A další Tovačov je za námi... Minulý rok se nám s kolegy a kamarády povedlo pro tuto vynikající akci přichystat výstavku věnovanou meziválečnému Československu a jelikož byla letošní tovačovská soutěž věnována osmičkovým výročím naší země a především roku 1938, šlo minulý rok o jakousi generálku. Letos jsme tedy měli s plnou parádou a snad i v ještě větší sestavě připomenout rok, během kterého došlo nejprve k částečné a následně i úplné mobilizaci armády, byla aktivována SOSka a také podepsán mnichovský diktát. Jenže...
Kvůli pracovnímu vytížení musela svou účast nejprve odříct Gabča, naše fotografka a především úžasný a krásný dámský doprovod. V posledním týdnu, kdy už přípravy vrcholily a vše muselo být perfektní přišla strašná zpráva: "Hoši, je mně to velice líto, ale já do Tovačova nemůžu." A nejhorší je, že tato zpráva byla od Dalibora, který měl na starost velkou část výstavy věnovanou výzbroji a výstroji ozbrojených složek, k tomu je to Strážmistr ČS Četnictva a ještě měl půjčit jednu uniformu. Nebyl bych to já, abych mu pořádně nevynadal... A tak jsem se s touto informácí obrátil na pana Macháčka a pořadatele soutěže. Ti nám hned pohotově nabídli stoly v rohu haly, které by měly být snáze hlídatelné i v oslabené sestavě vystavujících. Domluvili jsme se tedy na tom, že původně ohlášené Četnictvo dorazí jen ve velmi oslabeném počtu jednoho muže a ten bude ještě z obou stran obestoupen sudetoněmeckýmy Ordnery.
Dlouho jsem přemýšlel o tom, jaký podtitul bude letošní výstavka mít. Nakonec se tato otázka zodpověděla úplně sama:
"Nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní..."
Československo (nejen) 1938
Jako kdybychom byli oslabeni boji, které roku 1938 probíhaly... Zleva: Daniel Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps), Michal Trlica (Strážmistr Četnictva v śtroji pro obchůzkovou službu) a Martin Knotek (Příslušník Sudetendeutsches Freikorps).Jak jsem již naznačil, s absencí Gabči nám chyběl fotograf, naštěstí Dana focení začalo bavit a jelikož narozdíl ode mně má pořádný fotoaparát, byl demokraticky zvolen fotografem. Bohužel se ale projevila má neschopnost cokoli zorganizovat a také se ukázalo, že Gabča prostě tak nějak sama ví, co má fotit. Narážím na to, že svou výstavku včetně našich modelů nakonec nemáme ani pořádně nafocenu. Máme ale naštěstí asi tři stovky fotek, které Dan dokázal pořídit. Nyní se s vámi podělím o ty nejlepší. Ještě jednou díky Danovi, že se zhostil role fotografa.
Dan s Martinem dorazili až v době, kdy byla výstavka téměř hotová. Fotilo se tedy až později. Tradiční vypisování cedulek k modelům přihlášeným do šoutěže...
Až na ten nedobový inkoust celkem pěkné...
Když si třikrát spočítáte soutěžní modely, třikrát se přesvědčíte, které to jsou, ale při vyplňování štítků stejně napíšete blbost... Tuto skutečnost přičítám nervozitě z bezvýchodné situace v obležení dvou Ordnerů.
Připraveno pro návštěvníky a zájemce o naše modely a historické okénko přibližující dějiny našich zemí.
...a už zase něco organizuje, co se mu nelíbí tentokrát?! Všimntěte si Ordnera Herr Knotka, který sahá pro zbraň a chystá se k mé likvidaci. Mimochodem, toto jsou jediné dvě fotografie naší výstavky. Pro bližší záběry se snad vynoří obrázky jiných fotografů, nebo budeme muset doufat v Gabčinu a naši účast v následujícím roce...
Figurky příslušníků ČS Finanční stráže z roku 1938, které namalovali Dan s Martinem.
Můj Strážmistr Četnictva na stráži vlasti...
Odpoledne se u naší výstavky objevil pán, jehož jméno sice neznám, ale jeho tvář ano. Jako Četník jsem se jej zeptal právě v momentě, kdy si se zaujetím prolížel tuto figurku. Nyní již nemohlo být pochyb. "Vy jste z ŘOPu, že jo?" Podíval se na mě a odpověděl: "Ano!" Řekl jsem mu o své práci na těchto figurkách, o provedených úpravách a také jsem získal informaci, že ŘOP o.s. připravuje nový web. Pak si mé výtvory vyfotil, a prozradil mi, že budou umístěny na těchto nových stránkách. Nabídl jsem mu také vizitku s adresou na blog a informací, že tam najde všechny mé modely, včetně detailně nafocených postupů a provedených úprav. Velmi milé setkání!
Je třeba k této figurce něco říkat? Není! Ale já to stejně udělám. A nebude to krátké. Jestli jsem na něco při letošním ročníku PPofT dbal, bylo to mnohonásobné a detailní nafocení této figurky, Dana jsem nutil pořizovat stále další snímky jak figurky Věry Ferbasové, tak i výstavky jí věnované.
Kdyby se mě teď někdo opět zeptal, který model se mi dle mého názoru zatím nejvíce povedl, nebudu váhat ani vteřinu.
Jiný pohled...
Detailní záběr obličeje.
A zde je to, co jsem sliboval již před rokem. Výstavka věnovaná této význačné české hrečce, která se narodila 21. 9. 1913 v Sukoradech a zemřela sama, opuštěná a zapomenutá o 62 let později, 4. 8. 1976 v Praze. Důvodů k uspořádání takovéto výstavky právě Věře Ferbasové je hned několik a několika návštěvníkům jsem je také musel přiblížit. Hlavním důvodem je skutečnost, že právě letos uplyne 105 let od jejího narození. Dále pak skutečnost, že není tak moc známá a všem lidem povědomá jako třeba Lída Baarová, Adina Mandlová, Nataša Gollová, Oldřich Nový či Hugo Haas. A důvodů je tu více, třeba že je to má nejmilejší filmová herečka, že je ve svých filmech krásná, vždy veselá, tak trochu šílená, je prostě úžasná. A k tomu všemu to tvoří jakési pozadí pro mou zmenšenou podobiznu této význačné herečky. Velkou radost mi pak činilo pozorovat nadšené reakce návštěvníků u této části výstavky a také přijímat jejich chválu.
Příprava na...
...společné focení!
Mé objekty lehkého opevnění vz. 37 a figurky Dana a Martina.
Jdeme vystavovat! Pz.Kpfw.S35 739 (f) ještě v mé ruce před umístěním na stůl.
A už je na místě...
Bližší pohled.
Martinovi se dokonce povedlo najít na YouTube video z akce. V čase 0:47 jsme zachyceni i my s naší výstavkou. A i když Dan vypadá trochu odstrčeně, věřte, že odstrčený nebyl!
Narozdíl od některých ostatních modelářů beru své modely na každou soutěž jen jednou, protože si myslím, že když nejsou oceněny, je dobré přijít s něčím novým a lepším. Když mi to ale před rokem tady v Tovačově s figurkou Věry Ferbasové nevyšlo, rozhodnul jsem se tohle své pravidlo letos porušit. A vyplatilo se! Konečně se mi povedlo získat za její figurku ocenění i tady v Tovačově a opět z něj mám obrovskou radost. Ale ta radost není pouze z diplomu, nýbrž i z pochval návštěvníků a z jejich vzpomínek na tuto úžasnou herečku.
A nyní mi dovolte zhodnotit průběh naší výstavky a celé letošní tovačovské soutěže. Jak již bylo nastíněno v úvodu článku, nic letos nešlo podle plánu a mám pocit, že naše výstavka byla oproti předchozímu roku slabší, i když loni mělo jít "pouze" o generálku na letošek. A ten pocit je celkem opodstatněný. Bylo to způsobeno neúčastí dvou lidí, menším počtem vystavené výstroje a výzbroje ozbrojených složek a také jsme letos ani neměli vylepené dobové plakáty. I přes to všechno to ale nakonec dopadlo nad má očekávání, a mnohem lépe než jsem čekal po oznámení Daliborovy neúčasti. To lze usuzovat i z nadšených reakcí zájemců o naši malou expozici věnovanou dobám první a druhé republiky Československé.
Co se týce celé soutěže a výstavy PPofT, ta byla, jak je již zvykem naprosto dokonalá. Příjemní pořadatelé, skvělá a pohodová atmosféra, žádný spěch a spousta špičkových prací našich modelářů. Chtěl bych tedy poděkovat panu Macháčkovi a všem pořadatelům za možnost uspořádat naše historické okénko, za skvěle prožitý den a vše, co jsme během něj zažili. Děkuji také všem, kteří se podíleli na přípravě výstavky věnované meziválečnému Československu a především pak Danovi s Martinem, že mě v tom nenechali samotného. Jim také patří dík za množství vtipných a zábavných situací, které za našimy stoly vznikaly a pomohly dak dokreslit výbornou atmosféru celého sobotního dne. Další dík pak Danovi za to, že se zhostil role fotografa. Poděkování patří i divákům a návštěvníkům naší výstavky i soutěže PPofT za to, že nás podporují v našich modelářských, vojenskohistorických a historických zájmech.
A já jen doufám, že se za rok sejdeme minimálně v loňské sestavě a opět připomeneme nelehká období naší vlasti.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat