Vážení čtenáři, rád bych vás všechny dnes uvítal u již dvanáctého článku ze série pojednávající o tvorbě diorámy z italské benzínky ve druhé polovině třicátých let nazvané "Tutto bene!".
Dnešní článek bude věnován mé nejoblíbenější součásti diorám a vinět, tedy doplňkům. Člověk si u nich totiž může odpočinout pokud jej unaví práce na některém z větších celků projektu a na chvíli si tak odskočit k něčemu menšímu, avšak stejně důležitému. K nějakému samostatnému modelu, který se ale později stane nedílnou součástí něčeho většího.
Úvodem bych ještě rád dodal jednu skutečnost. Jelikož jsem na zde popsaných doplňcích pracoval průběžně opravdu již od prvních dnů tvorby tohoto velkého projektu, podařilo se mi poztrácet některé fotky z průběhu prací a v mnoha případech i zapomenout konkrétní odstíny a aplikované postupy. Rovněž bych rád upozornil i na fakt, že mnohé postupy se v článku opakují a tak doufám, že pro Vás nebude příliš neúplný, nekompletní a nudný. Ostatně i kdyby byl, snad alespoň fotografie dokončených drobností pro Vás budou zajímavé.
Tak jdeme na to!
V dnešním článku se budu věnovat především těmto pěti sadám od firmy MiniArt, jmenovitě to jsou: Italian petrol station (35620), Field workshop (35591), Garage workshop (35596), Railway tools & equipment (35572) a Household crockery & glass set (35559).
Regál pocházející ze sady Italian petrol station (35620) je krásným příkladem ztracených fotografií, neboť jsem si zcela jist, že postup barvení jsem fotil.
Takže po sestavení jsem jej nejprve předstínoval s využitím černého Surfaceru 1500 a šedého Surfaceru 1000. Následovalo několik transparentních, silně zředěných vrstev tyrkysové směsi akrylů Tamiya XF-2, X-4 a X-8. použité i na benzinových čerpadlech.
Patina se nesla nejprve ve znamení malby odřenin barvami Vallejo Model Color 70.965 Prussian Blue + 70.951 White a 70.872 Chocolate Brown.
Nasledoval wash z olejové barvy 502 Abteilung odstínu Sepia, kterým byly imitovány i stopy znečištění oleji i mazivy. Oblasti odřenin a oloupaných jsem oživil aplikaci teček olejů Light rust a Dark rust, které byly rozmyty White spiritem.
Regál bude sloužit k uložení plechovek olejů a maziv, navíc bude stát venku, tudíž s patinou jeho vodorovných ploch nebylo v plánu šetřit. Najdeme zde tedy již popsané odřeniny, škrábance i stopy právě maziv a olejů. A to jak na vyšších...
...tak i na dolních pozicích. Zde nejvíce práce odvedla olejová barva 502 Abteilung odstinu Sepia, místy převrstvená přípravkem Wet effects and Damp Earth od MIG productions, což dodalo skvrnám čerstvější a mastnější vzhled.
Výběr některých dokončených kanystrů a plechovek na oleje a maziva opět ze sady Italian petrol station (35620). V následujícím úseku článku se blíže zaměříme a několik z nich.
Žlutá plechovka AGIP je nastříkána odstínem Tamiya X-8, horní část z čistého kovu pak po vymaskovaní Tamiya LP-38. Obtisk jsem nanesl s pomocí obtiskových vodiček Agama, zalakoval jej slabou vrstvou lesklého laku Tamiya X-22 a začal patinovat olejovou barvou 502 Abteilung odstínu Sepia. Použil jsem pouze wash, který byl pod horním lemem roztupován do ztracena, což jednak imituje stín a jednak znečištění od unikajícího a prosakujícího maziva. Plechovky by sice měly být nové a k prodeji, ale být všechny zcela čisté... To by nebylo vizuálně vůbec zajímavé a atraktivní.
Zadní strana žluté plechovky AGIP.
Červená plechovka SNMO nastříkaná barvou Tamiya XF-7 a následně lesklým lakem X-22, což ji bohužel o něco ztmavilo. Stříbrné části jsem i zde po vymaskovaní nastříkal odstínem Tamiya LP-38.
Veškerá patina je i v tomto případě zajištěna washem z oleje Sepia 502 Abteilung.
Červená plechovka zezadu.
Tyto dvě identické plechovky značky Italoil byly vskutku snadné, barvení je naprosto jednoduché, neboť zahrnuje pouze jeden odstín a patina je potom pouze ve znamení washe z oleje 502 Abteilung odstínu Sepia, který byl i tentokrát směrem od hran roztupován do ztracena.
Ačkoli jsem to v reálu nezaznamenal, fotka zde jasně odhaluje ne zcela dobře začištěné vtoky, které budí dojem že je plechovka nafouklá.
Trojúhelníková plechovka se mi nepatinovala dvakrát dobře, neboť vystouplý lem není příliš výrazný a tak zapustit wash a následně odstranit přebytek bylo neuvěřitelně náročným úkolem. Nakonec se nějak povedlo.
Zadní strana této plechovky.
Pro olejničku ze sady MiniArt Garage workshop (35596) jsem vybral stejnou žlutou barvu Tamiya, jako pro plechovku Agip. Důvodem k tomu byl fakt, jak příjemně se mi tento barevný odstín patinoval a jak snadno na něm šlo pomocí oleje odstínu Sepia vytvořit zašpinění a odřeniny. Z této zkušenosti jsem pak mohl při patině olejničky vycházet.
Šlo vlastně jen o dva kroky. Wash olejem Sepia a odřeniny vzniklé nacákáním stejným, méně zředěným odstínem olejové barvy.
Jednotlivé plechovky a kanystry jsou do regálu přilepeny gelovým vteřinovým lepidlem. Máme tak pouze jeden pokus na umístění, proto se musí vše povést na první dobrou. Místy by to mohlo být o kapku lepší, ale ve výsledku si nemůžu stěžovat.
Pohled shora.
Ano, s výsledným vzhledem tohoto celku jsem spokojen.
Béžový kanystr Italoil není příkladem ztracených fotografií, nýbrž ztracených vzpomínek. Nedokážu si vybavit použitý odstín akrylu Tamiya, který jsem zde použil, určitě to ale byla některá z kamuflážních barev na německou druhoválečnou techniku.
Co si ale pamatuji a co mi přijde u tohoto kousku opravdu důležité je malba odřenin, kde všechny světlé "ťukance" vzniknuly nacákáním zředěnou béžovou olejovou barvou. Výhodou je jednoduchost a rychlost s níž vytvoříme velké množství realistických a opravdu náhodně rozmístěných odřenin. Ty, které se nám nelíbí můžeme snadno odstranit White spiritem. Po jejich dokonalém zaschnutí stačí větší část z nich vyplnit odstínem Vallejo Model Color 70.872 Chocolate Brown a máme hotovo.
Druhou důležitou věcí je použitá technika stínování. Spára spoje obou polovin je dost plytká na to, aby se v ní udržel wash, proto bylo jedinou možností jak ji zvýraznit, linku přiměřeně zředěnou olejovou barvou prostě namalovat.
Navíc jsem tmavým olejem obtáhnul spodní stranu prolisů a tyto linky po lehkém zavadnutí roztupoval do ztracena, což kanystru velmi dodalo na plasticitě.
Horní strana tohoto kanystru byla, co se týká odstraňování přebytečného washe, opravdu náročná na přesnost. Ale výsledek se dostavil!
Modrý kanystr Italoil jsem nejprve předstínoval černým a šedým Surfacerem (stejně jako ten béžový) a následně aplikoval několik průsvitných vrstev odstínu Tamiya LP-78 dostatečně zředěného Levelingem.
Horní čistě kovová část je po vymaskovaní nastříkána opět odstínem LP-38. Spodní lem mi přišlo snazší obtáhnout stříbrným fixem Uni Posca než jej maskovat a stříkat.
U tohoto kanystru je patina omezena pouze na Wash z oleje Sepia, několik cákanců a opravdu jen pár odřenin.
Stejný kanystr z boku...
...a zezadu.
Kanystr na benzin trojúhelníkového průřezu je pro toto období více méně typický. Přímo ze stavebnice nese nalisovaný nápis informující o obsahu a jeho množství, ovšem v německém jazyce. Takže byl odstraněn, i když šlo o hezký detail.
Tento kanystr jsem se rozhodnul ponechat bez povrchové úpravy pouze v barvě kovu. Základním odstínem zde je Tamiya LP-38 na niž jsem po zaschnutí aplikoval wash, ano, z olejové barvy 502 Abteilung odstínu Sepia. Okolo linek a hlubokých prohlubní jsem jej začistil, okolo prolisů roztupoval do ztracena, abych dodal nádobě větší plasticitu. Pod hrdlem plnění navíc byla naznačena stopa znečištění obsahem.
Boční strana. Různé skvrny a flíčky mají opět původ v nacákání zředěné olejové barvy.
Sud AGIP v italských barvách byl úplně prvním doplňkem, který jsem pro tuto diorámu slepil a nabarvil. V rozporu s úvodním textem tohoto článku to bylo už v září 2021 po návratu z naší, řekněme druhé poloviny první společné dovolené se slečnou Procházkovou v Itálii. Až teprve rok po tom, na sklonku srpna 2022 se práce na tomto díle rozjely naplno.
Ale zpět k barelu.
Slepení a začištění spojů bylo v tomto případě naprosto snadné, barvení začalo nástřikem bílou Tamiya XF-2 s kapkou lesklého laku X-22. Po vymaskovaní víka a středového pruhu následoval nástřik spodní třetiny zelenou XF-5 (opět s kapkou laku) a nakonec, opět po vymaskovaní, nástřik poslední třetiny červenou XF-7. Ani zde nechyběl přídavek lesklého laku. Jedna slabá vrstva dosti zředěného laku X-22 následovala i po obtiscích, což sud připravilo na patinu.
Všechny odřeniny jsem maloval štětcem a vzpomínám si, že tenkrát jsem s nimi byl spokojen. Teď si říkám, že by to mohlo být lepší. Jenže tohle je problém, který mám já osobně skoro s každou modelářskou disciplínou. Ať už jde o malbu figurek nebo právě zde odřenin. Pokud tuto činnost nedělám s nějakou pravidelností, vypadnu z ní a pak se zase složitě a náročně dostávam zpět... No, je to náročné...
Wash zde nebyl aplikován s použitím olejové barvy, nýbrž přípravku Dark wash od MIG productions. Dnes bych ale rozhodně stáhnul po "olejovce", jelikož tu lze roztupovat do ztracena o poznání snáze.
Co se mi ale již tenkrát velmi líbilo byl efekt nacákání zředěného washe prakticky na celý sud. Zvláště na bílých plochách vynikne opravdu hezky.
Nakonec jsem ještě přejel hrany měkkou grafitovou tužkou.
Na víku jsem si ještě pohrál s přípravky Oil and Grease Stain Mixture a Wet effects and Damp Earth Mixture od MIG productions.
Druhý sud AGIP v kombinaci šedé a bílé vzniknul ve stejném období jako ten předchozí, možná o malinko později.
Zde bylo začišťování o poznání složitější, především kvůli vroubkování, které z této činnosti neučinilo nic příjemneho. Nakonec to dopadlo nějak přijatelně, i když místy je linie spoje stále patrná.
Na tomto sudu je myslím pěkně vidět, že práci se štětcem a akryly Vallejo se mi podařilo po tom prvním dostat trošku do ruky a tak je výsledek chippingu o poznání lepší.
Tento sud jsem se nakonec (i přes spokojenost s jeho vzhledem) rozhodnul nepoužít, jelikož, jak jsem později zjistil, logo odpovídá vzoru používanému až od roku 1940, což je pro můj záměr příliš pozdě.
I tak si prohlédněme tento barel ze všech stran... Doufám, že ještě přijde jeho čas a projekt, kam se bude hodit. Byla by škoda jej vůbec nepoužít...
I odřeniny na víku tohoto sudu jsou o poznání lepší než na tom předchozím.
Místo barelu ze 40. let jsem tedy slepil, nabarvil a napatinoval tento třetí sud. Jde o kombinaci dílů ze sad Field workshop (35591) a Garage workshop (35596). Nejsem si v tomto případě úplně jist historickou správností, ale pořád mi to přišlo méně trestuhodné, než ten původně zamýšlený šedo bílý Agip.
Tady musím říct, že jsem na malbě odřenin nechal opravdu hodně času, jelikož mě na tomto konkrétním sudu tato činnost skutečně bavila, je to vše ještě mnohem lepší. A s výsledky jsem i velmi spokojen.
Paprskovité škrábance okolo plnícího otvoru asi nejsou úplně realistické, ale totiž stranou bude barel stejně umístěn někam ke zdi, tedy mimo dohled.
Pohled na víko modrého sudu Jupiter.
Ruční palivová pumpa je součástí rámečků s barely, najdeme ji tudíž v sadě Italian petrol station (35620), Field workshop (35591) i Garage workshop (35596) a samozřejmě v mnoha dalších setech od MiniArtu. Celá pumpa se skládá pouze ze dvou dílů, přičemž kliku dolepujeme k tělu pumpy zvlášť a tak je možné nastavit ji do libovolné polohy. Abych vzhled tohoto doplňku o něco vylepšil, došlo na odvrtání dvou otvorů na těle čerpadla a také k výměně sací trubice za trubičku získanou z injekční jehly. Dvě snadné úpravy, které vzhled této drobnosti značně pozvednou.
Jako u většiny ostatních předmětů pojednaných v tomto článku byl výběr barvy i v tomto případě zcela na mě. Vzhledem k plánovanému umístění pumpy jsem chtěl něco výraznějšího, takže volba padla na červenou XF-7 s kapkou lesklého laku X-22.
Mosaz je imitována zlatou fixou Uni Posca. Odřeniny obstaral štětec, houbička a barvy Vallejo.
Wash pak olej 502 Abteilung odstínu Sepia.
Hadice je z olověného drátu, který jsem před barvením opatřil vrstvou přípravku Metal Prep od VMS.
Dle mého názoru naprosto luxusním doplňkem a tak trochu malou stavebnicí samou o sobě je kufr na nářadí ze sady Field workshop (35591). Jak vidíte, jedná se o kombinaci plastikových dílů a leptů a i takováto maličkost se skládá celkem z dvanácti dílů! Co co víc, všechny perfektně sedí dohromady.
Několik šroubů, matic a podložek je předlisovaných přímo v přihrádkách. Myslím, že při této drobné velikosti zmíněného spojovacího materiálu to ani jinak nešlo.
Lepty přiměřené tloušťky řeší jinak problematické partie.
Pro kufr jsem zvolil oranžovou barvu namíchanou z akrylů Tamiya X-8 a XF-7. Následoval wash olejem Sepia a odřeniny tupováné molitanem nejprve oranžovou Vallejo a následně čokoládovou. Spojovací materiál v přihrádkách krásné zvýraznil wash a následně vymalování odstínem Vallejo Model Color 70.864 Natural Steel.
Pohled shora.
A zepředu.
Nářadí opět ze sady MiniArt 35591 po vyštípání z rámečku, začištění a sestavení. Ostatně k sestavování toho zde mnoho není, šlo jen o dolepeni leptaných dílů šroubováku, pilníku a pilky na železo. Použil jsem i několik leptaných klíčů, které ale na fotografii nejsou. Naopak použita nakonec nebyla pilka na železo, která ale na fotce je.
Barvení nářadí bylo opravdu rychlé, velmi zábavné a s výsledky jsem byl tak moc spokojen, že jsem výsledek své práce ani nenafotil a hotové nářadí rovnou přilepil do kufru pomocí Herkulesu. Ten nezanechává výraznejší stopy a dává nám dostatek času na manipulaci s nářadím, díly čemuž je možné jej usadit přesně podle svých představ. Pevnost spojů sice není bůhvíjak velká, ovšem dobrou prověrkou této vlastnosti byl pád hotového kufru ze stolu na podlahu. Ulomilo se jen jedno kladivo, z tohoto pohledu to vpravo. Takže otázka pevnosti je tímto, myslím, zodpovězena.
Pohled na dokončený kufr s nářadím shora.
Ze strany...
...opět jiný pohled...
...a ještě jeden. S tímhle doplňkem jsem opravdu zcela spokojen.
Tato podpěra je dalším krásným, jednoduchým a všestranným doplňkem použitelným v nespočtu scén. Pochází ze sady MiniArt Field workshop (35591) a asi největším problémem bylo rozhodnout se, jakou barvou ji opatřit. Nakonec vyhrála opět červená.
Jelikož se nacházíme na benzínce, rozhodně se neobejdeme bez hasebních prostředků, kterými by bylo možné zažehnat nebezpečí hrozícího požáru. V případě této scény jsem protipožární ochranu rovnou zdvojnásobil a krom hasícího přístroje (o němž bude ještě řeč) připravil i kbelík s pískem. Ten pochází ze sady Field workshop (35591). Doplnil jsem držadlo z drátku a vnitřek nádoby vyplnil Milliputem.
Po nástřiku červenou Tamiya LP-7 přišel na řadu wash z oleje Sepia a malba odřenin. Nejvíce jsem se ale těšil na tvorbu písku uvnitř. Ten je imitován vrstvou pigmentu P037 Gulf War sand od MIG productions, jenž jsem fixoval zakápnutím přípravku Gravel and Sand Fixer od AK interactive.
Ještě než se fixer odpařil, vmáčkul jsem do něj pinzetou několik zploštělých kousků nad plamenem vytaženého rámečku, imitujícího nedopalky cigaret. Ano, klasický italský paradox, typická italská nátura. Benzínka, obrovský nápis Zákaz kouření a hromada nedopalků přímo ve kbelíku s pískem pro případ požáru.
Jak typické...
Pohled na jednu ze stran kbelíku...
... další...
...a další.
Dalším doplňkem ze sady Field workshop (35591) je tento zvedák. Prostoru pro vylepšení zde není mnoho, proto byl použit přímo ze stavebnice, bez úprav. Je to opravdu jednoduchý, malý, příjemný doplněk, který oživí mnoho diorám a vinět. Dost mi ale zavařila jeho barevná úprava, neboť vybrat pro něj správný odstín mi trvalo skutečně dlouho. Nakonec padla volba na odstín Tamiya XF-65, což je, ano, správně, německá Feldgrau, tedy polní šeď. Ačkoli by mělo jít o čistě civilní doplněk, je třeba dodat, že i ty se často dají najít ve velmi podobných odstínech.
Patinu pak obstaralo pár obligátních odřenin a samozřejmě wash opět z oleje Sepia.
Již zmíněný hasicí přístroj pochází ze sady firmy MiniArt Railway tools & equipment (35572) a hned od začátku projektu jsem jej prostě chtěl v této diorámě mít. Zprvu ale nebylo vůbec snadné jej sehnat, neboť sada Tool set (35603), kde se také nachází byla dlouhodobě nedostupná a o jeho přítomnosti mezi železničním nářadím jsem zprvu netušil, jelikož na krabičce vyobrazen není. Nakonec se mi podařilo zjistit, že v železničářské sadě skutečně je a tento set jsem zakoupil.
Hlavní nádoba se skládá ze dvou polovin, odstranit viditelný spoj mě stálo nějaké to úsilí, ale povedlo se. Rovněž bylo třeba nahradit hadici, neboť původní díl byl zcela rovný bez jakéhokoli prohnutí nebo zakřivení (což působilo spíše jako trubice) a navíc byl tento díl již v rámečku zlomený. Náhrada za kousek vytaženého rámečku ale byla rychlá, snadná a celkový vzhled o něco pozvedla.
Barvení jsem provedl v co nejvíce rozloženém stavu, tedy nádobu zvlášť, víko zvlášť a sestavu kolene, hadice a trysky také zvlášť.
Nádoba je nastříkána červenou Tamiya XF-7 s několika kapkami lesklého laku, víko černou XF-1 opět s malým podílem lesklého laku. Hadici jsem vymaloval směsí barev Vallejo Model Color, ovšem na přesné odstíny nebo jejich poměr si již bohužel nevzpomenu. Mosazné součástí byly vymalovány zlatým fixem Uni Posca.
Odřeniny jsou částečně malovány štětcem a částečně tupovány molitanem. S některými nejsem příliš spokojen, ale je to tak trochu daň za to, že nemodelařím každý den a zrovna tohle je činnost z níž člověk bez pravidelného tréninku velmi rychle vypadne.
Washe byly v tomto konkrétním případě použity komerční, od firmy MIG productions. Na červené současti a mosaz to byl Dark wash a na černé víko Neutral wash. Zejména v okolí prolisů jsem se snažil wash roztupovat do ztracena a tím imitovat špínu a stín.
Jeden z nejmenších doplňků, které ale značně dotvoří celkovou uvolněnou atmosféru diorámy se bude nacházet na okenním parapetu. Ano, vidíte správně. Jedná se o hrneček se zbytkem kávy a s podšálkem. Hrneček s podšálkem pochází ze sady MiniArt Household crockery & glass set (35559). Ačkoli jsou výlisky z bílého plastiku, barvení doporučuji nevynechat, protože neobarvený polystyren má někdy tendenci má světle žloutnout.
Hrneček jsem tedy po začištění přilepil na podšálek, celek nastříkal šedým Surfacerem 1000 a následně bílou akrylovou barvou Tamiya XF-2 s přídavkem lesklého laku X-22.
Zbytek kávy na dně hrnečku je imitován velmi jednoduše, kapkou lehce zředěné olejové barvy odstínu Sepia od 502 Abteilung.
Pohled na hotový šálek z boku. Nenechte se zmýlit velikostí párátka. Ano, skutečně jde o párátko, nikoli o špejli.
Ze stejného setu pochází i konvice, jež bude spolu se šálkem na parapetu. Skládá se ze dvou dílů, tedy ke konvici dolepujeme víko a teoreticky by bylo možné ji nechat otevřenou. V takovém případě by bylo nezbytné ztenčit její stěny. Pro mé účely je ale uzavřená konvice stejně vhodnější, takže tento krok není třeba nijak komplikovat.
Základní nástřik černým Surfacerem 1500 následovala vrstva hliníkového odstínu Tamiya LP-38 a vymalování držadla a "stopky" na víku štětcem černou barvou Vallejo Model Color 70.950.
Patinu pak zajistil wash z oleje Sepia, který jsem ve spodní části roztupoval, abych imitoval opálení nad vařičem.
Otvor v olivce není na výlisku dostatečně velký a hluboký, proti jsem jej opticky zvětšil černou barvou Vallejo.
Doplňkem souvisejícím nikoli s benzínkou, ale s květinářským vozem je kbelík s tulipány. Kbelík pochází se sady MiniArt Gardening tools (35641), z plíšku byla zhotovena nová poutka pro držadlo z drátku.
Po nástřiku odstínem Tamiya XF-21 Sky a vrstvě lesklého laku X-22 byla řada na malbu otlučených míst matnou černou Vallejo 70.950.
Patinu zde obstaral wash z oleje Sepia zředěného White Spiritem a naznačení rzi a nečistot z olejů Dark rust a Sepia u spodní hrany kbelíku.
Tulipány vzniknuly naprosto snadno z květenství mechu na jehož stonky stačilo dolepit listy vyřezané z papíru. Květiny pak byly barvený štětcem odstíny Vallejo Model Color a Scarlet.
Na dno kbelíku pak stačilo nanést dostatečné množství Herkulesu a jednotlivé květiny do něj ponořit. Vrstva lepidla není nakonec před květiny vůbec vidět a kdyby přece, imituje vodu. Květy jsou, pravda, malinko suché, taková je ale daň za použití sušených přírodních materiálů...
A pohled na kbelík s tulipány z boku.
3D tištěná konev od Firmy 49 již byla součástí článku o interiéru Fiatu Topolino, který naleznete zde. Nicméně pro úplnost má jeden snímek i na tomto místě.
Vážení čtenáři, pro dnešek to tedy bude všechno.
I když se mi nakonec bohužel nepodařilo najít a zveřejnit všechny snímky, které tu měly být a nebo vylovit z paměti konkrétní odstíny a postupy, řekl bych, že i tak jde o docela dlouhý článek, který se snad bude líbit. I když ano, je to většinou pořad dokola. Surfacer, barva, odřeniny, wash,... Je to, jak to je.
Pokud tuto sérii sledujete spolu se mnou, tak vám jistě vychází stejný výsledek. Všechny klíčové prvky, všechny součásti diorámy jsou hotovy a připraveny k finální kompletaci, takže příště bychom tento seriál měli uzavřít. Snad to bude úspešné. To se ale dozvíme až v dalším článku, snad nejpozději na konci Listopadu.
Tak mi držte palce ať to všechno dobře dopadne a já se budu těšit na setkání zde na blogu snad co možná nejdříve a s hotovou diorámou.
S přáním jen toho nejlepšího
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat