Vážení čtenáři, vítám vás u čtvrté a předposlední části série článků věnovaných tvorbě viněty inspirované příběhem Borise Vasiljeva ...a jitra jsou zde tichá.
Dnešní díl bude věnován malbě a finální kompletaci figurky (jak sám autor knihy praví) morousovitého staršiny Vaskova, kterou se pokusím popsat krok za krokem. Proces jeho sestavení a úprav byl rozebrán v předchozím článku a kdo jej zatím nečetl, nalezne jej zde.
Původně jsem měl v plánu Fedota Jevgrafyče dokončit ještě v květnu, abych udržel měsíční periodicitu vydávání článků věnovaných této vinětě, nicméně díky jiným činnostem a povinnostem nezbylo dost času na to abych to stihnul. A tak, i když s několikaměsíčním zpožděním, vám konečně můžu předložit fotografie dokumentující malbu a práce na figurce takřka krok za krokem. Protože při malbě staršího seržanta Kirjanové jsem se sám rozkoukával a seznamoval se s novou technikou malby, každý krok jsem nefotil. Tentokrát jsem se ale snažil to napravit. Uvidíte sami a snad pro některé z vás bude článek i přínosem.
A nyní již slíbené fotografie z malby:
Na úvod jedna méně kvalitní, mobilní momentka z probíhající malby staršiny Vaskova. Než se ale od úplného počátku dostaneme do této fáze, bude to nějakou dobu trvat... Tak hurá na něj!
Začneme tam, kde jsme s figurkou Fedota Jevgrafyče Vaskova v předchozím článku skončili. Prvním krokem v jeho malbě je stříkané předstínování barvami Tamiya XF-1 a XF-78+XF-2 na vrstvu Surfaceru 1000. Vše naprosto shodně jako u staršího seržanta Kirjanové.
Předstínovaný Vaskov zezadu.
Stejně jako u Kirjanové byla i u Vaskova malba započata odspodu, což je u této techniky poměrně rozumné. S pomocí svého vzorníku jsem pro kalhoty vybral základní odstín Vallejo 70.821 German camouflage beige WWII, jelikož je nejsvětlejší ze všech barev dle mého názoru použitelných pro uniformy RKKA. Důvod k použití světlejších odstínů khaki než u velitelky dvou ženských družstev je poměrně jasný, má podtrhnout delší působení staršiny Vaskova v této oblasti. V prvních chvílích nanášení filtrů tohoto světlého odstínu jsem nebyl příliš spokojen a ani teď jsem úplně nevěřil v použitelný výsledek. Bylo třeba aplikovat docela dost vrstev a předstříkané stínování značně zmizelo, proto nastala potřeba zvýraznit světla a stíny štětci a dalším glazingem.
První přišla na řadu světla ze směsi základu a odstínu 315 Light mud z řady Panzer Aces, na nejvýše položené partie jsem použil téměř čistý silně zředěný odstín Light mud.
Stíny v potlačených partiích zajistila směs základu s čistou černou Vallejo 70.950 Black.
Většina malby kalhot tak byla prakticky hotová, nicméně zbývá ještě krok, který vše změní k lepšímu...
Tím je vytažení veškerých švů tmavě šedou barvou použitou i při stínování. Zde je velmi výhodné přidání zpomalovače schnutí AK 737, jenž zlepší schopnost barvy rozlévat se ve spárách a zároveň nám dává více času na případné opravy. Jelikož na mokré paletě stále byly odstíny pro stínování, zvýraznil jsem některé nejhlouběji položené stíny.
Rád bych zde velmi vysoce ocenil vymodelování sovětských kalhot обр.35, které jsou téměř dokonalé a u plastikových figurek zatím nejlepší jaké jsem viděl. Správně jsou jak tvarem, tak šířkou a mají velmi pěkně znázorněny výztuhy v oblasti kolen jimiž se odlišují kalhoty mužstva a důstojníků. U těchto výztuh mi připadá že jsou o dost vyšší než u předlohy, ale to zase až tak nevadí. Kapitolou samou pro sebe je pak absolutně realistická a bohatá drapérie již je radost malovat.
Pohled na zadní stranu namalovaných kalhot. Jelikož bude Vaskov stát zády ke stěně domu, volím pro jeho zadní stranu spíše tmavší odstíny.
I zde je drapérie kalhot znázorněna naprosto dokonale. Jiné detaily zde ale stejně jako u předlohy nenajdeme.
K vybarvení blůzy bylo nutné aplikovat 7-10 vrstev, ovšem někde více, jinde méně. Tento krok je vždy velmi individuální a ovlivňuje jej mnoho faktorů. Množství vody v barvě, množství barvy na štětci i odstín použité barvy. Zkrátka tady se nic nedá striktně předepsat ani dodržet. Prvotní základ je položen hezky, ovšem bude ještě potřeba strávit nějaký ten čas (spíše víkend) detailnější a jemnější prací se štětci, aby se vše zjemnilo nebo naopak zaostřilo. Zkrátka potřebuje to ještě dotáhnout. Některá místa, především větší hladké plochy, nesou stopy vysráženého pigmentu, jež bude třeba utlumit.
Pohled na staršinova záda prozrazuje jen jedno. Tady ta práce na dalším stínování bude také vydatná. Hlubší drapérie by ji ale měla usnadnit. Už teď je hezky patrné co a jak. Předstínovaný podklad veškerou práci usnadní, ale neodvede ji sám o sobě.
Gimnasťorka po upravení světel a stínů.
Světla byla zvýrazněna glazingem směsí barev Vallejo 70.988 Khaki + 315 Light mud z řady Panzer Aces. Podíl světlejšího odstínu jsem stále zvyšoval a na nejvyšší světla jej použil samotný.
V další fázi došlo na prohloubení stínů naprosto stejným způsobem, pouze s tím rozdílem že do základu byla přidána černá Vallejo 70.950. I tentokrát se podíl černé zvyšoval, nicméně čistou černou jsem nepoužil.
Nyní již je odstín blůzy finální. Povšimněte si, že se skutečně podařilo vystihnout značně vybledlou khaki. V porovnání s figurkou staršího seržanta Kirjanové je rozdíl krásně patrný.
Analogicky s malbou kalhot nyní přijde kouzelný krok s mocnou silou vše změnit...
... jímž je vytažení veškerých švů tmavě šedou barvou smíchanou ze stejných odstínů jako při stínování. Povšimněte si kontrastů, jež jsou zde o něco silnější než u Kirjanové. Figurka je tak výraznější a kontury vystoupí zřetelněji i na delší vzdálenost, naproti tomu stále nepůsobí nijak zvlášť přehnaným dojmem.
Opasek a další kožené součásti výstroje jsem vymaloval černou, čímž vzniknul sjednocený podklad pro pozdější malbu hnědé kůže.
Započal jsem malbou maskovacích výložek zavedených v srpnu 1941, sukno je vymalováno odstínem Vallejo 70.924 Russian uniform WWII, švy a okolí hodnostních trojúhelníčků je vystínováno základním odstínem s přídavkem černé. Zmíněné hodnostní odznáčky rozjasnila barva Vallejo 70.879 Green brown.
Bílý podlímeček našitý v límci blůzy je vymalován čistou bílou Vallejo 70.951 s přídavkem matovací složky Tamiya X-21.
Vaskov byl vyznamenám medailí Za bojové zásluhy a Za odvahu. Jelikož se nacházíme v roce 1942 a staršina obě medaile získal ještě o něco dříve, je nutné znázornit starší obdélníkové stužky v červeném provedení. Pětiúhelníkové "kolodky" se začaly objevovat až v roce 1943. I tento aspekt sada figurek firmy ICM reprodukuje naprosto věrně a historicky správně. K vymalování stužek posloužil odstín Vallejo 70.817 Scarlet s nepatrným množstvím černé, lehké zesvětlení bylo provedeno v horní části stužky čistou šarlatovou. Medaile jsou vybarveny směsí černé s bílou, šarlatovou byly naznačeny nápisy "За отвагу" a "За боевые заслуги", tmavší šedou pak i zkřížená šavle s puškou a tank a letadla na druhé medaili. Vše nakonec sjednotil filtr z tmavší šedé směsi.
Viditelné knoflíky náprsních kapes a manžet jsou v souladu s originální předlohou namalovány černou Vallejo 70.950 .
Blůza je nyní definitivně dokončena.
Černý podklad řemení, revolverového pouzdra a brašny sice značně pomůže při jejich malbě, ovšem nyní působí v kontrastu s hotovou blůzou a kalhotami dosti rušivě a neprofesionálně. Proto je nutné tento aspekt změnit a kůži vymalovat.
Na takto připravený podklad opasku jsem vrstvil světla namíchaná ze základního odstínu s přídavkem odstínu 311 New wood z řady Panzer Aces. Ještě výše položená světla vznikla přídavkem odstínu 70.843 Cork brown a světla na nejvíce exponovaných partiích pak tvoří Umbra pálená ve směsi se Snad yellow 70.916.
Zatímco zbraňové pouzdro nese stejný základ jako kůže opasku, na malbu světel jsem použil odstíny jiné, abych obě výstrojní součástky malinko odlišil. Na řadu tentokrát přišel opět odstín 70.843 Cork brown, ovšem nejvyšší světla tvoří samotná Light brown 70.929 nanášená velmi zředěná vodou jako filtr. Vytěrák upevněný na pouzdře je ponechán černý a vyleštěný grafitovou tužkou č.1.
Brašna i její řemen jsou vymalovány obdobně, jako základní odstín byla tentokrát použita Flat brown 70.984, zesvětlení zase tvoří New wood, Cork crown a Light brown postupně přidávané do základu. Nezbytné stíny okolo švů a zapínání brašny jsou vymalovány základem s přídavkem černé.
Veškeré kování je vybarveno a vystínováno barvou 70.989 Sky grey s větším či menším přídavkem černé 70.950. Záměrně se vyhýbám metalickým stříbrným, neboť tento postup malby lépe vystihuje matné a šedavé pozinkované povrchy.
Pohled na vymalovaný opasek, pouzdro pro revolver a brašnu zezadu.
Kožená strůj je úspěšně hotova, pomalu se blížíme k cíli. Tedy co se těla staršiny Vaskova týká. O hlavě a čepici zatím ani nemůže být řeč. Ale to až později. Nyní je čas se zaměřit na ruce...
V první fázi jsem si ruce podmaloval matnou černou, abych tak sjednotil jejich povrch. Ač jsem to zkoušel u Kirjanové, vím že u pleťových odstínů mi použití stříkaného předstínování zcela nevyhovuje a tak zde stíny maluji jako dříve.
Na černý podklad nejprve nanesu pleťovou 70.955 v několika tenkých vrstvách tak, aby perfektně kryla, ale zároveň aby pod ní nezmizely všechny detaily. Mezi rukávem a rukou si nechávám tenkou černou linku jako u opasku, čímž imituji nejhlubší stín. Byl jsem již jedním kolegou upozorněn, že nedotahuji barvu až těsně k rukávu, tohle je ale z mé strany záměr. Stín je možná při použití černé příliš výrazný, nicméně já jsem s tímto vzhledem spokojen. Jakmile je základní pleťový odstín suchý, začnu klást stíny.
První stíny tvoří základní pleťová 70.955 se zvyšujícím se podílem 70.843 Cork brown. Této směsi nanáším tři až čtyři vrstvy pokaždé pokrývající menší plochu. Čím více Cork brown, tím menší plocha je barvou pokryta. Hlubší stíny tvoří nejtmavší získaná směs pleťové s Cork brown a navíc s přídavkem odstínu 311 New wood z řady Panzer Aces. Opět stejný princip. Čím více New wood, tím menší pokrytá plocha. Nakonec jsem směsí 70.955 a 70.984 Flat brown vytáhnul nejhlubší stíny mezi prsty. Vnitřní plochu dlaně levé ruky přiložené k brašně jsem ponechal v černém základu a pouze na ni nanesl několik filtrů z matné hnědé 70.984, což skvěle napodobilo hluboký stín.
Ruce jsou takto vystínovány, chybí ale krok opačným směrem, tedy světla. Zde přišel ke slovu základní pleťový odstín Vallejo 70.955 ve směsi s Light flesh 70.928. Doladěním ostrých přechodů lokálním glazingem a vymalovaním nehtů jsou ruce dokončeny.
Vymalovaná levá ruka. Povšimněte si i odvedené práce na kalhotách, rukávu a kožené brašně.
Pravá, ukazující ruka byla z hlediska malby o něco náročnější a komplikovanější. Myslím, že i tak se ale podařila. Hezky patrné jsou jemné stíny zdůrazňující články nataženého ukazováčku.
Pohled zezadu především na dokončenou ukazující ruku. Zde je patrný nehet ukazováčku, hluboké stíny mezi prsty i světla na hřbetu ruky. Někteří kolegové dokonce malbou naznačují na hřbetu ruky viditelné žíly. Možná bych to někdy také rád zkusil, ovšem tady mi to přišlo celkem nepatřičné.
Patina bot je u této figurky první moment, kde jsem něco udělal, udělal to naprosto stejně jako u předchozí figurky, ale oproti té první byl výsledek katastrofální. Proč? To bych rád věděl...
Namalované, vystínované boty s namalovanými škrábanci dostaly lehký nástřik zředěným přípravkem AK interactive 017 Earth effects a po jeho zaschnutí byl z exponovaných ploch setřen štětcem lehce zvlhčeným ve White Spiritu. Ehm... Měl být setřen. Oproti perfektně zvládnutému efektu u Kirjanové jsem v tomto případě skončil u něčeho zcela nepopsatelného. Nemnohá rezidua prachu jímž se v prohlubních podařilo udržet ještě ke všemu byla lesklá. A to naprosto popřelo pointu celého efektu. Matný prach na pololesklé holince vypadá jinak. Boty jsem tedy kompletně umyl White Spiritem a rozhodnul se pro další, zcela jiný pokus.
Místo přípravku AK interactive jsem sáhnul po akrylové barvě Tamiya XF-52. Na jednu stranu jsem měl obavy, protože ač je blízko, úplně stejný odstín jako Earth effects u Kirjanové to není. Na stranu druhou, tento odstín byl použit při barvení podložky, takže by to fungovat mohlo. Konec konců barva je v obou případech velmi naředěná a když to klapne, zůstává na obuvi jen ve velmi omezeném množství.
Zemitou Tamiyu jsem tedy značně naředil originálním ředidlem X-20A a v několika slabých vrstvách ji nastříkal na boty. Především na jejich nižší partie. Po vyčištění pistole přišla ke slovu černá Vallejo 70.950 spolu s plochým štětcem. Tentokráte žádné stírání! Jelikož podklad i prach jsou akrylové, stírání by byla de facto sebevražda. Dostal bych se nejspíš až na Surfacer. Stará známá technika suchého štětce čistou černou vše naštěstí zachránila.
Rozdíl v odstínech prachu u obou figurek je prakticky neznatelný, Vaskov má boty více špinavé, nicméně to vychází ze situace již viněta zachycuje. Zatímco Vaskov už nějakou dobu obchází prašným terénem, Kirjanová teprve vyběhla ze stavení. Sice nejspíše ne poprvé během dne, ale opravdu pozorný pozorovatel si dle jejích bot všimne, že toho ještě tolik nenachodila...
Brigadýrka ušitá z bavlněného kepru, tedy stejného materiálu jako blůza i kalhoty pro mě byla velmi dlouho nezodpovězenou otázkou. Především její odstín. I v černobílém filmu z roku 1972 je jasně patrné že čepice staršiny Vaskova je podstatně tmavší než zbytek jeho uniformy. Novější adaptace natočená v roce 2015 pak na této pokrývce hlavy ukazuje četné opotřebení, ovšem její odstín je také poměrně tmavý, vlastně stejný jako zbytek uniformy Fedota Jevgrafyče. Abych pravdu řekl, ani jedna z těchto "tmavých" možností mé vizi příliš nevyhovovala. I když moje představy nebyly dlouho zcela jasné. Pokusím se tedy nastínit mé myšlenkové pochody.
Dlouhou dobu byla tmavší varianta čepice skutečně ve hře, chtěl jsem použít odstín Khaki grey, ale odrazovala mě skutečnost použití identické barvy jako na podstatně novější lodičce staršího seržanta Kirjanové. Podobně jsem zavrhnul i odstín Middlestone, neboť i ten pro mě v rámci této viněty představoval odstín novějšího stejnokroje než toho Vaskovova. Jakmile jsem byl pevně přesvědčen že v úvahu padá pouze odstín dostatečně vybledlé Khaki, bylo rozhodnuto i přes fakt že uniforma Fedota Jevgrafyče nebude tak barevně rozmanitá jako u jeho podřízené. Rozhodujícím pro mě byl fakt, že čepice je slunečnímu záření vystavena z celé uniformy nejvíce a tudíž by dle mého názoru měla být značně vybledlá.
Jako základ byl tedy použit odstín Vallejo model color 70.988 Khaki nanesený zcela shodně jako na Gimnasťorce, tedy v mnoha vrstvách silně zředěné barvy na nástřikem předstínovaný povrch. Následovalo vytažení světel glazingem základní barvou s přídavkem Light mud z řady Panzer Aces. Nejvýše položená světla jsou zvýrazněna čistou Light mud.
Stíny jsou prohloubeny stejným způsobem, do základní khaki ale byla přidána černá 70.950. Touto směsí, ovšem nikoli zředěnou a s přídavkem zpomalovače jsem obtáhnul i veškeré švy, prohlubně a podobně.
Knoflíky byly vymalovány čistou černou Vallejo 70.950, maskovací odznak pak stejně jako hodnostní odznáčky na vyložkách, tedy barvou Vallejo Model color 70.879 Green brown. Není to stoprocentně realistické, nicméně tmavší zelený odstín by byl příliš nevýrazný. Proto ten drobný ústupek.
Jiný pohled hezky zachycující zvýraznění švů na dýnku a štítku čepice.
Nejen na čepici, ale vlastně na celé figurce je dobře patrné jak se snažím zesilovat kontrasty. Veškeré švy a kontury tak lépe vyniknou, ale přesto nepůsobí rušivě či nerealisticky.
Velice realisticky vymodelované dýnko čepice bylo radost stínovat. Jsou zde naznačeny i dvě dírky, ty byly zvýrazněny odstínem pro stínování.
To, co jsem zakusil při malbě hlavy, bych s klidem označil absolutním peklem. Naprosto stejná situace, jako s patinou bot. Vlastně horší. Začal jsem totiž opět stejnou technikou, jako u Kirjanové. Tento pokus mi zabral "jen" půl dne než bylo dosaženo bodu odkud není návratu. Získal jsem tak nakonec umytou hlavu opět v bílém základu připravenou na malbu a jako bonus zkažený den. Ano, vím, všechno se nemusí povést napoprvé, v případě druhé figurky do této viněty se to povedlo až na pokus několikátý. Vadilo mi to z toho důvodu, že jsem měl zrovna dovolenou a každý promarněný den prostě přišel vniveč. Jako ten první nezdařený pokus malby hlavy.
Druhý den štětcového pekla začal jinak, s využitím zcela odlišné techniky. Návrat k mým začátkům s akryly. Tedy žádný glazing, alespoň zatím.
Po nanesení základního pleťového odstínu 70.955 byla vymalována světla směsí základu se světlou pletí 70.928 a to tak, že čím menší plochu vrstva barvy pokrývala, tím větší byl podíl světlé pleti. Na nejvystouplejších místech (špička nosu a uší) byla využita čistá světlá pleť.
Stíny jsou vytvořeny stejným principem, ovšem s plynulým využitím více odstínů nežli pouze dvou. První vrstvy do výše položených zastíněných partií jsem míchal ze základní pleťové spolu se 70.843 Cork brown, čím níže (nebo hlouběji) jsem se dostával, tím více Cork brown bylo přidáno do směsi. Ještě hlubší stíny pak zvýraznila nejtmavší dosažená směs pleťové s Cork brown navíc ještě se zvyšujícím se podílem 70.941 Burnt umber. Jenže i když šlo o mně velmi dobře známý a roky používaný postup, něco se zase pokazilo. Přechody mezi vrstvami nebyly dost jemné a byly vidět. Byly hodně vidět. Ještě s relativně chladnou hlavou jsem do boje nasadil glazing a stejně jako u malby uniforem, nebo spíše spodního prádla na šňůře se snažil přechody zjemnit. Zprvu to vůbec nešlo a měl jsem chuť hlavu zase umýt v Levelingu a začít následující den znova. Vidina dalšího zahozeného pokusu mě ale donutila jednat jinak. Glaze, glaze, glaze... A zase glaze! Sem tam znovu zvýraznit nebo naopak něco zjemnit a po mnoha hodinách utrpení jsem v ruce držel něco, na co bych i namaloval oči. Ještě před tím ale pár slov ke stínu vrženému štítkem čepice.
Upřímně řečeno to, čeho jsem se bál z malby celé hlavy nejvíce, nakonec nebylo ani zdaleka tak náročné. Vřele doporučuji pro tento účel nastudovat figurky malované opravdovými mistry oboru a stejně tak fotografie skutečných vojáků pořízené během války. Sovětská furážka totiž svým štítkem vrhá úplně jiný stín než například německá Schirmmütze mající štítek přišitý pod zcela jiným úhlem. Z těchto fotek jsem vypozoroval, jak se stín chová pod očima, ale především jak přechází na spánky, což jsem se snažil reprodukovat.
Pak už byly na řadě oči, ty byly namalovány bílou a černou, aby však ve stínu čepice tolik nazářily, byly utlumeny několika filtry z černé Vallejo 70.950.
Po očích byl vymalován knír barvou Vallejo Model color 70.941 Burnt umber stejně jako základ vlasů, na rty a tváře nanesen filtr ze šarlatové 70.817 a hlava mohla dostat vrstvu matného laku od VMS. Teprve po něm začala vypadat, na moje poměry, opravdu dobře.
Druhý den, po řádném odpočinku, byly na řadě poslední detaily, úprava světel i stínů, vymalování jednotlivých vlasů a vousů v kníru směsmi odstínů Vallejo Model color 70.941, 70.916 a Panzer Aces 310. Poslední krok znamenal dodání jiskry do očí přípravkem Wet effects and damp earth P409 od MIG productions.
Ano, uznávám že by to všechno šlo asi i lépe, zlost a vztek jsou naštěstí i tak z hotového obličeje jasně patrné.
Ostatně po tom, čím jsem si prošel už to opakovat nechci, proto hlava zůstane tak, jak je. Vlastně jsem se dostal až k myšlenkám že tohle už nechci nikdy dělat a ptal se sám sebe, co mě na tomto koníčku vlastně baví. Odpověď naštěstí přišla za pár dnů.
Aspoň k něčemu to všechno bylo.
Tělo, čepice i hlava jsou hotové, nadešel čas vše slepit dohromady. Naštěstí vše sedlo jak mělo, lepidlo nikde moc nevyhřezlo (a kde ano, tam to zachránil matný lak od VMS) a jedinou drobnou spáru mezi krkem a límcem jsem vytmelil a přemaloval bílou olejovou barvou 502 Abteilung s přídavkem matovacího ředidla ABT112 téhož výrobce.
Prakticky stejné efekty pozorovatelné i na opačné straně hlavy.
Je sice škoda, že postup malby hlavy není nafocen krok za krokem, jako při malbě uniformy, ale opravdu to nešlo. Nebyla to totiž malba, nýbrž zcela nekoordinované plácání barev na sebe. Hlavně pak od jistého bodu.
Na figurky jsem (krom bot) záměrně nechtěl aplikovat žádné bláto, prach či jiné podobné nečistoty a omezit se pouze na opotřebení v podobě vyblednutí uniformy staršiny Vaskova a několik dírek v látce. Důvod tohoto rozhodnutí byl jasný. Figurky znázorňují jednotku daleko za frontou, vojáci zde mají spoustu času a prostoru na to aby se o své uniformy řádně starali a udržovali je v čistotě a pořádku. Ostatně Vaskov se svou posedlostí vojenskými řady a předpisy by svou jednotku ani nenechal chodit jako bandu špinavých trhanů. Navíc je třeba připomenout fakt, že jeho dvě družstva jsou nyní ryze ženská a to je další důvod jejich čistoty. Konec konců hned vedle obou vojáků bude šňůra s čerstvě vypraným prádlem.
Jak jsem již dříve zmínil, během doby uplynulé od vydání prvního článku o tvorbě podložky pro tuto vinětu se mi podařilo knižní verzi tohoto díla sehnat, proto z ní nyní mohu citovat:
Noc co noc dělostřelkyně sveřepě pálily ze všech osmi hlavní po přelétávajících německých letadlech a ve dne pak donekonečna přepíraly. Kolem požární zbrojnice se věčně sušily nějaké hadříky. Staršina pokládal tuto výzdobu za nemístnou a lakonicky to dal na vědomí četařce Kirjanové.
"Demaskujete!"
Na to existuje rozkaz! Odsekla bez váhání.
"Jaký rozkaz?"
"Příslušný. A v něm se praví, že vojenským osobám ženského pohlaví je dovoleno sušit prádlo na všech frontách!"
Jak jsem tak ale obě hotové figurky prohlížel, musel jsem uznat se se mi u Vaskova něco nezdá. Byl skutečně až moc čistý. Tento problém nakonec vyřešilo nacákání několika skvrn zředěným přípravkem Dark wash P220 od MIG productions. Efekt není na první pohled úplně viditelný, nicméně je tam a déle používané uniformě dodá další texturu.
Tímto je figurka konečně hotová. A nevypadá vůbec špatně! Konečně, po tom utrpení s malbou hlavy, je tu radost z výsledku.
Nyní se můžete pokochat fotografiemi hotové figurky dělostřeleckého staršiny Fedota Jevgrafyče Vaskova.
Kontrast mezi tvrdě matnou bavlněnou látkou uniformy a o něco lesklejší kůží opasku, pouzdra na revolver, brašny a bot je i na fotkách lehce patrný.
A nyní již několik společných fotek staršiny Vaskova a staršího seržanta Kirjanové.
Porovnání se sirkou. Já bych řekl, že figurky zase tak malé nejsou. Naproti tomu nic velkého to taky není... Pro nás modeláře prostě "pětatřicetina".
Zezadu...
A nakonec ještě fotografie s celou krabičkou sirek (reprodukce vlastní výroby).
Na společných fotografiích dokončených figurek je možné pozorovat mnoho zajímavých skutečností.
Jako první bych rád opětovně poukázal na skvělou práci lidí z ukrajinské firmy ICM. Ať už jde o dokonale reprodukované stejnokroje, vyznamenání, hodnosti i výstroj nebo celkové proporce figurek, kde je ženské tělo znatelně menší a drobnější než to mužské. Ruce i hlavy jsou dokonalé přímo z krabičky, a i když se Vaskov maloval o něco hůře a zdalo se mi že některé proporce jeho hlavy nejsou zcela správné, ve výsledku vše vypadá velmi dobře. Celková kvalita figurek mě opravdu velice, velice pozitivně překvapila.
Když už je řeč o proporcích obou figurek, všimněte si jak jsem je ještě zdůraznil při malbě. Zatímco jemnější, mladší a kulatější rysy Kirjanové jsou stínovány jen lehce, u Vaskova jsem přistoupil k daleko kontrastnějšímu stínování tmavšími odstíny, abych zdůraznil jeho naprosto odlišné mužské, ostřejší a o něco starší rysy. Řekl bych, že jeho obličej je vymodelován pro staršího člověka než Vaskov doopravdy byl. Zdůrazňuje to i Boris Vasiljev ve své knižní předloze. Píše, že Vaskov se cítil starší než doopravdy byl. Život s ním takovým způsobem naložil a konec konců... Byl přeci staršina. Přes to všechno je mu pouhých dvaatřicet let!
Pravdou zůstává, že někteří lidé, kteří prošli válkou či jinými strašnými událostmi i na fotografiích pořízených například s ročním odstupem vypadali starší o let deset.
Krásně je patrné i to, o což jsem se snažil nejvíce, tedy zdůraznění barevné nejednotnosti uniforem RKKA a také bledší barvy na starší uniformě staršiny Vaskova.
I přes veškeré stále přítomné nedokonalosti a chvíle kdy to nešlo dle plánu nebo dokonce nešlo vůbec jsem s malbou obou figurek nadmíru spokojen.
Již při zběžném pohledu je patrné, že ke světovým malířským špičkám jakými jsou kupříkladu Calvin Tan nebo Jaume Ortiz má toto moje snažení opravdu daleko, ovšem i tak mám ze svého díla a práce již jsem odvedl na těchto dvou figurkách radost. Zvláště pak když sám prohlašuji "Nejsem figurkář!" Oproti mým předchozím figurkám je to vskutku značný pokrok, největší zásluhu ale přikládám jiné technice malby využívající stříkaného předstínovaní. I tak ale malba figurek stále vyžaduje pevnou ruku a nervy, smysl a cit pro detail, dobrý zrak, kvalitní štětce, barvy a znalost předlohy.
I když jsem tyto dvě figurky maloval několik měsíců, protože prostě nebyl díky práci a jiným mým zájmům dostatek času, řekl bych, že se mi podařilo udržet jistou úroveň kvality zpracování a výsledek vůbec nevypadá špatně. Přišel jsem na to, jak malbu rozfázovat, rozdělit do jednotlivých segmentů a ve výsledku... Ano, jsem spokojen!
Všechny nezbytné součástí viněty jsou tedy po pěti letech konečně připraveny k finální kompletaci, a i když se vše jeví jako praktický hotové, nechci se radovat dokud vše nebude prohlášeno za úspěšně dokončené. Stále je nutné usadit figurky na svá místa tak, aby došlo ke vzájemné interakci, natřít a nalakovat podložku, vytvořit a umístit popisku... Ještě je toho dosti a času bude zase o něco méně.
Spěchat však není kam...
Tím spíše, když se mi při barvení dřevěného podstavce "podařilo" obě figurky, prádlo na šňůře a prakticky úplně celou a takřka dokončenou vinětu zacákat černou barvou. To znamená spoustu zdlouhavých oprav a skutečnost, že i když se mi to nějak podaří opravit, tak to bude stále patrné.
Kdy se tu opět shledáme u dalšího článku, tedy nemohu říct, držte mi ale palce ať se mi to nějak podaří zachránit.
Zatím se mějte co možná nejlépe, užívejte si letních radovánek a dávejte na sebe pozor!
S pozdravem
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat