Ruční granát RG-42

Aneb jak si vyrobit jeho INERTNÍ repliku.

Dnešní článek bude věnován spíše modelařině ve větším měřítku, konkrétně 1:1. I to je důvodem, proč se nachází v rubrice věnované vojenské historii.

Začátkem roku jsem si v rámci doplňování výstroje k uniformě vojína RKKA pořídil sumku na tři ruční granáty F-1, nebo RG-42. A tím vše začalo...

Samozřejmě že aby sumka nebyla prázdná, je možné koupit si tři delaborované "citronky" (granáty F-1), které jsou poměrně snadno sehnatelné, případně je možné pořídit jejich dřevěné repliky, stejně tak lze pořídit i granáty RG-42. Nebo je tu další možnost, ta patrně nejjednodušší a sice vyplnit sumku třemi kusy plastové kulatiny. Já ale zastávám ten názor, že by vše mělo být děláno pořádně a poctivě, takže místo poslední jmenované možnosti je asi lepší prázdná sumka...

Hotový granát RG-42.

Veselé Vánoce 2018!

"Doznání, těch řádek pár ti dlužím... Můžeš číst, je v něm ten příběh celý…" Pomalu se uzavírá další dějství mého života, tentokráte ohraničené letopočtem 2018. Je tedy na čase se již tradičně ohlédnout, co nejen mně tento rok přinesl.

Opět ten samý stromeček, opět (téměř) stejně nazdoben.

Сержант Юлия Лебедевa

Po několika měsících vás všechny opět zdravím na stránkách svého blogu a přináším vám článek o projektu, na kterém jsem pracoval posledního půl roku.
Všechno to začalo jednoho červnového dne, když jsem se zahleděl do své vitríny s figurami v měřítku 1:6. "Chtělo by to Sověta... Ne, ženskou!" řekl jsem si...
Tady bych možná mohl vysvětlit, proč se mé myšlenky ubíraly tímto směrem… Zřejmě se ale budu opakovat. Pokud jste četli můj článek o Alexandře Samusenko, podstatná část tohoto sdělení je právě tam. Navíc jsem si koupil úžasnou knížku Sovětské odstřelovačky a tou dobou mi denně zněla hlavou skladba Poliny Gagariny "Kukuška", která byla použita ve filmu Bitva o Sevastopol, jenž pojednává o příběhu Ljudmily Pavličenko. To vše ještě povzbudilo můj obdiv ke všem těm ženám, které během Velké Vlastenecké války nasazovaly životy za svobodu své země. A o tom je vlastně i celý dnešní článek. Počítám s tím, že se opět najdou rýpalové a posměváčci, kteří budou cílit na jedinou věc. Že šiju oblečky pro panenky a že si s nimi hraji… Ne. Stejně jako všechny ostatní i tento projekt má připomenout součást historie a všechny ty neuvěřitelně hrdinné ženy, které během války sloužily a umíraly nejen v Rudé armádě.
Jenže investovat 2000Kč do figurky se mi dvakrát nechtělo a tak jsem přemýšlel dál... Není zase tak těžké si vlastní figuru vyrobit, otočil jsem se a pohlédnul na Earla Carpentera na psacím stole.
Stěžejních je jen pár věcí: Uniforma, hlava a boty. Insignie a vše ostatní si snadno vyrobím z tmelu. Jenže co tyto tři věci… Když má člověk tým dobrých a zručných lidí, není problémem ani toto. Výrobu uniformy (alespoň hrubých tvarů) svěřím babičce - pár Gimnasťorek už ušila, jen o něco větších a hlavu společně s botami by mi mohl vytisknout Dan na 3D tiskárně. Ano, jednu hlavu jsem již kdysi vyrobil z FIMO hmoty, ale myslím, že na tohle bych si netroufnul. A tak jsem prošel Thingiverse a poslal Danovi odkaz. Mezitím se mu ještě podařilo najít 3D gumáky, které mi zmenšil, vytisknul a vše mi poslal. V případě, že by babička odmítla spolupráci jsem měl záložní plán. Prostě si ten mundůr ušiju ručně. Ano, bylo by to nesrovnatelné se strojovým šitím, ale kdo vymýšlí takovéto věci, bude trpět… Ovšem babička opět nezklamala a tak byl i tento problém vyřešen. Alespoň částečně.
Teď už se ale pojďme podívat jak má další figura v měřítku 1:6 vlastní výroby vznikala:
Hlava, kterou mi na 3D tiskárně vytvořil kamarád Dan. To, co vidíte zde je již téměř finální produkt. Poštou jsem totiž obdržel výtisk v velmi patrnými vrstvami a tak jsem asi měsíc pouze brousil a tmelil hlavu. Navíc jde o scan busty, která ale nemá nijak propracované vlasy, takže Milliput, párátko, jehly a jdeme na výrobu vlasů…

Modelfest Šumperk 2018

V sobotu 13. 10. jsme se s kamarády a kolegy Daliborem, Danem a Martinem zúčastnili modelářské soutěže Modelfest Šumperk 2018. Jsem nesmírně rád, že jsme se zase všichni sešli a že jsem s nimi mohl prožít další úžasný den plný legrace, vtípků a všemožných situací...

Zleva: Dan Knotek (člen Sudetendeutsches Freikorps), Martin Knotek (Strážmistr ČS Četnictva v ústroji pro pátrací službu), Michal Trlica (Strážmistr ČS Četnictva v ústroji pro Stráž Obrany Státu) a Dalibor Snopek (Strážmistr ČS Četnictva v ústroji pro obchůzkovou službu). Fotografie byla pořízena ve dvoře Vlastivědného muzea v Šumperku, kde se soutěž konala.

Věra Ferbasová - 105 let

Dnes si připomínáme jedno významné výročí, jeden významný den. Někteří již určitě tuší, jiní stále tápou. Dnes je to přesně 105 let od chvíle, kdy se narodilá má nejmilejší prvorepubliková herečka. Den, kdy se narodila Věra Ferbasová, vždy veselá a usměvavá dívčina, kterou známe především ze zlaté éry československého filmu v období první a druhé republiky, částečně i Protektorátu Čechy a Morava. Její život však tak veselý jako většina rolí, jež ztvárnila nebyl…

Já se svou výstavkou věnovanou této význačné herečce během letošního ročníku Plastic People of Tovačov. (Autorem fotografie je Daniel Knotek, kterému tímto ještě jednou děkuji.)

Cтарший лейтенант Александра Самусенко

Možná už jste si všimli, že se snažím připomínat slavné a především pak ty méně známé osobnosti (nejen) druhé světové války prostřednictvím figurek a plastikových modelů. Jinak tomu nebude ani u dnešního článku. Něco malinko nového pro stránky tohoto blogu v něm však bude určitě.

Již dříve jsem zde díky modelům a figurkám čelil narážkám na svou politickou orientaci a já sám jsem si chvílemi uvědomoval, že je tu "trošku" přeněmcováno. Jenže když jsem se snažil najít slavné hrdiny z RKKA, nikdo mě pořádně nezaujal. Až před necelým půlrokem jsem našel ženu, a vlastně bych řekl ještě dívku, která mi doslova učarovala. A po půl roce bádání, shánění podkladů, stavebnice, leptů, prohlížení jejích fotografií a samozřejmě malbě figurky mohu konečně oznámit nový článek, věnovaný této ženě.

Nadporučík Alexandra Grigorjevna Samusenko

Staršij lejtenant Alexandra Samusenko po návratu z bitvy před tankem T-34/76. Fotografa Anatolije Morozova překvapila její usměvavá tvář silně kontrastující s tím, co vše již ve svém věku zažila. (Pozn.: Myslím, že úplně těsně po návratu z boje tento snímek nevzniknul, už jen díky přítomnosti zlatých slavnostních pogonů na gimnasťorce, kterou bych navíc tipnul na soukenný kus.)

