami silně zředěného Herkulesu a nechal důkladně proschnout. Teprve pak jsem přistoupil k povrchové úpravě. Vrstva Herkulesu jednak vše fixuje na svém místě a pak také snižuje poréznost sádrových odlitků a tím pádem i savost podkladu, což by se projevilo při barvení a patině.
Nástřik suti jsem provedl akrylovými Tamiyami, respektive mnoha odstíny šedých a oranžových Tamiyí. V dalším kroku jsem vymaloval menší kamínky a detaily štětci barvami Vallejo s přídavkem matné báze Tamiya X-21, protože na betonu, cihlách a suti jsou jakékoli odlesky nežádoucí. Stejně tak jsem vymaloval i podložky, matice a dráty. Pak už následoval wash a práce s pigmenty Agama a MIG productions. Tepve po dokončení všech prací na sutinách jsem natřel dřevěný podstavec černou akrylovou barvou a dvěma vrstvami lesklého akrylového laku Bakrylex.
Figurku jsem napolohoval ještě před tvorbou podložky a její tělo pak lehce upravil podle terénu. Cihly a betonové úlomky jsem ale na podložku umísťoval spíše podle umístění figurky aby v závěru vše heky sedělo a vše jsem stále kontroloval.
Uniformu i výstroj mého zmenšeného Witzlanda jsem se snažil co možná nejvíce přiblížit filmové předloze, i když uznávám, že občas to prostě nešlo stoprocentně. Úpravy jsem začal poskádáním výstroje na opasek s nově zhotovenými trny přezky z drátu, zde je vše až na jiný typ pouzdra na mapy v pořádku. Vnitřní část koženého řemení jsem vymaloval béžovou barvou (od výrobce je vše šedé) a pozdějí jsem aplikoval vrstvu olejové barvy siena pálená, kterou jsem po mírném zavadnutí setřel, čímž vzniknul realistický vzhled kůže. Pouzdro pro pistoli P-08 je od firmy Dragon a i zde jsem imitoval kůži obdobným způsobem jako u řemení. Sumka na zásobníky k samopalu MP-40 obsahuje pouze dva zásobníky (výrobce trošku šetřil a k figurce přibalil tři), proto jsem prostřední prázdnou kapsu sumky vyplnil balsovým hranolkem natřeným červou barvou. Koženou strůj jsem lehce odřel béžovou barvou Vallejo, protože při pohybu mezi ostrými kameny dlouho jako nová jistě nezůstala.
Ve filmu Krestschmann nosí standardní blůzu M36 pro poddůstojníky a mužstvo, ovšem já žádnou takovou ve svých zásobách nemám a tudíž jsem musel použít důstojnické sako dodávané spolu s figurkou. Přemaloval jsem ale knoflíky a Waffenfarbe z pěchotní bílé na černou určenou ženistům. Na náramenících jsem také odebral dvé hodnostní pyramidky abych dostal hodnost poručíka.
Zde je hezky patrná hrudní orlice, kde jsem musel přamlovat jeden symbol... Původně zde totiž byly barvy natištěné obráceně, černý symbol v bílém pozadí věnce. Stielhandgranate 24 jsem otočil nápisem k tělu figurky, aby nebyl vidět, správně by tam nejspíš vůbec neměl být. Tento nápis se totiž na granáty razil jen do roku 1940, potom už se spíše nevyskytoval. Navíc ve filmu jsou granáty ztvárněny s prolisem na horní straně hlavice granátu, to je ale jen filmová nedokonalost, kterou jsem rozhodně reprodukovat nechtěl. S jedním kamarádem a kolegou jsme se nedávno bavili o tom, že granáty byly spotřební zboží a patinovat je je spíše hloupost. Já jsem zde však pár škrábanců namaloval, v modelařině jde totiž někdy i o jistý kompromis mezi realističností a uměleckým ztvárněním...
Celou uniformu jsem namočil ve vodě a zapouštěl do ní béžové a šedé směsi akrylových barev Vallejo, čímž vzniknul základ pro patinu suchými pigmenty Agama a MIG productions.
Stejně jako ve filmu jsem Kretschmannovi obléknul rukavice.
Samopal MP-40 je od firmy DID ztvárněn v podobě kombinace plastových a kovových dílů a naštěstí má velmi podobnou rozborku jako ostrá zbraň. Samopal jsem tedy rozložil a kompletně přebarvil, v krabici je totiž celý prostě a jednoduše matně černý. To není moc fajn. Když už jsem byl v tom, vyrobil jsem z plastových profilů nový mechanismus závěru a odvrtal ústí hlavně. Díly, jež jsou u předlohy z brynýrované oceli jsem nastříkal matnou černou Tamiyou XF-1 a následně je vyleštil grafitem. Bakelitové předpažbí jsem maloval barvami Vallejo a tupováním houbičkou jsem naznačil strukturu bakelitu. Pak jsem samopal zase složil, vrátil původní řemen a vše teď vypadá mnohem realističtěji! I zde proběhlo lehké zaprášení pigmenty.
Samopal jsem ztvárnil s novým závěrem z plastovych kulatin v natažené poloze, díky čemuž je patrný náboj v zásobníku připravený k zasunutí do komory a výstřelu.
Všimněte si odřenín a prachu na pistolovém pouzdře.
Saze a prach na kolenou a rukavicích...
Boty jsem zaprášil nástřikem silně zředěné akrylové Tamiye XF-52 a XF-57, kterou jsem odíral štětcem s tuhým vlasem, čímž vznikly škrábance ve vrstvě prachu. I zde si na své přišly pigmenty a černý pastel. Hřeby v podrážce jsem po krátké úvaze nechal stříbrné. V reálu sice rezaví, ovšem při pohybu v tomto typu terénu se rychle vyleští do kovového lesku.
Rozsypané saze vznikly nastrouháním černého pastelu na místo a zakapáním fixeru štěrku a písku AK Interactive. Saze jsem aplikoval i na kolena, boty a další partie figurky. Ale vše s citem!
Jiný pohled na hromádku sazí.
Na tomto snímku si můžete povšimnout rezavých matic a drátů.
Polní lahev jsem celou kompletně rozebral, předělal, přemaloval a opětovně složil. Filcový potah jsem přemaloval barvami Vallejo, stejně tak kožené řemínky. Nově jsem zhotovil přezku z drátku a také jsem přestříkal hliníkové pítko. To bylo původně metalického šedého odstínu. Vyhnul jsem se tvorbě odřenin, protože se jedná o první chvíle Witzlandova bjového nasazení. Patinu jsem provedl zapouštěním silně zředěných akrylových barev Vallejo a pigmenty Agama a MIG productions.
Zde je pěkně vidět mosazný soustružený náboj v zásobníku v sumce.
Přilba dodávaná s figurkou nese oba dekály a bílý zimní maskovací nátěr, což bylo pro mé účely zcela nevhodné. Takže... Obtisk s barevným štítem odstranit, obtisk s orlicí zajistit vrstvou laku, zamaskovat a celou přilbu přestříkat směsí akrylových Tamiyí XF-61 a XF-65 a vyleštit. Kožený podbradník jsem zevnitř přemaloval aby dostal realističtější vzhled, zvenčí jsem jej musel přemalovat také (z hnědé na černou) a nakonec jsem doplnil trn přezky z drátu.
V případě obličeje odvedli zaměstnanci firmy DiD opět špičkovou práci. Rysy Thomase Kretschmanna jsou naprosto dokonale zachyceny a reprodukovány, je sice trošku vidět že se jedná o jeho podobu o dvacet let starší než ve Stalingradu Josepha Vilsmaiera, ale není to zase až tak zlé. Původně jsem si pohrával s myšlenkou na přemalování vlasů, pak jsem ale usoudil, že do dokonalé malby od výrobce nebudu zasahovat a vše nechám tak, jak je. Jo, aby nedošlo k nějakému nedorozumění, tak malba obličeje je dílem dělníků z továrny DiD, nikoli mým!
Pohled do dokonale ztvárněného obličeje Thomase Kretschmanna v měřítku 1:6. Úplně jako živý!
Vážení kolegové a kamarádi, to by dnes bylo vše. I když se celý projekt natáhnul na neuvěřitelných šest let, během kterých figurka většinou jen ležela ladem ve vitríně, myslím že je to nakonec dobře a že to celé dopadlo nad má očekávání. I když je tam pár detailů a nedokonalostí, já sám jsem s výsedkem velmi spokojen a doufám, že i Vám se má snaha bude líbit.
Pokud máte jakékoli dotazy, návrhy, nápady či připomínky, neváhejte se obrátit na mě prostřednictvím komentářů dole pod článkem.
U některého z příštích článků se na vás všechny budu opět těšit!
Michal Trlica
Ahoj Míšo,
OdpovědětVymazatNelze dost dobře popsat nostalgické pocity, které prožívám, když začínám psát tento svůj komentář. Připadám si jako na výletě do minulosti, připomínám si dlouhé hodiny strávené při rozebírání rozostřených záběrů z filmu a spekulací nad různými součástmi výstroje, a samozřejmě i na spoustu a spoustu jiných věcí. Byly to dlouhé hodiny povídání, které nezůstanou zapomenuty, ano, jsem rád, že si mohu toto vše, můj milý kamaráde, připomenout, když vidím staré dobré olivově zelené pozadí.
Vidím tu před sebou figurku, téměř věrnou podobiznu postavy, která mne provázela obdobím mého mládí a dospívání, herce, v jehož případě jsem si připadal, že jeho jméno znám ze své generace jen já, budujíc si svůj vlastní myšlenkový svět ve společnosti vrstevníků, kteří často nevěřícně kroutili hlavou. Jejich hrdinou byl Johnny Depp, Orlando Bloom a podobně, u mne jejich místo zastával právě Thomas Kretschmann nebo Jürgen Prochnow. Oni nechápali mne, já nechápal je :) Zkrátka a dobře, ten pocit nostalgie je obrovský.
Trocha zamyšlení na úvod. Michale, jsem moc rád, že mohu nyní obdivovat dílo, u jehož zrodu, jak si uvědomuji, jsem vlastně stál i já. Je moc dobře, že jsi tenhle projekt dokončil, ne, to není to správné slovo, vypiplal s dokonalostí a citlivostí pro detail sobě vlastní. Nikdo jiný by toho dle mého názoru nebyl v takovém rozsahu schopen. Scény z dobývání továrny přede mnou vystupují už při prvním letmém pohledu na figuru ležící mezi sutí a troskami. A domnívám se, že takto to musí být i v případě každého, kdo kdy proslulý česko-německý snímek se zaujetím sledoval. Zcela zřetelně slyším v hlavě "Nejde to, pane kapitáne! Je to zbytečné!" - "Takové slovo neznám - Dýmovnice!" "Dýmovnicééé!!!"
Leutnant von Witzland, kterého mám zde před sebou, vypadá pravda trochu starší. Mistři v dílnách DiD opravdu malovali o dvacet let staršího Kretschmanna a povedlo se jim to, těžko jim to vytýkat. Myslím, že zásluhu na tom má především výraz v obličeji, který je řekl bych dost sveřepý a přece jen přísluší spíše chladnému staršímu důstojníkovi, než mladému poručíkovi zmítaného mladistvým nadšením a spoustou emocí, jakým byl právě Witzland. Proto si myslím, že jsi uvážil a zvolil rozumně, v jaké situaci ho ztvárníš, aby ten výraz odpovídal. Navíc bych řekl, že figura nastavená do pozice ležícího střelce je zajímavější, než ve vzpřímené poloze. Nevidí se to tak často. V neposlední řadě, na stojící figuře vyniknou všechny detaily velice snadno, kdežto tady musí divák přece jen trochu více hledat a figura si ho tak více přitáhne a získá, jestli to mohu takto perzonifikovat. Zároveň je to výzva pro autora, aby vše vypadalo přirozeně, aby ukázal, co chce ukázat, aby figura jaksi nelevitovala nad terénem a tak dále. To vše jsi zvládl výborně a hodně tady pomohl náklon terénu, který všemu dává dynamiku a rozměr navíc, už z podstaty je to placatá viněta a měla by být, ale vlastně není, je to velmi vyvážené a má to atmosféru.
Začít se má ale od podlahy a tak bych vychválil práci s terénem, nebo chcete-li spíše se sutí, která je tu skutečně na špičkové úrovni. Jak je uváděno v článku, jde o město, průmyslové město, proto sem rozhodně krom cihel a betonu patří také šrot, zkroucené dráty, rozmetané strojní součásti. Moc mne zaujalo ztvárnění matic a podložek, ty vypadají úžasně, oxidační vrstva na povrchu je nerozeznatelná od reality. Odvedl jsi celkově na terénu skvělou práci. Je to velké měřítko, je třeba vyplnit věrohodně větší prostor, takže každý úlomek zde hraje důležitou a nezastupitelnou roli. Líbí se mi ten nápad nastrouhat pastel už do samotné sádry, chytré. Cihly vypadají, že by je člověk nejraději očistil a použil znovu na stavbu. Co je nejdůležitější, figura na tom všem leží naprosto věrohodně a přirozeně. Samozřejmě i to je dané tím, že jsi měl vše velice dobře dopředu promyšleno a stavěl jsi terén kolem figury, jinak by to pochopitelně nebylo možné s několika málo funkčními klouby, které ten panák má. Veškerá skvělá práce na figuře by byla k ničemu, kdyby se v tomto prvním kroku cokoli podcenilo. Skvěle jsi to zvládl, ačkoli nic jiného bych ani od tebe nečekal.
OdpovědětVymazatNechci příliš kritizovat výrobce figur a jejich výstroje, ale mně osobně vždy bije do očí struktura látky použité na německé polní uniformy, obzvláště zde, kde je na límci vidět, že výrobce je schopen imitovat cosi jako filc. Ale to je jen malinká zmínka, s tím nic neuděláme. Kretschmann ve filmu skutečně nosí standardní polní blůzu pro mužstvo, nemá dokonce ani důstojnickou verzi polní uniformy. Tahle volba se mi ze strany filmařů líbí a samozřejmě historicky je to v pořádku. Naštěstí v základních rysech se důstojnický model polního saka, které má figura, a M36ka pro mužstvo celkem podobají a tak rozdíl ve vysokých manžetách a trochu jiném střihu kapes a límce nijak nebije do očí. Kdo nemá film nakoukaný tak jako my dva, nemá šanci vidět rozdíl. Je zde odvedena velmi vkusná a kvalitní práce na patině, spíše zaprášení a lehké zamazání od všudypřítomného prachu a drti, zcela odpovídající nošení v podmínkách rozbombardovaného města, než nějaké nesmyslné rozpité fleky a mechanická poškození. Méně je někdy více. Podobně bych to hodnotil i u ostatních částí výstroje, navíc, jak je zmíněno v článku, bylo to Witzlandovo první nasazení. Myslím, že by se mohl najít někdo, kdo si bude myslet, že například chlebník je příliš čistý, já si myslím, že je to zcela v pořádku. Co je třeba ocenit opravdu vysoce, je práce s koženou strůjí a jejím vzhledem. Určitě nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že tady se stírají hranice a kožená výstroj se liší od opravdových originálů 1/1 pouze velikostí. Myslím, že výrobce sám trochu sráží celkový dojem ze svého produktu, když se nezabývá takovými detaily, jako je reálná barva rubové strany jinak černě lakované kůže. Také zaprášení a lehké oděrky a ošoupání je zcela uvěřitelné a odpovídá tomu, co jsem kdy viděl na živo či přímo vlastnil ve sbírce, takže smekám.
Myslím, že pokud jde o pouzdro na mapy, tak tam jsme došli k závěru, že filmové je z východoněmecké poválečné produkce (ale kdyžtak mě oprav, už si to nepamatuji přesně), takže tady šlo těžko vyhovět, ale zase pouzdro není tolik vidět a navíc je hnědé jako ve filmu, takže to považuju za chytrý a přijatelný kompromis. Ono opravdu vyhovět na všechny strany někdy nejde a buď chce člověk přesný otisk filmové předlohy, ale zase musí počítat s narážkami na historickou nepřesnost, a nebo přijme historickou pravdu za určující směr. Záleží skutečně na tom, co člověk chce nebo nechce ztvárnit. Sumky. Úžasný detail na náboj v komoře zásobníku, nádhera. Líbí se mi, že jsi si dal práci s přezkou opasku a řemínku lahve, vypadá to věrohodně. Zde je trochu škoda, že tvorba vznikala v tak táhlém časovém rozmezí a chybí dokumentace jednotlivých fází stavby, jelikož bych rád viděl vzhled původních komponentů pro porovnání nebo vyhodnocení nutnosti jejich náhrady. Oceňuji každopádně každou práci navíc, vždy se jedná o to, že autor přidá do díla něco vlastního a zvýší jeho přidanou hodnotu, a to dle mého i v případě, kdy to nevypadá dokonale, neboť oceňuji snahu, ale to je jen úvaha netýkající se samozřejmě tohoto díla. Já jsem hledal ve Vánocích 2014, zda tam nenajdu podrobné fotky figury, ale to se nenaplnilo, naopak ale na mne vyskočil Javert 1/6 a já jsem zjistil zajímavou skutečnost, že Hansův kabát po přebarvení na černo posloužil za oděv právě Javertovi. Teď je mu ještě dobře, ale až udeří mrazy, bude se asi divit, že nemůže najít kabát. Ten už sto let hnije na dně Seiny.
OdpovědětVymazatKapitolou sama pro sebe jsou boty, to je panečku jiná, než gumové galoše od Dragona. Vypadají neuvěřitelně reálně a ty jsi je citlivou patinací povýšil ještě na mnohem vyšší úroveň. Je tu jen jedna věc, které si všímám třeba zase jen já, neboť to znám z praxe. Kožené podrážky bot jsou hladké a jako nové, ale v podmínkách Stalingradu by v takovém stavu nevydržely ani pět minut chůze, a to i přesto, že jsou chráněny cvoky a podkůvkami. Boty se vozí, kopírují povrchy, trpí celá podrážka. Vím to proto, že jsem si nechal kdysi nově podrazit důstojnické holínky a hned jsem je šel vyzkoušet na noční procázce. Když jsem se vrátil, byla podrážka plná vrypů a škrábanců a vůbec se nedala srovnat se vzhledem nepoužité boty, a to jsem šel jen po asfaltu a po chodnících. Chybí mi zde tedy pro věrohodnost určitá struktura, drapérie takového poškození, zkrátka působí příliš dokonale. Jinak co se týká těch cvoků, tak souhlasím, že koroze zde není na místě.
Pokud byla původní helma v zimním nástřiku a s oběma dekály, myslím, že jde o docela divokou záležitost, v tomto případě samozřejmě zcela nepoužitelnou. S přemalováním helmy jsi odvedl skvělou práci. Také zde se neodehrálo žádné patinovací běsnění a to je jen dobře. Skvěle jsi vystihl realistický matně lesklý povrch i barvu. Helma k Witzlandovi patří. Po celou dobu filmu měl buď helmu nebo lodičku, nikdy nenosil brigadýrku.
Ohledně výzbroje. Já se také kloním k názoru, že granát by neměl být nějak přehnaně napatinovaný, ale nějaké odřenině na hranách bych se nebránil, ta může klidně nastat už při výrobě a přepravě. Když vidím v práci některé nejmenované kolegy, jak se chovají k sériově vyráběným dílům, tak si nedělám iluze, že tomu za války bylo jinak. Samozřejmě pak je třeba také uvážit, že při plíživém pohybu sutinami s granátem na břiše za opaskem prostě ta hlavice ušetřena nebude. S nápisem Vor gebrauch Sprengkapsel einsetzen jsi to vyřešil elegantně. Možná vypadá efektně, ale do tohoto období je skutečně stejně se nehodící jako zmíněné dekály na helmě.
OdpovědětVymazatSamopal MP40 s dodělávaným detailním závěrem a bakelitovými střenkami, to je skutečně tah na branku. Precizní práce zbrojíře Michala :) Neuvěřitelně realistický černěný povrch. Náboj před zasunutím do komory, závěr. Bakelit jako opravdový. Je to neuvěřitelné a myslím, že tímhle jsi zase pozvedl své dílo zase úplně někam jinam. Zase, a zde obzvlášť, je mi líto, že nejsou detailní fotky z toho, jak práce na samopalu probíhaly, bylo by to pro mne obrovsky zajímavé.
Co teď budu dělat? Za prvé. Jdu si najít článek o diorama Stalingrad, které jsi kdysi dělal. Za druhé jdu najít vinětu Železný kříž a za třetí jsem dostal nápad na strávení vánočního volna. Zkusím se porozhlédnout po figurách a navázat a rozšířit tohle téma. A třeba, v lepších časech, budeme moci někde veřejně představit vernisáž Stalingrad 1993 :) Úžasné, Míšo. Děkuji nejen za krásnou četbu i pastvu pro oči, ale především za roky přátelství, za to, co jsi mne i v oblasti modelařiny naučil, co jsi mi předvedl a o co jsi mne v životě obohatil. Jsem rád, že se Ti povedlo blog zachovat a rád Ti do budoucna zachovám přízeň. Ať se Ti daří!
OdpovědětVymazatAhoj Toppe,
je to přesně jak píšeš, ovšem abych byl upřímný, teprve s tvým příchodem a s tvým komentářem je to celé tak nějak kompletní, ta nostalgie a vzpomínky na to, co jsme spolu, i když každý u své klávesnice zkoumali, studovali a probírali, aby (nejen) tahle figurka byla co možná nejvíce věrná své předloze. Naprosto přesně jsi to vystihnul, hodiny zírání na neostré záběry z filmu, hledání fotek z natáčení a podobně… Vždycky je to dobrodružství a tohle byly úžasné chvíle!
I teď, když už se spolu nějakou tu dobu známe, mám pořád pocit že jsme si neuvěřitelně blízcí a podobní, někdy mi až běhá mráz po zádech z toho co píšeš, protože naprosto stejně to vidím, cítím i mám já. Jako ty doby, kdy nikdo nechápal kdou jsou ti mí hrdinové… Kretschmann, Prochnow… Ale pozor, zapomněl jsi na Klause Wenemanna! Jeho LI, to byl úžasný člověk!
Jistě si pamatuješ, jak jsme si ještě na starém blogu v komentech vyměňovali hlášky z Das Boot a neuvěřitelně se při tom bavili. Nemám nejmenší pochybnost o tom, že i dnes bychom to z fleku zvládli! A protože jsem se dostal k ponorce, rád bych něco nadhodil. Před pár měsíci jsem narazil na novinku firmy DiD. Někdy v době už před deseti lety, když jsem s těmito figurkami 1:6 začínal jsem měl veliké přání. Mít Rolfa Steinera, potom Hanse von Witzlanda a pak někoho z Das Boot. Ideálně právě Wenemanna, ale rád bych se ujal klidně i poručíka Wernera nebo Prochnowa v roli kapitána. Jenže jak čas plynul, objevily se jiné koníčky a priority: Reenacting, čas uvědomit si že je třeba myslet na budoucnost, práce, která taky ubírá čas, energii a kolikrát i nadšení… Nicméně zpět k mé myšlence. Ve výrobním programu firmy DiD se k mému úžasu objevil Jürgen Prochnow z Das Boot! Má první reakce byla: “Pane Bože! Já ho tak chci!” Jenže pak jsem začal přemýšlet a říkat si, že figurka za nějakých pět, šest tisíc je asi trošku zbytečnost… A tak jsem na něj radši nemyslel. Ale po tomto tvém komentáři a při vzpomínce na staré časy si říkám, že na to kašlu a pokusím se jej sehnat a pořádně si s ním pohrát! Sice jej všude mají teprve jako předobjednávku, ale já už jedu na soundtracku z filmu, koukám na scénu útoku na konvoj, na tu radost po vynoření v Gibraltaru a následné nahození dieslu a zpívám Tipperary song spolu s posádkou U96. Nejradši bych se dal i do čtení Buchheimovy předlohy tohoto veledíla Wolfganga Petersena. Myslím, že Peťuška to se mnou teď bude mít… Zajímavé! A teď ještě zpět a zpět. K tvému komentáři mého Witzlanda nebo jak jsi kdysi pronesl “Jendy z Vtipnozemě”.
Velmi si vážím každého tvého slova, nicméně myslím, že by se našlo i pár kolegů, kteří by to zvládli takto nebo i trošku lépe. Nejdůležitější dle mého názoru je ale fakt, že v tom skutečně vidíš scénu z filmu, kterou mé dílo má znázorňovat. A slyšíš tu hlášku. Mezi námi, mě jela v hlavě ve smyčce celou dobu, co jsem tohle všechno fotil.
Díky za chválu vzhledu a mého postupu při tvorbě i vymýšlení podložky, opět jsi vypíchnul přesně to, čím jsem na diváka cílil. Je to placka, ale díky náklonu terénu to není tak očividné a ležící figurka je něco neokoukaného a svým způsobem nutí vynaložit více pozornosti při hledání detailů, i když třeba ten mapník, o kterém píšeš níže, ten jsem se snažil skrýt tak trošku záměrně. Vyplnění poměrně velkého prostoru v tomto velkém měřítku jsem se lehce obával, ale zase je pravda, že i ta suť a hlavně cihly jsou skutečně obrovské pro někoho, kdo je zvyklý primárně na pětatřicetinu. Uvažoval jsem i o rozházení nějakých vypráskaných patron což by zase byl ten můj oblíbený malinký detail, který musí pozorovatel hledat a často jej přehlédne, ovšem tady v té scéně plížení k nepřátelské pozici by to byla hloupost. Proto jsem si musel vystačit jen s dráty, maticemi a podobně. I ty je nutné vyloženě hledat, vím své, při barvení to bylo docela žůžo!
Výrobce figur klidně kritizujme! Je škoda že některé detaily dost ošizují a moc se nezabývají ani nějakou snahou o posun. Ta látka na německé uniformy rozhodně neodpovídá vlně, přitom DiD na svých úplně prvních figurkách používal něco se spíše plátěnou vazbou, tohle je opravdu jako gebardén a to není zrovna ideální.
OdpovědětVymazatKdyž teď chválíš mnou provedenou patinu uniformy, možná si ještě vzpomeneš jak jsem si před těmi šesti roky v naší konverzaci ještě s kluky na FB zoufal, že ten materiál prostě nesaje barvu a nejde napatinovat. Nakonec jsem to nějak umořil… Ale nejvíc jsem na tom stejně dokázal až v závěru s pomocí pigmentů. Ty jsou na tu suť prostě dokonalé!
Pokaždé když čtu tvou pasáž o Hansovi hledajícím svůj kabát hnijící na dně Seiny, musím se smát. Udělat Hanse v zimě by možná nebylo zlé z toho důvodu, že kukla skryje hodně z hlavy a figurka pak zas vypadá mladší, na jedné fotce přímo od výrobce to tak bylo a já osobně bych tam ten dvacetiletý rozdíl nenašel. Ale možná to jen bylo úhlem při pořízení obrázku. Tak jako tak kabát byl stejně z nevhodného materiálu (tam by mi to osobně vadilo více než u saka) a navíc jiného modelu, než měl Kretschmann v původním Stalingradu. Stejně tak se mi vždycky vybaví, jak jsme opět každý u své klávesnice a u svého monitoru žasli úžasem a dumali nad tím, proč se z toho kabátu obarvilo vše, krásně a rovnoměrně, tedy krom nití, které zůstaly krásně Feldgrau. Zrovna koukám na Javerta po mé levici (pořád stojí na stole pod sklem) a usmívám se tomu.
Tvé poznatky ohledně bot a hlavně pak podrážek jsou tím, co mi v mé tvorbě velmi pomáhá. I když teď se buším do hlavy, proč jsem to na figurce neznázornil. Mám úplně stejnou zkušenost, jako ty. Své holinky jsem si sice nově podrazit nenechal, nebylo třeba, neboť když mi přišly, měly nádherně hladkou koženou podrážku. A pak jsem se v nich prošel po štěrku a vypadaly přesně jak píšeš. Samý důlek, škrábanec a vryp. No a teď, teď jsem si to najednou vůbec neuvědomil… Škoda, no.
Nejsi první a určitě ani poslední, komu je líto, že neexistují fotky z postupu úprav, ani srovnání před a po úpravách. A teď mě to začíná mrzet. jenže když jsem tu figurku dělal, tak jsem tenkrát začal, snažil se fotit a pak už jsem na ní pracoval jen tak nárazově a když pak přišel ten závěrečný nápor nadšení a touhy dokončit to, jel jsem v takovém tempu, že focení by mě jen zdržovalo. Navíc mám nový foťák a pořád ještě nejsme úplně kamarádi, hlavně při focení detailů.
Kamaráde, velice si vážím toho, že hned neodcházíš od stránek mého staronového blogu, ale ještě jsi chvíli zůstal a prohlížel si mé další, řekl bych ne starší, ale doslova staré články (to jsem ještě navštěvoval základní školu!), a že jsem tě snad inspiroval i k návratu k modelům a tvorbě něčeho menšího či většího na téma bitvy o Stalingrad a tohoto výborného filmu!
I já jsem velice poctěn a potěšen, že jsem tě mohl poznat a doufám, že se, jak píšeš, v lepších časech někde setkáme. Když jsme u těch modelů, třeba v Tovačově!
Závěrem ještě zmíním náš společný zážitek z Kyjova… Pamatuješ, jak jsme před ukázkou koukali na chlapy táhnoucí PaK 40 a i když to bylo jiné dělo, jiná armáda a vůbec nebyla vánice, oba jsme viděli tu scénu ze Stalingradu? Jo, takhle přemýšlíme asi jen my dva! Díky, kamaráde! Díky za všechno! Budu se těšit u dalších článků, modelů a figurek!
P.S. Pokud to klapne s Prochnowem, tak budu fotit opravdu každý krok!