Plastiková zima 2024

Vážení čtenáři, vítam Vás u dalšího článku zde na blogu, po delší době opět věnovaného reportáži a mým zážitkům z výpravy na modelářskou soutěž. Tentokrát navíc do zahraničí, k bratrům Slovákům. I když je pravdou, že se na Slovensku v poslední době se slečnou Procházkovou vyskytujeme tak často,  že nám to už přijde zcela normální...

Plastiková zima, největší slovenská modelářská soutěž se letos 30. 11. vrátila po delší pauze, která začala covidovou pandemií a nakonec se protáhla na několik dalších let. Ohlášení letošního ročníku tak vyvolalo mnoho nadšených a radostných reakcí, mnozí této zprávě nedokázali ani uvěřit. Mimo to byl oznámen i přesun akce z Domu kultury Ružinov do prostor obchodního centra Styla na bratislavských Zlatých píscích, což už dle prvních fotografií do určité míry vypovídalo o zlepšení podmínek soutěže. Za sebe nemohou říci že právě tato informace mě přiměla ke zvážení účasti, ale vzpomněl jsem si na hezké bratislavské zážitky z roku 2013, kdy se uskutečnil můj zatím poslední start na této výborné akci. Abych pravdu řekl, ani nevím proč jsme tam přestali jezdit... Nicméně letos jsem neshledal žádný důvod k neúčasti, spíše naopak, měl jsem několik dobrých důvodů na letošní Plastikovou zimu vyrazit a dokonce se to sešlo tak dobře, že i slečna Procházková měla ve stejný den v Bratislavě akci jíž se chtěla zúčastnit, takže jsme takříkajíc zabili dvě mouchy jednou ranou. Ale postupně...

Poslední dokončený Ferdinand č.150100 kterého v tomto konkrétním modelovém ztvárnění mnozí z nás dobře znají. Někteří už vědí...

Nechci se zde příliš detailně rozepisovat o mém rozpoložení v posledních několika měsících, to si raději nechám do jiného článku. Pouze v krátkosti shrnnu, že v modelářském životě mě zachvátila určitá forma nechuti a nezájmu, což se u mě projevilo prakticky úplným zastavením jakýchkoli modelářských prací, neúčastí na soutěžích a jistou dezorientací a ztrátou cesty, kudy dál. Povím vám, příjemné to tedy rozhodně není. Letošní Plastiková zima ale představovala jistotu naději tohle všechno změnit a také si splnit jeden relativně čerstvý modelářský sen, který zatím nemohl být naplněn díky tomu, že jsem nezvládnul zúčastnit se soutěže East models challenge v Liptovském Hrádku. Mnozí již vědí, kam mířím... 

Pokud mé modelářské články čtete pravidelně, všimnuli jste si jak velikou inspirací mi často jsou postupy Martina Kováče jehož známe z YouTube pod nickem NightShift. Už delší dobu jsem se s ním chtěl setkat, protože osobní setkání je pro mě jedinou možností jak s ním komunikovat. V komentářích pod videi to moc snadné není a na jeho Petreonu nejsem, takže smůla... V Liptovském Hrádku byl jako hlavní hvězda akce a věřím, že tam přitáhnul velkou část modelářské populace zaměřující se na tematiku bojové techniky a diorám. A protože tohle mi tak úplně nevyšlo, existovala pro mě ještě jistá šance, že se objeví právě v Bratislavě, jelikož o tom před nějakou dobou mluvil. Jisté to nebylo, ale zkusit se má všechno... A i kdyby ani tohle nevyšlo, zbývala skutečnost, že se mi za jedenáct let od mé poslední účasti na této soutěži podařilo dokončit několik modelů a hlavně vinět a diorám, které bych rád ukázal i jinde než na těch pár akcích kam jezdím s jistou pravidelností. 

Nakonec jsem tedy z vitríny vybral pět kousků, ve čtvrtek večer je sbalil do přepravní bedny, nachystal si několik nezbytností a v sobotu ráno jsme se slečnou Procházkovou mohli vyrazit do hlavního města Slovenské republiky. 

Ačkoli jsme vyrazili později než bylo v plánu, což mě po celou dobu dvouhodinové cesty naplňovalo obvyklou dávkou nervozity, k žádné komplikaci nakonec naštěstí nedošlo a na parkoviště A prakticky přímo pod výstavním prostorem nás slečna Procházková dostala zhruba v 9:15. V 9:00 byla soutěž otevřena pro veřejnost a v 9:30 měla být ukončena registrace. Zde ale mé úžasné holčičce patří obrovské poděkování, protože ačkoli jsme moc nevěděli do čeho a kam přesně jedeme, zaparkovat se jí podařilo opravdu dokonale. Já pak bez zahálky vyběhnul z auta jen s krabicí obsahující mé výstavní kousky a připojil se ke kolegům se stejným nákladem. Takto jsem byl doveden až do druhého patra přímo k registračním stolům a ke vstupu do výstavního prostoru. Právě díky slečně Procházkové za volantem stačilo pouze zdolat dva eskalátory a byl jsem přímo na místě. Povím vám... S modely na eskalátoru je to velmi zvláštní a ne úplně příjemný pocit... Pokud mě krom načasování naší cesty znervózňovalo ještě něco, byla to vidina nutnosti jít s modely přes celé obchodní centrum, což by bylo při vstupu vchodem C nevyhnutelné. Takhle to bylo naprosto bez jakýchkoli potíží a přímo na místo určení. Tak blízko, jak jen to šlo. Skvělá práce! 

Stejně skvěle a hladce proběhla i registrace, Plastiková zima ji vyřešila přes vynikající portál soutěží ipms.cz od Luboše Kuny, takže stačilo pouze nahlásit své jméno, převzít obálku s lístky a hotovo. Startovné se při registraci přes internet neplatilo, vstupné bylo dobrovolné. Neuvěřitelné! Celá "registrace" mi tak zabrala nanejvýš patnáct vteřin. 

Jako obvykle mi trošku trvalo zorientovat se na stolech a najít své soutěžní kategorie, lidí tu už bylo docela dost. I to se mi ale v docela krátkém čase podařilo. Velmi příjemně mě překvapila velikost výstavního prostoru a stejně tak prostoru na stolech. Již dopředu jsme díky webu Eastmodels.sk věděli, že jen přes internet bylo registrováno přes 1300 modelů, což z letošního roku Plastikové zimy udělalo historicky největší modelářskou akci na Slovensku. Já si ale kladl otázku: Bude kam dát mé modely, pokud dorazíme až po deváté? Stejně jako všechny ostatní mé obavy byla i tahle zcela rozptýlena jakmile jsem se svým boxem našel stůl pro kategorii diorám v níž jsem měl nejvíce želízek v ohni. Po celý den zde bylo ještě dost nevyužitého prostoru, což je trošku škoda, neboť při lepším rozmístění by některá díla lépe vynikla. Těch mých se to ale naštěstí netýkalo. 

Když jsem všechny modely rozmístil do správnych kategorií, vešla do sálu usměvavá slečna Procházková již jsem před chvílí i s autem nechal v podzemí aby mohla v klidu zaparkovat a já neztrácel drahocenné minuty. I dlouho po nás ještě přicházeli další modeláři a doplňovali své výtvory na stoly, což je vlastně pochopitelné. Z rozhovorů mezi nimi, z klubových triček i nápisů na jejich přepravních bednách bylo jasně patrné že nejsou jen ze Slovenska a Česka, ale tak nějak z celé střední Evropy. A tam už se ta cesta může celkem snadno a nehezky zkomplikovat. Slečna Procházková ještě navrhla přemístění mých diorám a vinět, nakonec jsem jí dal za pravdu a provedl poslední reorganizaci. A pak se to stalo. Otočil jsem se a uviděl jak "Uncle NightShift" se svým charakteristickým účesem vytahuje jeden ze svých modelů z přepravního boxu a umísťuje jej na soutěžní stůl. Vyvolalo to ve mě několik protichůdných pocitů. Radost a nadšení, protože po všech těch letech konečně uvidím jeho dokonalá díla naživo a ano, teď už si jej osobně utéct nenechám. Naproti tomu tu byla jistá velká míra marnosti a zbytečnosti, protože v jedné kategorii s ním člověk moc šancí nemá. Ostatně šance na jakoukoli cenu jsem si přestal připouštět poprvé již ve chvíli, kdy jsem si přečetl zprávu o celkovém počtu přihlášených modelů. Když jsem pak všechny ty diorámy a viněty viděl, bylo to v tomto ohledu ještě beznadějnější. A pak do toho ještě přijde Martin Kováč a přidá se k nim. Vidíte, přitom ve čtvrtek, když jsem modely balil a prohlížel si je, nezdály se mi zas až tak špatné a bez šance na ocenění. Jen jedna moje dioráma mi dělá starosti a částečně zapříčinila tu modelářskou nechuť o níž jsem psal. Dioráma "Tutto bene!", kterou se mi sice podařilo dokončit, ale s výsledkem jako autor prostě nejsem zcela spokojen. A to je také důvod, proč jsem se stále nedonutil nafotit ji a vydat poslední článek z její stavby, který měl vyjít nejpozději v Listopadu. I tak jsem ji ale vzal s sebou, abych mohl sledovat reakce nezaujatých kolegů. 

Sám dobře vím, jak náročné může být své modely vybalit a rozdistribuovat na správná místa aniž by došlo k poškození, proto vrhnout se na Martina Kováče zatím nepřipadalo v úvahu. Věděl jsem, že času bude ještě dost a doufal, že se najde i nějaká ta příležitost. S mou milovanou jsme si tedy několikrát prošli výstavní prostor, prohlédli si modely, ohlédli sortiment některých prodejců a viděli kolem sebe mnoho známych modelářských tváří. Již teď bylo cítit, jak velká akce to je!

Následoval ústup do auta, kde jsme si trošku odpočinuli, napili se a najedli. Má nejdražší pak vyrazila na svůj kurz a já měl před sebou asi pět hodin volné zábavy mezi vystavenými modely a prodejci. A také jeden velký cíl. Netřeba opakovat. Hned když jsem vyjel po eskalátoru nahoru, naskytnul se mi pohled na Martina Kováče opřeného o prosklené zábradlí prakticky naproti vstupu na soutěž. Bylo by to fajn, kdyby zrovna nebyl v diskusi s jiným kolegou. Chvíli jsem stál opodál, protože by bylo proti všem zásadám jakékoli slušnosti tam mezi ně naběhnout. Ne, to by nešlo... A tak mé kroky směřovaly ke stánku jakési slovenské verze Martina Kořínka a jeho Airbrushcentra. Omlouvám se za neznalost a tak daného pána s jeho obchodem přirovnávám k tomu, co znám. Nechal jsem u něj něco přes 50 Eur, trysky a jehly 0,15 a 0,20 pro moje "staré" Evolution měl. Takže paráda. K mému oblíbenému Youtuberovi se zatím stále nedalo dostat, takže přišlo rozhodnutí vydat se do výstavního prostoru. Nejprve na stánek Plastic Planet, kde se nedalo odolat stavebnici Tatry 57, která byla v posledních týdnech docela dobře zviditelněna díky Milanu Nesovi a patláku na kanálu Plastic modeling. Já si nakonec vybral verzi Cabrio pro ČS armádu. Nemám s ní zatím žádný plán, ale musel jsem ji mít. Víme... Krom toho jde o prvorepublikový vůz, takže kdyby se našly i vhodné figurky, rád se do ní pustím. Stavebnice totiž vypadá nádherně a z toho, co jsem slyšel by měla být absolutně bezproblémová. Docela dost mě lákala i krabice obsahující "PaKWagen" Sd.Kfz. 251/22 Ausf.D v měřítku 1:16 od firmy Das Werk, ale její cena a velikost mě rychle ujistily, že jej opravdu nepotřebuji. Mám těch šestnáctin v krabicích už dost... Zatím tedy jen dvě, ale i to je dost. 

Po prvních nákupech jsem vyrazil mezi výstavní stoly. Krom složené plátěné tašky jako speciální ceny u mé viněty «Это что?!» jsem na registračním štítku právě této viněty uzřel samolepku "Oceněný model". U diorámy "Tutto bene!" pak stála leptaná plaketa se vzkazem od KPM Bratislava "Páči sa nám!". Ještě než jsem se téměř sesunul pod stůl, stihnul jsem ten zázrak vyfotit a poslat slečně Procházkové. Měla radost jako já. Rozhodčí začali rozdávat ceny opravdu brzo. Zatím tedy jen "papírově". 

Když se mi podařilo jakž takž se vzpamatovat, dokončil jsem první vlnu nákupů, což zahrnovalo i nákup na stánku firmy MiniArt. On to tedy nebyl úplně opravdový stánek MiniArtu, ale jeho slovenského distributora. Ceny byly dle mého názoru velmi příjemné, vybral jsem si tři menší krabičky. 

A uncle NightShift nikde...

Takže bylo na čase najít si nějakou volnou lavičku, což nebylo úplně snadné ani v obchodním centru. Ale nakonec se mi i tohle povedlo. Zvláštní mi ale prišlo, jak málo lidí tady všude bylo. Tedy v OC Styla, nikoli na soutěži. Tam byla návštěvnost, řekl bych, velmi dobrá. Bylo nutné se trošku napít a reorganizovat obsah tašek. Chvíli jsem poseděl a vydal se zase zpátky, nafotit modely.

Nejprve kategorie žáků a juniorů...

Juniorský Ferdinand od Kurska.

Moc hezká juniorská novostavba řopíku.

Seniorské lodě a ponorky...

Automobily...

Motocykly 

Můj Velorex 1:72 zde již se samolepkou "Oceněný model".

Krásná mikro diorama pohody v přístavu 1:350.

Dvě diorámy s trojkolkami Tempo od MiniArtu, které jsem moc rád viděl naživo. Zde tedy první.

A druhá.

Pokud se nemýlím, zde vidíme zatím poslední dokončenou diorámu Martina Kováče aka NightShift. Možnost vidět jeho práci na vlastní oči a ne jen z videí je k nezaplacení. Je to zcela jiný zážitek a všechno je o tolik jemnější a hezčí než jenom ze záznamu. Ale o tom vím své jen ze článků zde na blogu. 

Krásná a velmi realistická práce! 

Další z jeho děl, jak ztvárnění koroze, tak přírody je zde opravdu dechberoucí.

A nakonec scéna s Valentine Mk. IX na východní frontě. Neuvěřitelně realistický zachycená atmosféra blátivých podzimních dnů...

Další dioráma zahrnující Tempo od MiniArtu. Jsem rád, že jich konečně vídám na soutěžích trošku více. 

Seniorských diorám, kde jsem měl tři kousky bylo opravdu neuvěřitelné množství...

Můj četnický strážmistr má obchůzce.

Velká dioráma osvobození Paříže.

Světová premiéra mé zatím poslední diorámy "Tutto bene!" ještě dříve než zde na blogu. Vpravo pak viněta «Это что?!», která už je teď nejspíše mým nejúspěšnějším modelem všech dob. 

Speciální cena v podobě tašky na nákup modelů.

Kategorie Sci-fi a další kousek Martina Kováče.

Seniorská bojovka a mé Téčko Marije Okťabrské.

Ostatní modely...

Můj program pro celý den byl celkem jednoduchý, obdivování modelů, focení, ještě nějaké drobné nákupy a hlavně čekání až se objeví, víte kdo... Kolega, vzor mnoha z nás a také modelář, s nímž ve stejné kategorii jsem dokázal získat cenu. Neuveřitelné. Vyznamenali nás oba! Trvalo to docela dlouho, ale nakonec přišla moje chvíle. Martin Kováč byl jen kousek ode mě, přímo ve výstavním prostoru, přímo mezi našimi modely. A opět v rozhovoru s někým jiným. Hlavou mi blesklo, že dostat se tenkrát v Lokti k Janu Ježkovi bylo podstatně jednodušší a rozhodně o něj nebyl tak enormní zájem. Ale vypadalo to dobře, jelikož se rozloučili a rozešli. Už jsem nemohl čekat dál. Udělal jsem pár kroků a zahájil konverzaci pozdravem "Dobrý den!" Dostalo se mi stejné odpovědi. Ačkoli jsem se na tuto chvíli celkem připravoval a měl v hlavě tak nějak srovnáno co mu chci říct a o co jej požádat, ani za nic bych vám zde nedokázal přesně reprodukovat, jak naše konverzace proběhla. Začal jsem tím, že jej dlouho nezdržím a hned z kraje mu poděkoval za všechny jeho videa a postupy, které nám všem prostřednictvím nich předává. Zároveň jsem dodal, že i mě v mnohém pomohla a docela mě posunula. Včetně malby figurek. Při tom se usmál a objasnil, že figurky se snaží malovat cestou nejmenšího odporu. K tomu, jak rád si jeho videa pouštím někdy i pořád dokola když modelařím jsem se nedostal. Ale možná je to dobře. Také jsem mu musel říct, jak jsem rád, že konečně můžu vidět některá jeho díla i naživo a ani nevím proč, doplnil, že i já zde mám pár kousků. Sám Uncle NightShift se rychle dovtípil, že pravděpodobně jde o dvě Ruské figurky ve scéně se spodním prádlem a doplnil, že tato viněta mu hned připomněla jeho styl a ano, velmi se mu líbila ! Tak tohle...! Upřímně řečeno mě už při práci na ní zajímalo, co by na to asi řekl... Teď už to víme! V tu chvíli už se mi trošku klepaly ruce, ale přistoupil jsem k další fázi. Z tašky jsem vytáhnul černou spisovou složku s tkanicemi a s mírnými obtížemi ji rozvázal. To vše za doprovodu mého vyprávění o jednom z jeho modelů, který se mi natolik líbil, až jsem si jej musel koupit také. V tu chvíli se povedlo otevřít složku a z ní vykouknul návod ke stavebnici Ferdinanda výrobního čísla 150100 od Amusing Hobby. Kolega se zasmál a prohodil něco jako "Jáj!" Se stříbrnou fixou v ruce jsem jej požádal, jestli by bylo možné aby se mi na ten návod podepsal. "Tak jasné!" zněla jeho odpoveď a když jsme doladili kam mi to dá, cena toho sešitu náhle stoupla. Aspoň pro mě. Tu stavebnici jsem si chtěl koupit už v létě, pak ale přišla ona blbá nálada. A najednou bylo složité zmíněného Ferdinanda kdekoli sehnat. Až pár dnů před akcí mi nakonec přisel z Polska. Ale klaplo to! A Martin Kováč vyhověl i mému poslednímu přání. Máme i společnou fotku. 

Ještě jednou jsem mu za všechno poděkoval, zdůraznil jak rád jsem rád že jsme se konečně osobně setkali a dodal, že se budu moc těšit na všechna další videa. 

Ano, myslím, že jsem dostál svých slibů a příliš jej nezdržel. Bylo to krátké, ale lepší, než jsem si mohl přát. Mám všechno a ještě pochvalu od modeláře doslova světového formátu. Velmi mě potěšil i jeho přátelský přístup, všechnu mou chválu přijal s pokorou a má přání s radostí vyplnil. Krásné setkání!

Desky s podepsaným návodem jsem vrátil do tašky, prohlédnul si naši společnou fotku a pak už to šlo docela rychle.

Společné foto s Martinem Kováčem, jehož známe z YouTube pod přezdívkou NightShift. Pokud se vám zdá, že se tvářím neinteligentně, tak asi nějak takhle u mě vypadá radost. 

Podpis Martina Kováče na mém návodu ke stavebnici Ferdinanda 150100 od Amusing Hobby 1:35.

Začalo vyhlásení výsledků a prvních pár modelářů se dalo do balení svých modelů. Nebylo jich zatím mnoho.