Barvy uniforem RKKA (Vallejo)

Vážení kolegové a přátelé modeláři, opět vás vítám na stránkách mého blogu. Dnešní článek bude patřit do rubriky "Jak na to" a tím pádem se s vámi chci podělit o nějakou svou radu, tip, či nápovědu při malbě figurek, především je pak tento článek vhodný pro ty z vás, kteří provádějí průzkum a sběr podkladů před malbou vojáků RKKA (Rudé armády) mezi roky 1935 a 1945. Důvodem k napsání tohoto článku bylo, že často vídám figurky rudoarmějců nabarvené naprosto neodpovídajícími odstíny barev, a ještě častěji pak narážím na naprosto nesmyslné používání figurek v uniformách a výstroji ze začátku velké vlastenecké války například v diorámě z operace Bagration, nebo bitvy o Berlín. Ano, ani já jsem ve svých začátcích nebyl lepší, ale pokud chceme své výtvory o něco více přiblížit realitě, je třeba věnovat dost času sběru podkladů. Dnešním článkem se pokusím tento dlouhý čas zkrátit na minimum, protože jsem vybral několik barev firmy Vallejo, které jsou dle mého soudu pro sovětské uniformy z daného období nejpřesnější.

Mnou vybrané odstíny barev Vallejo.

PANZERSHOW 2018

Již ve chvílích, kdy jsem minulý rok odjížděl pln nadšení z dalšího úžasného ročníku Panzershow v Návsí bylo mi jasné, že pokud se nic závažného nepřihodí, za rok se zase vrátím. Bylo tomu tak, protože Panzershow je úžasná soutěž s nepopsatelnou atmosférou, kterou je zkrátka třeba zažít, slovy to ani popsat nejde. A když ten rok pomalu mizel v nenávratnu a začaly se objevovat oznámení o letošním ročníku, věděl jsem, že ani já nebudu letos v Návsí chybět. Bohužel jsem letos opět něměl nic "pořádného", co bych mohl ukázat, ale stejně jako minulý rok se do soutěže přihlásila i ségra, která během roku namalovala figurku německého tankového esa Michaela Wittmanna. Když jsem pak při prohlížení letos velmi bohatého a pestrého doprovodného programu této vskutku mezinárodní soutěže uviděl účast KVH PEG Wiking a jejich dvě prezentace, rozhodnul jsem se oslovit Richarda Topalova, zda by neměli zájem o mou účast, coby hosta v uniformě vojína Rudé armády ze samého počátku Velké vlastenecké války. Dodnes mám totiž v živé paměti Military Day v Návsí, jenž byl doprovoudnou akcí Panzershow v roce 2016 a skutečně stál za přibalení uniformy ke krabici s modely. Od Richarda jsem dostal kladnou odpověď, a tak jsem i letos sbalil krom modelů i gimnasťorku a veškerou svou výstroj a čekal, až přijde ten velký den. Dost se mi také ulevilo, když jsem 28.6. dokázal udělat zkoušku z Biochemie a díky tomu nebudu mít zkažené prázdniny. S vědomím vítezství nad tímto předmětem a vidinou krásné soboty jsme s celou rodinou vyrazili na tradiční výlet do Návsí, kde již od roku 2011 zahajujeme prázdniny. Již při prvním pohledu na výstavní stoly mě překvapil počet modelů, který dle mého názoru podstatně převýšil předchozí ročníky, nejvíce znatelné bylo naplnění kategorie seniorských figurek, kde můj strážmistr ČS Četnictva v podstatě zmizel...

Po vyzvednutí cedulek k modelům a jejich roznesení na svá místa jsem se zastavil za kluky z Wikingu a ohlásil, že se k nim brzy přidám. Pak jsme s rodinou realizovali každoroční výlet do nedalekého Jablunkova, ale jelikož bylo letos pod mrakem a foukalo, nebylo to úplně ono. Po obědě jsem na sebe hodil uniformu a vyrazil za kolegy z SS, kde jsem byl po zbytek dne v Návsí.

A nyní několik obrázků:

Krásná viněta s PaKem 36 zpracovaná dle podkladové fotografie...

Travní vlákna

Zdravím vás a zároveň vítám u dalšího článku ve kterém se s vámi chci podělit o nápad, jak si vyrobit vlastní vlákna používaná ke znázornění travního porostu v diorámách, vinětách nebo na podložkách figurek. Způsobů výroby trávy jsou mraky a každému vyhovuje jiný. Použít lze kde co, od hotových foliáží, které stačí jednoduše přilepit k terénu, přes statickou trávu, nejrůznější komerčně či podomácku vyráběné trsy trávy, či travní vlíkna, která má ve výrobním programu firma Woodland Scenics. Já jsem si v poslední době oblíbil právě poslední jmenovanou možnost, protože práce se "statikou" mi nikdy pořádně nešla a navíc jsem se vzhledem takového trávníku nebyl nikdy příliš spokojen. Využití travních drnů je o něco lepším řešením, protože tak nevytvoříme jednolitý koberec, ale při potřebě zatravnit větší plochu není ani lepení drnů úplně šťastná volba. Ano, práce s vlákny jeo něco složitější, než jen bezmyšlenkovité lepení již hotových trsů, ale lze s nimy dosáhnout výborných výsledků. A co je na tom nejlepší, vlákna nemusíme ani kupovat. Jeden pytlík, který vystačí k zatravnění středně velké diorámy stojí kolem stokoruny, ovšem s dostupností tohoto výrobku je to horší. I to je důvod, proč jsem se pokusil tato vlákna podomácku vyrobit. A myslím, že to nedopadlo vůbec zle...

Potřebovat budeme pouze to, co jistě v každé modelářsky založené domácnosti jednoduše najdeme. Sisalový motouz, štětec, pinzetu, nůžky a zelené barvy. Odstíny si vybere každý dle svého vkusu a uvážení, nebo podle ročního obobí, do kterého bude svou diorámu situovat. Já mám odzkoušená pouze Valleja.

Plastic People of Tovačov (IX.ročník)

A další Tovačov je za námi... Minulý rok se nám s kolegy a kamarády povedlo pro tuto vynikající akci přichystat výstavku věnovanou meziválečnému Československu a jelikož byla letošní tovačovská soutěž věnována osmičkovým výročím naší země a především roku 1938, šlo minulý rok o jakousi generálku. Letos jsme tedy měli s plnou parádou a snad i v ještě větší sestavě připomenout rok, během kterého došlo nejprve k částečné a následně i úplné mobilizaci armády, byla aktivována SOSka a také podepsán mnichovský diktát. Jenže...

Kvůli pracovnímu vytížení musela svou účast nejprve odříct Gabča, naše fotografka a především úžasný a krásný dámský doprovod. V posledním týdnu, kdy už přípravy vrcholily a vše muselo být perfektní přišla strašná zpráva: "Hoši, je mně to velice líto, ale já do Tovačova nemůžu." A nejhorší je, že tato zpráva byla od Dalibora, který měl na starost velkou část výstavy věnovanou výzbroji a výstroji ozbrojených složek, k tomu je to Strážmistr ČS Četnictva a ještě měl půjčit jednu uniformu. Nebyl bych to já, abych mu pořádně nevynadal... A tak jsem se s touto informácí obrátil na pana Macháčka a pořadatele soutěže. Ti nám hned pohotově nabídli stoly v rohu haly, které by měly být snáze hlídatelné i v oslabené sestavě vystavujících. Domluvili jsme se tedy na tom, že původně ohlášené Četnictvo dorazí jen ve velmi oslabeném počtu jednoho muže a ten bude ještě z obou stran obestoupen sudetoněmeckýmy Ordnery.

Dlouho jsem přemýšlel o tom, jaký podtitul bude letošní výstavka mít. Nakonec se tato otázka zodpověděla úplně sama:

"Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní..."

Československo (nejen) 1938

Jako kdybychom byli oslabeni boji, které roku 1938 probíhaly... Zleva: Daniel Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps), Michal Trlica (Strážmistr Četnictva v śtroji pro obchůzkovou službu) a Martin Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps).