Při každé cestě z dovolené v Itálii se svou milovanou slečnou mám krom mnoha smutných pocitů z návratu do všedního života i velkou chuť nalít do pistole zelenou, bílou a červenou barvu. Samozřejmě ne všechny najednou. Bylo tomu tak po obou pobytech v Lignanu i letos v Jesolu a teprve teď jsem konečně posbíral dostatek inspirace a podkladů pro tvorbu své italské diorámy ze druhé poloviny 30. let minulého století.
Je sice pravda že má vize stále není zcela přesná, některé detaily tak budu muset doladit přímo při tvorbě. To ale myslím tolik nevadí, protože se mi stejně nikdy nepodaří promítnout svou přesnou představu do oné finální podoby. Krom toho mě při tomto projektu čeká spousta nových postupů a věcí, které jsem nikdy dříve nedělal, až z toho mám větší strach než obvykle. Ale ono to nějak dopadne... Co vše nové nás na stránkách blogu čeká ale nechci odhalit hned, nechme si to do následujících dílů pojednávajících o jednotlivých součástech scény.
Můj příběh diorámy s čerpací stanicí začíná už před mnoha lety, konkrétně vydáním německé benzínky firmou MiniArt v roce 2019. Hned mi bylo jasné že si ji dřív nebo později koupím a zapracuji do některého z mých modelářských nápadů. Jenže čas šel nezadržitelně dál a MiniArt přidal i další dvě verze. Italskou a francouzskou. Aniž bych dopředu hledal podklady, tak trochu dle vůle mé slečny absolutně a bezhlavě milující Itálii jsme na našem předvánočním výletu v roce 2020 do prostějovského mn-modeláře koupili právě italskou verzi benzínky od MiniArtu a také Simcu 5 od Tamiye s vizí, že z ní udělám ten nejkrásnější Fiat, tedy Topolino. Čas šel zase bezhlavě dál a já se věnoval buď jiným projektům nebo zcela odpušným činnostem. Nejvíc mě od diorámy z předválečné Itálie odrazoval nedostatek znalostí, inspirace a podobných nezbytností bez nichž se do žadného projektu nikdy nepouštím. Chuť by i byla, správné rozpoložení nikoli.
Překrásná stavebnice italských benzínových pump i s doplňky v podobě barelů a plechovek na oleje a maziva od firmy MiniArt. Ze stojanů samotných jsem nakonec pro tento projekt použil bohužel jen několik málo dílů a především obtisky.
Průběžně jsem sice stále hledal na internetu podklady k čerpacím stanicím v Mussoliniho Itálii, ovšem největší množství podkladů mi poskytla až letošní dovolená v Jesolu. Ne, nenarazil jsem tam na žádné muzeum věnované tomuto tématu, ani na prostor kde před 80 lety byla čerpací stanice, koupil jsem si tam ale pár italských vojenskohistorických časopisů a také mi má milovaná slečna laskavě přenechala jeden svůj, věnovaný bydlení, obsahující však velmi cenné fotografie. Spolu s několika tam pořízenými snímky a s vědomím že teď nemám rozpracovány projekt který by mě omezoval, jsem po návratu z Jesola ihned začal pracovat na diorámě s názvem "Tutto bene!" Tedy "Všechno v pořádku!"
Koncept scény se od prvních myšlenek o něco změnil, bylo nutné vypustit některé prvky s nimiž jsem zprvu počítal, ale věřím že i ty ještě někdy použiji v některém dalším projektu.
Začátek tvorby jakékoli větší viněty či diorámy je pro mě vždy tak trochu zmatkem, jelikož začínám doslova s prázdnou dřevěnou deskou na níž je nutné vše vybudovat. A tu přichází hned několik úkolů najednou: Terén, budovy, vozidla, figurky, doplňky... Je toho dost a právě tady někde teď právě stojím. Začal jsem tvorbou tak nějak od každého trochu, základními tvary podložky, umístěním vozidla (spíše jen jeho kastle), nasucho poskládanými figurkami a také některými doplňky. A teď bych z toho všeho, kde ale není dokončené prakticky nic měl udělat článek... Nakonec jsem k tomu přistoupil zcela nelogicky, ovšem srdcem a tak, jak jsem to cítil. Dioráma se odehrává na italské benzínce, že?
Tak tedy začneme dvěma benzinovými čerpadly.
Jak píšu výše, stavebnici italské benzínky od MiniArtu jsem koupil bez jakéhokoli předchozího studia podkladů a této skvělé ukrajinské firmě na níž nedám dopustit prostě věřil. Až s hlubším průnikem do této problematiky mi došlo, že je v kartonové krabičce něco ne zcela v pořádku. Je zde patrný zcela jasný vzorec typický pro mnohé modelářské firmy. Vytvořit jednu formu a mnoha přebaly s jinými obtisky (případně několika jinými rámečky) vydat větší množství stavebnic. Problém začal být patrný při hledání dobových fotografií. Ani jeden ze zachycených italských stojanů svými proporcemi zdaleka neodpovídal těm v krásné stavebnici od MiniArtu, která s námi dokonce letos byla v Itálii. Tyhle stojany jsou prostě německé, předloha navíc na mosazné destičce pod ciferníkem nese nenápadný nápis "Werner Handelsgesellschaft Düsseldorf". Sice mě mrzelo že jsem si stojany od MiniArtu zatím nemohl slepit, ale musel jsem se poohlédnout po jiné, tvarově přijatelnější alternativě.
Autentická fotografie z letošní cesty z dovolené v Jesolu pořízená u Autogrillu a nedaleké benzínky.
Vzpomněl jsem si, že český výrobce 3D tištěných doplňků pro diorámy a viněty, Firma 49, nedávno zařadil do svého výrobního programu novinku - benzínovou pumpu z období 30. let. Ačkoli to výrobce sám neuvádí, nepříliš složitým hledáním na internetu se mi podařilo zjistit že ve Firmě 49 se při tvorbě modelu velice blízce drželi stojanu M02 francouzské firmy SATAM. Ten byl vyráběn od roku 1932. I když ani tento 3D tištěný výrobek neodpovídá mnou nalezeným italským předlohám ze sta procent, rozhodnul jsem se využít právě této alternativy. A podrobit ji menší konverzi.
Základ stojanu od Firmy 49 je pro mou potřebu více než dobrý svými proporcemi a dvěma pětilitrovými skleněnými nádobami na benzín (německé čerpadlo od MiniArtu má tuto nádobu pouze jednu a celkově je tak užší). Mnou zamýšlená konverze by měla zahrnovat odstranění původního ciferníku a jeho nahrazení menším tak, aby samotné čerpadlo odpovídalo mnou nalezeným italským předlohám. Stojan pak ponechám v designu francouzského Satamu a budu doufat že to nebude nijak velký prohřešek.
Poslední mnou nalezenou a nejspíš nejlepší možnou alternativou je resinová stavebnice italské firmy Victoria model znázorňující přímo italská benzínová čerpadla doplněná o obtisky pro několik zbarvení. Škoda že jsem tento výrobek našel až v pokročilé fázi práce na konverzi stojanů Firmy 49 a bylo mi líto vše zahodit a začít zcela znova. Něco mi ale říká že i ty z Itálie časem koupím, neboť obsažené obtisky zahrnují velice hezká barevná schémata.
Ještě před započetím prací a konverzí se však podíváme na to, co nám konkrétně Firma 49, jejíž výrobek jsem nakonec použil, nabízí. V úvodu slibuji mnoho novinek a pro mě dosud nevyzkoušených úkonů a prací. Jedním takovým "poprvé" pro mě byla i práce s 3D tištěnou stavebnicí. Naštěstí jen malou a nekomplikovanou.
Firma 49 své výrobky nebalí do žádných krabiček, pouze do uzavíratelných pytlíků opatřených jen malým štítkem s logem výrobce a kódovým označením výrobku. O díly není třeba se obávat, během transportu jsou pokaždé velice pečlivě zabaleny do bublinkové fólie a pevné krabice. K větším objednávkám pak dostaneme i bonus v podobě bonbónu.
Na první pohled je zřejmé, že stavebnice obsahuje jen několik málo dílů z šedého resinu, jeden díl z resinu čirého a kousek cínového drátu ke ztvárnění hadice. Stejně tak je patrná absence jakýchkoli obtisků, které jsou jsou pro tento typ doplňku životně důležité a musíme si je coby modeláři opatřit jinde či vytisknout sami. Výrobce se tomuto aspektu stavebnice dost možná vyhnul z důvodu hrozících tahanic se stále existujícími řetězci...
Dílů vytištěných ze šedého resinu je celkem osm, i když jich ke stavbě potřebujeme pouze šest. Jedna klika a jedna tankovací pistole jsou zde navíc. Já jsem tuto nadbytečnost velmi ocenil, protože jednu kliku se mi z prakticky hotového čerpadla podařilo ulomit a ztratit.
Kousek cínového drátu pro ztvárnění hadice a díl skleněných nádob na čerpaný benzín jsou zabaleny v samostatném pytlíku.
Při bližším pohledu na jednotlivé díly jsou sice stále patrné vrstvy tisku, nicméně oproti starším výrobkům Firmy 49 jsou takřka neznatelné. Na některých místech jsem je lehce přebrousil, jinde později zmizely pod Surfacerem.
Srovnáním s předlohou je pak jasné, že některé detaily bude třeba doplnit, protože na výtiscích prostě chybí. Stejně tak chybí jakékoli vodící kolíčky, které by stavbu značně usnadnily.
V místě, kam patří u předlohy skleněný svítící prvek se jménem či logem značky nabízené pohonné hmoty se sice nachází sokl pro osazení tohoto znaku, ovšem bez jakéhokoli zahloubení, kam by bylo možné ozdobu usadit.
Na snímku je také patrná jedna z mála bublinek na výtisku, již bylo nutné tmelit.
Stejně tak dno horní části stojanu nemá ani naznačen žádný otvor, kudy by k pumpě vedla trubice sání.
Pro svůj záměr jsem otvor v horní části stojanu tak jako tak musel odvrtat. Později došlo k úplnému provrtání skrz a vzniklým otvorem byl protažen drátek imitující přívodní kabel žárovky osvětlující logo nahoře na stojanu.
Zde se již dostávám ke znaku samotnému. Firma 49 nabízí benzínové pumpy ve dvou variantách, které se mezi sebou liší vzhledem právě tohoto znaku. Já jsem pro své potřeby vybral kulatý tvar, který je na fotografii zachycen nahoře. Bohužel svou velikostí ani proporcemi mi nevyhovoval, takže pro potřeby konverze bylo nutné sáhnout po dílech ze stavebnice od MiniArtu.
MiniArt na to jde celkem chytře, i když ani jejich myšlenka mi nepřijde zcela dokonalá. U předlohy skleněný díl je ve stavebnici reprodukován jako čirý, ovšem bohužel ze dvou polovin, po slepení je spoj vždycky patrný a vyžaduje tmelení a broušení. Chápu, že vylisovat takto komplexní tvar z jednoho kusu je bez propadlin asi nemožné, ovšem myšlenka nabarvit díl zevnitř a poloviny následně slepit aby byl zachován skelný efekt není úplně dobrá. Proto jsem zvolil jiný postup. Největší předností dílu od MiniArtu je jeho perfektní tvar a velikost.
Ačkoli se pro můj záměr původní znak od Firmy 49 nehodí, není vyroben vůbec špatně. Mohl by možná být větší v průměru ale dle mého názoru mu rozhodně chybí usazovací kolík, který by zapadnul do stejně chybějícího otvoru na vrcholku stojanu. Tím by bylo zajištěno správné slícování obou dílů a zároveň zvýšena pevnost spoje.
Znak od MiniArtu, slepený, vytmelený a začištěný. Perfektní čirost a čistota dílů přijde v tomto případě bohužel vniveč.
Ve spodní části stojanu odvrtraný otvor pro vlepení párátka sloužící nejprve pro usnadnění manipulace při barvení a následně pro lepší usazení do podložky diorámy.
V desce na níž bude uchyceno čerpadlo jsem odvrtal otvor pro nově vytvořený usazovací kolík. Povšimněte si také nového kabelu na zadní straně stojanu.
Dvířka bych označil za příliš zjednodušená a mírně předimenzovaná. Neznám sice limitace a možnosti 3D tisku, tloušťka dvířek ale odpovídá spíše pancéřové oceli nežli běžnému tenkému plechu. Zároveň si povšimněme absence jakýchkoli detailů jako jsou panty, mechanismus zavírání, prolisy nebo alespoň očka pro protažení zámku. Pravdou sice je, že dvířka stojanu SATAM, předlohy tohoto modelu jsou skutečně velmi jednoduchá, ale ne až tak moc.
Jiný pohled na dvířka přímo ze "stavebnice".
Abych tuto partii co nejvíce vyšperkoval a dodal jí tolik detailů, kolik jen bude možné, rozjel jsem poměrně velké internetové pátrání po různých systémech zavírání dvířek u rozličných stojanů. Nakonec jsem vybral mechanismus jenž se mi líbí nejvíce a reprodukoval jej v pětatřicetinové podobě s využitím měděného drátku, plíšků různých tlouštěk a nad plamenem vyraženého rámečku.
Mnou připravené detaily spolu s již upravenými dvířky. Honíme milimetry...
Obě křídla dvířek po vyšperkování.
Tělo čerpadla po oddělení od podpěr. Zpracováno i vytištěno je velmi pěkně, ovšem nějaký ten prostor pro vylepšení tu je. A pro mnou zamýšlenou konverzi je ten prostor ještě větší. Právě tato partie se změní nejvíce.
Červeně označené linie řezů a následně odvrtaného zahloubení pro usazení nového ciferníku.
V místě napojení hadice by mohlo být vymodelováno zahloubení, abychom ji v závěru pohodlně vlepili do otvoru, čímž spoj získá na pevnosti. Takto je třeba otvor odvrtat.
V zadní části čerpadla, již lepíme na desku ve stojanu by se určitě hodil usazovací kolíček a ve zmíněné desce ve stojanu odpovídající otvor.
Další dva otvory je vhodné odvrtat v místě osazení skleněných nádob. Tam se u předlohy nachází kovové trubice.
Nově vyrobené díly čerpadla. Dvě trubice z přiloženého cínového drátu a o něco širší sací trubice z plastové kulatiny.
Hák napravo bude součástí stojanu, do něj se zavěšuje tankovací pistole.
Další díly, především pro nový ciferník. Jeho tělo je z bižuterního komponentu vyplněného Milliputem, rámeček je stočený z měděného drátku. Mosazná destička a štítky na ní jsou vystřižené a vybroušené z plíšků různých tlouštěk.
Bižuterní komponenty jež posloužily jako základ nového ciferníku.
Čerpadlo po první fázi osazení nových součástí.
Vzadu vlepený usazovací kolík zhotovený z párátka.
Zde již doplněny štítky na destičku pod ciferníkem, klika s doplněným šroubem a zkušebně umístěné nádoby. Nově zhotovené a osazené díly jsou zde pod kontrolním nátěrem Surfaceru.
Zde již dokončený ciferník po doplnění rámečku z drátku. A opět kontrolní Surfacer, zda je vše jak má být. Je, tedy krom příliš modrého tónu fotografie...
Srovnání čirosti resinových tištěných nádob a plastikové značky od MiniArtu. Celkem škoda že nádoby stále nesou dost patrné vrstvy a o průhlednosti a čirosti zde nemůže být moc řeč.
