PanthersCup 2025

Vážení čtenáři, hned v úvodním odstavci musím napsat, že v posledních dvou měsících nešlo takřka nic podle plánů, které jsem si pro letošek připravil a hned pár týdnů na to byl nucen je začít měnit. Řeč je teď o schématu vydávání článků zde na blogu, kdy jsem si stanovil, že i letos chci vydat minimálně jeden článek každý měsíc a v Prosinci jich mít alespoň dvanáct. I když se mi takřka na poslední chvíli podařilo rozjet a dokončit i pro mě zcela nečekaný a relativně rychlý projekt, který měl nakonec být tématem únorového čtení, přišlo několik dalších komplikací z nichž tou největší byly mé poměrně vleklé zdravotní potíže, které nechci označit za nemoc, protože jsem to přechodil aniž bych potřeboval neschopenku a medikaci na lékařský předpis. To ale nakonec stihlo slečnu Procházkovou, která tak byla dva týdny mimo práci a já za ni dokázal, myslím, celkem obstojně zaskočit. Během posledních několika týdnů se mi díky tomuto našemu zdravotnímu stavu i mému celkovému rozpoložení vůbec nechtělo do klasické plastikové modelařiny a tak jsem alespoň pracoval na onom zmíněném projektu a ve volných chvílích o něm i psal článek, což se ale nečekaně protáhlo. Stále ještě není hotov... Únor tak byl vskutku suchý a já se pomalu začínal obávat, že stejné prokletí stihne i měsíc Březen. Pro ten byla v plánu "záchranná" reportáž z cesty na PanthersCup, protože mi bylo jasné, že článek o čemkoli produktivním a tvůrčím prostě ani ve třetím měsíci roku 2025 nedám. A vzhledem ke zdravotnímu stavu mě i dalších rodinných členů nebylo ještě ani začátkem posledního týdne před akcí na Proseku jasné, zda opravdu budeme schopni tam dojet. Jak ale existence tohoto článku napovídá, nakonec jsme to dokázali... O tom ale podrobněji až o něco níže...

Nádherná viněta inspirovaná dobovou německou pohlednicí zobrazující dva životní kontrasty v době válečných Vánoc. Spokojenou a šťastnou rodinu chovající miminko a tvrdou, krutou a nekompromisní tvář války, kde rodina v jiném slova smyslu pochovala kamaráda. Hluboký a silný motiv již v případě pohlednice, ve 3D podobě je pak celkový dojem ještě silnější. A to i díky perfektnímu zkracování a zcela netradiční podložce.

"Tutto bene!" Dokončení

Vážení čtenáři, vážení příznivci mého blogu a mé (nejen) modelářské práce. Dnes vás zde všechny srdečně vítam, neboť přichází ten velký den dokončení diorámy "Tutto Bene!", jejíž děj je zasazen do italského městečka Treviso v srpnu roku 1937. 

Tedy vlastně... Ne tak docela. Diorámu jsem dokončil již v srpnu 2024, teď ale teprve přináším článek s její finální prezentací zde na blogu. A proč to trvalo téměř půl roku? Nejen to v tomto článku samozřejmě zodpovím. 

Ještě před tím si ale prohlédněme první dvě historicky laděné fotografie třináctého a záverečného článku ze série věnované pracem na této mé diorámě. 

"Tutto bene!" zvolal pumpař Alberto Vicenzi k majiteli květinářství Tuli Tuli Pan Domenicovi, jenž přivezl svůj zatím ještě nový Fiat Topolino k doplnění paliva a dalších provozních kapalin na místní benzinku. 

Veselé Vánoce 2024!

Vážení přátelé, kamarádi, kolegové modeláři, reenactoři, všichni čtenáři mých článků, ať už pravidelní nebo jen náhodní, vás všechny dnes vítám u svého pravidelného vánočního článku, který je snad rok od roku delší a už dávno nemá za cíl jen popřát vám krásné Vánoce a šťastný Nový rok, ale shrnout celý můj uplynulý rok a přidat ještě něco navíc. 

Tak se pohodlně usaďte a začtěte se spolu se mnou do všech těch řádků. Snad to pro vás bude příjemné. 

Tradičně začínám fotografií našeho vánočního stromku. Pokud se vám zdá vše na snímku až příliš odlišné od předchozích let, máte naprostou pravdu. Nejedná se totiž o stromek u nás doma, ale o stromek můj se slečnou Procházkovou na chalupě, kde jsme si letos udělali svoje společné dobové Vánoce laděné do konce První republiky. Ano, ta skříň není zcela autentická, ale jsou Vánoce a tak si nekažme radost zbytečnostmi...

Plastiková zima 2024

Vážení čtenáři, vítam Vás u dalšího článku zde na blogu, po delší době opět věnovaného reportáži a mým zážitkům z výpravy na modelářskou soutěž. Tentokrát navíc do zahraničí, k bratrům Slovákům. I když je pravdou, že se na Slovensku v poslední době se slečnou Procházkovou vyskytujeme tak často,  že nám to už přijde zcela normální...

Plastiková zima, největší slovenská modelářská soutěž se letos 30. 11. vrátila po delší pauze, která začala covidovou pandemií a nakonec se protáhla na několik dalších let. Ohlášení letošního ročníku tak vyvolalo mnoho nadšených a radostných reakcí, mnozí této zprávě nedokázali ani uvěřit. Mimo to byl oznámen i přesun akce z Domu kultury Ružinov do prostor obchodního centra Styla na bratislavských Zlatých píscích, což už dle prvních fotografií do určité míry vypovídalo o zlepšení podmínek soutěže. Za sebe nemohou říci že právě tato informace mě přiměla ke zvážení účasti, ale vzpomněl jsem si na hezké bratislavské zážitky z roku 2013, kdy se uskutečnil můj zatím poslední start na této výborné akci. Abych pravdu řekl, ani nevím proč jsme tam přestali jezdit... Nicméně letos jsem neshledal žádný důvod k neúčasti, spíše naopak, měl jsem několik dobrých důvodů na letošní Plastikovou zimu vyrazit a dokonce se to sešlo tak dobře, že i slečna Procházková měla ve stejný den v Bratislavě akci jíž se chtěla zúčastnit, takže jsme takříkajíc zabili dvě mouchy jednou ranou. Ale postupně...

Poslední dokončený Ferdinand č.150100 kterého v tomto konkrétním modelovém ztvárnění mnozí z nás dobře znají. Někteří už vědí...

"Tutto bene!" (12. část)

Vážení čtenáři, rád bych vás všechny dnes uvítal u již dvanáctého článku ze série pojednávající o tvorbě diorámy z italské benzínky ve druhé polovině třicátých let nazvané "Tutto bene!".

Dnešní článek bude věnován mé nejoblíbenější součásti diorám a vinět, tedy doplňkům. Člověk si u nich totiž může odpočinout pokud jej unaví práce na některém z větších celků projektu a na chvíli si tak odskočit k něčemu menšímu, avšak stejně důležitému. K nějakému samostatnému modelu, který se ale později stane nedílnou součástí něčeho většího.

Úvodem bych ještě rád dodal jednu skutečnost. Jelikož jsem na zde popsaných doplňcích pracoval průběžně opravdu již od prvních dnů tvorby tohoto velkého projektu, podařilo se mi poztrácet některé fotky z průběhu prací a v mnoha případech i zapomenout konkrétní odstíny a aplikované postupy. Rovněž bych rád upozornil i na fakt, že mnohé postupy se v článku opakují a tak doufám, že pro Vás nebude příliš neúplný, nekompletní a nudný. Ostatně i kdyby byl, snad alespoň fotografie dokončených drobností pro Vás budou zajímavé. 

Tak jdeme na to!

V dnešním článku se budu věnovat především těmto pěti sadám od firmy MiniArt, jmenovitě to jsou: Italian petrol station (35620), Field workshop (35591), Garage workshop (35596), Railway tools & equipment (35572) a Household crockery & glass set (35559).

Repliky četnických záznamových knih

Vážení čtenáři, po měsíci blogové nečinnosti vás všechny srdečně vítam u dalšího článku a to na samém sklonku měsíce září, vlastně téměř na poslední chvíli. Možná jste si už mysleli, že letošní devátý kalendářní měsíc zůstane bez článku a abych pravdu řekl, myslel jsem si to i já. S modely mi to teď nějak nejde a žádnou extra velkou chuť bohužel necítím ani ke psaní. Ano, to je dnes skvělý začátek... Takže jsem se v průběhu týdne rozhodnul, že záříjový článek prostě vypustím a vzdám svou snahu napsat alespoň jeden článek měsíčně. Pak ale z čista jasna přišel momentální nápad, jak to zachránit. Příspěvkem do rubriky Reenactment a restaurování, konkrétně takovým drobným a snadným návodem na výrobu replik četnických záznamových knih a některých součástí pátracích pomůcek. Ostatně, tento návod nemusí sloužit pouze pro výrobu replik tiskovin pro naše prvorepublikové četnictvo, s menší či větší úpravou bude jistě využitelný i pro mnoho dalších podobných knih, knížek, sešitů a svazků. Pokud vás tedy toto téma zajímá, nebo hledáte způsob, jak si v domácich podmínkách co nejsnáze a zároveň funkčně svázat svůj vlastní dokument tak, aby alespoň trošku vypadal dobově, pak vám můj dnešní návod snad alespoň trošku pomůže.

Replika jedné z knih, které se v dnešním článku naučíme vyrobit z dostupných materiálů a v běžných domácích podmínkách.

 Fotka ani kompozice není nic moc, doufám ale, že se mi ji snad někdy v budoucnu podaří nahradit lepším a reprezentativnějším obrázkem. 

Ano, bylo to na rychlo...

"Tutto bene!" (11. část)

Vážení čtenáři, v dnešním horkém srpnovém dni vás všechny vítám na stránkách svého blogu. Dnes se zaměříme na 11. část seriálu o tvorbě diorámy "Tutto bene!" odehrávající se na italské benzínce v srpnu 1937. Dnešním tématem tedy bude barvení podložky, jak úvodní snímek napovídá.

Podložka po nástřiku základními odstíny akrylů Tamiya, které položily základ pro další práci se štětci, akryly a oleji.

Den D+80 (let): Normandie 2024

Vojáci, námořníci a letci spojeneckých expedičních sil!
Chystáte se vydat na velkou křížovou výpravu o niž jsme usilovali mnoho měsíců. Oči celého světa jsou upřeny na vás...
Mnoho štěstí! A všichni prosme všemohoucího Boha, aby požehnal tomuto velkému a vznešenému počinu.

General Dwight D. Eisenhower

Vážení čtenáři a návštěvníci mého blogu, dnešní článek bude od většiny ostatních, zaměřených na plastikové modely a sem tam něco z oblasti reenactingu a replik dobových uniforem, výstroje a výzbroje docela odlišný a přinese něco, co na stránkách mého blogu ani mého života není úplně denní rutinou. Ostatně ani být nemůže. V dnešním článku bych se Vám totiž rád pokusil převyprávět mé zážitky z výpravy do Normandie na oslavy 80. výročí největší a nejriskantnější operace 2. světové války, a sice spojenecké invaze do západní Evropy, onoho Dne D, 6. 6. 1944. 

Jako vždy se pokusím zaznamenat vše, co jsem na cestě Německem, Belgií, Lucemburskem a Francií zažil a co si pamatuji, zážitků a dojmů ovšem bylo tolik, že jsem určitě něco vynechal, na něco zapomněl, něco vylíčil jinak, než se stalo a tak podobně. I tak ale myslím, že vše podstatné se mi snad podařilo zachytit, a pokud narazíte na nějakou nepřesnost, prosím za její laskavé odpuštění.

Michal jako příslušník 82. vzdušné výsadkové divize "reenactuje" noční události poblíž městečka Sainte-Mère-Église.

Panzershow 2024

Vážení čtenáři, dnes přináším další článek s tématem sice modelářským, ovšem ani tentokrát zatím ještě nejde o žádný další postup na mém aktuálně rozpracovaném projektu. Tentokrát, jak název článku napovídá, půjde o takovou malou reportáž z letošního 12. ročníku modelářské soutěže Panzershow konané tradičně v Návsí u Jablunkova. A jak sobota 29.6.2024 proběhla z mého pohledu? Na to se nyní podívejme!

Hezky zpracovaná dioráma z vyloďovací pláže v Normandii znázorňující dobu, kdy již byla situace pevně ve spojeneckých rukách. Škoda figurky amerického výsadkáře vedoucího zajatce, tato uniforma se totiž používala až od operace Market Garden, tedy o pár měsíců později.

Plastic People of Tovačov (XV. ročník)

Vážení čtenáři, dnes přináším na stránky svého modelářského (a částečně i vojenskohistorického) blogu další článek věnovaný oběma těmto mým koníčkům. V sobotu 1.6. se totiž na obvyklém místě v tovačovské sportovní hale uskutečnil již XV., jubilejní ročník skvělé modelářské výstavy a soutěže Plastic People of Tovačov, již navštěvuji od prvního ročníku v roce 2010. Podívejme se nyní na několik fotografií a mých zážitků z tohoto dalšího krásného dne s přáteli.

Obsazení našeho letošního vojenskohistorického koutku. Jistě jste si všimnuli posily v podobě vojína Wehrmachtu, který byl překvapením i pro nás dva četnické strážmistry.