Vážení čtenáři, v dnešním horkém srpnovém dni vás všechny vítám na stránkách svého blogu. Dnes se zaměříme na 11. část seriálu o tvorbě diorámy "Tutto bene!" odehrávající se na italské benzínce v srpnu 1937. Dnešním tématem tedy bude barvení podložky, jak úvodní snímek napovídá.
Podložka po nástřiku základními odstíny akrylů Tamiya, které položily základ pro další práci se štětci, akryly a oleji.
Prvním krokem barvení celé podložky byl nástřik černým Surfacerem 1500 ředěným Levelingem, aby se vše sjednotilo a povrch získal solidní a pevný základ pro další práci. Rozhodně doporučuji vyzkoušet si kompatibilitu použité chemie a stavebních materiálů někde bokem, může se totiž stát, že hotovou podložku ze styroduru barvy a ředidla prostě rozpustí. A to by bylo velmi zlé. Šedý styrodur, který jsem použil pro toto dílo naštěstí s Levelingem ani White Spiritem nijak nereagoval, přesto je ale na omítce a všem, co jsem imitoval malířskou stěrkou několik vrstev zředěného akrylového laku na dřevo Bakrylex, který jednak snižuje savost povrchu a jednak také chrání styrodur uvnitř.
Dalším krokem byl nastřik akryly Tamiya, přičemž jedinou souvislou vrstvou zde byla ta první, černá XF-1 ředěná Isopropylalkoholem. Povrch je sice černý již po Surfaceru, nicméně je třeba posunout jej do matu a v tomto případě je snazší použít matnou černou barvu než podložku zbytečně lakovat. Tímto je položen základ a jdeme na vlastní barvení.
To započalo domem a zdí. Jednotlivé odstíny byly stříkány v obláčkovém vzoru tak, aby něco z předchozího odstínu zůstalo viditelné. Pochopitelně jsem takto postupoval od nejtmavších po nejsvětlejší barvy, konkrétně to byly akryly Tamiya XF-69, XF-53, XF-66, XF-20 a na závěr XF-2.
Následovalo barvení betonových panelů, ostrůvku pro stojany a dlažebních kostek. Zde byl postup odlišný v tom, že jsem na každý panel nevrstvil několik odstínů, ale použil pouze jeden tak, aby zůstal prosvítat černý základ. Zde posloužily nejrůznější směsi akrylových Tamiyí odstínů XF-15, XF-20, XF-52, XF-59, XF-88, XF-93 a do každé směsi přišla kapka XF-69 Nato Black, dodávající betonovy nádech.
Na první dobrou je z této fotografie patrná kompletní proměna vzhledu celé podložky. Na řadu přišly akryly Vallejo, štětce a nejpříhodnější ředidlo ze všech - voda. V tomto případě ani ne destilovaná, prostě jak teče z vodovodu.
Prvním krokem v tomto úseku prací byla malba "odřenin" a oloupaných míst na zdech. Z logiky věci nebylo možné použít pouze jeden odstín, neboť barva podkladu se díky stínování velmi různí. Využil jsem tak odstín Vallejo Model Color 70.992 Neutral grey, pro jeho zesvětlování 70.989 Sky grey a ztmavování 70.867 Dark Blue grey. Některá oloupaná místa jsem pak obtáhnul čistou Sky grey nebo bílou 70.951, což jako u odřenin na vozidlech a bojové technice dodá tomuto efektu hloubku.
Betonové panely samozřejmě také potřebovaly barevně upravit, pracoval jsem opět na každém zvlášť, což mi umožnilo plně se soustředit na jeho (téměř) výsledný vzhled. Ač použitá technika zprvu nevypadá nijak esteticky a efektivně, opravdu přináší své ovoce. Na každý panel jsem nanesl vodou zředěnou barvu Vallejo 310 Old wood nebo 315 Light mud z řady Panzer Aces a do nich za mokra zapouštěl odstíny 70.822 Německá kamuflážní černohnědá, 70.989 Sky grey a 70.951 bíla. Různá množství těchto odstínů a barevné kombinace vytvoří neuvěřitelně autentickou texturu a zajistí absolutní originalitu každého, jednotlivého panelu. Stejně je ošetřen i ostrůvek pro čerpadla, postup je absolutně shodný, jen na větší ploše.
Na zdi je pak jedno nabourané místo vyspravené betonem, ten dostal na šedý základ filtry opět z odstínů Vallejo 315 Light mud a 310 Old wood, samozřejmě bylo nutné pohrát si s jejich texturou i washem ze 70.822 Německé kamuflážní černohnědé a drybrushem 70.989 Sky grey, dokud jsem se vzhledem této partie nebyl zcela spokojen.
Střešní tašky by bylo nejjednodušší nastříkat, jelikož mě ale od toho odradila nutnost složitého maskování, vydal jsem se raději cestou štětce a odstínů Vallejo Model Color žlutá 70.953, 70.947 Dark Vermillion, 70.910 Orange red a 70.912 v různých poměrech. Na některých taškách byly nanášeny "na husto" jako plně krycí, jinde jako glaze, aby zůstala prosvítat podkladová světle šedá a bílá. Bohužel některé žluté a oranžové odstíny těchto barev vůbec nekryjí dobře a nyní již mám odzkoušeno, že nejde o problém jen jedné šarže, nýbrž o problém konkrétních odstínů. Malba tašek tedy nebyla moc příjemnou kratochvílí, na druhou stranu asi pořád lepší, než to maskovat...
Zárubně dveří, rám okna a parapet zatím dostaly jen základní nátěr odstínem Vallejo Model Color 70.865 Prussian Blue.
Na jedné dobové fotografii, kterou jsem našel na internetu při sbírání podkladů mou pozornost upoutal nápis VIETATO FUMARE, neboli zákaz kouření. Něco, co by na žádné benzínce nemělo chybět a stejně tak ani v mé scéně. Z černobílé fotografie samozřejmě není zcela jasné, jakou barvu nápis měl, podle jeho poměrně tmavého odstínu připadá v úvahu černá nebo červená. Černé jsem se chtěl raději vyhnout, neboť mým cílem bylo i v tomto limitovaném prostředí vnést do scény co možná nejvíce "veselých" barev. Proto byla červená více méně jasnou volbou. S obavou abych se při fadingu nedostal do růžových tónů nápisu, padla volba na odstín Tamiya LP-18, který není čistě červený, ale jde jakoby směrem do hnědé. Což pro můj záměr skvěle vyhovuje.
Nápis jsem si v odpovídajícím fontu a rozměru napsal ve Wordu, vytisknul, nalepil na něj maskovací pásku Tamiya a jednotlivá písmena vyřezal skalpelem s novou čepelí. Absence jakéhokoli zaoblení písmen tento úkol značně zjednodušila.
Masku pak stačilo nalepit na místo určení a nápis nastříkat.
Aby lépe splynul s okolím, bylo vhodné jej místy přetupovat kouskem molitanu namočeným v barvě Vallejo Model Color odstínu 70.989 Sky grey.
Nyní se hlásí o slovo olejové barvy, které je nezbytně nutné nechat "odstát" na kusu kartonu minimálně přes noc, lépe však tak 24-48 hodin, aby se zbavily přebytečného oleje, čímž se zajistí zasychání do matu a o něco kratší doba schnutí. Za účelem fadingu, washů, drybrushe a dalších technik byly vybrány a takto připraveny odstíny Snow White, Dust, Buff, Light snad, Earth a Warm Red od 502 Abteilung, ale také Umtony Permanentní žluť světlá, Královská modř a Permanentní červeň. Barvy Umton byly použity spíše jako taková z nouze ctnost a některé jsem si musel půjčit od ségry, protože když došlo na lámání chleba, přišel jsem na vážný nedostatek některých Abteilungů v mé sbírce.
První olejovou technikou byl fading domu a zdi, ten byl proveden především teplými odstíny, neboť vzešla zoufalá nutnost změnit příliš chladný tón scény po nástřiku absolutně neodpovídající italskému podnebí. To se nakonec celkem podařilo.
Po fadingu je vždy vhodné nechat povrch dostatečně dlouho vyschnout, abychom si jej nesetřeli při dalších technikách.
Dalším olejovým krokem byl wash z odstínu Sepia, ten jsem zatím soustředil pouze do prasklin v omítce a jiných podobných míst, neboť na panelech a dláždění budu pracovat později.
Na bílých fasádách můžeme velmi často pozorovat hnědozelené až černé skvrny a fleky a to nejčastěji v jejich spodních částech, tam, kde se stýkají se zeminou nebo dlážděním. Jak jsem si několikrát naživo i z fotografií ověřil, tento "efekt" se hojně vyskytuje i u staveb v Itálii a tak bylo naprosto jasné, že se jej pokusím při této příležitosti reprodukovat. Nejde vůbec o nic těžkého a složitého, na spodní část zdí stačí nanést lehce zředěnou olejovou barvu 502 Abteilung odstínu Industrial Earth, nechat zavadnout a následně suchým štětcem roztupovat horní okraj takto vzniklého pásu do ztracena. Pokud chceme efekt ještě zvýraznit, lze použít i tmavší odstín Sepia téhož výrobce.
Sepia byla použita i v potlačených rozích, kam jsem ji lehce zředěnou nanesl štětcem do kouta a na okrajích vzniklou linku roztupoval opět suchým štětcem. Oba odstíny našly využití ve více zředěném stavu při aplikací "nacákáním", čímž vzniknul další velice realistický efekt běžně se vyskytující prakticky všude kolem nás.
Na tomto snímku bych rád poukázal na několik detailů. Prvním je vzhled nápisu zakazujícího kouření po fadingu. Na spodní části některých písmen jsem aplikoval nepatrnou tečku červených odstínů olejových barev a stejně jako ty ostatní je rozmyl dolů, ve směru gravitace štětcem zvlhčeným ve White Spiritu. Zde důrazně doporučuji použít červeného oleje opravdu malé množství a smytou skvrnu vybudovat raději postupně a v několika krocích, než to rovnou přehnat. Odstranit to totiž z bílého podkladu dost dobře nejde... Já jsem s výsledkem této patiny nápisu velmi spokojen.
Dalším hezky patrným detailem je wash zapuštěný do prasklin omítky zdí, skvrny a stínování oleji.
Ačkoli jsem jednotlivé dlažební kostky nastříkal pistolí již v první fázi barvení podložky, nepřišlo mi, že by jejich barvy poskytovaly dostatečný kontrast pro další patinu a tak bylo nutné je vymalovat štětcem barvami Vallejo Model Color. Zároveň došlo na prohloubení spár černou.
Abych imitoval zeminu mezi jednotlivými kostkami, vyplnil jsem spáry jemným pískem od firmy VMS. Bývalo by lepší použít menší množství než jsem tam nechal já, nicméně i takovéto chodníky a dlážděné cesty jsou občas k vidění. Tak jako tak je to zase poznatek pro další projekt.
Jakmile byl písek rozmeten do všech spár, zafixoval jsem jej zakápnutím Sand and Gravel fixerem od AK interactive. Po jeho odpaření a tudíž fixaci materiálu následovalo přestříkaní matným lakem VMS, který odstranil nežádoucí skvrny jež fixer někdy bohužel zanechává.
Pak následoval akrylový filtr silně zředěnou barvou Vallejo 315 Light Mud z řady Panzer Aces, který dodal písku realističtější odstín a především jej sjednotil s okolní dlažbou. Ještě ale není vyhráno...
Podél linie ostrůvku pro výdejní stojany jsem rozprostřel další jemný písek, malé kamínky, lístky a vlákna mořské koule, čímž imituji všudypřítomné přírodní nečistoty jako suchou trávu, listí a zeminu. Scéna tak vypadá podstatně realističtěji a nikoli nepřirozeně čistě a sterilně.
I tuto vrstvu volného materiálu je nutné zafixovat, opět stejným přípravkem. A i tentokrát tento krok následovalo přestříkání matným lakem od VMS.
Po laku ještě přišel nástřik slabou a silně zředěnou vrstvou prachové směsi akrylových Tamiyí XF-52 a XF-55, což vrstvu materiálu opět sjednotilo s okolním terénem. Stále ještě ale není hotovo...
Nyní drobný odskok k barvení zeminy, tu totiž bylo nutné dokončit před aplikací výše (i níže) popsaného postupu s volným materiálem v podobě zeminy, kamínků, trávy a suchého listí.
Pro nástřik hlíny ve spárách mezi panely a v mezerách u zadní zdi byl vybrán akryl Tamiya XF-52, neboť mi svým odstínem skutečně evokuje italskou zeminu. Následovalo vymalování větších kamínků akryly Vallejo Model Color a nakonec wash z oleje Sepia 502 Abteilung.
Zeminu v zákoutích pak zcela shodně tvoří drobné kamínky, jemný písek, vlákna z mořské koule a lístky skalničky zakápnuté Sand And Gravel Fixerem.
Zemina ve spárách a vrstva volné zeminy vzadu u zdi, zatím bez barevné úpravy.
Jak jsem již uváděl, prvním krokem barvení tohoto nánosu v zákoutích je nástřik slabou a silně zředěnou vrstvou prachové směsi akrylových Tamiyí XF-52 a XF-55, což vrstvu materiálu sjednotí s okolním terénem. Tento dílčí výsledek je bohužel naprosto plochý a bez výrazných detailů. Vše naštěstí změní jednoduchý krok v podobě washe, opět z mého nejoblíbenějšího olejového odstínu - Sepia.
Abych ještě dodal ten správný barevný tón suchým listům, každý z nich dostal filtr z oleje Earth opět od 502 Abteilung.
Wash do prasklin, skulin a spár zajistil odstín Sepia ředěný White Spiritem. Různé fleky a skvrny imitují odstíny Industrial Earth a opět Sepia nanášené buď zředěné štětcem nebo nacákáním. Další plasticitu dodal povrchu drybrush oleji Neutral grey a Dust. Finalní čerstvé olejové skvrny jsem vytvořil opět lehce ředěným olejem Sepia, přes nějž jsem aplikoval ještě zředěný přípravek Damp and wet earth od MIG productions.
Detailní pohled na dláždění a prostor před ostrůvkem pro benzinové stojany.
Kanalizační mřížka od MiniArtu je nabarvena naprosto jednoduchým, avšak velice efektivním postupem.
Na vrstvu černého Surfaceru 1500 jsem štětcem nanesl souvislou vrstvu směsi odstínů Vallejo Model Color Chocolate Brown a černé 70.950 a nechal ji dobře zaschnout.
Dalším krokem bylo několik filtrů z vodou silně zředěného odstínu Vallejo 315 Light Mud z řady Panzer Aces. Po jejich zaschnutí následoval drybrush základní směsí černé s čokoládovou, abych imitoval očištění prachu z mřížky pohybem osob a vozidel po jejím povrchu. Postup se dá libovolně opakovat, dokud nejsme zcela spokojeni s výsledkem.
Ty nejjednodušší metody bývají často těmi nejefektivnějšími...
Bližší pohled na dokončený prostor u zadní zdi a patinované panely.
Dokončený vlhký a tmavý kout u dveří, kde bude později stát stojan s plechovkami a kanystry na oleje a maziva.
Patina střechy započala nástřikem matného laku VMS, neboť po trápení s akryly Vallejo zůstaly některé tašky spíše pololesklé a již pro první fázi práce s oleji je pro mě vhodnější pracovat na matném povrchu.
Poté přišlo na řadu stínovaní olejem Sepia 502 Abteilung. Ten jsem nanesl vždy na rozhraní dvou tašek ve formě linky, již jsem po mírném zavadnutí roztupoval směrem od hrany do ztracena, aby vzniknul efekt stínu. Po několika dnech schnutí oleje následovala další vrstva matného laku a potom cákance oleji Neutral Grey, Dark rust, Shadow brown, Industrial earth a Sepia. Místy jsem ještě doplnil větší skvrny ze dvou posledně jmenovaných olejů.
Pohled na kraj střechy. Někoho možná překvapí absence okapu, dle dobových fotografií i dle pozorování přímo na místě mohu dodat, že tento jev v Itálii není zas až tak neobvyklý.
Efekt na rozhraní zdi a stěny domu vytvořený zředěným a nacákaným olejem Industrial Earth.
Kabely vedoucí k lampě a zásuvce jsou vymalovány čistou černou Vallejo 70.950. Jde o velmi náročnou práci na přesnost, jelikož přetahy na bílou a již napatinovanou zeď by se opravovaly velice těžko.
Bakelitový vypínač se zásuvkou je vymalován nejprve černou 70.950 a bakelit imituje odstín 70.985 Hull red.
Okno a dveře jsem vyrobil z balsy zcela od nuly, jediným komerčně vyráběným doplňkem je zde 3D tištěná klika od Firmy 49.
Balsové díly jsem před zahájením barvení napustil zředěným lakem Bakrylex na dřevo a to v několika vrstvách, aby se balsa uzavřela a zpevnila. Doporučuji po tomto kroku zkusmo okno a dveře usadit do zárubní, neboť se může stát, že po napuštění mírně nabobtnají a bude třeba je lehce zbrousit. Po barvení by to bylo značně nepříjemné. Já jsem před barvením lehce přebrousil i pohledovou stranu dveří a okna.
První nástřik byl černým Surfacerem 1500 a na něj matnou černou barvou Tamiya XF-1. Následovala práce se štětcem a barvami Vallejo Model Color. Základní odstín tvoří 70.865 Prussian Blue, léta pak imitují tahy štětcem základním odstínem zesvětlovaným bílou.
Abych imitoval oloupanou barvu, přišlo na řadu tupování molitanem odstínem Vallejo 315 light mud a drybrush stejným odstínem. Kde bylo potřeba, došlo na protažení spár černou 70.950.
Vzhled patinovaných modrých dveří před dolepením kliky. Docela mě překvapilo, jak dobře tento výsledek vypadá!
Stejným způsobem nabarvené okno před osazením skla.
Dokončené okno a dveře před přilepením na svá místa.
Zde ještě snímek s odleskem na skle zhotoveném z acetátové fólie.
Jelikož nejde o jejich nejnovější produkci, ale o malinko starší kus, bylo nutné trošku si pohrát s vybroušením patrných tiskových vrstev. Pak následoval Surfacer 1000 a přeleštění brusným papírem zrnitosti 2000.
Základ pro barvení poskytnul černý Surfacer 1500 a shora na exponované partie aplikovaný šedý Surfacer 1000.
Následovalo několik vrstev zředěné tyrkysové, již jsem použil i na stojany čerpadel, nicméně tento odstín se mi nakonec na lampě nelíbil, i když má vize byla sjednotit všechny kovové součásti do tohoto odsínu. Lampu jsem tedy umyl znova přestříkal černým a následně shora šedým Surfacerem a tentokráte ji nabarvil odstínem Tamiya XF-8, jenž jsem ještě shora zesvětloval bílou XF-2. Výsledný odstín šel ale tak nějaké do fialové, což se mi rozhodně nezamlouvalo a už už jsem sahal po Surfacerech a zahajoval další kolo bavení, tentokráte s jinou modrou. Naštěstí, než jsem vše pohřbil pod další vrstvu černé, přišla spásná myšlenka pokusit se odstín posunout zpět k modré přestříkáním několika vrstvami Levelingem silně zředěným odstínem Tamiya LP-78. A světe div se, ono to pomohlo!
Žárovka z čirého resinu bohužel nese velmi patrné tiskové vrstvy a je absolutně neprůhledná a matná. Napadlo mě k odstranění tohoto nešvaru použít lesklý lak Tamiya X-22 nanesený štětcem, což překvapivě stačilo! Žárovka vypadá úplně jinak a o 100% lépe!
Závit jsem nejprve natřel černou Vallejo a pak stříbrnou fixou Uni Posca.
Patina lampy byla jednoduchá. Nejprve fading bílou, béžovou a pískovou, po jeho zaschnutí wash z oleje Sepia, následně odřeniny světle modrou a čokoládově hnědou. Nakonec rozmytí teček rezavych odstínů přes odřeniny a hotovo.
Objímka byla v tomto období z porcelánu, k jejímu znázornění jsem použil odstín Vallejo 315 Light Mud.
Ještě jeden pohled na žárovku.
Osazením okna, dveří a lampy na své místo je podložka dokončena.
Pohled na zeď.
A několik dalších snímků dokončené podložky.
Nápis zakazující kouření.
A pro dnešek poslední snímek hotové podložky.
Vážení čtenáři, pro dnešek je to tedy vše. Pravděpodobně jste zaznamenali, že kvalita článku není úplně nejvyšší, za což se omlouvám, ale lépe to prostě nešlo. Nevím, čím to je, nespíš kombinací mnoha faktorů, z nichž jeden je aktuální horko, které jednak znemožňuje pobyt v mém pokoji kde modelařím a stejně tak barvy i s retardérem zasychají ve štětci pekelně rychle, s čímž se nedá pracovat. Nevím, co se děje, protože si dobře pamatuji na horká léta, kdy mi kapal pot z čela a já maloval figurky jako by nic... Buď je ještě větší hic, nebo stárnu a nějak ztracím nadsení, chuť a motivaci. Každopádně se teď vůbec necítím dobře a nějak mě opustila chuť k modelařině i mým dalším koníčkům. Doufám, že se to zase co nejdříve zlepší a vrátí.
A ještě jedna aktuální věc:
Cestou na krátkou dovolenou ve Francii mě v neděli ráno zastihla smutná zpráva o smrti pana herce Karla Heřmánka, mnozí pamětníci blogu si jistě ještě vzpomenou na mou diorámu z filmu Stalingrad, kde jsem právě jej mezi jinými ztvárnil v podobě figurky. Ještě ve Francii jsem vzhledem k okolnostem dostal nápad na realizaci jeho figurky na podstavci v měřítku 1:35 a hledal vhodnou sadu. Ale teď na to absolutně nemám buňky... Vymyšlené to je, jen to sehnat a dát se do toho... Ale to zase v jiném článku. Snad se k tomu dostanu a snad se to podaří, protože pan Heřmánek by si to rozhodně zasloužil.
Nyní je ale na programu dokončení této diorámy.
Tak snad se i tohle podaří.
Vážení přátelé, děkuji za vaši přízeň a doufám, že se Vám dnešní článek líbil.
Snad se mi podaří ten následující vydat během září. Čekají nás už jen dva díly a to doplňky a kompletace.
Tak si ještě užívejte léta a tropických teplot, dávejte na sebe pozor a snad zase brzy zde na blogu.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat