Repliky četnických záznamových knih

Vážení čtenáři, po měsíci blogové nečinnosti vás všechny srdečně vítam u dalšího článku a to na samém sklonku měsíce září, vlastně téměř na poslední chvíli. Možná jste si už mysleli, že letošní devátý kalendářní měsíc zůstane bez článku a abych pravdu řekl, myslel jsem si to i já. S modely mi to teď nějak nejde a žádnou extra velkou chuť bohužel necítím ani ke psaní. Ano, to je dnes skvělý začátek... Takže jsem se v průběhu týdne rozhodnul, že záříjový článek prostě vypustím a vzdám svou snahu napsat alespoň jeden článek měsíčně. Pak ale z čista jasna přišel momentální nápad, jak to zachránit. Příspěvkem do rubriky Reenactment a restaurování, konkrétně takovým drobným a snadným návodem na výrobu replik četnických záznamových knih a některých součástí pátracích pomůcek. Ostatně, tento návod nemusí sloužit pouze pro výrobu replik tiskovin pro naše prvorepublikové četnictvo, s menší či větší úpravou bude jistě využitelný i pro mnoho dalších podobných knih, knížek, sešitů a svazků. Pokud vás tedy toto téma zajímá, nebo hledáte způsob, jak si v domácich podmínkách co nejsnáze a zároveň funkčně svázat svůj vlastní dokument tak, aby alespoň trošku vypadal dobově, pak vám můj dnešní návod snad alespoň trošku pomůže.

Replika jedné z knih, které se v dnešním článku naučíme vyrobit z dostupných materiálů a v běžných domácích podmínkách.

 Fotka ani kompozice není nic moc, doufám ale, že se mi ji snad někdy v budoucnu podaří nahradit lepším a reprezentativnějším obrázkem. 

Ano, bylo to na rychlo...

Abych tomu celému dal alespoň nějaký úvod, pokusím se nastínit co mě k výrobě těchto replik vedlo a jaká úskalí mě při ní čekala. 

Asi je zbytečné rozepisovat se zde o mém reenactingovém koníčku a mém zájmu o ČS četnictvo na tomto poli. Zároveň jsem si jist, že mého zájmu o výrobu a vývoj vlastních replik pro mou vlastní potřebu jste si již také všimnuli a to jak v oblasti právě prvorepublikové, tak i na straně RKKA, Wehrmachtu a tak podobně. Zkrátka mě baví vymýšlet a vyrábět nejrůznější věci využitelné právě při reenactingu a v dobovém životě.

Taková četnická služba, to nebyly jen obchůzky v uniformě s karabinou na rameni a šavlí na opasku. Značnou, ne-li větší porci četnické služby představovalo papírování - vedení záznamů o obchůzkách, průběhu pátrání, o spáchaných zločinech, odcizených věcech, pohřešovaných osobách, zločincích z povolání a tak dále a tak dále. A jelikož se nacházíme v období dvacátých a třicátých let minulého století, neexistoval jiný způsob jak všechny tyto záznamy vést než ve k tomu určených knihách a souborech knih. 

Mám-li být upřímný, v přesném systému vedení těchto záznamů mám ještě veliké mezery a nehodlám si v žádném případě hrát na odborníka. Na to tu máme daleko větší kapacity, znalce a badatele, například kolegy z Četnické stanice Chlumec nad Cidlinou. Rozhodně doporučuji navštívit jejich stránku na Facebooku, kde přímo na toto téma naleznete hezké pojednaní. Případně pak můžete chlumeckou stanici navštívit osobně a na vše se zde sloužících četníků vyptat.

Když jsem si o knize pátrání a dalších pátracích pomůckách právě na jejich Facebooku něco málo nastudoval, popadla mě touha také si tyto knihy vyrobit. Jednak to bude hezké doplnění našich expozic na akcích, kde československé četnictvo prezentujeme a také velice pomalu, i když usilovně pracuji na takové své vlastní četnické stanici, nebo alespoň kanceláři velitele stanice, která by bez těchto tiskovin prostě nemohla existovat. Takže nápad by tu byl. Ale jak to provést? Takhle přesně začíná každý projekt, ať už modelářský, nebo (vojensko)historický.

Díky již zmíněné FB stránce muzea v Chlumci a jejich zde nafoceným replikám jsem získal prvotní představu o vzhledu a obsahu (alespoň některých) knih, které jsem chtěl převést do podoby svých vlastních replik. Důležité jsou především rozměry, vzhled vnějších desek, štítek na nich a samozřejmě vzhled vnitřních listů jednotlivých knih. Bez těchto znalostí toho moc nevymyslíme. Důležitým zdrojem podkladů mi byly i stránky jiných muzeí, kde mají podobné repliky těchto dokumentů, ale i webové stránky různých obcí, Detektor web a dokonce i Aukro, kde se originály někdy objevují.

Nyní jsem tedy věděl několik důležitých věcí.

Tedy:

Originální knihy měly atypický formát, který určitě neodpovídal dnešnímu standardizovanému A4 (pokud se nemýlím, ten byl zaveden až později) ale například oproti Staniční služební knize byly tyto zhruba poloviční. Repliky dnes používané v expozicích četnických stanic pak pro zjednodušení výroby mají právě dnes již běžný formát A4, jehož jsem se držel i já. 

(Nejen) knihy četnictvu dodávala především firma J. Gusek v Kroměříži, což je v několika různých formulacích uvedeno právě na štítku označujícím k čemu daná kniha slouží. Lze najít i jiné výrobce a dodavatele, i když sepíše vzácněji. Při tom se liší i použitý font, velikost a rozvržení popisku.

Desky knih byly u všech originálů, které jsem zatím na fotkách viděl z modrého papíru, který samozřejmě za sto let jejich existence značně vyblednul a změnil své vlastnosti díky faktorům, které na něj za ta léta působily. Repliky pak operují i s papírem růžovofialového odstínu, který zatím nemám podložen žádným originálem, ale přinejmenším je hezké nemít všechny sešity v identické barvě. Pokud se knihy skutečně i v reálu barevně lišily, přikládal bych to spíše aktuálnímu stavu skladu výrobce než nějakému systému barveného rozlišení. Pokud se v tomto pletu, mám toho asi hodně špatně...

Obsah každé knihy je jiný, až na svazky tvořící Knihu pátrání, které se mezi sebou (alespoň z toho, co se mi podařilo dohledat) příliš neliší. Obsah dalších knih byl pochopitelně odlišný a tak jsem buď musel improvizovat, nebo se mi podařilo dohledat originál a podle něj vytvořit autentický obsah.

Některé knihy mají hřbety přelepené textilní páskou. Nejsem si jist, zda jde o dobovou opravu poškozených svazků, nebo zda tak přicházely z výroby, nicméně můj způsob výroby to značně usnadňuje. 

Řekl bych, že toho asi víc nevím, než vím, ale i přesto jsem se s těmito elementárními znalostmi do výroby replik pustil. 

Především - jde o výrobky pro mou vlastní potřebu a radost, prodávat je a tím nevědomě mystifikovat veřejnost nehodlám a pokud je tam někde něco špatně, tak se zde předem a hluboce omlouvám. Ostatně nikde netvrdím, že toto je jediný správný postup a že přesně takhle to bylo. Spíše naopak. Jde jen o můj osobní pohled na tuto problematiku a předložení jednoho ze způsobů, jak si s minimálními náklady vyrobit ucházející repliky. 

Prakticky veškerý materiál potřebný pro výrobu svých replik jsem sehnal v papírnictví, pouze černou textilní pásku neměli, takže situaci zachránila hobby prodejna. 

Jmenovitě jsem tedy upotřebil tmavě modrý a růžovofialový papír vyšší gramáže, bílý kancelářský papír do tiskárny (ideálně celý balík), zažloutlý papír, nasouvací hřbety a již zmíněnou textilní pásku.

Z nástrojů jsou pak nepostradatelné ocelové pravítko, skalpel, lepidlo na papír a samozřejmě počítač s textovým editorem, tiskárnou a ideálně i scannerem. Řezací podložka je také vítána.

Asi nejtěžší částí celé výroby je najít vnitřní listy předlohy. Pokud se tohle povede, je prakticky vyhráno. Pak už totiž stačí jen co možná nejvíce autenticky vytvořit tabulku a text v textovém editoru, pohlídat si, aby vše na protilehlých a opačných stranách sedělo a navazovalo a vše vytisknout. 

Zde je na místě námitka, že takto sněhobílý papír tenkrát nebyl a že tato nedokonalost podstatně sráží vzhled celé repliky. Na druhou stranu je třeba říci, že při výrobě více knih (jen Kniha pátraní obsahuje VII svazků) je spotřeba papíru dost velká a cena zažloutlého papíru je paradoxně podstatně vyšší než u kancelářského běleného, takže... Vzpomeňme i zde na Karla Heřmánka a jednu z jeho replik ve filmu Stalingrad: "Jinak to bohužel nešlo!" 

Ostatně i profesionálové v Chlumci nad Cidlinou mají vnitřní listy knih z takto zářivě bíleho papíru. Má to zkrátka jasné a jednoduché opodstatnění. I když nepopírám, že autentickému vzhledu to značně ubírá.

Vnitřní listy knihy máme připraveny, je tedy čas na vnější desky. Většinu svých knih jsem podle fotek originálů opatřil deskami z modrého papíru vyšší gramáže, zatím pouze dvě mám s deskami v této růžovofialové. Papír lze koupit buď přímo ve formátu A4, nebo si jej nařezat z formátu většího.

Žádnou originální knihu jsem bohužel v ruce nedržel, takže si nejsem jist ani správnou gramáží papíru, nicméně jisté je, že pro funkčnost a delší životnost repliky je vyšší gramáž papíru výhodou.

Když jsou připraveny listy knihy i desky, vše složím, dokonale zarovnám a přesvědčím se, že obsah je správně orientován.

Nyní přichází úkon, který mi dlouho bránil s tímto projektem začít. Prostě jsem netušil, jak to celé udržet pohromadě. Dlouho jsem přemýšlel o lepení podobným způsobem, jako u brožovaných knih, ovšem výsledek byl v mých očích spíše nejistý. Naštěstí jsem si vzpomněl, že existují nasouvací hřbety, které jsou snadno dostupné, ještě snáze aplikovatelné a lze je efektivně skrýt pod textilní páskou. Pravda, vazba není tak pevná, jako z knihařství, na druhou stranu se mi ale zatím žádná kniha nerozpadla ani při listování a otevírání. Chce to zkrátka trošku citu. 

Na modré desky používam modré hřbety, na tyto bílé, neboť vhodnější černý jsem zatím nesehnal. Bílý hřbet vždycky o pár milimetrů zkracuji, aby jeho konce nebyly vidět pod páskou.

Textilní páska aplikovaná přes nasunutý hřbet jednak zpevní spojení hřbetu s deskami, jednak jej částečně zamaskuje a také dodá na dobovém autentickém vzhledu.

Kniha jako taková je hotová, chybí ale jeden velmi důležitý detail, jímž je štítek s identifikací svazku.  Každý popisek vycházel z jednotného mustru obsahujícího černý rámeček a "hlavičku" zahrnující státní znak a řádky pro vyplnění identifikace konkrétní stanice na niž kniha patřila. Pod touto společnou častí se nachází název knihy. I když byly náležitosti štítku pevně stanoveny, rozložení i font textu se mohly lišit. A lišily.

Jelikož nejsem žádný zdatný grafik, našel jsem si štítek v jedné z knih Michala Dlouhého, kterou mám ve své knihovně, pořídil scan a v textovém editoru změnil název knihy a jejího výrobce. 

Na snímku vidíte testovací výtisk na bílém papíře. Kdyby cokoli nesedělo, provedu opravu a případně další testovací výtisk.

Tento výtisk si v případě spokojenosti uschovám, protože kdybych ztratil digitální verzi, můžu si tuto snadno nascanovat nebo okopírovat. 

Jakmile jsem spokojen, vytisknu štítek na zažloutlý papír. Pro jistotu dvakrát. 

Rozdíl mezi vzhledem bílého a zažloutlého papíru. Spotřeba na listy by byla extrémní, na štítky je ale vhodné zažloutlý papír použít. Je jich citelně méně a jsou na první pohled viditelné. Na rozdíl od vnitřních listů. 

Nakonec štítek přilepím lepidlem na papír a kniha je hotová. 

Pohled na rozevřenou knihu. 

Dalšími kroky je pak vyplnění údajů na štítku perem a inkoustem a samozřejmě obsahu knihy. Zejména v tomto mám ale zatím obrovské mezery a necítím se zatím dostatečně povolán k tomu, abych zde o této problematice mohl psát. Ostatně náplní dnešního článku je návod na výrobu podobných knih, nikoli návod k jejich používání a vyplňování.

Stejným způsobem vyrobená kniha pátrání, tedy desky a v nich obsažené svazky A-G.

Vážení čtenáři, i když vím, že dnešní článek vzniknul trošku na rychlo a jako taková z nouze ctnost, tak doufám, že někomu snad pomůže při výrobě vlastních replik, protože i když některé fotografie nejsou úplně na úrovni, vše důležité snad vystihují a myslím, že výrobu zvládne s nevelkým úsilím úplně každý. 

Jak jsem již upozorňoval, nechci tady nic hlásat jako jednoznačnou pravdu, jelikož jsem místy musel vycházet z kvalifikovaného odhadu a něco málo uzpůsobit technologii výroby. I tak jsem ale s výsledky velmi spokojen a pokud bude kdokoli chtít, může si výrobu knih dle mého postupu také vyzkoušet. 

Podobných knih bylo na každé četnické stanici mnoho, i já stále objevuji další a stejně tak se je snažím i vyrábět. Problém je u těch velkoformátových, tam jsem ještě na efektivní řešení nepřišel. A také řeším knížku pátrání, kde mám zatím ještě pár nejasností, především rozměry. Ale to se poddá!

Pro dnešek to již bude z mé strany vše, pokud jste si článek přečetli, patří vám poděkování, pokud se rozhodnete pro výrobu vlastní repliky dle mého návodu, tak přeji příjemnou zábavu a držím palce.

Snad se tu setkáme u dalšího článku nejpozději na konci října a snad to bude zase u článku modelářského. Ale to je zatím opravdu tam... Kdesi ve hvězdách...

Mnoho zdraví během nadcházejících chladných podzimních dnů a optimistickou náladu přeje

Michal Trlica