Vážení čtenáři, drazí přátelé! Již po páté se setkáváme zde na mém blogu u článku jenž je věnován stavbě diorámy z prostředí italské benzínky ve druhé polovině třicátých let minulého století. Zatímco některé menší projekty by pátou částí končily, nebo by tak daleko ani nedošly, zde nejsme ani v polovině. Možná tak v první třetině, ale to se neodvažuji odhadovat. Nebudeme ale přemýšlet o rozsáhlosti současné diorámy a pustíme se do tématu dnešního článku.
Tím jsou doplňky interiéru dodávkové verze Fiatu Topolino na němž v těchto dnech usilovně pracuji. Bude to možná o něco kratší, nicméně příště si to rozhodně vynahradíme!
Teď už ale vzhůru k dnešnímu tématu!
Identické pytle firmy MiniArt nalezneme v několika různých sadách i stavebnicích. Já jsem použil konkrétně výše zachycenou sadu 35641. Tyto pytle jsou vymodelovány opravdu velice hezky, mají velmi přirozené drapérie a rovina spoje obou polovin je umístěna přesně ve švu, tudíž tmelení se zde snadno vyhneme. Doporučit pak lze především vytvoření nového provazu, jímž je pytel zavázán. Já jsem použil stočený měděný drátek.
Aby ale pytel bylo možné umístit do interiéru vozu, konkrétně za sedadlo řidiče, musel jsem čast vyříznout tak, aby se na plánované místo dal bez problémů usadit. Vzniklý otvor byl vyplněn Milliputem, ovšem nebylo nutné jej nijak zvlášť zapravovat. Z této partie nebude ve výsledku vidět vůbec nic.
Na opačné straně pytle stačilo ubrat jen kousek, aby za sedadlo pasoval. Stopy broušení jsem zjemnil přetřením celého pytle lepidlem Tamiya Extra thin.
Tato fotografie zachycuje pytel po nástřiku předstínování na zaschlou vrstvu Surfaceru. Má představa byla taková, že pytel nastříkám nejprve celý akrylem Tamiya XF-64, následně shora odstínem XF-93 a pak už jen bude stačit glazingem barvami Vallejo doladit drapérie.
Pytel z opačné strany. Barevná kombinace těchto dvou odstínů se mi bohužel ani trochu nelíbila, takže jsem se uchýlil k osvědčené klasice. Nejprve na celý pytel černá Tamiya XF-1, pak shora bílá XF-2 a všechno ostatní Valleja a glazing.
Zde již hotový pytel po vybarvení a vystínování akryly Vallejo.
Základní odstín tvoří 315 Light mud z řady Panzer Aces, světla jsou ze základu s přídavkem bílé 70.951, stíny obstaral odstín 310 old wood a nejhlubší stíny pak tvoří základní odstín pytle s přídavkem černé 70.950.
Větší variabilitu povrchu tkaniny dodalo nacákání několika tmavých, silně zředěných odstínů olejových barev 502 Abteilung.
Boční pohled na hotový pytel.
Provázek je vymalován odstínem Vallejo 310 Old wood z řady Panzer Aces, vystouplé detaily na něm pak základním odstínem s přídavkem 315 Light mud.
Pohled na druhý bok pytle.
Myslím, že pytel se povedl... Teď je čas posunout se dál!
Další doplňky z několika zdrojů. 3D tištěná konev od Firmy 49 (C020), kbelík z katalogu firmy MiniArt (35641) a dřevěná přepravka opět od MiniArtu (35628). U kbelíku od MiniArtu si můžete povšimnout doplněného madla z dratku a oček z plíšku.
Na bočních stranách přepravky jsem jehlou imitoval strukturu dřeva, neboť přímo ze stavebnice je až příliš hladká. Povrch jsem po rytí očistil hrubým štětcem a zjemnil přetřením lepidlem Tamiya Extra thin.
Na fotografii je bedýnka už po nástřiku Surfaceru 1000.
Na Surfacer následoval nástřik akrylovou barvou Tamiya XF-93, tvořící základ pro další malbu dřevěného povrchu.
Myslím, že mnozí z vás ještě mají v živé paměti dřevěné nádoby z předchozí viněty a tak čekáte, že bude následovat práce s oleji. Nebude tomu ale tak! Tentokrát jsem chtěl vyzkoušet malbu dřeva akryly, která je stejně snadná, rychlejší a výsledky jsou při správném provedení také velmi realistické.
Na základní nástřik Tamiyou XF-93 jsem začal malovat léta dřeva barvami Vallejo a to tak, že jsem prostě nanášel čáry barvy ve směru naznačené dřevěné struktury. U tohoto kroku se vůbec nevyplatí nijak přemýšlet nebo se přílišně snažit. Prostě nepravidelné, rychlé tahy štětcem po směru kresby dřeva. Použil jsem odstíny 311 New wood, 310 Old wood a 315 Light mud, pro některé vrstvy jsem je i míchal mezi sebou, abych dosáhl ještě vyšší variability. Jelikož ale bedýnka ve výsledku působila příliš chladným dojmem, aplikoval jsem na ni ještě filtr z odstínu 311 New wood silně zředěného vodou.
Po zaschnutí barev, což je prakticky záležitostí okamžiku (a což je výhoda oproti olejům) bylo možno zapustit wash z olejové barvy odstínu Sepia od 502 Abteilung, čímž se podařilo krásně zvýraznit moc pěkné detaily včetně hlav hřebíků. Skvělá práce v MiniArtu!
Záverečným krokem v malbě dřeva pak byl můj oblíbený krok a to několik cákanců naředěným olejem Sepia. Dřevo tak získá další texturu a vyšší míru realismu.
Pohled na boční stranu dokončeného dřevěného povrchu bedýnky. Detaily, které jsou na ní znázorněné jsou opravdu nádherné!
Abych tomto prvku dodal ještě více na zajímavosti, věděl jsem hned na začátku stavby vozu, že budu chtít nějakým způsobem zahrnout i zeminu, suchá stébla, listí a všechny tyto podobné a neodmyslitelné aspekty zahradničení a květinářství.
Do bedýnky jsem tedy nejprve nasypal menší množství velmi jemně prosáté hlíny a rozmístil jej přesně podle svých představ. Následovalo přidání několika vláken z jutového provázku (imitace suchých travin) a také pár suchých lístků skalničky. V momentě, kdy jsem byl s rozmístěním spokojen, bylo vše velice opatrně zafixováno drobnou kapkou přípravku Sand and gravel fixer od AK interactive.
Krom zeminy, kterou jsem malinko dobarvil zapuštěním olejových barev zůstalo vše ve svém přírodním zbarvení.
Jiný pohled na bedýnku s dokončeným obsahem.
Konev je sice i v sadě zahradního nářadí od MiniArtu, chtěl jsem ale tentokráte dát šanci Firmě 49. Po odstranění patrných tiskových vrstev byla konev nastříkána Surfacerem 1000 a následně Tamiyou XF-19. Po zaschnutí nástřiku přišel na řadu jemný molitan a barvy Vallejo 70.992 Natural grey, 70.989 Sky grey a 70.951 White. Tyto odstíny jsem mezi sebou různě míchal a aplikoval je na konev tupováním molitanem, dokud jsem s povrchem nebyl dostatečně spokojen.
Pak už jen stačilo zvýraznit detaily zapuštěním washe z olejové barvy 502 Abteilung odstínu Sepia zředěného White Spiritem od AK interactive a přebytečné stopy odstranit opět stejným ředidlem.
V případě potřeby je možné ještě některé detaily zvýraznit drybrushem světle šedým odstínem.
Konev z opačné strany.
Jednoduchá a přesto velice efektivní technika reprodukce pozinkovaného plechu.
Oproti předchozí společné fotografií doplňků nám zde jeden kbelík přibyl, vpravo je tedy výlisek firmy MiniArt, vlevo pak 3D výtisk Firmy 49, pocházející ze sady C020, tedy stejně jako výše popsaná konev.
Tato fotografie již zachycuje oba kbelíky ve vrstvě Surfaceru a s nastříkaným předstínováním.
Na předstínování jsem pak nastříkal vybrané odstíny v několika transparentních vrstvách. V případě levého kbelíku šlo o Tamiyu XF-4, pravý kyblík je nastříkán odstínem Tamiya XF-21. Nasledovala vrstva lesklého laku Tamiya X-22, napomáhající imitovat smaltovaný povrch.
Madla a horní okraje kbelíků jsem vymaloval štětcem černou barvou Vallejo 70.950. Následoval wash z oleje odstínu Sepia.
Dokončený kbelík.
Na výtisku Firmy 49 velice kladně hodnotím realistické ztvárnění prolisů, na druhou stranu tloušťka stěny kbelíku je lehce předimenzovaná a tiskové vrstvy jsou uvnitř stále patrné.
Na kbelík od MiniArtu jsem černou Vallejo 70.950 namaloval několik otlučených míst.
A hototvo.
Stěna kyblíku od MiniArtu je asi stejně silná jako toho od Firmy 49. Rozdíl je ale v síle hrany, ta je u MiniArtu podstatně slabší. Černá linka mohla být také trošku jistější, ale nemalovala se mi vůbec snadno...
A zde již můžeme vidět dokončené doplňky rozložené v nákladovém prostoru Topolina. Za povšimnutí stojí dvě zajímavosti.
První je, že nebyla použita konev od Firmy 49 a kbelík od MiniArtu. Důvod je takový, že je do auta buď ještě doplním, nebo budou později použity jinde v rámci hotové diorámy.
Druhou zajímavostí je fakt, jak nevýrazně, fádně a nezajímavě to vše vypadalo po přilepení pouze pytle, kbelíku a bedýnky. Ale to nevadí, protože už déle jsem plánoval umístit sem i několik větviček s listy. A právě tento prvek dodal celému nákladovému prostoru barevnost, rozmanitost a tu správnou jiskru.
Na sedadle spolujezdce si můžete všimnout další mapy italských autostrád vydané společností Agip. Její přebal jsem si stáhnul z internetu, zmenšil, vytisknul, přeložil, lehce pomačkal, napustil zředěnou olejovou barvou 502 Abteilung odstínu Buff a po vysušení přilepil Herkulesem na sedadlo.
Všechny tyto pohledy bychom si měli patřičně vychutnat, neboť po uzavření interiéru karoserií bude patrná asi tak čtvrtina veškeré snahy. A tato strana už nebude patrná nikdy.
A ještě jeden snímek.
Řekl bych, že se celkem podařilo, ať už jde o jednotlivé doplňky nebo jejich rozmístění ve voze. Dokonce jsem tak spokojen, že je mi úplně líto to všechno zavřít dovnitř a nechat viditelné jen něco málo. Ale o tom náš koníček také je. Človek se hodiny snaží a nakonec je vidět jen zlomek odvedené práce. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že tato dioráma bude plná skrytých detailů, které bude třeba hledat a nebudou patrné na první pohled. Takže divák bude mít dlouhou dobu co obhlížet, pozorovat a objevovat. Alespoň tedy doufám, ale taková je u tohoto projektu moje vize.
V další části se budu věnovat uzavření karoserie, ale především barvení a patině exteriéru vozu. Když nad tím přemýšlím, tak nejpodstatnější bude to barvení, o slepení dvou polovin karoserie k sobě toho zas tolik napsat nepůjde a patina bude také jen velmi decentní. Zatím mám ale, řekl bych, velmi slušně nakročeno, držte mi tedy, prosím, palce ať se tu brzy setkáme u šestého pokračování. Ještě před tím se však nejspíše sejdeme u reportáže z Panzershow, kam se mi snad podaří dostat.
Zatím se s vámi všemi loučí a všechno dobré přeje
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat