"Tutto bene!" (2. část)

Vážení čtenáři, s potěšením vás všechny vítám u prvního letošního článku a zároveň druhého dílu ze série tvorby diorámy odehrávající se na severu Itálie ve druhé polovině třicátých let.

V současné době zažívám docela náročné chvíle dokončování atestační práce a abych stihnul tento článek vydat ještě v lednu, pracoval jsem na něm především po večerech. Ačkoli hlavní protagonista tohoto článku, tedy položka diorámy je již nějaký ten týden hotová, samozřejmě nějakou dobu ještě trvalo vše popsat a připravit článek. To se nakonec podařilo, a i když jde v kontextu celé diorámy pouze o dílčí výsledky, myslím že rozhodně mohu zvolat " Tutto bene!"

Článek jsem se rozhodnul pojmout co možná nejdetailněji a popsat stavbu podložky opravdu krok za krokem, takže pokud by někdo chtěl můj článek použít jako návod či inspiraci, budu rozhodně poctěn! Zároveň mohu zaručit, že i tento díl bude plný nových postupů a zkušeností, takže nebudu dále zdržovat a jdeme na věc!

Naprostým základem každé diorámy, viněty nebo podložky pro tank či figurku je ve většině případů dřevěný podstavec, nejlépe pak s ozdobnou, frézovanou hranou. V mém případě je na fotografii podstavec s již vyznačeným budoucím ohraněním připravené scény z 3mm silné balsy. Stejně tak je nakreslen výřez domu a budoucí ostrůvek pro benzinová čerpadla. Alespoň částečně. Čísla pak pro snazší orientaci značí budoucí balsové stěny.

Ačkoli to vždy není nezbytně nutné, tentokrát jsem si připravil 3D "náčrt" celé scény z kartonu. Snadno tak člověk získá představu o celkové velikosti potřebného prostoru, jelikož do těchto hrubých kulis lze pohodlně umístit vozidlo, figurky i všechny ostatní doplňky a udělat si tak představu co použít, co ne, jak komponenty rozmístit a celkově tak získat téměř finální kompozici. U podobných komplikovanejších podložek s mnoha úhly mohu kartonový nástin doporučit, rozhodně je to jednodušší a šetrnější než začít rovnou krájet styrodur.

Patrná je i další skutečnost, snaha nedržet scénu rovnoběžně se stranami obdélníkové podložky. Bylo to celé pravě o to náročnější, úhel pootočení scény na podložce není příliš velký, ale myslím že to ve výsledku bude stát za vynaloženou námahu.

A když už jsme u krájení styroduru... Přichází další novinka a inovace na stránkách mého blogu! Další dříve nepoužitý a nevyzkoušený postup.

Za téměř 14 let existence těchto stránek jsem se v modelařině objektivně posunul, ovšem musím přiznat, že mnoho profesionálních nástrojů jsem nepořídil. Situace se začíná měnit v posledních pár letech, od kvalitních stříkacích pistolí až po zde zachycený Proxxon Thermocut. Mnoho z Vás tento nástroj určitě zná a používá. Kdo ne, jedná se o řezačku polystyrenu a styroduru. Jak říkají Němci i Angličané - horký drát. Povím vám... Když si vzpomenu, jak jsem s těmito hmotami bojoval prostřednictvím nožů, skalpelů a pilek, v dobách ne tak dávných, kdy o pravých i jakýchkoli jiných přesných úhlech nemohla být ani řeč... Investice to nebyla v modelářském světě nijak velká, ale využití a výsledky jsou v porovnání s prací vyše popsanou k nezaplacení. Zprvu to sice nešlo nijak rychle a přísloví "Dvakrát měř, jednou řež!" rozhodně nabralo na aktuálnosti. Během první poloviny noci jsem však dokázal nakrájet prakticky všechny díly v diorámě obsažených staveb.

Zde již výsledek krájení. Stěnu bylo nutné slepit ze dvou polovin a dolepit k ní tři samostatné sloupky. Jak je vidět, musel jsem i tmelit, ale to při mnou zvoleném postupu tvorby omítky vůbec nevadilo.

Nasucho a nahrubo sestavená scéna.

Již dříve zmíněné ohranění diorámy z balsy šíře 3mm, přesně kopírující budoucí scénu. I když jsou 3mm celkem dost, uvidíte, že v pozdějším stádiu stavby se vše podaří zaretušovat tak, aby nic nepůsobilo rušivě. Nechtěl jsem ale rozhodně použít tenčí balsu, aby se tak velké plochy nekroutily a nedeformovaly.

Vteřinovým lepidlem přilepené ohranění k základní dřevěné desce. Povšimněte si čísel na balse odpovídajících označení na základní desce. To vše, aby nedošlo k záměně dílů. Zdá se to asi nemožné, ale... Víme...

Pro dosažení větší výšky celé diorámy je vhodné budoucí scénu usadit na desku obyčejného polystyrenu o přesných rozměrech, což s pomocí Proxxon Thermocut není nejmenší problém. Použití styroduru je zde naprosto zbytečné, obyčejný "kuličkový" polystyren postačí.

Polystyrenová deska vlepená Herkulesem do ohranění z balsy, respektive na spodní dřevěnou desku. Jelikož byla plotna mírně prohnutá, musel jsem ji při lepení dostatečně zatížit. 

Dalším dílem celé styrodurové skládačky je deska vymezující polohu ostrůvku s čerpadly, domu a zadní stěny. Myslím, že řezy "od ruky" jsou patrné. Zde to však ničemu nevadí.

Stěna domu s vyznačenou linií terénu, vydlabanými otvory pro zárubně, vyřezaným oknem a naznačeným bodem pro osazení lampy. Stavbu jsem nechtěl příliš vysokou, ani náročnou. Inspiraci jsem v tomto případě čerpal z dobových fotografií na internetu, ale především v italských  vojenskohistorických časopisech. Stejně důležitým zdrojem byly i časopisy o bydlení stejné provenience a fotografie z dovolené, které zase posloužily jako podklady pro tvorbu a barvení omítky. Ale barvení je zatím v nedohlednu... 

Okno i dveře jsem chtěl původně použít ze setu firmy MiniArt 35585, zmíněnou sadu jsem za tímto účelem zakoupil a... A bylo to po dlouhé době poprvé, co mě MiniArt naprosto zklamal. Okno i dveře v sadě jsou pro mou stavbu naprosto gigantické, tudíž nepoužitelné. Na pováženou je i kvalita některých výlisků. Jo... Jde o sadu z roku 2019, ovšem řekl bych, že tohle je jen letopočet přebalu. Že jako součást stavebnic domů jsou tyto díly z daleko starších forem. 

Nezbylo tedy než si tyto součásti domu vyrobit sám, z balsy. Zde vidíme okno s rámem a parapetem ...

...a tady dveře se zárubněmi.

Zkusmo sestaveno. Dveře nasucho osazeny 3D tištěnou klikou od Firmy 49.

Zde již okno s rámem i dveře se zárubněmi a klikou zkušebně vsazené do stěny domu.

Zárubně i rám okna jsou vlepené Herkulesem. Po perfektním vyschnutí lepidla následovalo vytmelení problémových partií malířskou stěrkou.

Jakmile byla suchá i stěrka, všechny plochy domu dostaly několik vrstev vodou zředěného Herkulesu, aby se styrodur uzavřel, vytvrdil a aby jej později,  při barvení a patině nestrávily emaily a oleje.

Balsové díly byly také napuštěny, tentokráte ale vodou zředěným lakem na dřevo Bakrylex. Tato procedura sníží savost dřeva a utlumí jeho "chlupatý" povrch.

Zeď po stejné proceduře se zředěným Herkulesem. Zde se vyskytnul takový problém... Potřebné tvary jsem si na styrodur kreslil červenou fixou. Ta se ale při kontaktu s vodou a všemi přípravky na vodní bázi rozpouští a vytrvale prosakuje do všech vrstev. Proto jsem ji nelítostně zapatlal mnoha vrstvami neředěného Herkulesu a nasledně jěstě šedou barvou Vallejo. Pomohlo to, nyní už se omítkou neprožere...

Omítku jsem začal nanášet nejprve na zdi a to po jednotlivých segmentech. Zeď jsem si pro začátek experimentů s aplikací omítky vybral samozřejmě záměrně, je plochá, bez jakýchkoli překážek v podobě oken či dveří. Omítka je imitována malířskou stěrkou. Ta byla nanesena na celou plochu vybrané partie a po lehkém zavadnutí přislo na řadu tupování různymi štětci, v různé intenzitě. Místy se vrstva stěrky úplně utrhla, což ale velice věrohodně imituje opadanou a poškozenou vrstvu omítky, jak je jí možno vidět na mnoha předlohách. Stěrka také docela dost popraskala, větší část prasklin jsem opravil lokalní aplikací další vrstvy, ovšem čast jsem záměrně ponechal. 

Dlužno doplnit, že vlhká stěrka mírně reaktivuje vrstvu Herkukesu a lépe tak na povrchu drží.

Zmáčknutím tupou stranou nože lze vytvořit velice realistické poškození zdi. 

Obdobným způsobem omítnutý dům. V místě napojení zdi i ostrůvku vrstva omítky samozřejmě chybí, aby vše perfektně lícovalo. Nade dveřmi je patrné místo pro usazení lampy.

Zkušebně umístěné okno a dveře.

Okno z vnitřní strany. Jako zvenčí bylo třeba imitovat omítku, ovšem daleko jemnější než na vnějších stěnách.

Ostrůvek pro benzinová čerpadla je prostě styrodurový hranol potažený malířskou stěrkou. Povrch jsem vyhladil tak, aby struktura odpovídala litému betonu. Protože mi ale ostrůvek ve výsledku vyšel o 3mm nižší než bylo potřeba, podlepil jsem jej balsou odpovídající síly.

Prostor pro dlážděnou cestu jsem po linii jejího styku s domem, ostrůvkem a vjezdem na servisní plochu vymezil balsovým prkénkem a vzniklý prostor vyplnil několika vrstvami malířské stěrky. Finální vrstvu jsem ponechal o pár milimetrů vyšší než balsové ohranění a dokonale ji uhladil. Po jejím vytvrdnutí bylo možné zadní balsové bednění odstranit. Kde se stěrka utrhla, bylo nutné povrch opravit. 

Jakmile byla stěrka perfektně tvrdá a nedokonalosti opraveny, nastal čas pro nakreslení a vyškrábání jednotlivých dlažebních kostek. Ač šlo více méně o rutinu, tento krok mi tentokrát příliš nešel. A tak z práce běžně maximálně na pár hodin byla celovíkendová "zábava". 

Kostky byly ale oproti předloze příliš ploché a všechny na jedné úrovni. Proto jsem ještě na každou z nich nanesl malé množství stěrky, vytvořil strukturu a u každé z nich navíc jinou výšku.

Výřez pro usazení rámu kanalizační mřížky.

Zkusmo složená scéna. Vypadá to velice dobře!

Pohled na výřez dlážděné cesty se vsazenou kanalizační mříží.

Na stěnu domu bylo potřeba osadit zásuvku a vypínač světla nade dveřmi. Jelikož mi nepadla do do oka žádná komerčně vyráběna varianta, zhotovil jsem si dle podkladových fotografií kombinovanou zásuvku s vypínačem zachycenou na fotografii ve srovnání se zápalkou. Nejsem si zcela jist, zda se tento typ zásuvek v Itálii 30. let minulého století skutečně používal, myslím ale že by to snad neměl být takový problém.

Zásuvku s vypínačem samozřejmě bylo nutné malinko vtlačit do zvlhčené omítky, aby se vše hezky sjednotilo s povrchem.

Pohled na dům po přilepení zásuvky s vypínačem a instalaci elektrického vedení.

Veškeré plochy opatřené omítkou bylo nyní třeba napustit několika vrstvami laku na dřevo Bakrylex zředěného vodou, což opět sníží savost malířské stěrky a ochrání styrodur. Tedy... Mělo by. 

Detailní pohled na elektroinstalaci. Lampa je zatím přichycena pouze dočasně, stejně jako okno a dveře.

Před přilepením domu na své místo jsem prostor okna natřel černou barvou, abych imitoval stín a temnotu uvnitř stavby.

Pohled zvenčí. Nyní je již vše připraveno pro lepení jednotlivých součástí na svá místa. Dle předchozích zkoušek by vše mělo být relativně v pořádku.

Definitivní usazování styrodurových staveb na podložku započalo přilepením zadní zdi, již bylo třeba perfektně zarovnat s hranou podložky, aby bylo možné bez obtíží vsadit dům.

Fotografie přilepené zdi a jejího zarovnání s hranou podložky. To zatím vypadá velice dobře. Ovšem uvidíme později...

Z podstaty konstrukce balsového ohranění a jeho 3mm šířky je jasné, že bude třeba v některých partiích hodně retušovat. Naštěstí tohle bude naprosto snadné.

Stejný "problém" v jiném místě usazení domu do balsového ohranění.

Tento snímek již zachycuje omítnutou styrodurovou stěnu sjednocenou s balsou právě pomocí omítky z malířské stěrky.

Stejně zapraveno i na druhém problematickém místě.

Římsa zdi přilepená na své pozici...

...a sjednocená se zbytkem stavby omítkou.

Na tvorbu střechy jsem se docela těšil, i když nakonec nebyla úplně nejsnazší. Již podruhé byly v tomto projektu využity 3D tištěné výrobky Firmy 49, tentokráte střešní tašky Typ A a Typ B.

V případě vlastní střechy z níž je v diorámě patrný jen malý segment to bylo úplně nejsložitější. Z několika důvodů jsem nechtěl tašky lepit přímo k domu, tím nejzávažnějším byla asi nutnost lepit resinové díly vteřinovým lepidlem, které dost negativně reaguje se styrodurem. Jednotlivé střešní tašky jsem tak lepil k sobě odspoda nahoru a zprava (od roviny štítu) doleva a s každým krokem pomalu rostoucí střechu přikládal kvůli kontrole na své místo. K lepení bylo využito černé kyanoakrylátové lepidlo, které má podstatně delší dobu zasychání a s krytinou tak bylo možné manipulovat dostatečně dlouho. Po sestavení celého střešního segmentu bylo ještě nutné vzniklou sestavu zespodu důkladně prolít lepidlem, aby získala na pevnosti. Budeme totiž ještě řezat. Aby to ale nebylo tak úplně snadné, lepidlo samozřejmě proteklo škvírami mezi taškami, takže večerní seance s debondérem a vatovými tyčinkami byla dalším nezbytným a zdlouhavým krokem. Pak už přišlo ono řezání taškové sestavy.

Usazení celé scény do určitého (ne pravého) úhlu vůči hranám podložky v mnoha ohledech pozitivně ovlivní její vzhled. Je tu ale i jedno negativum, na nějž právě narážím. Nutnost vše řezat do zmíněného zvoleného úhlu. V případě této resinové střechy to teda nebyla vůbec legrace, ale nakonec se povedlo. A to jen se žiletkovou pilkou a hrubým brusným papírem. Místy je to sice trošku hrubší a méně přesné, to ale k ruční práci bohužel tak trochu patří. 

Vzájemně slepené tašky zkusmo osazené na dům. Vše sedí velmi dobře, nicméně větší sestava se místy kroutí, což později vyřeší přilepení a důkladné přitlačení. 

Styčná plocha domu a střechy byla z naprosto odhaleného styroduru, což by při lepení tašek mělo devastující následky. Tento prostor jsem proto ochránil přilepením silnějsího černého papíru. Ze zřejmých důvodu je papír k domu přilepen Herkulesem.

Střešní sestava po nástřiku černým Surfacerem 1500. Vypadá to lépe, než jsem čekal. Lepidlo se podařilo začistit velmi dobře, největší slabinou je asi jedna uštípnutá taška. Ale to později vyřídíme kouskem tmelu.

Celkový pohled na podložku v dosavadním stádiu prací. Spoje všech vlepených součastí, tedy domu,  zdi a betonového ostrůvku jsem i v místě styku se spodní styrodurovou deskou zatmelil malířskou stěrkou. Nebude to sice vidět, ale vždy je lepší vše důkladně utěsnit.

Do hry vstupuje další tip Martina Kováče známého pod nickem uncle Night Shift. V jedné ze svých diorám použil k tvorbě betonových panelů korkové pláty, mající pro toto využití tolik předností, až by byla chyba to také nezkusit. Nehledě na to že původně bylo plánováno vytvořit i tyto panely vyškrábáním do plochy malířské stěrky stejně jako dláždění. Vytvořit tento povrch rytím panelů tak, aby působil realistický by však bylo poměrně náročné. Korek proto jasně zvítězil.

V první fázi jsem si nařezal obdélníky o požadovaných rozměrech.

Vzniklé panely pak už jen stačilo obalit malířskou stěrkou, povrch vyhladit a nechat vysušit. Jakmile jsou panely suché, můžeme je začít kroutit, ohýbat, mačkat a trhat, což způsobí trhliny a praskliny ve vrstvě stěrky a tím i realistickou texturu a vzhled betonu. Jednoduché, rychlé a extrémně realistické!

Celá plocha servisního prostoru bude pokryta 14 jednotlivými betonovými panely. Konkrétně tedy 9ks stejných panelů, 3 seříznutými dle hrany podložky, jedním celým menším panelem a jedným stejného menšího typu, ovšem opět seříznutým. Menší obdélníky budou umístěny v prostoru sjezdu z dlážděné silnice.

Panely jsem k podložce lepil Herkulesem, snažil jsem se umístit je co nejvíce rovně, pravidelně a symetricky, přesto ale pochopitelně díky prasklinám a místy různorodým tvarům nejsou naprosto zarovnané. Což by na druhou stranu také nepůsobilo příliš realisticky. 

Stejně jako v případě stěn domu je i u panelů nutné retušovat okraje v místě styku s balsovým ohraněním. Na fotografii jsou tři stadia postupu: Nejblíže ke zdi je panel již zapracován do podložky a nic nepůsobí rušivě. Panel uprostřed je teprve zatmelen malířskou stěrkou, ale čeká na broušení a dotvoření textury. Panel nejblíže k nám je zatím bez úprav.

Zde již vidíme všechny krajní panely zarovnané a zaretušované s okrajem podložky.

Za zmínku stojí dva menší panely na úrovni ostrůvku pro čerpadla. Ze snímku je patrné jejich usazení mírně z kopce, dláždění je totiž o malinko výše než panelová plocha.

Celkový pohled na servisní panelovou plochu. Každý jednotlivý panel jsem ještě před lepením na podložku prosytil několika vrstvami neředěného laku na dřevo, abych snížil savost stěrky a korku. Korek saje opravu extrémním způsobem.

Nyní jsem přilepil taškovou střechu na dům a stejně tak na štít. Lepení proběhlo bez nejmenších obtíží. Vzniklé díry jsem zatmelil malířskou stěrkou s přídavkem černé akrylové barvy a po zaschnutí přebrousil. V místě styku tašek se zdí jsem opět malířskou stěrkou imitoval omítku a vše tak spojil dohromady.

Není to zcela dokonalé, ale i přesto střecha na svém místě sedí lépe než bych čekal.

Jiný pohled. Vyštípnutou tašku jsem dotmelil Milliputem.

Pohled zepředu.

A nyní je již podložka připravena k finálnímu kroku.

Tím je vyplnění spár jemně prosátou zeminou a její fixace na místě přípravkem Sand and gravel fixer od AK interactive aplikovaným pipetou. Jedna aplikace ale nestačila, spotřeba přípravku byla velká a tak jsem pokračoval jinak. Zeminu jsem napřed napustil isopropylalkoholem, abych narušil povrchové napětí a pak do ní napustil několik vrstev zředěného laku na dřevo. A to opravdu několik.

Vyplněné spáry a zkusmo usazená mříž kanálu od MiniArtu. Rám je již samozřejmě na pevno.

A nyní již několik pohledů na dokončenou podložku. Tedy samozřejmě pouze na dokončenou fázi stavby, barvení je zatím skutečně v nedohlednu.

Myslím, že i když se některé původně zamýšlené prvky na podložku nevešly, stejně se práce zatím vydařily velice dobře. Alespoň já jsem spokojen.

Je sice pravda, že dva benzinové stojany ještě malinko změní celkový vzhled této podložky a lehce zastíní scénu odehrávající se na servisním plácku, dle zkusmého sestavení celé scény ale bude vše hezky vidět a půjde o rozhodně neokoukaný námět i rozložení celé diorámy. Alespoň to tak zatím vypadalo. Celý koncept zatím ale prozradit nechci, to si nechám až do dalších dílů. Stejně jako bližší popis děje diorámy.

Docela hezky patrné je i mírně narůžovělé zabarvení dlážděné cesty. To způsobil lak na dřevo skladovaný v plastové nádobě, která zřejmě nějakým způsobem pustila svou barvu. Dům a stěnu jsem rozhodně růžové nechtěl, i když vše zmizí pod barvami. Proto zde přišel ke slovu čerstvý lak, zatím skutečně bezbarvý.

Prostor mezi stěnou domu a vlnkami tašek jsem dle podkladových fotografií vyplnil omítkou. 

Pohled na střechu.

A pohled na tmelené partie. Snad to pod barvou navždy zmizí.

Důležité je, že nikde nevyčuhuje žádná odhalená hrana balsového ohranění a nic tak neruší pohled na zobrazenou scénu. Tedy její výřez. Dříve jsem hrany podložky nechával balsové záměrně, je však pravdou, že celá scéna pak působí příliš "orámovaně" a vytrženě z kontextu celku. Takto je pro diváka snáze představitelné, že scéna pokračuje i za hranou diorámy.

Ještě jeden celkový pohled...

Detail rohu, panelů, hlíny ve spárách i mimo ně.

A na závěr kanalizační mříž ze sady MiniArt 35530.

Z dnešního článku věnovaného stavbě podložky je to tedy vše, barvení, jak jsem již zmínil, je zatím hudbou daleké budoucnosti. 

Musím ale přiznat, že s výsledkem tvorby podložky jsem spokojen, mou představu se podařilo naplnit takřka beze zbytku. Architektura znázorněné lokality i období je, myslím, také celkem vystižena, takže by nic nemělo být vyloženě špatně.

V dalším pokračování bych se rád věnoval stavbě vozidla, spíše tedy asi pouze částečně, ale o tom všem zase příště. Určitě to ale bude opět článek obsahující nějaké ty novinky a mnou zatím ne zcela probádané oblasti modelařiny. Tento další díl bych rád vydal opět za měsíc, nicméně jak bylo nastíněno v úvodu, času na modely a na psaní článků není mnoho, mám teď i o něco důležitější činnosti a povinnosti, přesto se ale snažím zůstat s tvorbou této diorámy stále v kontaktu a projekt udržovat při životě. Aby se nestalo, že se na dlouhou dobu zcela zasekne. To pro rozpracovanou diorámu není nikdy dobré.

Doufám ale, že se Vám článek i podložka líbí a že se zde setkáme i u třetího pokračování.

Tak snad zase brzy!

Michal Trlica