Plastic People of Tovačov (XII. ročník)

V sobotu 4. 6. 2022 proběhnul ve velmi příjemných prostorách tovačovské sportovní haly již XII. ročník modelářské výstavy Plastic People of Tovačov. Myslím že články o ní začínám vždy téměř podobně, pozastavením se nad všemi těmi roky a údivem co vše se na tomto místě událo, co se změnilo a jaké krásné chvilky a momenty jsme tu zažili ať už v životech modelářských nebo těch soukromých. Od roku 2017 se tu na každém ročníku odehrává i důležitá kapitola našich životů vojenskohistorických, neboť od zmíněného letopočtu zde s nadšeným souhlasem pořadatelů připravujeme tematickou výstavku zaměřenou především na období kolem roku 1938. Ani letos tomu nebylo jinak, i když zcela samozřejmě se každoročně snažíme přijít s jistou obměnou, abychom pro návštěvníky zůstali stále atraktivní.

Na letošním XII. ročníku Plastic People of Tovačov se naše vojenskohistorické družstvo zmenšilo v podstatě na jednu četnickou hlídku a jednu dobovou civilistku. Abychom ale alespoň částečně ukázali různé ústroje četnických strážmistrů a zároveň předvedli něco zatím zde neviděného, ustrojili jsme se takto. Zleva: Strážmistr Dalibor Snopek v ústrojí pro Stráž obrany státu, slečna Petra Procházková - dobová civilistka a Strážmistr Michal Trlica ve vycházkovém stejnokroji.

Otázka atraktivnosti naší expozice pro diváky mi ležela v hlavě prakticky celou dobu od posledního Tovačova. Ten byl z hlediska počtu modelů i přítomných modelářů a návštěvníků, kteří zavítali do sportovní haly veliký. Řekl bych až obrovský. Žádný z předchozích ročníků tovačovské výstavy tak gigantický nebyl. I přes to všechno zůstávala těmito návštěvníky naše expozice v rohu malinko opomíjená. Sice to s kluky bereme především jako společné setkání a příležitost probrat co jsme za dobu odloučení prožili, ale jako veliteli družstva mi snížený zájem samozřejmě vrtal hlavou. Manévrovacího prostoru mnoho nemáme, jelikož PPofTovačov je výstava zaměřená především na naši zemi a její historii, připomínat Rudou armádu zde není zcela vyhovující. Pokusil jsem se na to jít trošku jinak. 

Nebylo to primárně kvůli Tovačovu a od začátku letošního roku mě to stálo zhruba dvě a půl výplaty, ovšem rozšířil jsem svou sbírku o několik originálních kousků z četnické historie - ty jsem také považoval za největší lákadlo naší letošní výstavky.

Investice byly vloženy i do výstroje sudetoněmeckého Freikorpsu a to s úmyslem vyšperkovat našeho Henleinovce tak, aby byl naprosto realistický, správně vyzbrojený, vystrojený a oblečený. Na této frontě se relativně dařilo. Nicméně i zde se naskytly komplikace a to ze strany výrobců replik. 

Koncem března, když se mi podařilo získat četnictvem přejatý bodák pro Mannlicher M95, vznesl jsem na internetu dotaz zda by byl někdo ochoten poradit kde je možné pořídit repliku sdruženého četnického závěsníku pro šavli a bodák staršího typu, ovšem nikoli rakouského vzoru, nýbrž našeho československého. Pátrání a několik náhod mě přivedlo až k Miloši Bernartovi z četnické stanice Chlumec nad Cidlinou. Napsal mi že závěsníky šije podle originálu a že se pokusí o víkendu na to mrknout. Když se asi měsíc nic nedělo, připomněl jsem se, nicméně odpověď žádná. A závěs dosud nemám. Dobře, tady jsem to dokázal, alespoň provizorně, vyřešit závěsníkem rakouským od pana Podzimka. Větší problém totiž znamenalo zhotovení opasníku a třapce k četnické vycházkové šavli. Objednávku jsem zadal firmě J. Unger & Sohn už v dubnu s tím, že do 4. června je času dost a i kdyby měli více zakázek, bude se to dát stihnout. Moje vize byla jednoduchá a prozradila ji už pozvánka k naší výstavce. Chtěli jsme předvést co nejvíce možných variant ústrojí výkonných četníků a vzhledem k možnostem a vybavenosti členů našeho družstva jsem sám sobě předepsal vycházkový stejnokroj k němuž mi scházely právě poslední dvě věci objednané u Ungera. Ačkoli nerad někoho do něčeho tlačím, tady to jinak nešlo a série mailů, telefonátů a SMS nakonec skutečně napomohla ke včasnému vyrobení a dodání dvou zmíněných propriet. Malinko mě zarazila lehce nižší kvalita výroby Portepeé, kde jsou na první pohled viditelné stehy a navinutí horní části žaludu také není zcela čisté, ale alespoň vše přišlo přesně v poslední den před odjezdem do Tovačova. 

Problém s vycházkovou uniformou byl tedy úspěšně vyřešen, nicméné ve čtvrtek jsem obdržel zprávu od Dana, že s Martinem nebudou moci přijet. Důvody jsou zcela pochopitelné, nicméně jejich pracovní vytížení je tak značné, že se nebudeme schopni sejít ani v říjnu v Šumperku. Naše setkání v Tovačově tak z personálního hlediska citelně utrpělo. 

Ve hře byla sestava čtyř četníků (obchůzka, pátrací služba, SOS, vycházkový stejnokroj), jednoho Henleinovce a jedné dobové slečny. Celkově šest lidí. Bez Dana s Martinem už to vypadalo hůře, přijet nakonec nemohl ani třetí četník, strážmistr Vlček, jehož zanedlouho čeká veselka a tak má spoustu jiných starostí. Přestože nemohl sám přijet, podpořil nás Vlk podstatnou částí své četnické výstroje a výzbroje, takže expozice nakonec byla vskutku bohatá. Mohla být bohatší ještě o dva exponáty. Prvním je Repetier Stutzen Karabiner M95 ve správné konfiguraci tak, jak jej používalo naše četnictvo. Dle informací na jeho stránce měla být maketa Mannlicheru z dílny Martina Tichého připravena k prodeji již v lednu letošního roku. Ze zcela pochopotelných důvodu se výroba a kompletace protáhla. Ale snad prý budou v červenci. Druhým pokladem, a to opravdu pokladem pak byla krátká puška vz. 33, kterou se mi nedávno nepodařilo vyhrát na Aukru. Asi žádná nevyhraná aukce mě ještě tolik nemrzela, ale musel bych za ni dát prakticky celé své úspory. A ani tak by to nemuselo stačit, kde měl výherce strop nejspíš nezjistím.

Se střídavými úspěchy a neúspěchy se mi příliš dopředu do Tovačova nechtělo, balení mě střídavě velmi bavilo a nebo mi vůbec nešlo a vše bylo třeba vybalit a opětovně uložit do beden. Nevypadalo to úplně dobře. Sestava pouhých tří lidí, ale aspoň s novými exponáty. Zdálo se, že dosavadní příprava nebyla zcela úspěšná a ani tak plná nadšení jako jindy. Vše se naštěstí začalo měnit zhruba dva dny před vypuknutím akce, když byl definitivně potvrzen Dalibor (který k mé veliké radosti navíc shodil vous) a tím počet tří účastníků. 

Tolik tedy k přípravám končícím až během pozdních večerních hodin pátku 3. 6. 2022, kdy jsem ještě narychlo balil modely do výstavy a svatební dar pro strážmistra Vlčka.

V noci z pátku na sobotu jsem nespal příliš klidně, ráno jsem se vzbudil o něco dříve než bylo nezbytně nutné a tak jsem vstal a nachystal se. Byl jsem rád že konečně nemusím být v sobotu v práci a že konečně zase budu celý den v uniformě. Těšil jsem se. Teď už ano. Ke sportovní hale jsme s tatou dorazili v 7:06. Bylo tam tak mrtvo, až jsem myslel že jsme tu o týden dříve. Nebo později. Kdybych si den předem nepsal s pořadateli o posledních detailech, byl bych tomu klamu podlehnul. Nakonec se objevil pan Macháček, zajeli jsme k hale, vyložili náklad a já vstoupil do zatím celkem prázdného prostoru. Hned jsem začal připravovat expozici, jenže do příjezdu Dalibora jsem pak musel počkat na jeho věci bez kterých nebylo možné pokračovat. Před zahájením ale bylo vše připraveno včetně mých modelů na výstavních stolech.  Tedy téměř vše. Zbývalo už jen počkat na slečnu Procházkovou. Před jejím příjezdem proběhlo zahájení výstavy panem Macháčkem i letos z našeho rohu. A i letos jsem na chvilku dostal slovo. 

Netrvalo to dlouho a začali se u nás zastavovat první zájemci. Ti se vlastně začali zastavovat již ve fázi našich příprav, ale teď jsme se jim mohli plně věnovat.

Modelů i modelářů zde bylo oproti předchozímu ročníku podstatně méně, zpětně si říkám že ještě méně než na co jsme byli zvyklí během prvních ročníků. Myslím že to ale rozhodně ničemu nevadilo, v mých očích byl Tovačov vždy menší, komorní a pohodová akce, což se letos beze zbytku naplnilo. 

Nejsem si zcela jist co nám a naší expozici pomohlo, zda to byla ta investice do nových exponátů, plné využití žebřin, naše jiné ústroje nebo nedostižná slečna Procházková v dobových šatech, nicméně zájemců o naší výstavku bylo podstatně více než vloni, jejich dotazy byly daleko fundovanější a dokonce jsme se setkali i s několika kolegy zaměřujícími se na jiná období vojenství. Taková setkání jsou vždy velmi příjemná, někdy zjistíme že se vlastně na akcích potkáváme, jen v jiných uniformách. Velmi hezké je i to, když za námi někdo přijde a řekne že si někoho z nás pamatuje z jiné akce.

Před chvilkou jsem uvedl, že slečna Procházková byla naprosto nedostižná a letos tomu tak skutečně bylo! Nepíšu to jen proto že mám oči jen a jen pro ni, tohle je zcela objektivní hodnocení. Sem tam si někdo v naší výstavce zavzpomínal jak někdy v životě přišel do styku s tou či onou věcí, mnoho poklon a pochval ale bylo adresováno právě slečně Procházkové a jejímu dokonale dobovému vzhledu. Někdy jsem se o ni až trošku bál, jak ji muži opěvovali a byl jí tak po většinu času na blízku. Jak sama správně poznamenala při naší společné cestě z oběda "Jak na nás všichni nějak reagují!" Skutečně to tak bylo. Někteří jen hleděli jako kdybychom skutečně přišli z nějaké jiné doby. Jiní nás uctivě zdravili, další pak měli vtipné, jiní nemístné poznámky. Ale prakticky všichni skutečně nějak reagovali. A my? My jsme se cítili naprosto přirozeně.

Oběd, jenž jsem již také okrajově zmínil, bylo nutné pečlivě naplánovat. Zkušenost z minulého ročníku praví, že je lepší vyrazit raději dříve, abychom se stihli vystřídat a výstavka nezůstala bez stráže. Jako první jsem šel já se slečnou Procházkovou. Restauraci U tří králů jsme již našli zcela bez obtíží, náročnější bylo si objednat, neboť obsluha i kuchyně ani letos nezvládala. Čekací doba na jídlo činila hodinu a půl. Zachránila nás jen šťastná náhoda. Hosté co si objednali dvě porce smažených tvarůžků nevydrželi čekat a tak jsme si je bez čekání dali my. Pro nás oba to byla premiéra a oběma nám velmi chutnalo. Zároveň jsme objednali i Daliborovi a rezervovali mu stůl, díky čemuž přišel prakticky přímo k připravenému jídlu. Skvělá spolupráce a geniální nápad mé úžasné holčičky.

Po návratu z restaurace a vystřídání strážmistra Snopka jsme pořídili ještě několik fotografií a popovídali si s dalšími zájemci. Fotilo i diskutovalo se i po opětovném shledání s Daliborem. Vše perfektně vyšlo, na jídlo nečekal nijak dlouho, paráda! Náš čas se ale pomalu krátil a se začátkem vyhlašování výsledků a předávání cen jsme pro jistotu začali sklízet vše zpátky do beden a krabic. Je neuvěřitelné jak to vždycky utíká. Ale i to balení a ukládání všech věcí zpět šlo poměrně dobře a rychle. Bedny a krabice jsme odnesli do auta a ještě pořídili pár fotek. Teď už byl konec toho nádherného dne skutečně blízko. Malinko jsme si jej ještě protáhli konverzací s Daliborem, probrali jsme otázky a témata k nimž jsme se během dne nedostali a pak i on odjel k domovu. Pokud vše dobře dopadne, uvidíme se v četnických uniformách opět brzy. 25. 6. na Panzershow v Návsí.

Tolik tedy shrnutí dalšího krásného dne v tovačovské sportovní hale.

A teď, teď se podíváme na fotografie: 

Celkový pohled na naši expozici. Jsem velmi rád že nám i letos bylo vyhrazeno místo v rohu haly disponující žebřinami. Vzhledem k poměrně velkému množství výstroje a nepřítomnosti dvou členů naší obvyklé skupiny byly žebřiny plně využity k vystavení velkých polních, malých polních a brašen spolu se saky a dalším materiálem.

Zajímavý fakt: Vzhledem k uspořádání výstavky je patrné, že šipka označující únikový východ vede ze Sudet do vnitrozemí.

Jiný pohled na naše plně obsazené stoly. A žebřiny.

I když Dan Knotek obvykle se ujímající role sudetoněmeckého teroristy nemohl letos přijet, dokázali jsme si poradit a nahradit jej sakem s rukávovou páskou pověšeným na ramínku na žebřinach. Veškerá výstroj jíž měl nést pak byla rozmístěna okolo. Takto byl Ordner podstatně méně nebezpečný, ale ani zdaleka nebyl tak vtipný jako bývá právě Dan.

Pohled na celou expozici ze strany věnované z větší části četnictvu.

A pohled od civilního sektoru.

Zleva byly vystaveny ocelová přilba vz.32, čepice strážmistra četnictva, pušky vz. 24 a M95 spolu s bodáky, sumkami a střelivem, pistolová pouzdra vz. 24 a vz. 27...

...dále pak granát vz. 34 s příslušnou dokumentací, četnická legitimace a pátrací pomůcky,...

...četnická služební brašna, polní lahve a mnoho dalšího.

Velmi povedené zátiší zdařilé makety ostrého útočného ručního granátu vz. 34 z dílny zámečnictví DB věnujícího se výrobě doplňků pro objekty lehkého i těžkého opevnění a menším maketám jako právě této zde zmíněné.

Sektor zahrnující služební brašnu, modře smaltované i armádní polní lahve s pítky, poutací řetízky, píšťalku, ale především největší poklady naší letošní expozice, originální Příručku všeobecného vzdělání pro četnictvo a hlavně pak originální služební šavli spolu s bodákem M95 z Moravských oceláren převzatý ve dvacátých letech četnictvem. Původně bylo v plánu vystavit i šavli vycházkovou, nicméně jednak příliš přečnívala přes hrany stolu a pak jsem ji také měl po většinu dne připnutou na opasníku. 

Bližší pohled na příručku a šavli s bodákem. Letos jsem si dal opravdu záležet na výrobě zbrusu nových karet s technickými parametry jednotlivých zbraní, ať už střelných, chladných či granátů. Radost mi činí že někteří návštěvníci je opravdu ocenili.

Co ale nejvíce ocenila slečna Procházková byla přítomnost mé služební šavle.

Ty dvě krásky se neviděly od ledna a bylo jasně patrné jak si chyběly a jak radostné bylo jejich setkání. Jen povězte, už jste někdy viděli slečnu v bílých rukavičkách hladit prstem šavli po záštitě? A ještě s tak veselým úsměvem?

Další povedenou momentkou slečny Procházkové se dostáváme k civilnímu sektoru naší expozice jenž byl letos o dosti skromnější a nejvíce zastoupen právě osobou slečny Procházkové v nádherných dobových šatech s originální historickou broží ve tvaru konvalinky. Celou tu nádheru podtrhoval fascinátor s kabelkou, shodou náhod z dílny partnerky předsedy KVH Břeclav, Marušky Létalové. 

I civilní oblast letos nabídla zájemcům několik novinek. Originály upoutávky na Slavínského veselohru Uličnice s Věrou Ferbasovou v hlavní roli a dvou krabiček zápalek.

Území Sudet, Sudetoněmecké strany a Ordnerů letos nabídlo něco málo z propagace a činnosti strany i výstroj a výzbroj teroristických bojůvek použitou proti československým pořádkovým složkám i civilním organizacím a osobám.

K vidění tak byla puška Kar98k, krátká puška Mannlicher M95/30, pistole Parabellum 08, pouzdro pro německou plynovou masku M17, ešus M31, ruční granát Stielhandgranate M 24, 325g váleček dynamitu a sumky i střelivo pro některé vystavené zbraně.

Bližší pohled na německé artefakty.

Jednosumka na dva rámečky s náboji pro pušku Mannlicher, reprodukce krabičky s 10ks 8mm ostrých nábojů M30 vlastní výroby a rámeček s 5 náboji téhož typu pro tutéž zbraň. Dále pak průkaz člena SdP, rukávová páska, odznak Deutsche Jungvolk a další artefakty nejen sudetoněmeckých hnutí.

Výzdobu prostřednictvím obrázků s dobovými motivy připravili již pořadatelé PPofTovačov, zvláště pak cedulka Politische Gespräche verboten. / Politické rozhovory zakázány. se vzhledem k událostem ve světě letos opravdu hodila. A řekl bych že i fungovala, neboť návštěvníků s nepřekonatelnou touhou diskutovat nebo ještě lépe vnucovat někomu svůj politický postoj letos výrazně ubylo.

Strážmistr Snopek v četnické ústroji pro nasazení v rámci Stráže obrany státu. Takto jsme jej zanechali hlídat expozici a se slečnou Procházkovou vyrazili na oběd do restaurace U tří králů kam jsme i letos obdrželi potravinové lístky na 120Kč na osobu.

Jakmile jsme se vrátili, byl již ve značně lehčí ústroji, kde výzbroj tvoří pouze pistole.

Nyní několik fotografií vystavených modelů:

Po návratu z oběda jsme si ještě zapózovali pro naši fotografku. Strážmistr Snopek je nyní v ústrojí pro Stráž obrany státu a strážmistr Trlica stále ve vycházkovém stejnokroji ČS četnictva.

Posláním letošního Tovačova pro mě se slečnou Procházkovou nebylo jen přiblížit lidem období konce 30. let na našem území a aktivně se zúčastnit modelářské výstavy se svými modely, ale také předat několik drobných pozorností. Krom svatebního daru pro našeho společného kamaráda a kolegu četnického strážmistra Vlčka jsme strážmistru Snopkovi předali i dárek k svátku a narozeninám. Tím byl nepostradatelný doplněk jeho uniformy RKKA, prvotřídní reprodukce sumky na náboje 7,62 x 54R pro pušku Mosin. "To ani nemohu příjmout!" bránil se zprvu, nakonec se mi jej ale podařilo přesvědčit. Doufejme že "Vlk" bude mít z našeho svatebního daru alespoň podobnou radost.

Když při uklízení expozice sundáváte vlajku, ale vzpomenete si že jste nedávno byli na bratislavské inscenaci muzikálu Les Misérables...

Společná fotografie našeho družstva a části pořadatelského týmu Plastic People of Tovačov pořízená nedaleko sportovní haly.

Když má četník vycházkovou šavli a úžasnou slečnu, která sdílí nadšení pro jeho koníček, už mu nic nechybí. 

Samozřejmě že jsou tu stále věci jako služební přilba, vhodnější zbraň a spousta dalších věcí které se někde objeví a stanou se nepostradatelnými, ale při tom všem je o to důležitější mít při sobě někoho, kdo to chápe, a vidí stejně nebo velmi podobně. Napadá mě toho tolik co bych k této fotografii napsal, a i když už to tu dávno není pouze modelářský blog ale spíše nahlédnutí do mého života, stejně si to nechám pro sebe nebo pro ni. Pro slečnu Procházkovou.

Jak jsem šťastný že ji mám je asi z fotografií patrné.

Ještě jedno štěstí mě letos v Tovačově potkalo, a to v podobě ceny od V. H. podložek za mou modelářskou tvorbu. Letos jsem do soutěže vzal vinětu Hoffnung am Ende der Welt a Velorex 16/350.

Část mé sbírky po vyčištění, nakonzervování a opětovném uložení do doby, kdy to vše budu zase potřebovat a moci využít. Nebo do chvíle než budu mít chuť si s něčím z toho pohrát. Což dost možná přijde dřív.

A pokud by se našel někdo, kdo okamžitě uvidí že toto uložení není ani v nejmenším v souladu s kasárním předpisem, mohu říci jen jedno. Stanici s museem zatím nemáme a nejspíš ani nebudeme. Kdyby ano, vše by vypadalo jinak. Cokoli dělám, snažím se dělat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ovšem jsou věci, které se z různých důvodů stoprocentně věrně dělat nedají.

Stejně jako den v Tovačově i tento článek pomalu nachází svůj konec. Rád bych na tomto místě poděkoval pořadatelskému týmu Plastic People of Tovačov za pozvání a skvělou spolupráci, Daliborovi a "Vlkovi" za to že dorazili nebo alespoň podpořili naší expozici svými věcmi, slečně Procházkové za to že naši partu i letos rozzářila svou něžnou přítomností, skvělým návštěvníkům projevujícím zájem o nás i naše exponáty a také mnohokrát děkuji za ocenění od V. H. podložek.

Díky všem a za rok snad opět na shledanou! Byl bych rád kdybychom se sešli opět v silnějším počtu, ale člověk nemůže mít všechno!

Těším se u dalšího článku nebo na osobní setkání v Návsí.

Michal Trlica