Michalovy modely: června 2013

30 června 2013

PANZERSHOW 2013

Třetí ročník Panzershow se odehrál včera, tedy v sobotu 29.6. 2013. Opět se potvrdila vysoká kvalita této akce. Příjemní lidé, krásné modely a ještě hezčí ceny. Na této akci nemáte pocit, že na vás někdo tlačí, nebo že něco nestihnete.

Pár fotek:

Bojovka od žáků a juniorů...

...a další.

A od seniorů.

Moje figurky. Celkem jsem vezl 8 modelů od sebe a jednu figurku od ségry. K vidění tedy byl Leutnant Bose, General der Artillerie Weidling, LI, Zmrzlý konec, Ferdinand, Er heisst Ferdi!, Spitfire a můj památeční RŮŽOVÝ PANTHER. Navíc jsem měl na sobě i tričko, takže bylo hned jasné, kdo je asi autor.

Ocěnen byl Panther, diorámka Er heisst Ferdi! a pan poručík Bose.

Pro Vás, Herr Bose!

A pro mé spolužáky ze základky je také jeden železný kříž. Ale jen pomyslně!

Ségra také jeden vlastní, i přesto že vezla svou první figurku.

Tímto bych chtěl tedy poděkoval panu Dostálovi a členům klubu Gorale Goat za skvěle prožitou sobotu a krásné kříže, odlištné od těch z minulých ročníků. Ale víte co řekl Steiner: Nesnáším všechny důstojníky, všechny ty Stránské a Triebigy, všechny co pasou po železným kříži.

Dnes se loučím

Michal

28 června 2013

Prázdniny? Už zase?

Dnes jsme dostali vysvědčení. První rok na střední škole utekl jako voda, až mě to mrzí. Nějak nevím čím to je, zřejmě mám nějakou psychickou poruchu ale vůbec nemám radost ze začátku prázdnin. Minulý rok jsem na tom byl stejně, protože se rozpadl náš vynikající kolektiv ze základky a já si myslel že tak dobré lidi už nikdy nikde nepotkám. První dva měsíce na střední jsem měl ten samý pocit, nikoho jsem neznal a ztrácel jsem se v obrovské budově. Stres, bezmoc, strach a beznaděj. To byly mé pocity. Ale potom se to zlomilo a já věděl že to půjde. Nebylo to snadné ale nakonec jsem to dokázal a zapojil se opět do běhu světa. Začal jsem poznávat učitele a hlouběji i své spoluužáky. Ve třídě je nás 32, z toho 28 děvčat, moc milých a příjemných. A teď, když jsem se pořádně rozkoukal přichází konec, konec školního roku.

Moje myšlenkové pochody mají i vojáci Wehrmachtu a SS.

Zajimavé je že jsem ve škole radši než doma. A nevím proč. Často teď prožívám podobné pocity jako němečtí vojáci ve filmu Stalingrad z roku 1992. Pamatujete si scénu ve které Otto popisujejak dostal dovolenou? Mám stejný pohled na věc. Když to vztáhnu na sebe, bylo by to takhle: Najednou se mi rodiče zdají cizejší než spolužáci. Čím víc se mě snaží doma pochopit, tím víc je nenávidím. Já vím moc dobře že nějaká pitomá škola se nedá srovnávat s celosvětovým konfliktem, ale jistá podobnost tam je. Přijdu domů ze školy, hned mám špatnou náladu, už ani broušení figurek mě nebaví tak jako dřív. Prostě nemám ponětí co to sakra se mnou je. Najednou mě napadá i pár citátů, které by se daly předělat, například ten od Richarda Winterse, v mé verzi takto: Ale není dne, kdy bych si nevzpomněl na spolužáky se kterými jsem chodil do školy, a kteří by bez ní nepoznali jaká je radost žít. Nebo ten Guderianův: Neexistují zoufalé situace. Existují pouze zoufalí lidé. Nebo Peiperův: Historii vždy píší vítězové. Skutečnost však zná jen ona zmenšující se skupina lidí, kteří byli u toho. A pak jsem jich pár vymyslel i já. Například: Jsem v mmístnosti plné lidí. A přesto jsem sám.

Vrátím-li se zpátky k té válce, často mi na mysli vyvstanou věty z válečných filmů, třeba z ponorky: Musíš mít dobré lidi! Dobré lidi!

A tak se těším na další školní rok plný strachu, zklamání, deziluze ale i radostí a srandy s těmy osmadvaceti spolužačkami a třemi spolužáky, z nihž mi už teď nekteří chybí.

Moc se omlouvám za to, že vás zatěžuji svými názory, ale možná by to mohlo někoho zaujmout a dokonce i pomoci. A ještě jednou musím napsat že válku vidím jako krutý nesmyslný konflikt, proti kterému je škola pohodička.

26 června 2013

Modellbrno 2013

Soutěž Modellbrno se po roční přestávce konala opět na výstavišti v Brně. Jak je již zvykem k vidění bylo obrovské množství modelů ve vysoké kvalitě provedení. A spousty prodejců. Předem se ale omlouvám za kvalitu fotografií. Fotím čím dál hůř.

Foto:

Moje dioráma. Nejvíce mě na soutěžích těší, že téměř všichni lidé k ní přijdou a začnou vykřikovat: To je Haló, haló! Je to sice jen taková prkotina, ale člověka potěší, že je poznat co vlastně slepil dohromady.

Busta Heinze Guderiana z dílny pana Aleše Chmelaře. Fotka je dost přesvícená, snad mi to pan Chmelař promine. Vystavoval i figurku Erwina Rommela a diorámu Noch Benzin, bitte!, ale tam byla taková tlačenice, že jsem ji ani neviděl.

Za model Ferdinanda jsem získal ocenění. Za Ferdinanda jsem to ale ani v nejmenším nečekal. Když totiž vidím, jak jsem spatlal ty pásy, tak bych si nejraději nafackoval. Ale musím napsat, že na soutěži takovéhoto formátu je to pro mne vždycky velký úspěch.

Na závěr soutěže ujasnil všem Petr Vacek jak to vlasně je s posledním Modellbrnem. Věc se má tak, že nikdo neví co bude s výstavištěm a proto nebudou na příští rok prostory. Pokud se vše v dobré obrátí, nejbližší Modellbrno bude až v roce 2015. Na závěr nezbývá než poděkovat pořadatelům za příjemně strávený čas a doufám že se to povede a Modellbrno bude pokračovat.

Michal Trlica

15 června 2013

Gas! Gasmasken aufsetzen! (2. díl)

Ve druhém pokračování se seznámíte s tvorbou a barvením terénu viněty z posledních týdnů Velké války.

Něco podobného se pokusím ztvárnit ve své vinětě.

Po hrubém potažení styroduru pomocí sádrokartonářské stěrky jsem povrch posypal hrubým kamením a pískem. Po dokonalém proschnutí jsem pomocí kyanoakrylátu přilepil kostru a fixou jsem si rozdělil povrch na 3x3 čtverce.

Kostra padlého německého vojáka od firmy Verlinden. Více zde: http://michalovi-modely.blog.cz/1306/soldier-skeletons-vp2019 .

Oka s ostnatým drátem jsem zabodal již do této vrstvy terénu.

Tvorba finální vrstvy terénu. Základní směs tvoří sádrokartonářská stěrka, jemný písek, kořínky, hnědý nastrouhaný pastel (lze použít i pigment, ale je to zbytečně drahé) a pár kapek vody, aby byla směs řidší. S vodou ale opatrně! Směs jsem nanášel pomocí lžičky a klacíku od nanuku. Ihned po nanesení směsi jsem povrch tupoval molitanovou houbičkou tak dlouho dokud jsem s texturou nebyl spokojen. Následně jsem do nezaschlé směsi vmáčkl různé předměty jako kořínky, bedny, projektily...a zapracoval je opět tupováním do terénu. Čtverce, ve kterých pracujeme nám umožní věnovat se co nejvíce celému terénu, protože směs schne rychle a pokud bychom chtěli vytvořit celý terén naráz, nedokázali by jsme si s ním tak vyhrát. Jeden čtverec jsem dělal asi hodnu. Za týden bylo hotovo.

Po týdnu práce byl terén hotov. Jak jsem naznačil v předchozím dílu, chtěl jsem vše, co je pro tento konflikt charakteristické. Tedy kostry, ostnaté dráty, pustá bojiště prostá vegetace a plná kráterů.

Páskou jsem znova vymaskoval ohrádku a byl jsem připraven k nástřiku.

Barvení proběhlo v několika fázích: 1. nástřik matnou černou. 2. nástřik červenohnědou pod úhlem 90°, tím jsem vytvořil dojem světla dopadajícího přímo shora. 3. rozbití jednolitosti povrchu nástřikem různách zesvětlených a ztmavených odstínů původní červenohnědé. Opět jsem stříkal kolmo shora. 4. domalování detailů pomocí barev Vallejo na štětec a olejů. 5. stínování kmene stromu barvami Vallejo.

Kostra namalovaná barvami Vallejo a oleji. Zatím není dokončená. Všimněte si stínu od kmene stromu.

Wash pomocí oleje čerň kostní. Barvu jsem naředil kobaltovým sikativem.

Pohled shora. Lepší záběr jsem nedokázal pořídit.

Dokončená kostra, místy jsem simuloval mokrý oděv.

Terén je záměrně dost tmavý, opět pro navození ponuré atmosféry a nesmyslnosti války, která jen pustoší svět a zabíjí miliony lidí.

Další díl bude s největší pravděpodobností opět o terénu a doplňcích.

Michal Trlica

12 června 2013

Soldier skeletons (VP2019)

Do rukou se mi dostala velmi zajímavá sada z produkce americké firmy Verlinden. Produkt má katalogové číslo 2019. V menší krabičce z tuhého kartonu (ještě kvalitnějšího než nabízí např. Plusmodel) najdeme resinové odlitky dvou kosterních pozůstatků padlých vojáků. Jedna kostra má na sobě ještě zbytky uniformy, podle helmy soudě že se jedná o německého vojáka. Druhá kostra je naprosto očesaná, takže lze využí i jako civilista, či voják jakékoli národnosti.

Dva resinové odlitky jsou zabalené v pytlíku z tuhého plastu, což také velmi napomáhá ochraně výrobku.

Oba odlitky jsou prvotřídní kvality, bez jakýchkoli kazů, a po téměř jednom roce somatologie, si troufám říci že i anatomicky jsou správně. Kdyby chtěl někdo hledat bublinky, musí odlitky otočit. Na spodní straně jsem několik málo bublinek objevil, ale tam ničemu nevadí. Trochu mi vadí ty placky, na kterách kostry leží, při zapracování do terénu totiž celkem překážejí.

Velmi povedený doplněk, převážně použitelný do diorám z 1. světové války, kdy se mrtví tolik nepohřbívali, ale bez nejmenších pochyb lze tento povedený set použít i do diorám z války druhé. Ještě malým negativem je, že obě dvě kostry mají identickou polohu, ale pokud je nepoužijeme do stejné diorámy, tak to vadit nebude.

Odkaz na stránky výrobce: http://www.verlindenonline.com/catalogsearch/result/?q=2019

Michal Trlica

08 června 2013

Gas! Gasmasken aufsetzen! (1. díl)

Westfront, Herbst 1918

Po dlouhé sérii figurek a diorám z období druhé světové války jsem se rozhodl pro stavbu viněty z Velé války, jak se do roku 1939 říkalo první světové válce. Jak napovídá podnadpis, viěta bude z konce konfliktu, konkrétně z podzimu roku 1918. Ve své viněte bych chtěl znárornit vše, co je pro tento konflikt charakteristické. Včetně bojových plynů, samozřejmě. To napovídá název projektu.

Plný rad a dojmů z Aleše Chmelaře jsem se pustil do podložky:

Základem viněty je ohrádka z balsy slepená pomocí vteřinového lepidla.

Asi 1 cm od spodního okraje jsem vlepil 4 kousky balsy, na kterých bude přilepena výplň.

Horní okraj jsem seřízl podle budoucího terénu.

Spodní stranu jsem zaslepil kartonem.

Pomocí vteřinového lepidla jsem na dno přilepil odřezky balsy. To proto, aby polystyrén lépe dtržel.

Protuže chci, aby viněta působila ponuře a smutně, jako Velká válka, namořil jsem balsu tmavým odstínem a následně nalakoval lesklým lakem. Tímto se balsa mírně zpevnila.