Již ve chvílích, kdy jsem minulý rok odjížděl pln nadšení z dalšího úžasného ročníku Panzershow v Návsí bylo mi jasné, že pokud se nic závažného nepřihodí, za rok se zase vrátím. Bylo tomu tak, protože Panzershow je úžasná soutěž s nepopsatelnou atmosférou, kterou je zkrátka třeba zažít, slovy to ani popsat nejde. A když ten rok pomalu mizel v nenávratnu a začaly se objevovat oznámení o letošním ročníku, věděl jsem, že ani já nebudu letos v Návsí chybět. Bohužel jsem letos opět něměl nic "pořádného", co bych mohl ukázat, ale stejně jako minulý rok se do soutěže přihlásila i ségra, která během roku namalovala figurku německého tankového esa Michaela Wittmanna. Když jsem pak při prohlížení letos velmi bohatého a pestrého doprovodného programu této vskutku mezinárodní soutěže uviděl účast KVH PEG Wiking a jejich dvě prezentace, rozhodnul jsem se oslovit Richarda Topalova, zda by neměli zájem o mou účast, coby hosta v uniformě vojína Rudé armády ze samého počátku Velké vlastenecké války. Dodnes mám totiž v živé paměti Military Day v Návsí, jenž byl doprovoudnou akcí Panzershow v roce 2016 a skutečně stál za přibalení uniformy ke krabici s modely. Od Richarda jsem dostal kladnou odpověď, a tak jsem i letos sbalil krom modelů i gimnasťorku a veškerou svou výstroj a čekal, až přijde ten velký den. Dost se mi také ulevilo, když jsem 28.6. dokázal udělat zkoušku z Biochemie a díky tomu nebudu mít zkažené prázdniny. S vědomím vítezství nad tímto předmětem a vidinou krásné soboty jsme s celou rodinou vyrazili na tradiční výlet do Návsí, kde již od roku 2011 zahajujeme prázdniny. Již při prvním pohledu na výstavní stoly mě překvapil počet modelů, který dle mého názoru podstatně převýšil předchozí ročníky, nejvíce znatelné bylo naplnění kategorie seniorských figurek, kde můj strážmistr ČS Četnictva v podstatě zmizel...
Po vyzvednutí cedulek k modelům a jejich roznesení na svá místa jsem se zastavil za kluky z Wikingu a ohlásil, že se k nim brzy přidám. Pak jsme s rodinou realizovali každoroční výlet do nedalekého Jablunkova, ale jelikož bylo letos pod mrakem a foukalo, nebylo to úplně ono. Po obědě jsem na sebe hodil uniformu a vyrazil za kolegy z SS, kde jsem byl po zbytek dne v Návsí.
A nyní několik obrázků:
Z těchto fotografií je patrné, že o dvaasedmdesátinové skvosty nebyla nouze...
Krásné papírové Tatry OA vz. 30.
Figurky žáků a juniorů...
...a ségřin Wittmann. Tak dlouho obdivovala mého Wittmanna 1:6 až jsem jí našel ve skladišti starší figurku Tamiya a čepici M43, jako podklady použila právě mou figuru od firmy DiD.
V seniorských figurkách to bylo poněkud zaplněnější.
Minulý rok jsem svého Strážmistra hlídajícího státní hranici zapomněl přihlásit a proto jsem jej vzal letos s ostatnímy modely. Bylo to tak ale lepší, jelikož letos jsem figurkou (snad) připomněl události z roku 1938, od kterých letos uplyne 80 let.
Moje dva Fokkery v kategorii vrtulových letadel 1:72.
Výsledky našeho ročního snažení. Jak já, tak i ségra jsme si odvezli ocenění v podobě Kříže Moravskoslezské orlice. Mám pocit, že když napíšu, že mám z ocenění nesmírnou radost, bude to znít, jako klišé, ale je to opravdu tak. Mám totiž pocit, že něco umím. Upřímně řečeno, když jsem viděl to množství úžasných modelů na hranici dokonalosti, v žádné ocenění jsem ani nedoufal, ale ségře jsem věřil. A nakonec to dopadlo, jak nejlépe mohlo. Navíc jsem kříž získal za Somuu S35 v německém kořistním provedení, takže jsem skutečně moc moc rád. A samozřejmě i ségra je šťastná, že nepatří mezi neoceněné a už nyní má na stole další figurku, další německou tankovou legendu. Tak snad se podaří!
Co se vyznamenání týče: Kříž si zachovává stále stejnou podobu, od původních medailí odlišnou použitým materiálem a nápisem PANZERSHOW v dolní části. Letos však byla dodána stužka v nezbytných barvách Slezska vyhotovená dle Rakousko Uherského vzoru. Diplom prošel kompletní obměnou a velice kladně hodnotím informaci o modelu, za který je ocenění udělano. Tento údaj mi posledně celkem chyběl.
Bližší pohled na naši vítěznou sestavu.
A nyní opět pár slov závěrem. Jak jsem očekával, ani letos Panzershow vůbec v ničem nezklamala. Malinko mě vyvedlo z míry vyhlášení výsledků, které mělo začínat ve 14:50 a když jsem se vracel ve 14:30 z tábora 5. Pz. Div. SS v sále restaurace U Mrózka se již předávaly trofeje. Naštěstí jsme ale o nic nepřišli, i když ségra si musela dojít pro kříž a dekret až po ukončení tohoto ceremoniálu, jelikož začátek jsme nestihli. Ale jak říkám, až na tento detail byla celá sobota protkaná setkáními s úžasnýmy kolegy, diskusemi o modelech a uniformách, plánech do budoucna a hlavně vtipnýmy a zábavnýmy situacemi. Dlouho budu vzpomínat na střelbu z Panzerschrecku předváděnou Richardem a Davidem, stejně tak na situaci, kdy se David vydal do křoví a proti němu z tohoto křoví nečekaně vyšel Radim v sovětské uniformě. I jej jsem velmi rád viděl. a jelikož o zábavu opravdu nebyla nouze, uvedu ještě situaci, kdy jsme všichni seděli na stoličkách a pozorovali Davida, jak metodou pokus-omyl cpe 50ranný nábojový pás do bubnového zásobníku ke kulometu MG-42, nebo když Richard zkoušel ležet na nosítkách s výstrojí kolem pasu. Než se položil k pouzdru na plynovou masku, bylo vše relativně v pořádku, přes něj se ale nedostal a tak zůstal v polosedě a musel se přetočit na bok. A než se stihl zvednout, byl zneškodněn mým sovětským kolegou. Jak pak sám řekl: "Padnout bylo možné pouze na břiše."
A nyní opět obrovské poděkování. Nejprve panu Radku Dostálovi, který opět dokázal připravit pro mezinárodní modelářskou veřejnost soutěž s neopakovatelnou atmosférou a vším, co k Panzershow patří. Samozřejmě také děkuji za sebe i ségru za ocenění, které nám bylo ctí převzít. Dále chci poděkovat všem lidem a klubům, kteří se podíleli na přípravě Panzershow a speciálních ocenění a také všem, kteří přispěli k vysoké úrovni této soutěže svou přítomností a modely. Děkuji také těm, kteří se s vervou pustili do realizace doprovodných programů a také členům KVH PEG Wiking za to, že jsem se zase mohl ukázat v uniformě a snad i ukázat přítomným modelářům, jak zhruba vypadala uniforma vojáka RKKA v roce 1941. Velmi mě také potěšilo, že mě někteří lidé znají již z dřívějších ročníků a pomalu se dostávám do povědomí modelářské veřejnosti nejen jako modelář, ale i jako četník. Díky, díky, díky všem a za rok se zase uvidíme!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat