Ruční granát RG-42

Aneb jak si vyrobit jeho INERTNÍ repliku.

Dnešní článek bude věnován spíše modelařině ve větším měřítku, konkrétně 1:1. I to je důvodem, proč se nachází v rubrice věnované vojenské historii.

Začátkem roku jsem si v rámci doplňování výstroje k uniformě vojína RKKA pořídil sumku na tři ruční granáty F-1, nebo RG-42. A tím vše začalo...

Samozřejmě že aby sumka nebyla prázdná, je možné koupit si tři delaborované "citronky" (granáty F-1), které jsou poměrně snadno sehnatelné, případně je možné pořídit jejich dřevěné repliky, stejně tak lze pořídit i granáty RG-42. Nebo je tu další možnost, ta patrně nejjednodušší a sice vyplnit sumku třemi kusy plastové kulatiny. Já ale zastávám ten názor, že by vše mělo být děláno pořádně a poctivě, takže místo poslední jmenované možnosti je asi lepší prázdná sumka...

Hotový granát RG-42.Po prohledání mnoha armyshopů na našem území jsem narazil převážně jen na dřevěné repliky granátů RG-42, které jsou vysoustružené ze dřeva a upřímně řečeno, za tu cenu vzhledově nic moc... A když nejsem spokojen s komerčními výrobky na našem trhu, není jiné cesty, než si požadovanou věc vyrobit. V případě RG-42 to naštěstí není vůbec žádný problém...

Granáty RG-42 konstruktéra S. G. Koršunova měly nahradit konstrukčně složité a výrobně náročné RGD-33 a jejich nástupce, opět nevyhovující RG-41. A právě díky konstrukční jednoduchosti a faktu, že každý je malinko odlišný je RG-42 přímo předurčen pro výrobu repliky v domácích podmínkách a to i za předpokladu, že nejste nijak zručný a zkušený modelář. Žádný kutil s průměrně vybavenou dílnou zde nebude mít problém o čemž se brzy přesvědčíme.

RG-42 se skládá v podstatě pouze ze dvou částí: Plechového válce s obsahem 200g TNT a roznětky UZRG (univerzální zapalovač ručních granátů) později konsturkčně upravené a spolehlivější URGM (univerzální zapalovač ručních granátů - modernizovaný), která měla spoždění zhruba 3,2 - 4,2 vteřiny. Granát svým vzhledem poměrně nápadně připomíná konzervu o rozměrech 54mm x 75mm, +/- nějaký ten milimetr... Zkuste si vzpomenout na všechny ty příběhy detektorářů, nebo obyčejných houbařů, kteří v lese našli rezavou plechovku... Ne vždy je to opravdu plechovka, může to být také Ručnaja Granata 42, nebo pozůstatky německého Stielhandgranate 24. A když už je tu ta neskutečná podobnost s konzervou, co jiného použít k výrobě tohoto útočného ručního granátu?

Zde vidíme veškerý potřebný materiál, který jsem k výrobě použil. Proporciálně nejlepší je konzerva od rajského protlaku z Kauflandu, dále jsem uplatnil šroub a tři matičky M6, jednu podložku o vnějším průměru 30mm, jednu podložku o vnějším průměru 17mm, plastovou kulatinu o vnějším průměru 17mm (kovová by byla vhodnější), hliníkovou kulatinu o vnějším průměru 12mm, hřebík, hliníkový plech tloušťky cca 0,8mm (silnější by byl lepší), kroužek na klíče průměru 30mm a závlačku 2,0 x 20mm. Volitelnou položkou je sádra pro výplň konzervy. Většinu těchto věcí jsem našel doma v dílně, koupit bylo třeba jen konzervu, závlačky, kroužek na klíče a hliníkovou kulatinu. I s barvou (kterou mám jako správný modelář doma) jsem se ani nepřiblížil ceně dřevěných replik. K lepení jsem použil Alteco Epoxy Steel.

Ještě bych rád upozornil, že jsem rozměrově vycházel z papírového modelu tohoto granátu, který vytvořil Ing. Robert Navrátil a je volně ke stažení na internetu. Je tedy možné, že ne všechny rozměry budou přesně na milimetr odpovídat originálu.

Prázdnou a umytou konzervu jsem smirkovým papírem zbavil potisku a do dna (které se nyní stalo horní stranou) jsem vyvrtal otvor o průměru 6mm, jenž byl následně lehce zvětšen pilníkem. Uchycení kulatiny mající u předlohy vnitřní závit pro zašrouvování zapalovače se lišilo téměř kus od kusu - kruhová základna, kruh se dvěma zabroušenými stranami, kulatina se třemi zabroušenými stranami, tři hrubé sváry... Já jsem zvolil kruhovou variantu se dvěma zabroušenými stranami. Na řadu tedy přišla podložka o vnějším průměru 30mm a pilník.

V dalším kroku jsem podložku přilepil na konzervu a na podložku dolepil matku. Doporučuji nechat lepidlo pořádně vytvrdnout, nejlépe do druhého dne.

Druhou matku jsem vlepil zevnitř.

Dále jsem odřezal kus plastové trubky o malinko delší, než bude část zapalovače zašroubovaná do těla granátu a jeden konec ucpal kouskem styroduru.

Tuto trubku jsem vlepil dovnitř plechovky, čímž bude po vylití sádrou vymezena dutina pro zapalovač.

Pak už bylo možné vyplnit plechovku sádrou a kamením.

Nové dno vystřižené a dobroušené z plechu.

Vlepeno pomocí Alteco Epoxy Steel.

Další kousek plastové kulatiny o vnějším průměru 17mm jsem přilepil na podložku umístěnou v horní části "granátu". Výška tohoto dílu je v mém případě 12mm. Uznávám, že tento můj systém matiček neodpovídá úplně přesně originálu, ale materiál pro výrobu naprosto přesné kopie se mi nepodařilo sehnat. Chtělo by to kovovou kulatinu s vnějším průměrem cca 17mm a vnitřním závitem... Nicméně nemohu říci, že se kvůli tomu v noci budím hrůzou...

Tělo granátu je zatím hotovo, nyní se podíváme na výrobu repliky zapalovače UZRGM. V prvním kroku jsem si uříznul 41mm dlouhou trubičku z hliníkové kulatiny o vnějším průměru 12mm, seříznul horní část tak, aby vzniklo okénko pro vrhovou pojistku a 10mm od dolního okraje trubičky jsem vyvrtal dva otvory o průměru 2mm. Rozteč mezi otvory činí 10mm. Ze zbytku hliníku, který jsem odříznul při tvorbě okénka jsem po vyrovnání ve svěráku vyřezal a vybrousil "stříšku" v horní části zapalovače.

Dále jsem sešrouboval šroub M6, podložku s vnějším průměrem 17mm a odpovídající matku. Vše jsem pojistil lepidlem.

Dolepení hliníkové trubičky... Pokud lepidlo někde vyhřezne, stačí jej snadno otřít vatovou tyčinkou zvlhčenou v acetonu.

Po dokonalém vytvrdnutí je možné provést zkoušku.

Vrhová pojistka držící úderník vystřižená a naohýbaná z hliníkového plechu. Ano, plech by měl být silnější...

Kroužek navlečený na závlačce - pojistka.

Zkrácený hřebík zastupující úderník.

A konečně je zapalovač UZRGM, tedy jeho replika seskládán.

Hlavička hřebíku je provlečená výřezem ve vrhové pojistce stejně jako u předlohy. Rozdíl je v tom, že já ji pojistil kapkou vteřinového lepidla.

Ivane Sergejeviči?! Zdá se, že máme problém...

Co se zbarvení granátů RG-42 týče, situace byla velmi podobná jako s ostatním zpracováním. Od světle zelených, přes hráškové, šedozelené, bzonzově zelené, tmavě zelené až po černé, to vše lze najít i při letmém prohlédnutí fotografií na Googlu. Já jsem zvolil směs emailů Revell 360+82. Nástřik jsem provedl na acetonem odmaštěný povrch a ve dvou vrstvách.

Granáty také nesly označení. To většinou sestávalo z číselného kódu, roku výroby, případně označení modelu a označení obsahu "konzervy". Já jsem si tím pádem musel vyrobit sadu razítek...

Razil jsem lehce naředěnou barvou Revell 302. Označení bylo buď na dně, nebo na boční stěně granátu. A když bylo označení hotové a zaschlé, vzal jsem granát na zahradu a několikrát s ním hodil do záhonku. Tím vznikla pěkná, přirozená patina, ale zase nic přehnaného.

Na dno jsem narazil písmenko "T" značící TNT - trinitrotoluen.

Nyní stačí zašroubovat zapalovač UZRGM a RG-42 může putovat na poličku, do vitríny, nebo do sumky, kde bude jistě se ctí zastupovat svou předlohu.

Dokončeno. Myslím, že předloze to celkem odpovídá...

V dnešním článku jsem vám ukázal, jak si poměrně snadno a levně vyrobit repliku sovětského ručního granátu RG-42.

I když jde jen o konzervu plnou sádry a kamení je třeba dodržovat jistá bezpečnostní pravidla a rozhodně se touto replikou neohánět na veřejných místech a místech, která tomu nejsou určená.

Na tematických výstavách a vojenskohistorických akcích je to samozřejmě věc jiná...

Časem bych chtěl zkusit vyrovit ještě minimálně jeden granát tohoto vzoru, tenrokráte s roznětkou UZRG. Snad se tak povede a pokud ano, budete opět informováni článkem s fotkami hotového výrobku.

Doufám, že se i vám tento návod líbí a že vás třeba také inspiruje k výrobě něčeho podobného.

S přáním jen toho nejlepšího

Michal Trlica