Plastic People of Tovačov (XV. ročník)

Vážení čtenáři, dnes přináším na stránky svého modelářského (a částečně i vojenskohistorického) blogu další článek věnovaný oběma těmto mým koníčkům. V sobotu 1.6. se totiž na obvyklém místě v tovačovské sportovní hale uskutečnil již XV., jubilejní ročník skvělé modelářské výstavy a soutěže Plastic People of Tovačov, již navštěvuji od prvního ročníku v roce 2010. Podívejme se nyní na několik fotografií a mých zážitků z tohoto dalšího krásného dne s přáteli.

Obsazení našeho letošního vojenskohistorického koutku. Jistě jste si všimnuli posily v podobě vojína Wehrmachtu, který byl překvapením i pro nás dva četnické strážmistry.

Již dlouho dopředu jsem věděl, že letos budu muset upustit od svého záměru udělat naši četnickou expozici co nejrozsáhlejší a představit tak návštěvníkům co nejvíce z našich sbírek a také novinky, které jsem vyrobil nebo se mi podařilo sehnat. Letos bylo nutné provést to celé maximálně minimalisticky, proto jsem vše potřebné nacpal do originálního narukovacího kufru, kufříku na granáty a pár brašen. Ptáte se, proč byla tahle minimalizace nutná? Na to je snadná odpověď. V pondělí v brzkých ranních hodinách totiž máme se slečnou Procházkovou vyrazit směr Německo, Lucembursko, Belgie a konečně Normandie - Francie. Michal si k této příležitosti už nakoupil nezbytné oblečení a něco málo americké výstroje. Ale o tom možná jindy... Teď je na řadě sobota 1.6. v Tovačově. 

Ačkoli se mi povedlo vyškrtat ze seznamu účastníků obě originální šavle, pušku vz. 24, několik bodáků, cedulí, celý šanon s originály i reprodukcemi tiskovin i repliky četnických záznamových knih které poslední měsíc vyrábím, balení nebylo ani tak nijak extra rychlé. Co hůř, slečna Procházková musela v pátek a následně i v sobotu na zubní pohotovost a tak se situace ještě trošku víc zkomplikovala. Bylo tedy jasné, že z naší strany bude letošní ročník tovačovské soutěže bez dobové slečny, pouze o dvou četnících. A Normandie zase v ohrožení, neboť po tom, co se podařilo alespoň do jisté míry vyřešit jednu zdravotní komplikací u její mamky, přisla tahle. Výborně!!!

Upřímně řečeno, spát jsem šel dost skeptický a i trochu se strachem. Zároveň nemůžu říct, že bych se nějak extra těšil, i když zatím i přes tyto neradostné aspekty vlastně všechno vyšlo. Všechno co jsem na tuto sobotu potřeboval mi přišlo (i když něco bylo za pět dvanáct a ještě to vyžadovalo opravdu z mé strany), Dalibor dorazí (i s Kristýnkou), a v Tovačově se na nás těší. Naproti tomu Dan ani Martin přijet nemohou, slečna Procházková je zřejmě mimo hru a já mám do soutěže jen jeden model. Konec konců i tak se uvidíme s Daliborem a snad si celý ten den užijeme... S tím a Mannlicherem u postele jsem v pátek 31.5. usínal. Usnul jsem hned, bohužel jsem měl všelijaké nehezké sny a tak mě často něco budilo. Ale i tak se mi podařilo vyspat se a vstát v 6:15. Po snídani jsem se obléknul do košile a rajtek, obul si holínky a s tatovou pomocí naložil auto. Mírně. Museli jsme se ale vrátit, naštěstí se nám podařilo ujet jen pár metrů a tak tata jen zacouval zpět před dům. Zůstala tam moje brigadýrka, která je nezbytnou součástí stejnokroje (když tedy nemám předepsanou služební přilbu). Ale dle čerstvých informací od pana Hradila se na nich již pracuje. S čepicí na palubě nastal pokus o odjezd číslo dva. Tentokrát úspěšný.

Ke sportovní hale jsme dorazili ve velmi dobrém čase a bez komplikací, jež bylo možné očekávat a považovat za pravděpodobné. V Tovačově probíhá hlášená rekonstrukce nedalekého sídliště a tamní auta údajně parkují u haly. Teď naštěstí problém nebyl a zajeli jsme k bočnímu vchodu pro prodejce a vystavující nám podobné. Při vykládání věcí z vozu nás zastihnul lehký déšť, jediné, co se dalo dělat, bylo žádat můj Mannlicher: "Nekoroduj, nekoroduj!" Po vstupu do haly a hlavního výstavního prostoru mě zarazil mladý muž v uniformě Wehrmachtu ustrojující se u stolů v rohu. V našem rohu! Svůj těžký kufr jsem postavil na stůl a začal se německého vojína ptát, jaká je situace. Hned z kraje naší konverzace bylo všechno jasné. Je tady sám, takže moc místa nezabere, je na první akci, takže je dost nervózní a hlavně - je to fajn kluk a jmenuje se Lukáš. Žádný zapálený, ideologicky zformovaný fanatik. S tatou jsme přinesli z auta i zbytek věcí a ještě než přišlo na instalaci expozice, pomohl jsem nepříteli zápasícímu s výstrojí. Naštěstí docela dobře vím, jak ty německé věci fungují a co kam patří, takže to pro mě nebyl nejmenší problém. 

Jako obvykle pro mě nebylo úplně snadné výstavku artefaktů naaranžovat k mé spokojenosti a bylo nevyhnutelné nesčetněkrát všechno předělat. A co bylo horší, Dalibor s Kristýnkou stále nikde, což bylo nepříjemné i z toho důvodu, že i oni měli pár věci věcí do expozice s nimiž jsem musel počítat. Takže finální reorganizace mohla nastat až budeme všichni. Zkusil jsem strážmistru Snopkovi zavolat, ovšem bez výsledku. Nakonec v pořádku dorazil i s Kristýnkou, to už jsem měl svou jedinou zde přítomnou vinětu "Nad vesnicí" zaregistrovanou a umístěnou na stole. Proběhlo srdečné přivítání a mé neformální hlášení o situaci. Pak se Dalibor seznámil s naším novým kolegou/nepřítelem Lukášem. "Taková uniforma se mi ale líbí!" Pronesl k Němci Dalibor. "Pěkný Wehrmacht, začátek války, kvalitně zpracovaný, s Tebou tady budeme rádi!" Zhodnotil strážmistr Snopek situaci a já zatím dotvořil expozici s využitím jeho Mannlicheru M95/30 pro Bulharsko, originální malou polní a přilbou vz.32. 

Celkový pohled na letošní vzhled a uspořádání naší expozice.

Četnická karabina vz.95 a krátká puška Mannlicher M95/30 s náboji, originální malá polní a repliky četnických pokrývek hlavy.

Replika Guskova daktyloskopického kufříku mé vlastní výroby. Není ještě zcela hotová, chybí pár detailů a součástí, nicméně i tak jsem se rozhodl ji letos vzít a dlužno dodat, že slavila docela úspěch. 

Explozivní expozice ručních granátů.

Originální brašna na plynovou masku vz.35, replika malé polní, replika odznaku pro Stráž obrany státu a dvě modře smaltované polní lahve. Kus vlevo je skutečný četnický originál, který si velmi cením! Zvláště v tomto stavu.

Poslední sekce výstavy patřící Wehrmachtu v režii Lukáše Blaťáka. Ještě je tu drobný prostor pro zlepšení, ovšem i tak zaslouží obrovskou pochvalu. Na svou premiéru to zvládnul výborně!

Šlo to pak docela rychle, pan Macháček si vzal slovo a do mikrofonu zahájil soutěž. Při tom nás vyzval, abychom se k němu, panu starostovi Tovačova a krojovaným Hanákům připojili. Proběhlo bleskové ustrojení a už už jsme stáli u nich. Zatím nezkušený vojín Wehrmachtu měl trošku zpoždění, ale i on se k nám přidal. Mikrofon pak podal pan Macháček i mě, a tak jsem všechny zájemce pozval do našeho koutku a zároveň vysvětlil jak to s námi letos je a proč je to tentokrát tak malé. Pak už bylo vše tak, jako obvykle. I když uznávám, že o něco akčnější. Po rozchodu od zahájení akce jsme s Daliborem zašli rovnou na stánek obchodu MJ modely a porozhlédli se co mají pěkného. Poslední Tempo od MiniArtu tam sice nebylo, nakonec jsem ale podlehnul kulometu MG-42 na trojnožce v měřítku 1:6 od firmy Dragon. Již dříve jsem o něm přemýšlel jako o hezkém samostatném modelu nebo do viněty s nějakou figurkou. Tak teď už jej nám. U naší výstavky jsme se pak nezdrželi příliš dlouho, jelikož nás pan Macháček oblečený jako druhoválečný americký pilot  vytáhnul před sportovní halu, abychom se spolu mohli všichni vyfotit. Při té příležitosti jsme prodiskutovali nejrůznější témata od výroby jeho vlastní repliky záchranné vesty B-3, přes šumavské převaděče až po možné scénáře dalších ročníků a našich uniforem. Pak vedly naše kroky zase zpět do haly, abychom mohli podat výklad zájemcům o naše artefakty. Nebylo to však na dlouho, neboť nás opět vyzval pan Macháček, tentokrát jsme si to namířili k nedalekému nádraží, kam měl přijet historický motorový vůz. Při tom se k nám přidal bratr Kristýnky, který zrovna přijel. Procházka k nádraží byla příjemná, opět plná příjemného rozhovoru nejen o četnictvu v realitě a seriálu Četnické humoresky. Tovačovské nádraží je krásná budova, kde se zastavil čas. Kdybychom měli více prostoru, bylo by tady nádherné focení ve velice uvěřitelném dobovém prostředí. Atmosféru venkova pak dokreslovaly všudypřítomné slepice. Zapózovali jsme na několik snímků, vypravili vlak a vyrazili zase zpět. Dlužno dodat, že počasí bylo na tento náš výpad opravdu jako na objednávku! Vyšlo to nádherně!

Strážmistři Snopek a Trlica na společné fotografii u motorového vozu.

Velice hezká momentka zachycující pana Macháčka a nás dva četníky. Krom toho, jak si dva z nás tří připravují kuřivo snímek krásně zachycuje uvolněnou a veselou náladu celé situace a vlastně i celého dne.

Po návratu do haly přišla řada na nafocení a prohlédnutí si modelů, aby to nedopadlo jako jindy, kdy se k tomuto úkonu ani nedostanu...

Výřez trupu ponorky typu VII C od firmy Border model v měřítku 1:35. Zde konkrétně jako U 96. Je docela škoda, kolik úprav tato jinak hezká stavebnice vyžaduje, aby ponorka alespoň nějakým dílem odpovídala realitě.

Papírové modely...

Diorámy, viněty a figurky...

Pár dalších diorám.

Převážně "vajíčková" bojovka.

Poměrně hezká bojovka 1:16. 

A ještě pár dalších šestnáctin.

Moje viněta "Nad vesnicí", která už objela téměř všechny soutěže jež navštěvuji, ale dosud o ní nevyšel článek. Už bych se nad tím asi opravdu měl zamyslet...

Najednou už byl čas začít řešit oběd. Rozdělili jsme si lístky a dohodli se, že nejprve vyrazí Kristýnka s bráchou a až se vrátí, půjdeme my tři v uniformách. Já jsem mezitím zavolal slečně Procházkové, seznámil ji se situací a ptal se, zda přijede a zda s námi půjde na oběd. Zcela pochopitelně byla odpověď na oba dotazy negativní. Se zubem jí nepomohli a stejně by nemohla jíst s námi. Bude tak určitě lepší, když zůstane doma. I když mi samozřejmě chyběla. Ale někdy to tak prostě je... Nedá se svítit. Hlavně ať je v pořádku v pondělí a potom dál. 

Pohovořili jsme ještě s několika zájemci o naše artefakty (velmi oblíbená dnes byla četnická karabina vz.95 a krátká puška Mannlicher M95/30) a když pak byl prostor, zabavili jsme se obsahem mého truhlíku na granáty Janeček. Samozřejmě v něm žádné výbušniny nebyly, byly tam všechny figurky od Retro benzínek a MN-hobby, které mám doma. Ve velmi chabé mailové konverzaci s Filipem Nevečeřalem z MN-modeláře ohledně mnou doporučených oprav prvorepublikových figurek jsem jej pozval do Tovačova, že mu zde dnes rádi ukážeme co by měli opravit a zlepšit a vše to podepřeme našimi uniformami, výzbrojí a vystrojí. Jenže on nepřišel, ani mi už pak nenapsal. A tak jsme alespoň všechno důkladně probrali s Daliborem. Škoda, naše argumenty byly dostatečně pádné a přesvědčivé.

Zavolal jsem i domů, abychom se domluvili kdy se tu zastaví naši se ségrou. Pak už to netrvalo nijak dlouho a Kristýnka s bráchou se vrátili z oběda. Údajně byla plná hospoda a na jídlo čekali 45 minut. To je tady docela běžné. S touto informací jsme vyrazili, nicméně nápor zatím opadnul a v době naší přítomnosti už byla restaurace takřka prázdná a doba obsloužení se zkrátila na velice přijatelnou. Během cesty ke Třem králům, u jídla i cestou zpět jsme se výborně bavili hláškami z klasických válečných filmů, knih a podobně. Zároveň jsme zase místním obyvatelům zpestřili den, dva četníky a vojáka německé branné moci tu každý den nevidí. A bylo to poznat. Po návratu z jídla už to nebylo na dlouho.

Michal vyhlíží ceny.

 Dorazili naši, začali jsme balit, Dalibor s Kristýnkou se chystali k předčasnému odjezdu ještě před vyhlášením, takže jsme se rozloučili stejně srdečně, jako když jsme se ráno vítali a pak oba odjeli. Balení pokračovalo, nicméně šlo velmi dobře a díky omezenému množství věcí i rychle. Což byla oproti předchozím rokům příjemná změna. Před začátkem vyhlášení bylo s přehledem sbaleno a v podstatě připraveno k ústupu. Velmi nečekaně se ještě vrátila Kristýnka, která si na jedné z židlí zapomněla sako. Co mi to dnes jen připomíná...

Chvíli po jejím druhém a nyní již definitivním odchodu začal pan Macháček skutečně vyhlašovat oceněné modeláře. A i já byl mezi nimi.

Fotogalerie diplomu, který mi byl udělen za mého pětatřicetinového četníka od Retro benzínek. Spolu s diplomem mi bylo předáno několik upomínkových předmětů s tematikou Tovačova, Super silná obtisková vodička Tamiya, podstavec pod model, figurka od ceskoslovenského pěšáka od MN-hobby v měřítku 1:72 (což nevím, jak si mám vyložit) a další, tentokráte jiný pivní speciál. 

Posledním milníkem dění zde v hale bylo poděkování jež patřilo mezi řadou jiných i nám, vojenskohostorickým nadšencům. To vždycky potěší a zahřeje u srdce. 

Rozloučil jsem se i s naším novým kolegou Lukášem s tím že se uvidíme snad nejpozději za rok, každý z rodiny vzal něco a vyrazili jsme k autu. Bohužel zase začalo pršet, s intenzitou padajících kapek se zvyšovala i intenzita mého "Nekoroduj, nekoroduj!" k mé četnické karabině. Nejen ona to nakonec zvládala domů zcela bravurně. 

Jelikož jsem teď v docela časově náročné situaci, doma bylo nutno okamžitě začít uklízet všechny exponáty na svá místa, konzervovat šavli, náboje a zbraně, a večer začít psát tento článek. Je to opravdu rychlovka. Ale... "Jinak to bohužel nešlo!" 

V neděli pak sbalit zavazadlo do Normandie a v pondělí vyrazit. 

Vážení čtenáři, dnes to bylo opravdu takové stručnější a rychlejší než jak jsme tu asi zvyklí, nicméně i tak si myslím, že tím článek nijak vážně neutrpěl a že se mi snad podařilo zachytit to nejdůležitější, co se v Tovačově letos dělo. 

Nyní bych rád poděkoval panu Macháčkovi a celému pořadatelskému týmu Plastic People of Tovačov za pozvání a další krásný ročník této velice pohodové akce a stejně tak za ocenění mé modelářské práce. 

Stejně tak děkuji Daliborovi s Kristýnkou, že vážili cestu a že jsme si to tak užili. A velké uznání patří i Lukášovi, který svou premiéru v uniformě zvládnul velmi, velmi dobře! Až bych řekl že výborně!

Tak uvidíme v jaké sestavě se tu sejdeme zase za rok a zda nám to opět vyjde. 

S přáním krásných a úspěšných dnů

Michal Trlica