Celý ceremoniál začal shrnutím faktů o letošním ročníku soutěže, jenž se podařilo realizovat po pěti letech na novém místě, kde oproti Ružinovu především není problém s parkovaním. To je tedy pravda... Na stolech bylo reálně 1306 modelů, nejmladší modelář měl 4 roky, nejstarší 82. Zajímavé informace! Pak ale už přišla řada na vyhlášení, nejprve žákovské a juniorské kategorie. Letos nahradily medaile zlaté Fidorky na stuhách, a pozor, letos poprvé získali jako ceny pro Plastikovou zimu charakteristické sněhuláky i junioři, což dosud byla výsada jen seniorských kategorií. Vždycky jsem ho chtěl... A letos jsem si šel dokonce pro dva! Jeden mi byl předán za vinětu «Это что?!» a druhý za Velorex 16/350 od Eduarda 1:72.

Vyhlášení šlo oproti většině ostatních soutěži velmi rychle a plynule, vše bylo vybaveno zhruba o patnáct minut rychleji, než uváděl časový harmonogram akce. Řekl bych, že to všichni uvítali. Sice jsme se slečnou Procházkovou nespěchali "Domů za rodinami" jak to formuloval jeden ze členů KPM Bratislava, ale bylo fajn, že se to zbytečně neprotahovalo, jak tomu někdy bývá. V klidu jsem si sbalil své výtvory a všechny ceny a vyrazil na lavičku o patro níže, kde jsem čekal až se slečna Procházková vrátí. Čas jsem si krátil hledáním v mapě jak odtud do centra, ale pěšky to je přes dvě hodiny a autobusem žádné rozumné spojení neexistuje. Zajímavé. Úplný okraj Bratislavy...

Krom Plastikové zimy a kurzu jehož se má milovaná jela zúčastnit měla sobota 30.11. ještě jeden cíl. Bratislavské náměstí s vánočním stromem, stánky a procházku se slečnou Procházkovou adventním hlavním městem Slovenska spolu s večeří a kávou. Když jsme se pak v OC Styla sešli a dali hlavy dohromady, ukázalo se být jedinou rozumnou možnosti dojet do Niv, tam nechat auto a do centra se asi patnáct minut projít. Tak se i stalo.

Během procházky jsme si vyměnili zážitky a spoustu dalších prožili. 

Na večeři jsme se zastavili v Irish Pubu The Dubliner, kde nám dalo docela zabrat najít volné místo, ale nakonec se povedlo a rozhodně to stalo za to. Vynikajici večeře v úžasné atmosféře korunována půllitrem Guinesse po úžasném dní plném úspěchů!

The Dubliner Irish Pub, kde jsme si užili večeři.

Výhled od našeho stolu na vánočně vyzdobenou výlohu.

Pak jsme pokračovali na náměstí. A tam mi docela spadla brada. Nádherně nazdobený strom, krásné stánky s nádhernými věcmi na prodej a dokonce vystoupení folklórního souboru, které mě na chvíli přeneslo do úplně jiného časoprostoru i když všude kolem nás byli lidé s mobily v rukou, kteří natáčeli a fotili doslova úplně všechno kolem sebe. 

Bratislavský vánoční strom. Tedy jeden z nich. Ten, který jsme viděli.

Cestou zpět jsme se ještě zastavili v nádherné kavárně Mondieu!. U vynikající kávy a dortíku s čokoládovou pěnou jsme si příjemně popovídali a prohlédli těch pár krabiček, které jsem si dnes koupil. Bylo to moc krásné! Ale už se o nás pomalu začínala pokoušet únava a cesta zpět se zdála o dost delší než ta ranní. A aby to nebylo úplně v pohodě, začala nás zlobit převodovka. Domů jsme naštěstí dojeli, ale o zábavu je zase postaráno. 

Já jsem ještě před cestou do postele vytáhnul modely z krabice, letmo je překontroloval a vrátil do vitríny. Nebylo úplně v mém zájmu nechávat je tak do rána, protože na jednom podstavci vzniklo několik otlačků od polystyrenu v přepravním boxu a nebylo by dobré podporovat vznik dalších poškození. 

Pak jsem se obložil cenami a plný úžasných zážitků velmi rychle usnul.

Když se nad celým tím dnem tak zpětně zamýšlím a pomalu mi dochází co všechno se stalo a co se mi splnilo, byl to rozhodně jeden z nejlepších dnů celého roku a rozhodně nejlepším zážitkem za poslední dobu. V neděli ráno a dopoledne jsem pak usednul k modelářskému stolu, pustil si Martina Kováče jak pracuje na svém Ferdinandu a konečně mě to zase opravdu bavilo. Neudělal jsem toho moc, bylo třeba věnovat se i jiným věcem, jako úklidu a psaní tohoto článku, nicméně konečně mám snad zase jasnou představu o tom, jakému projektu bych se teď chtěl věnovat a jak bych chtěl aby vypadal až bude hotový. Bude to ještě dlouhá cesta, ale díky letošní Plastikové zimě, KPM Bratislava a Martinu Kováčovi mám zase jasnou představu a chuť se o něco snažit. A za to všechno posílám do Bratislavy jedno obrovské poděkování! Je pro mě pořád trochu neuvěřitelné, že jsem získal dvě ceny, jedno "Líbí se nám" a tašku coby speciální cenu. V takové konkurenci... Prostě bomba!

Má ocenění z letošní Plastikové zimy. Sněhulák, po kterém jsem tak toužil (dokonce ve dvou exemplařích!) a leptaná plaketa "Líbí se nám!".

"Starší seržante Kirjanova, vidíte, co jsme dostali za to Vaše prádlo?!" zvolal Staršina Vaskov a vystřelil pravou rukou s nataženým ukazováčkem k další ceně již se jim podařilo získat. 

Tohle jsem si nemohl odpustit. A neodpustím si ještě jedno:

Mnozí z vás čtenářů dobře vědí, jaký byl osud této viněty. S nadšením jsem se do ní pustil, pak ale dlouhé roky ležela bez povšimnutí ve vitríně, protože jsem neměl úplně jasno jak postupovat v případě některých jejích komponent, především při barvení dřevěného povrchu stavení. Když jsem se pak odhodlal zkusit to, vše šlo (až na drobné nezdary a škobrtnutí) jako po másle a i se značným přispěním videí Martina Kováče se mi podařilo dotáhnout k takovémuto výsledku. 

Když jsem ji i přes závěrečnou katastrofu s černou barvou dokončil, zpracování a styl ztvárnění přírody ve mě evokoval díla Aleše Chmelaře, jednoho z předních českých modelářů zaměřeného na tvorbu diorám. Nyní mi i světově známý Martin Kováč řekl, že v mém díle vidí svůj styl. Vím, že to trošku přeháním, ale dalo by se říci, že se mi podařilo propojit dva velké autory v mém vlastním díle. A to je spolu se všemi těmi trofejemi, které se mi za vinětu «Это что?!» podařilo získat obrovský, možná i můj největší modelářský úspěch. Asi by mě mrzelo, kdyby se mi už nepodařilo vytvořit další tak úspěšný počin, ale zatím myslím, že právě tuto vinětu můžu považovat za své životní dílo.

Speciální cena za vinětu «Это что?!». Taška s velmi originálním potiskem. Udělala mi radost! 

Děkuji tedy pánům z KPM Bratislava za všechna zmíněná ocenění, za dokonale zorganizovanou soutěž, za skvělé zážitky a úžasný den v OC Styla. 

A samozřejmě ještě jednou děkuji také již několikrát zmíněnému Martinu Kováčovi za všechna jeho videa, rady, nápady, tipy a triky, za jeho čas, ochotu a přístup. 

A také děkuji vám, mí milí čtenáři, za přečtení tohoto článku. Je to sice mírně ve zkratce, ovšem vše, co jsem chtěl jsem snad vystihnul. Listopadový článek jsem bohužel nezvládnul, ale věřím, že to v Prosinci doženu. Minimálně dvanáct jich letos bude!

Tak snad zase brzy...

Zatím si užívejme čas a atmosféru adventu a pomalu se těšme na letošní svátky klidu, míru a pohody.

Michal Trlica