Po několika měsících vás všechny opět zdravím na stránkách svého blogu a přináším vám článek o projektu, na kterém jsem pracoval posledního půl roku.
Všechno to začalo jednoho červnového dne, když jsem se zahleděl do své vitríny s figurami v měřítku 1:6. "Chtělo by to Sověta... Ne, ženskou!" řekl jsem si...
Tady bych možná mohl vysvětlit, proč se mé myšlenky ubíraly tímto směrem… Zřejmě se ale budu opakovat. Pokud jste četli můj článek o Alexandře Samusenko, podstatná část tohoto sdělení je právě tam. Navíc jsem si koupil úžasnou knížku Sovětské odstřelovačky a tou dobou mi denně zněla hlavou skladba Poliny Gagariny "Kukuška", která byla použita ve filmu Bitva o Sevastopol, jenž pojednává o příběhu Ljudmily Pavličenko. To vše ještě povzbudilo můj obdiv ke všem těm ženám, které během Velké Vlastenecké války nasazovaly životy za svobodu své země. A o tom je vlastně i celý dnešní článek. Počítám s tím, že se opět najdou rýpalové a posměváčci, kteří budou cílit na jedinou věc. Že šiju oblečky pro panenky a že si s nimi hraji… Ne. Stejně jako všechny ostatní i tento projekt má připomenout součást historie a všechny ty neuvěřitelně hrdinné ženy, které během války sloužily a umíraly nejen v Rudé armádě.
Jenže investovat 2000Kč do figurky se mi dvakrát nechtělo a tak jsem přemýšlel dál... Není zase tak těžké si vlastní figuru vyrobit, otočil jsem se a pohlédnul na Earla Carpentera na psacím stole.
Stěžejních je jen pár věcí: Uniforma, hlava a boty. Insignie a vše ostatní si snadno vyrobím z tmelu. Jenže co tyto tři věci… Když má člověk tým dobrých a zručných lidí, není problémem ani toto. Výrobu uniformy (alespoň hrubých tvarů) svěřím babičce - pár Gimnasťorek už ušila, jen o něco větších a hlavu společně s botami by mi mohl vytisknout Dan na 3D tiskárně. Ano, jednu hlavu jsem již kdysi vyrobil z FIMO hmoty, ale myslím, že na tohle bych si netroufnul. A tak jsem prošel Thingiverse a poslal Danovi odkaz. Mezitím se mu ještě podařilo najít 3D gumáky, které mi zmenšil, vytisknul a vše mi poslal. V případě, že by babička odmítla spolupráci jsem měl záložní plán. Prostě si ten mundůr ušiju ručně. Ano, bylo by to nesrovnatelné se strojovým šitím, ale kdo vymýšlí takovéto věci, bude trpět… Ovšem babička opět nezklamala a tak byl i tento problém vyřešen. Alespoň částečně.
Teď už se ale pojďme podívat jak má další figura v měřítku 1:6 vlastní výroby vznikala:
Hlava, kterou mi na 3D tiskárně vytvořil kamarád Dan. To, co vidíte zde je již téměř finální produkt. Poštou jsem totiž obdržel výtisk v velmi patrnými vrstvami a tak jsem asi měsíc pouze brousil a tmelil hlavu. Navíc jde o scan busty, která ale nemá nijak propracované vlasy, takže Milliput, párátko, jehly a jdeme na výrobu vlasů…
Všechno to začalo jednoho červnového dne, když jsem se zahleděl do své vitríny s figurami v měřítku 1:6. "Chtělo by to Sověta... Ne, ženskou!" řekl jsem si...
Tady bych možná mohl vysvětlit, proč se mé myšlenky ubíraly tímto směrem… Zřejmě se ale budu opakovat. Pokud jste četli můj článek o Alexandře Samusenko, podstatná část tohoto sdělení je právě tam. Navíc jsem si koupil úžasnou knížku Sovětské odstřelovačky a tou dobou mi denně zněla hlavou skladba Poliny Gagariny "Kukuška", která byla použita ve filmu Bitva o Sevastopol, jenž pojednává o příběhu Ljudmily Pavličenko. To vše ještě povzbudilo můj obdiv ke všem těm ženám, které během Velké Vlastenecké války nasazovaly životy za svobodu své země. A o tom je vlastně i celý dnešní článek. Počítám s tím, že se opět najdou rýpalové a posměváčci, kteří budou cílit na jedinou věc. Že šiju oblečky pro panenky a že si s nimi hraji… Ne. Stejně jako všechny ostatní i tento projekt má připomenout součást historie a všechny ty neuvěřitelně hrdinné ženy, které během války sloužily a umíraly nejen v Rudé armádě.
Jenže investovat 2000Kč do figurky se mi dvakrát nechtělo a tak jsem přemýšlel dál... Není zase tak těžké si vlastní figuru vyrobit, otočil jsem se a pohlédnul na Earla Carpentera na psacím stole.
Stěžejních je jen pár věcí: Uniforma, hlava a boty. Insignie a vše ostatní si snadno vyrobím z tmelu. Jenže co tyto tři věci… Když má člověk tým dobrých a zručných lidí, není problémem ani toto. Výrobu uniformy (alespoň hrubých tvarů) svěřím babičce - pár Gimnasťorek už ušila, jen o něco větších a hlavu společně s botami by mi mohl vytisknout Dan na 3D tiskárně. Ano, jednu hlavu jsem již kdysi vyrobil z FIMO hmoty, ale myslím, že na tohle bych si netroufnul. A tak jsem prošel Thingiverse a poslal Danovi odkaz. Mezitím se mu ještě podařilo najít 3D gumáky, které mi zmenšil, vytisknul a vše mi poslal. V případě, že by babička odmítla spolupráci jsem měl záložní plán. Prostě si ten mundůr ušiju ručně. Ano, bylo by to nesrovnatelné se strojovým šitím, ale kdo vymýšlí takovéto věci, bude trpět… Ovšem babička opět nezklamala a tak byl i tento problém vyřešen. Alespoň částečně.
Teď už se ale pojďme podívat jak má další figura v měřítku 1:6 vlastní výroby vznikala:
Hlava, kterou mi na 3D tiskárně vytvořil kamarád Dan. To, co vidíte zde je již téměř finální produkt. Poštou jsem totiž obdržel výtisk v velmi patrnými vrstvami a tak jsem asi měsíc pouze brousil a tmelil hlavu. Navíc jde o scan busty, která ale nemá nijak propracované vlasy, takže Milliput, párátko, jehly a jdeme na výrobu vlasů…
Účes vzniknul kombinací několika dobových fotografií… Zde je také patrné, že bude třeba zapracovat i na výrobě detailů uší a vymodelování úplně nových očí… Pořád ale mnohonásobně lepší tento základ, než tvořit celou hlavu úplně od nuly.
Po kontrolní vrstvě Surfaceru 1000 jsem se vrhnul na tvorbu očí a obočí, dotmelení nedokonalostí v oblasti úst, doladění účesu a detaily uší.
Poslední nástřik Surfacerem, můžeme konstatovat spokojenost.
Dalším nezbytným dílem této skládačky je samozřejmě tělo. Originál Barbie od Mattela však vykazuje poměrně nemodelové tvary, takže se muselo upravovat. Omotáním zbytku látky kolem pasu nabrala budoucí Seržantka RKKA potřebnou váhu a díky Milliputu dostatečný objem lýtek, protože ta párátka působila v porovnání s uniformou a holinkami opravdu komicky.
A nyní se dostáváme k babiččinu podílu na této figurce. Původně jsem chtěl figurku odít do Gimnasťorky vzoru 35 s barevnými petlicemi, ale šití této blůzy by bylo podstatně komplikovanější a nechtěl jsem babičku úplně zničit. Gimnasťorka vzor 43 je tedy ušitá ze zbytků látky, které nám zůstaly po šití tohoto výstrojního dílu, ovšem v mé velikosti. Jako podkladové materiály posloužily dobové fotografie a originální šablony. Všimněte si, že jde o dámskou verzi, která se vyznačuje obráceným zapínáním a záševky v oblasti prsou. Byla to sice strašná práce, ale myslím, že se povedla nad očekávání…
Modrého bavlněného kepru jsme měli jen velmi omezené množství a tak babička použila to, co jsme měli po ruce. Vznikla tak sukně, kterou vidíte nahoře. Ovšem po tom, co jsem figurce obul Sapagi, nastal problém. Sukně byla po rozšíření látek až příliš úzká…
A tak jsem si koupil v second handu modrou pracovní bů§zu, odpáral kapsy a rázem jsem měl dostatek materiálu pro tvorbu širší sukně vzoru 42. Tato je šitá ručně, mnou a je to celkem dobře patrné. Nicméně bych řekl, že to mohlo být i horší.
Baret je výsledkem společné práce mě a babičky. Já jsem ručně sešil jednotlivé díly spodní části a ona pak horní a spodní část na stroji dohromady. Zde byla použita modrá plst.
Sešitím obou dílů baretu se ale jeho obvod zvětšil zhruba na dvojnásobek, než je obvod hlavy figurky. Tuto pro mě něřešitelnou situaci zachránila babička poměrně jednoduchým stažením vnitřku baretu pomocí jehly s nití.
A nyní přichází relax od toho stresujícího šití. Konečně něco, co zase umím já. Trošku… Výroba hvězdy na baret, Řádu Rudé Hvězdy a části knoflíků. Není to sice jako profesionální výrobky firmy Dragon, ale díky asymetričnosti těchto detailů je krásně patrné, že jde o ruční práci…
Zde jsou již odznak a Řád Rudé Hvězdy po barvení.
Odznak usazený na baretu. Pokrývka hlavy je tímto hotova.
Pogony (nárameníky) byly také naprosto pohodovou záležitostí. Podklad tvoří malinová plst, podšití a soukenná svrchní část jsou vyrobeny z látky obarvené Valleji. Stejně tak hodnostní pásky. Knoflík je nyní umístěn pouze zkušebně, kvůli odměření vzdálenosti první pásky od okraje nárameníku.
Hotové pogony zhotovené podle replik v měřítku 1:1.
Zde je již Gimnasťorka osazena knoflíky a nárameníky. Knoflíky jsem barvil Valleji, následoval wash a lehký drybrush ocelovou barvou Revell.
Gimnasťorka a sukně vzniknuvší spojením mých a babiččiných sil.
Když už jsem byl v tom vyrábění insignií, vytvořil jsem i dvě stužky za zranění. Červená za lehké, žlutá za těžké.
Blůza doplněná o vyznamenání. Vše je zatím jen zkušebně umístěno.
Danova druhá chvíle slávy. Boty jsou pro mě vždy nejzapeklitějším dílem při tvorbě figurky v toto měřítku. Boty totiž vyrobit nedokážu a ve svých zásobách nemám volné ani jedny. Navíc potřebuji boty pro ženu, které budou pochopitelně menší, než ty pánské. Nyní jsem se ale mohl spolehnout na Dana, který mi dodal výborné polotovary pro výrobu holinek.
I zde jsou patrné nehezké vrstvy, nicméně holiny se budou čistit mnohem lépe, než členitá hlava.
A skutečně, po zhruba půlhodince je bota naprosto hladká…
Vrstva černého Surfaceru 1500 jen potvrzuje má slova.
Udělat z gumáků holinky znamená vybrousit drapérii v oblasti kotníku a také něco málo přidat...
To již vidíme zde na hotové botě. Přechod spodní části boty byl vytvořen natupováním tlusté vrstvy Surfaceru podle šablony. Švy vznikly vymačkáním do zavadlého Surfaceru.
Pruh kůže v zadní části bory vznikl opět natupováním tlusté vrstvy Surfacedu do místa vyhrazeného maskovací páskou.
Srovnání hotové holinky se surovým výtiskem…
A konečně pár hotových bot. Oděrky jsem naznačil mlováním a tupováním barvami Vallejo.
Nakonec jsem boty přestříknul přípravkem Earth Effects od AK Interactive a přebytečné množstvé jsem rozmyl White Spiritem.
Dalším relaxem byla výroba opasku z koženky a drátu. Pro srovnání replika 1:1.
Detail přezky šestkrát zmenšeného řemene.
Po zkušenosti s malbou hlavy Earla Carpentera jsem již přesně věděl, jak budu postupovat. Výsledek byl ale i tak stále nejistý. Základní nástřik jsem realizoval akrylovou barvou Revell 35, následovalo vymalování očí a rtů barvami Vallejo. Stínování jsem provedl pomocí nastrouhaných suchých pastelů, které jsem nanášel štětcem do potlačených míst (stíny) a na exponovaná místa (světla). Baret je pouze zkušebně nasazen. Naprosto identický postup jsem použil při malování rukou.
Následovalo zafixování pastelů nástřikem polomatného laku a vymalování vlasů barvami Vallejo. Spokojenost!
Pohled z boku.
A konečně zkompletováno!!!
Pohled na boty…
Hotová figurka. Tím však ještě nic nekončí, nyní je čas na tvorbu podložky.
Klasická základ: Podstavec z ohraněním budoucího terénu z balsy. Z hranolků jsem si vytvořil ohrádku pro ukotvení výřezu plotu.
Základní konstrukce plotu z bukových hranolků.
V místě spojů jsem navrtal otvory pro spojení čepy.
Plaňky jsem nařezal z balsy a barvu zašedlého starého dřeva imitoval pomocí techniky suchého štětce směsí olejových barev.
Zkušebně seskládaný plot.
Ohrádku z balsy jsem vyplnil odpovídajícím tvarem ze styroduru.
Sjednocení povrchu vrstvou malířské stěrky.
Po vlepení konstrukce plotu jsem aplikoval finální vrstvu zeminy tvořenou obarvenou malířskou stěrkou, hlínou a kořínky. Tuto vrstvu jsem nakonec posypal prosátou hlínou a vše fixoval napuštěním zředěným lakem Bakrylex na dřevo.
Nástřik zeminy proběhnul jako obvykle, Tamiya XF-1 jako základ, následně další vrstvy pro zesvětlení: XF-64, XF-59, XF-57. Dalším krokem bylo vymalování kamenů a dalších detailů barvami Vallejo a po vyschnutí povrchu jsem aplikoval wash. Na konstrukci jsem dolepil plaňky, z plastové kulatiny doplnil hřebíky a vše doladil lokálními filtry přípravkem Dark wash MIG productions.
Pro oživení podzimní scény jsem z Milliputu vymodeloval několik žaludů.
Tráva vznikla z motouzu, dubové listí jsem musel vystříhat z papíru. V hojné míře jsem využil usušené a vylisované rostliny nasbírané na louce. Právě při procházce během časného podzimu padlo rozhodnutí o vytvoření tohoto ročního období v měřítku 1:6.
Hotová podložka.
Detailní pohled na větvičky s dubovým listím a žaludy.
Popiska a odznak pro umístění na podložku.
A zde je již vše usazeno na svém místě, včetně figurky.
Pohled na podložku s dubovým listím a žaludy.
A konečně záběr figurky stojící poblíž dřevěného plotu.
Bližší pohled na hlavu figurky.
Detailní záběr knoflíků, nárameníku, Řádu Rudé Hvězdy a stužky za lehké zranění. Nakonec jsem použil jen tu, protože jsem chtěl hrdinku a ne mrzáka…
Opasek…
Pohled zezadu.
A poslední snímeček.
Tak a půl roku práce teď bude figurka navždy odpočívat v mé vitríně. Samozřejmě by se tento projekt netáhnul tak dlouho, kdyby na něj bylo více času, ovšem výroba úplně všechno téměř od nuly mě opět velmi bavila a při hledání nejrůznějších podkladů jsem si opět rozšířil obzory a to je na modelářině právě to krásné…
Jak je z článku jistě dobře patrné, nebýt celé skupiny lidí, žádná figurka by zřejmě nevznikla, a pokud ano, rozhodně by to dopadlo mnohem hůře. Děkuji tedy babičce za projevenou ochotu, trpělivost a odvahu při šití této zmenšené uniformy a také Danovi za obrovské ulehčení práce dodáním 3D výtisků.
Jak je z článku jistě dobře patrné, nebýt celé skupiny lidí, žádná figurka by zřejmě nevznikla, a pokud ano, rozhodně by to dopadlo mnohem hůře. Děkuji tedy babičce za projevenou ochotu, trpělivost a odvahu při šití této zmenšené uniformy a také Danovi za obrovské ulehčení práce dodáním 3D výtisků.
Myslím si, že kvalitou zpracování se (až na pár drobností) tento můj, tedy vlastně náš počin celkem blíží komerčně vyráběným figurám firmy Dragon, ale některé jiné firmy dělají co se týče výstroje a uniforem daleko větší chyby a nesmysly...
Doufám, že i tato figurka pomůže rozšířit povědomí o nazasení chrabrých sovětských žen během Velké Vlastenecké Války a i když nepředstavuje žádnou konkrétní z nich, bude tvořit důstojný pomníček těmto lidem.
Michal Trlica
Doufám, že i tato figurka pomůže rozšířit povědomí o nazasení chrabrých sovětských žen během Velké Vlastenecké Války a i když nepředstavuje žádnou konkrétní z nich, bude tvořit důstojný pomníček těmto lidem.
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat