"Tutto bene!" (2. část)

Vážení čtenáři, s potěšením vás všechny vítám u prvního letošního článku a zároveň druhého dílu ze série tvorby diorámy odehrávající se na severu Itálie ve druhé polovině třicátých let.

V současné době zažívám docela náročné chvíle dokončování atestační práce a abych stihnul tento článek vydat ještě v lednu, pracoval jsem na něm především po večerech. Ačkoli hlavní protagonista tohoto článku, tedy položka diorámy je již nějaký ten týden hotová, samozřejmě nějakou dobu ještě trvalo vše popsat a připravit článek. To se nakonec podařilo, a i když jde v kontextu celé diorámy pouze o dílčí výsledky, myslím že rozhodně mohu zvolat " Tutto bene!"

Článek jsem se rozhodnul pojmout co možná nejdetailněji a popsat stavbu podložky opravdu krok za krokem, takže pokud by někdo chtěl můj článek použít jako návod či inspiraci, budu rozhodně poctěn! Zároveň mohu zaručit, že i tento díl bude plný nových postupů a zkušeností, takže nebudu dále zdržovat a jdeme na věc!

Naprostým základem každé diorámy, viněty nebo podložky pro tank či figurku je ve většině případů dřevěný podstavec, nejlépe pak s ozdobnou, frézovanou hranou. V mém případě je na fotografii podstavec s již vyznačeným budoucím ohraněním připravené scény z 3mm silné balsy. Stejně tak je nakreslen výřez domu a budoucí ostrůvek pro benzinová čerpadla. Alespoň částečně. Čísla pak pro snazší orientaci značí budoucí balsové stěny.

Veselé Vánoce 2022!

Vážení kolegové, přátelé a kamarádi, všichni návštěvníci mého blogu věnovaného plastikovým modelům, vojenské historii i některým mým dalším koníčkům. Po roce opět přichází čas na mé tradiční ohlédnutí za pomalu odcházejícím rokem a pro všechny zájemce i nahlédnutí do toho, co jsem během letoška zažil. Co se mi povedlo či naopak co tak úplně nevyšlo. Bylo toho hodně a mnoho příhod a udalostí se do článku prostě nevešlo. Přesto je docela obsáhlý a vše podstatné jsem myslím zachytil. Kdo tedy má zájem, může si ten uplynulý rok nyní se mnou projít.

Po několika letech a dvou živých stromečcích jsme se vrátili zpět k tomu umělému. Jistotou zůstává, že tento přežije prakticky cokoli...

Českotřebovský vehikl 2022

První myšlenky ohledně mé letošní účasti na letošním ročníku Českotřebovského vehiklu přišly někdy ve chvílí dokončování viněty "Это что?!". Přesně před pěti lety jsem si právě v České Třebové na stánku mn-modeláře vyzvednul krabičku s figurkami pravě pro tento projekt s vizí za rok se sem vrátit s hotovou vinětou a pokusit se získat nějaké to ocenění. Jak už jsem psal ve článcích věnovaných vinětě samotné, od té chvíle se toho stalo mnoho, jen vinětu se dokončit nepodařilo. A když je to letos těch pět let, bylo by fajn vyrazit na vehikl s konečně hotovým dílem. Těsně před odesláním přihlášky jsem ještě zaváhal, protože situace v práci mě semlela natolik, že bych celý víkend raději doma modelařil, nebo spíše nedělal vůbec nic. Nakonec jsme ale na soutěž vyrazili. Program totiž sliboval něco velmi speciálního, něco, čemuž jsem v první chvíli ani nevěřil a zprvu to považoval za halucinace a vidiny. Sobota 12.11. nakonec byla dnem plným překvapení, očekávání, milých setkání a velkých dobrodružství. Ale postupně...

Velmi povedená dioráma s motivem záchrany sestřeleného sovětského pilota.

"Tutto bene!" (1. část)

Při každé cestě z dovolené v Itálii se svou milovanou slečnou mám krom mnoha smutných pocitů z návratu do všedního života i velkou chuť nalít do pistole zelenou, bílou a červenou barvu. Samozřejmě ne všechny najednou. Bylo tomu tak po obou pobytech v Lignanu i letos v Jesolu a teprve teď jsem konečně posbíral dostatek inspirace a podkladů pro tvorbu své italské diorámy ze druhé poloviny 30. let minulého století.

Je sice pravda že má vize stále není zcela přesná, některé detaily tak budu muset doladit přímo při tvorbě. To ale myslím tolik nevadí, protože se mi stejně nikdy nepodaří promítnout svou přesnou představu do oné finální podoby. Krom toho mě při tomto projektu čeká spousta nových postupů a věcí, které jsem nikdy dříve nedělal, až z toho mám větší strach než obvykle. Ale ono to nějak dopadne... Co vše nové nás na stránkách blogu čeká ale nechci odhalit hned, nechme si to do následujících dílů pojednávajících o jednotlivých součástech scény.

Můj příběh diorámy s čerpací stanicí začíná už před mnoha lety, konkrétně vydáním německé benzínky firmou MiniArt v roce 2019. Hned mi bylo jasné že si ji dřív nebo později koupím a zapracuji do některého z mých modelářských nápadů. Jenže čas šel nezadržitelně dál a MiniArt přidal i další dvě verze. Italskou a francouzskou. Aniž bych dopředu hledal podklady, tak trochu dle vůle mé slečny absolutně a bezhlavě milující Itálii jsme na našem předvánočním výletu v roce 2020 do prostějovského mn-modeláře koupili právě italskou verzi benzínky od MiniArtu a také Simcu 5 od Tamiye s vizí, že z ní udělám ten nejkrásnější Fiat, tedy Topolino. Čas šel zase bezhlavě dál a já se věnoval buď jiným projektům nebo zcela odpušným činnostem. Nejvíc mě od diorámy z předválečné Itálie odrazoval nedostatek znalostí, inspirace a podobných nezbytností bez nichž se do žadného projektu nikdy nepouštím. Chuť by i byla, správné rozpoložení nikoli. 

Překrásná stavebnice italských benzínových pump i s doplňky v podobě barelů a plechovek na oleje a maziva od firmy MiniArt. Ze stojanů samotných jsem nakonec pro tento projekt použil bohužel jen několik málo dílů a především obtisky.

"Это что?!" Dokončení

Vážení kolegové modeláři a všichni příznivci a čtenáři mého blogu, 

uplynul další měsíc a všechny vás mohu co nejsrdečněji uvítat u závěrečného článku série věnované pracem na vinětě nazvané "Это что?!" ("A co je tohle?!") volně inspirované novelou Borise Vasiljeva ...a jitra jsou zde tichá. 

Závěrečný článek bych vydal jistě dříve, nicméně jak jsem naznačil v tom předchozím, stala se bohužel velmi nepříjemná událost, která závěrečné práce na vinětě o něco protáhla. K tomu všemu se ale dnes dostaneme.

Tak s chutí do toho!

Fotografie obou dokončených figurek jsme si myslím dostatečně užili v předchozím dílu, takže dnes začínám několika snímky figurek již usazených do podložky.

"Это что?!" (4. část)

Vážení čtenáři, vítám vás u čtvrté a předposlední části série článků věnovaných tvorbě viněty inspirované příběhem Borise Vasiljeva ...a jitra jsou zde tichá. 

Dnešní díl bude věnován malbě a finální kompletaci figurky (jak sám autor knihy praví) morousovitého staršiny Vaskova, kterou se pokusím popsat krok za krokem. Proces jeho sestavení a úprav byl rozebrán v předchozím článku a kdo jej zatím nečetl, nalezne jej zde. 

Původně jsem měl v plánu Fedota Jevgrafyče dokončit ještě v květnu, abych udržel měsíční periodicitu vydávání článků věnovaných této vinětě, nicméně díky jiným činnostem a povinnostem nezbylo dost času na to abych to stihnul. A tak, i když s několikaměsíčním zpožděním, vám konečně můžu předložit fotografie dokumentující malbu a práce na figurce takřka krok za krokem. Protože při malbě staršího seržanta Kirjanové jsem se sám rozkoukával a seznamoval se s novou technikou malby, každý krok jsem nefotil. Tentokrát jsem se ale snažil to napravit. Uvidíte sami a snad pro některé z vás bude článek i přínosem.

A nyní již slíbené fotografie z malby:

Na úvod jedna méně kvalitní, mobilní momentka z probíhající malby staršiny Vaskova. Než se ale od úplného počátku dostaneme do této fáze, bude to nějakou dobu trvat... Tak hurá na něj!

Panzershow 2022

Když jsem před registrací modelů na letošní Panzershow v Návsí přemýšlel, které jsem tam ještě neprezentoval, záhy mi došlo, že si nedokážu vzpomenout. Využil jsem tedy jedno z kouzel blogu a podíval se na svou reportáž z předchozího ročníku této úžasné soutěže. Při hledání článku mi také došlo, proč si nemohu vybavit díla se kterými jsem minule do Návsí jel. Předchozí devátý ročník totiž proběhnul v roce 2019 a všichni dobře  pamatujeme na období, jež následovalo. Ovšem od konce června roku 2019 nás nepotkaly jen negativní události, stalo se toho neskutečně moc a mnohé z těch zážitků byly až neuvěřitelně krásné. Přestože se mi to vše promítlo, o tomhle dnes psát nechci. 

Součástí letošního jubilejního desátého ročníku Panzershow bylo představení stejnokrojů, výstroje a výzbroje z nejrůznějších období vojenství. Ale o tom až později...

Plastic People of Tovačov (XII. ročník)

V sobotu 4. 6. 2022 proběhnul ve velmi příjemných prostorách tovačovské sportovní haly již XII. ročník modelářské výstavy Plastic People of Tovačov. Myslím že články o ní začínám vždy téměř podobně, pozastavením se nad všemi těmi roky a údivem co vše se na tomto místě událo, co se změnilo a jaké krásné chvilky a momenty jsme tu zažili ať už v životech modelářských nebo těch soukromých. Od roku 2017 se tu na každém ročníku odehrává i důležitá kapitola našich životů vojenskohistorických, neboť od zmíněného letopočtu zde s nadšeným souhlasem pořadatelů připravujeme tematickou výstavku zaměřenou především na období kolem roku 1938. Ani letos tomu nebylo jinak, i když zcela samozřejmě se každoročně snažíme přijít s jistou obměnou, abychom pro návštěvníky zůstali stále atraktivní.

Na letošním XII. ročníku Plastic People of Tovačov se naše vojenskohistorické družstvo zmenšilo v podstatě na jednu četnickou hlídku a jednu dobovou civilistku. Abychom ale alespoň částečně ukázali různé ústroje četnických strážmistrů a zároveň předvedli něco zatím zde neviděného, ustrojili jsme se takto. Zleva: Strážmistr Dalibor Snopek v ústrojí pro Stráž obrany státu, slečna Petra Procházková - dobová civilistka a Strážmistr Michal Trlica ve vycházkovém stejnokroji.

POZVÁNKA: Československo (nejen) 1938

Vážení čtenáři, kolegové modeláři, reenactoři a návštěvníci mého blogu, vás všechny si jménem celého družstva dovoluji co nejsrdečněji pozvat k naší prvorepublikové expozici v rámci modelářské výstavy Plastic People of Tovačov i letos nazvané

Československo (nejen) 1938

Ačkoli má naše výstavka dobových artefaktů stále stejný koncept, v letošním roce bude pojata jiným způsobem a bohatší o několik nových originálních kousků, které rozhodně stojí za to vidět! 

Letos se naše expozice rozroste o pár velmi hezkých originálních kousků z výzbroje ČS četnictva.

"Это что?!" (3. část)

Po měsíci čekání vás všechny opět srdečně vítám na stránkách svého blogu s pokračováním projektu ztvárňujícího scénu z filmových adaptací novely Borise Vasiljeva ...a jitra jsou zde tichá. Tentokrát to bude o figurkách.

Pokud si vzpomínám správně, poslední figurku v měřítku 1:35 jsem namaloval před více než rokem. To znamená spoustu věcí a bohužel i nějaké ty nevýhody. Třeba tu, že jsem za onu dobu absolutně vyšel ze cviku. Ač měla být malba spodního prádla v předchozím článku jistou rozcvičkou, bylo to nejspíš málo a stejně s dost velkým časovým odstupem od malby níže popsané figurky. Ale...

V poslední době se u kolegů stále častěji setkávám s naprosto odlišnou technikou malby než jsem dosud u akrylů používal. Měla by být o něco jednodušší a ačkoli se snažím většinou své postupy moc neměnit, řekl jsem si že tentokrát to zkusím. Ostatně jak jinak se člověk může někam posunout.

Krom toho si myslím že článek jež máte před sebou lze bez nejmenších pochybností použít i jako návod pro malbu figurek RKKA z období od srpna 1941 do konce roku 1942. 

Takže jdeme na to!

Ještě před začátkem bližšího popisu prací na obou figurkách je vhodné prohlédnout si jejich usazení v terénu. Díky tomuto kroku získáme alespoň částečnou představu o těch partiích, které budou více nasvíceny i o těch, které jsou například blíže domu a tudíž kam bude třeba aplikovat hlubší stíny a méně světel.