Nasucho poskládaný stojan se všemi doplňky a nově zhotovenými díly. Nahoře je patrný vyvedený drát sloužící u předlohy k napájení žárovky osvětlující značku Agip.
Zkušebně sestavený stojan i se znakem nahoře. Vše sedí jak má, tudíž barvení již nic nestojí v cestě.
Povrchová úprava jako vždy začala nástřikem Surfacerem 1000. K mému překvapení neodhalila žádné více viditelné vrstvy vzniklé při tisku, ani jiné nedokonalosti a tak bylo možné rovnou pokračovat dal.
Na tuto vrstvu Surfaceru 1000 jsem se pokusil nastříkat předstínování a obtáhnout tak veškeré vystouplé detaily i potlačená místa. Slovo "pokusil se" je zde skutečně na místě. Špatně vyčištěná pistole způsobila až přílišné prskání barvy a má ruka, která tuto činnost již dlouho neprováděla také zrovna dvakrát nespolupracovala. Několikrát jsem se snažil přetahy černou opravit šedým Surfacerem, ale tím se mi zase dařilo přetáhnout do černé linky, až mě popdanul pověstný italský amok a vše jsem zhurta zastříkal základní šedou.
Nová strategie pak zahrnula jednodušší předstínovaní, jako při malbě figurek, tudíž pro nasvícení kolmo shora, tedy černou odspoda.
Vzhledem k povaze barevného schématu bylo vhodnější ponechat dvířka stojanu Benzina Victoria pro nástřik oddělená a přilepit je až později.
Naproti tomu Littoria má veškeré vnitřní i vnější plochy horní části stojanu ve stejné barvě, proto jsem dvířka mohl osadit ještě před nástřikem.
Další krok už znamenal vlastní barvení. Tak snadné to však nebylo. Podle renovovaných benzínových čerpadel i modelů italských kolegů bylo jasně patrné že poměrně dominantní je ve zbarvení stojanů tyrkysová barva. Kdo stejně jako já používá s oblibou akrylové Tamiye, ten ví, že zrovna tento odstín v jejich stále širší nabídce nenajdeme. Znamenalo to tedy nevyhnutelné míchání. V první fázi jsem došel ke strašnému zjištění, že mám poslední zbytek bílé. Z něj měla vzniknout potřebná tyrkysová barva, ovšem při prvním pokusu vzniklo něco jako polní šeď. Je asi hezky vidět, jaké barvy mám rád.
Druhý pokus pak vyústil v celkem hezkou, ovšem světle zelenou barvu. A s ní mi došla veškerá bílá. Následující ráno vedly mé kroky do místní modelářské prodejny ke koupi 14 barev, z nichž by snad bylo možné tyrkysovou vytvořit. Bílé jsem vzal hned tři. Dvě matné a jednu lesklou. Po návratu domů se mi tyrkysová povedla hned na první pokus a to z bílé XF-2, modré X-4 a žluté X-8.
Nástřik jsem logicky započal čerstvě doplněnou bílou Tamiyou XF-2 a to na dvířka a vnitřní prostory stojanu Benzina Victoria. Několik poznatků: Díky ztracenému těsnění v hadici kompresoru a stále nedokonale vyčištěné pistoli jsem nedokázal dosáhnout dostatečného tlaku a tak barva opět nepříjemně cákala a prskala. Předstínování tak prakticky zmizelo a stalo se skoro zbytečným. Alespoň na bílých plochách.
Oddělená dvířka nebylo zrovna snadné nastříkat, ale nakonec se podařilo. Tedy opět krom zachování předstínovaní.
Bílý vnitřek stojanu jsem po dokonalém vyschnutí vymaskoval páskou Tamiya a pokračoval v nástřiku. Konečně s tak pracně připravenou tyrkysovou. Victoria je krom vnitřku a dvířek celá tyrkysová, Littoria má v tomto odstínu spodní polovinu stojanu, tudíž jsem nastříkal jen nezbytně nutnou oblast. To vše ve snaze zanechat předstínovaní alespoň pro červenou. Právě červená Tamiya XF-7 s přídavkem lesklého laku X-22 totiž byla poslední aplikovanou barvou a to pouze na stojan Littoria.
Oddělená, z obou stran bíle nastříkaná dvířka Victorie.
Oba stojany i oddělená dvířka Victorie dostaly pár vrstev originálním ředidlem silně zředěného polomatného laku Tamiya X-35 a po jeho dokonalém vyschnutí došlo na obtisky.
Dekály firmy MiniArt jsou dokonale tenké, proto je třeba s nimi pracovat opatrně a nepoškodit je. Mají ale výborný soutisk, na povrchu prakticky neznatelný krycí film a co je velmi důležité, přesně sedí i na stojany, pro které nejsou vytvořené. Ještě že tak... Obtisky byly usazeny za pomocí Adhesolu a Tensolu od Agamy. Po nočním působení přípravků a schnutí jsem obtisky opět přestříkal stejným lakem jako povrch pod nimi.
Jakmile byly obtisky naneseny a ochráněny vrstvou laku, přišla na řadu celodenní malba odřenin barvami Vallejo Model color.
Světlé odřeniny na tyrkysové jsou namalovány směsí 70.898 Dark sea blue a bílé 70.951. Odřeniny na červeném podkladu vznikly za použití odstínu 70.804 Beige red a většinu těchto světlejších ťukanců a oloupnutých míst jsem v druhém kroku vyplnil čokoládovou hnědou 70.872. Ačkoli mě to vždy překvapí, odřeniny se mi skutečně nejlépe malují na bílém podkladu. Jsou perfektně kontrolovatelné a nevyžadují podmalování světlejším odstínem.
Bližší pohled na odřeniny na stojanu Benzina Victoria...
...a Littoria.
Po malbě odřenin přišel na řadu wash. Na všech partiích plechových stojanů byl nanesen s využitím nikoli hotových komerčně vyráběných přípravků, nýbrž namíchán z olejových barev 502 Abteilung a White spiritu.
Bílé povrchy jsem oživil především washem odstínem Industrial earth jenž je sice lehce do zelena, osobně mi ale přišel velmi vhodný pro ilustraci stop po znečištění benzinem a jeho výpary. Hlubší místa, například kolem pantů jsem zvýraznil možná až příliš tmavým odstínem Sepia, úroveň kontrastu mi ale vyhovuje a simuluje maziva.
Na červených i tyrkysových površích jsem použil pouze odstín Sepia. Možná že i na tyrkysových nohách stojanů působí tento odstín příliš tmavě, vycházel jsem však z předpokladu že touto barvou imituji nečistoty nachytané na povrchu znečištěném právě parami a stopami pohonných hmot.
Několik benzínových cákanců jsem na spodní polovině nohy Littorie napodobil silně zředěným odstínem Industrial earth.
Stojany po aplikaci washe zezadu.
Dokončené čerpadlo.
Základní nástřik byl proveden Tamiyou LP-38, následovanou polomatným lakem X-35.
Další krok pak zahrnoval vymalování detailů štětcem černou Vallejo Model color 70.950 a zlatou fixou UniPosca. Ciferník jsem nechtěl malovat úplně bílý, dle fotek některých zrestaurovaných originálů jsem sáhnul po odstínu Vallejo 70.315 Light mud z řady Panzer aces.
Následoval wash přípravkem Dark wash od MIG productions. Tímto přípravkem vzniklo i mnoho cákanců imitujících nečistoty.
Číselník a ručička pocházejí z obtisků firmy MiniArt a perfektně svým průměrem sedí do mého ciferníku.
Skleněné nádoby jsem pak přilepil Herkulesem a sklo ciferníku napodobil zakápnutím lesklým akrylovým lakem Tamiya X-22.
U jednoho z čerpadel se mi po jeho dokončení bohužel podařilo ulomit a ztratit kliku. Snažil jsem se ji najít, ale i přes její velikost se mi to nepodařilo. Naštěstí jsou v balení vždycky dvě. Takže rychlejší než hledání bylo přilepení a nabarvení nové kliky.
Jedna z tankovacích pistolí v základním nástřiku...
...a zde již obě dokončené. Nebylo to nic složitého. Nejprve nástřik zlatou Tamiyou X-12, následovaný polomatným lakem X-35 a nakonec wash z olejové barvy 502 Abteilung odstínu Sepia po zavadnutí na krajích roztupováný do ztracena.
Oba sestavené stojany, jako hadici jsem nakonec nepoužil přiložený cínový drát, nýbrž gumovou šňůrku průměru 1mm zakoupenou rovněž v obchodě s bižuterními pomůckami.
I když jsou stojany sestavené a téměř hotové, stále chybí jeden velmi důležitý aspekt.
Tím je skleněný znak na vrch stojanu. Zde po začištění a mnoha vydatných vrstvách Surfaceru 1000 pro zamaskování zbytku znatelné stopy dělení obou polovin.
A zde již oba skleněné prvky po barvě a usazení obtisků. Tady ještě před vydatnou vrstvou lesklého laku Tamiya X-22 pro získání nezaměnitelného skleněného vzhledu a lesku.
Vrstva laku byla tak silná, až se na červeném znaku začala dole srážet do bílé skvrny. Naštěstí jsem pohotově zareagoval a bílou sraženinu vypreparoval štětcem namočeným do Mr. Leveling thinner. Bez poškození okolního laku.
A zde již dokončené stojany s osazenými znaky Agip.
Nyní si můžete detailněji prohlédnout oba stojany ze všech stran. Nejprve Benzina Victoria.
A zde detailní snímky stojanu Littoria.
Řekl bych že u horního dílu s logem Agip je hezky patrná jak barevná, tak i materiálová odlišnost od zbytku stojanu. Tedy plech/sklo.
Na závěr ještě společná fotografie obou dokončených stojanů od Firmy 49 po drobné konverzi s využitím dílů a obtisků od MiniArtu a z mé vlastní výroby.
První z mnoha součástí diorámy je tedy dokončena, dokonce bych řekl, že i k mé celkem velké spokojenosti. Přestože jsem k 3D tištěné stavebnici zprvu přistupoval trošku opatrně a lehce skepticky jsem s její kvalitou velmi spokojen a myslím, že i z fotografií a článku je hezky patrné, že s trochou vlastního přičinění je možné dostat z výrobku Firmy 49 velice hezký a originální doplněk scény. Ostatně Firma 49 bude mít na tomto projektu daleko větší podíl.
Z čeho mám u tohoto článku nejhorší pocit jsou fotografie, neboť jsem je upravoval na třech různých počítačích a nejsem s nimi zcela spokojen. Důvodem k těmto, řekněme polním podmínkám, je porucha na mém PC, kterou jsem zatím neměl čas vyřešit, proto jsem byl nucen fotografie editovat všude možně. Bohužel tak nevypovídají o výsledku mé práce úplně přesně, doufám že Vy, milí čtenáři budete mít z mého článku a především z jeho obrázkového obsahu alespoň trošku lepší pocit, než z něj má sám autor.
V současné době mě toho čeká poměrně dost, vozidlo, podložka, figurky, doplňky a detaily... Mám již v hlavě plán alespoň na obsah dalšího článku, je ale třeba na této další součásti diorámy začít pracovat, na což ještě nebyl čas. Zkrátka jsem ještě nezačal. Kdy tedy bude zveřejněn další článek s tématem této italské diorámy zatím oznámit nemohu, avšak budu se snažit aby to bylo ještě letos.
Zatím se mějte co možná nejkrásněji, držte mi palce a u dalšího článku se zase zde těší
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat