Věra Ferbasová - 105 let

Dnes si připomínáme jedno významné výročí, jeden významný den. Někteří již určitě tuší, jiní stále tápou. Dnes je to přesně 105 let od chvíle, kdy se narodilá má nejmilejší prvorepubliková herečka. Den, kdy se narodila Věra Ferbasová, vždy veselá a usměvavá dívčina, kterou známe především ze zlaté éry československého filmu v období první a druhé republiky, částečně i Protektorátu Čechy a Morava. Její život však tak veselý jako většina rolí, jež ztvárnila nebyl…

Já se svou výstavkou věnovanou této význačné herečce během letošního ročníku Plastic People of Tovačov. (Autorem fotografie je Daniel Knotek, kterému tímto ještě jednou děkuji.)

Věra Ferbasová se narodila v Sukoradech (okres Jičín) v neděli 21. září 1913 do rodiny učitele Otakara Ferbase. Dle matriky se jeho dcerka narodila v domě číslo 70, jenž sloužil jako škola, dnes zde má sídlo obecní úřad. Pokřtěna byla ve čtvrtek 2. října farářem Stanislavem Michálkem z nedalekých Lískovic v kostele sv. Mikuláše jménem Věra Julie, přičemž jméno Julie získala po své mamince Julii Ferbasové.

Když malá Věrka povyrostla a začala chodit do druhé třídy obecné školy, rozhodli se její rodiče odstěhovat z rodných Sukorad do Plzně, z důvodu přeložení jejího tatínka. Ten získal místo středoškolského profesora na místním ústavu.

Zatím by asi nikoho nenapadlo, jaká kariéra Věru čeká, i když už v tomto útlém věku se značně projevovala. Je více než zřejmé, odkud její "klukoviny" pocházely. Vyrůstala totiž po boku svého staršího bratra Karla. A tak nebylo divu, že byla přebornicí v lezení po stromech, hře v kuličky a dalších chlapeckých disciplínách. V rodinných kruzích se jí přezdívalo "Bobek", což ale nemohlo změnit nic na tom, že dcerka manželů Ferbasových rostla do krásy. Právě díky svému ztřeštěnému chování vždy platila za třídního šaška a baviče kolektivu, ovšem také během školní docházky zažila četná příkoří. I přes to byla pilná, kreativní a svědomitá žačka, k čemuž samozřejmě byla svými rodiči přísně vedena, především pak svým tatínkem, profesorem Ferbasem.

Po absolvování měšťanské školy se dospívající slečně Ferbasové podařilo dostat na plzeňské gymnázium. I zde však vystoupil do popředí její nespoutaný rebelský duch, a aniž by si to byla uvědomovala, pomalu ale jistě se z ní stala ona budoucí filmová uličnice. Stále však byla oblíbená u svých spolužáků a profesorů. Džbán trpělivosti profesorského sboru se ale bohužel pro nadanou a talentovanou studentku pomalu plnil. Až jednoho dne, nebo spíše večera přetekl. Stalo se tomu na jednom z tanečních večírků, kdy "lehce" přetáhla večerku, a v důsledku tohoto dnes celkem běžného přestupku na ni čekalo bezpodmínečné vyloučení z ústavu.

Těžkou hlavu si z toho však mladá slečna nedělala. Přestoupila na obchodní akademii, kde se naučila vše, co ji brzy mělo katapultovat na Československé filmové nebe, které se pomalu rozrůstalo. Získala dovednosti jako psaní na stroji, naučila se těsnopisu a všem schopnostem každé správné sekretářky. Jak to souvisí s filmem a divadlem? Zdánlivě ani v nejmenším. Ale nepředbíhejme… Během studií obchodní akademie ve věku dvaceti let také vyhrála soutěž krásy a získala tak titul Miss západočeské metropole. Jako Miss Plzeň ji vozili ve vyzdobeném voze a bylo jasné, že krása jí nechybí. Na rozdíl od gymnázia se jí podařilo tento vzdělávací ústav zdárně dokončit a uzavřít maturitní zkouškou. Tím se za mladou slečnou Ferbasovou uzavřela první kapitola jejího života a měla se otevřít další.

Nejvíce ji přitahovala Praha, a tak se rozhodla pokusit hledat své štěstí v hlavním městě mladé Republiky Československé. Tak jako tak, bylo jasné, že potřebuje práci a se svým vzděláním o ní měla i jistou představu. Jako blesk z čistého nebe přišel její strýc, jenž se dokázal za svou neteř Věru přimluvit a tím jí obstarat místo sekretářky. A ne ledajaké sekretářky. Ono kancelářské místo se nacházelo v Divadle Vlasty Buriana, toho času sídlícího v paláci Báňské a hutní společnosti v Lazarské ulici číslo 7.

Znalosti a schopnosti nabyté na obchodní akademii zapříčinily, že přijímací řízení zvládla slečna Ferbasová, jak se říká "levou zadní". A poté přišel Vlasta Burian osobně ke zkoušce ze stenografie. Jak později paní Ferbasová vzpomínala: "Najednou se na mne Vlasta Burian zadíval těma svýma očkama přivřenýma a řekl: A co kdybys to, holka, zkusila na jevišti? No, asi to byl strašně odvážnej člověk a svým způsobem dobrodruh." Tak se stalo, že do kanceláře, kde měla původně pracovat, už nedošla. Občas se píše a hovoří o tom, že Věra Ferbasová skutečně nastoupila k Burianovi jako sekretářka a na jeviště se dostala až později. Ve skutečnosti se žádný takový přechod nekonal. Vlasta Burian nejen že měl nos na talent, měl i malou potíž. Potřeboval záskok za nemocnou herečku Anny Ondrákovou ve hře "Pronajme se balkon". Čas ředitele divadla tlačil a tak se rozhodnul vsadit vše na jednu kartu. Typově podobná Ferbasová přijala nabídku záskoku za Anny Ondrákovou a poprvé stanula na prknech, která znamenají svět. Neskrývala ale, že touto nabídkou byla velmi šokována.

Dosud na jevišti nikdy nestála, nikdy nehrála divadlo, ani to ochotnické. Moc na výběr však neměla, a navíc jí byla nabídnuta přímo pohádková gáže. Celých 1500 korun a to začátečnici, která dosud nikdy nehrála, nicméně skrývala obrovský potenciál. Kdo by v takové situaci váhal? Pro srovnání, Jiří Voskovec a Jan Werich v Osvobozeném divadle vypláceli svým hercům, jako byli Jindřich Plachta, či František Filipovský gáži okolo 1200 korun. A další benefit plynoucí z angažmá u krále komiků: placené prázdniny. O tom v jiném divadle nemohla být ani řeč. Tak tedy Věra Ferbasová podala ruku štěstí. Podala pomocnou ruku divadlu Vlasty Buriana a zaskočila za Anny Ondrákovou. Zde je potřeba upozornit na jistou míru nadsázky, poněvadž Věra Ferbasová nebyla jediná herečka, vlastně herečka zatím nebyla vůbec a jistě by se našla jiná náhradnice, nicméně pan ředitel si přál právě ji. Že se by se její život měl ubírat tímto směrem, to by ji ani ve snu nenapadlo. Na takovou kariéru při příchodu do Prahy vůbec nepomýšlela.

Další zvláštnost a odlišnost od drtivé většiny tehdejších herců tkví právě v tom, že k herectví se Věra Ferbasová dostala "jako slepý k houslím". Její kolegové totiž byli již od útlého věku vedeni svými rodiči k umělecké kariéře, nebo se o ni snažili sami a vlastní iniciativou. V případě této začátečnice to ovšem neplatilo.

"Dal mně roli, já se ji naučila, ovšem ty začátky, to bylo strašný… Když jsem byla s nim a byli jsme sami na jevišti, bylo ticho… On se na mě díval, přimhouřený očička, a měl z toho hroznou psinu, jak v tom lítám. A nebo on proved třeba něco jinýho: Z ničeho nic zadupal, no já se lekla a utekla z jeviště…" vzpomíná herečka na své vůbec první působení v divadle s Vlastou Burianem. Její úspěch byl hned napoprvé veliký. Nebyl však postaven na pevných základech hereckého umění. Bylo tomu právě naopak. To ale diváci netušili.

Absolventka obchodní akademie prostá jakýchkoli uměleckých ambic původně hledající pouze práci v kanceláři zmateně pobíhala po scéně před plným hledištěm a marně se snažila chytit své role. Hledala skulinku, kam by mohla vstoupit svou replikou, a když zapomněla text, případná nápověda ji ještě více vykolejila. Nakonec za bouřlivého potlesku a jásotu naprosto spokojených a dokonale se bavících diváků domnívajících se, že jde o dokonalý herecký výkon, zahodila svou kabelku a ztřeštěně, zmateně, bezradně a celá nervózní utekla z jeviště do zákulisí. Na rozdíl od diváků věděla, jak to skutečně s tímto výstupem celé bylo. Jenže zprvu si zřejmě neuvědomila, že svůj debut vlastně zvládla. Úspěch to byl veliký, úspěch pramenící z obrovské bezradnosti. Ovšem talentovaná komička se nehodlala vzdát. Tu Vlasta Burian uviděl, že se v nové posile nezmýlil, a že to půjde. Bude to jen chtít trochu práce. "Vlasta byl výbornej!" Vzpomínala Věra Ferbasová. "Pořád si ze mě dělal jen legraci." Myslel to s ní ale více než dobře. Problém s nápovědou byl také vyřešen: "Mně vyhovovalo, když mi někdo, třeba Marvan, nebo Šlégl pošeptal na scéně: "Teď!" a já spustila. I tak jsem v tom ale lítala hodně dlouho. A právě z toho měl Burian děsnou radost. Věděl, jak jsem na scéně ze všeho vyplašená."

Následovalo několik dalších inscenací, kde Věra Ferbasová získala menší roli, jednou z nich byla fraška Mušketýři z katakomb, kde v roce 1935 ztvárnila roli Annie, jedné z dcer Jelly, vdovy po vyslanci. S touto hrou nejen že Ferbasová sklízela úspěchy v Burianově divadle v Praze, ale i na hostování, například v květnu 1935 během Pohostinských her Burianova divadla v Brně, Olomouci, Prostějově a ve Zlíně. Tou dobou už měla stálé místo v následujících inscenacích:

Pronajme se balkon (autoři Nicolas Nancey a Paule Armont), kde hrála roli Fifi.

Konto X (autoři Rudolf Bernauer a Rudolf Österreicher), zde ztvárnila postavu Herty, sestry Kurtovy.

A samozřejmě ji bylo možno vidět v již zmíněné hře Mušketýři z katakomb.

Má malá sbírka artefaktů vztahujících se k Věře Ferbasové.

Jelikož divadla a především pak to Burianovo navštěvovali i filmoví režiséři, stalo se, že Věra Ferbasová jednoho dne získala i nabídku od filmových společností. Nabídek bylo stále více a tak musela divadelního herectví nadobro zanechat. Mrzelo ji to, ale zdá se, že před kamerou našla své štěstí. A díky filmu se zachovala vzpomínka na její herectví a její role i do dnešních dnů.

Poprvé ji bylo možné spatřit ve filmu V tom domečku pod Emauzy z roku 1933. Další z prvních snímků, ve kterých se objevila bylo filmové zpracování operety Oskara Nedbala Polská krev opět z roku 1933, kde se spíše mihla v pozadí. Hned během svého prvního roku "na plátně" se objevila minimálně v sedmi filmech. A její hvězda stále stoupala.

Následovaly filmy, ve kterých Věra Ferbasová ztvárňovala hlavní role, jako například Uličnice z roku 1936. Dalo by se říci, že právě Uličnice byla jedním z přelomových snímků její herecké kariéry. Získala za něj několik ocenění, jen kritikům se nelíbily "Až příliš odhalené nadkolenní partie slečny Ferbasové.".

Samozřejmě jsou tu další velmi známé tituly jako Manželství na úvěr, Rozkošný příběh, Mravnost nade vše, Falešná kočička, Slečna Matinka, Andula vyhrála a Panenka. U filmu Panenka stojí za zmínku, že jde v podstatě o první Československý "sci-fi" film, dokonce s Věrou Ferbasovou v hlavní roli. Nyní mohla být kritika spokojená, protože tato role je napsaná přesně tak, jak tuto herečku kritikové popisovali. Jako mrkací panenku.

Jak je asi patrné, kritika ji příliš ráda neměla, nicméně každá filmová společnost tohoto diblíka chtěla mít ve svém snímku, jméno Věra Ferbasová znamenalo kasovní trhák. V roce 1938 už se o ní v Kinorevue psalo jako o "Nejpopulárnější naší herečce". A tak se masově chodilo "na Ferbasku", která měla spoustu práce, aby vše stíhala.

Její herectví nadchlo i německé filmaře a tak jí nabídli spolupráci. Odmítla. Nabídka spolupráce přišla dokonce i z Hollywoodu, avšak díky podepsaným smlouvám u nás nemohla Věra Ferbasová do Ameriky odjet. Kdo ví, kam až by její sláva sahala, kdyby se jí povedlo dobýt i toto americké město filmu. Jenže kdyby, chyby...

Herectví se věnovala i za Protektorátu, ale pouze krátce. Stihla natočit několik filmů, včetně dvou posledních titulů Provdám svou ženu a Zlaté dno. V těchto dvou filmech se také poprvé a naposledy objevila po boku svého objevitele, Vlasty Buriana.

V roce 1942 po dohodě se svým manželem architektem Pálkou definitivně opouští Němci ovládaný filmový průmysl, pro který odmítá pracovat. Tou dobou má na kontě již 44 filmů.

Ačkoli neměla z dob okupace žádný politický ani mravní škraloup, po únoru 1948 se spolu s manželem stává objetí vykonstruovaného procesu, krátce byla držena na nucených pracích ve Valdicích, následně byli i s manželem zbaveni veškerého majetku.

Věra Ferbasová žije u Jičína a získává několik rolí v divadle (zájem o ni zpočátku jevili pouze ochotníci) a také ve filmu, kde zastala mnoho menších rolí, přičemž poslední její dvě výraznější role byly ve filmech Skřivánci na niti a Jáchyme, hoď ho do stroje!, kde ztvárnila nezapomenutelnou tetičku Františka Koudelky v podání Luďka Soboty.

Po smrti manžela, který byl o něco starší prožívala těžké období. Díky své důvěřivosti byla připravena o dům po herecké kolegyni Růženě Naskové a přišla tak o další věci, které měla ráda, například o svou zahrádku. Bohužel neměla nárok na starobní důchod a tak žila v pražském bytě sama v opuštění a zapomnění pouze se svým psem a kočkou. Zde 4. (nebo 3.) srpna 1976 umírá ve věku 62let, aniž by si toho někdo všimnul.

Své místo už má Věra Ferbasová i na mé zdi.

I přes to, že se během války zachovala jako vlastenka, a ani v nejtěžších chvílích svého krátkého života se nepřestala usmívat, byla nakonec pranýřována, jako ostatní a v samém závěru života zůstal tento vždy veselý diblík a příklad cudnosti objevující se po boku hvězd, jako Hugo Haas, Oldřich Nový, či Vlasta Burian naprosto opuštěn a zapomenut…

A proto si dnes vzpomeňme na tuto neobyčejnou herečku, která i po téměř století rozdává smích a inspiruje. Zapalme svíčku a usmějme se při vzpomínce na některou z jejích veselých rolí, protože taková byla - veselá. A zdá se, že ani v nejtěžších chvílích svého poměrně krátkého života se usmívat nepřestávala.

Myslím, že i já jsem malinko přispěl k rozšíření povědomí několika jedinců, a že zase o několik málo lidí více ví o této naší úžasné herečce. Pokud se ptáte, jakým způsobem se mi to povedlo, bylo to následovně: Prostřednictvím mé figurky této dámy (Celý článek naleznete zde: http://michalovi-modely.blog.cz/1702/vera-ferbasova) a její prezentace na soutěžích a výstavách, díky výstavce věnované Věře Ferbasové a také vyprávěním o jejím příběhu některým svým kamarádům a známým. Navíc 13. 10. 2018 by měla tato výstavka proběhnout i v rámci modelářské soutěže Modelfest 2018 v Šumperku, kam jsme byli pozváni.

Ještě jednou Vám paní Ferbasová-Pálková děkuji za vše, za všechnu tu legraci, kterou u vaších filmů prožívám a za možnost připomínat Vás a váš příběh dnešním generacím... Čest vaší památce!!!

Michal Trlica