21 listopadu 2021

Hautentgiftungsmittel (č.2)

 Zdravím a srdečně vás všechny vítám u dalšího článku. Pokud jste mými dlouhodobějšími návštěvníky a čtenáři, možná si ještě vzpomenete na článek publikovaný v dubnu 2016 pojednávající o mé první renovaci německé krabičky na Losantin nebo též Hautentgiftungsmittel, tedy prostředek k dekontaminaci pokožky. Samotného mě překvapilo, když jsem se tento týden ke článku vrátil, jak dlouho od jeho vydání to je. Na jeho konci totiž uvádím, že bych svou sbírku těchto předmětů chtěl rozšířit o další výrobní roky, ale že není kam spěchat. A skutečně, jak vidno, na tomto poli skutečně nespěchám, neboť další kousek se mi podařilo přidat do sbírky teprve teď.
Dvě zrenovované krabičky na Losantinové tablety, které jsou v současné době součástí mé sbírky.
 Je sice pravdou, že čas od času zavítám na Aukro a hledám pod hesly "Hautentgiftungsmittel", "Losantin" nebo prostě a jednoduše "bakelitová krabička". Zároveň je třeba doplnit, že mám zájem pouze o originály v dobrém stavu před renovací, protože ta mě baví na celém procesu úplně nejvíc. A taky za cenu zhruba do 150 Kč. A právě nedávno se mi podařilo najít a vydražit další kousek, navíc rokem výroby, výrobcem i barvou použitého bakelitu naprosto odlišný od mé první krabičky, což mou radost učinilo ještě větší. 
Ačkoli jsem si proces renovace, jenž jsem provedl v roce 2016 pamatoval zcela přesně, prohlédnul jsem si svůj článek, pročetl jej a rozhodnul se jednak některé kroky udělat malinko odlišně a dle svého současného standardu, ale především, napsat článek i o tomto novém přírůstku v mé sbírce. Nebude sice dlouhý, protože vše o historii, účelu použití a nošení této drobnosti v rámci komplexu uniformy německého vojáka bylo popsáno zde. Zaměřím se tedy pouze na proces renovace mé druhé krabičky, ovšem malý bonus čtenáře rozhodně nemine!
Krabička ve stavu v němž mi přišla poštou. Pouze holý bakelit, avšak bez větších vad a poškození či znečištění. Nijak jsem ji nečistil nebo neupravoval, pouze ji doplnil o etiketu a textilní pásku, ale to až později. Na první pohled je oproti mému prvnimu kousku patrná odlišná, světlejší hněda barva použitého bakelitu s nádhernou strukturou. Opravdu se mi tento přírůstek do sbírky líbí!

Za největší poškození lze považovat odrolení hmoty v oblasti hrany víčka, což ale v konečné fázi nebude nijak znatelné.
Značení na víčku sestává ze znaku a iniciál BT identifikujících výrobce a z roku 1939, kdy byla krabička, respektive víčko vyrobeno.
Značení na dně krabičky je zcela shodné s víčkem, lze tedy říci, že s největší pravděpodobností jde o kus sestavený před nebo během války přímo v továrně a ne později z toho "co zbylo", jak tomu nejspíše bylo v případě mé prvni krabičky.
Porovnání značení dna a víčka krabičky.
Vnitřní plocha víčka tentokráte nenese žádné viditelné značení. Zajímavé zde je pouze znečištění stopami po losantinovém prášku stejně jako uvnitř nádobky. A pach po chloru, který se uvnitř stále drží.
Velice zajímavé mi přijde, že víčko jde na krabičku správně nasadit jen orientované vzhůru nohama vůči dnu krabičky, tedy tak, že značení je na zavřené krabičce obráceně. Pokud bych víčko nasadil tak, aby byl letopočet i znak výrobce na stejné straně, hrana víčka nebude na kratší straně souběžně s hranou krabičky. To, že "obráceně" naazené víčko je vlastně správně prozrazuje i fakt, že tomu tak nejspíš bylo hodně dlouho, neboť tento škrábanec nasvědčuje faktu o tomto způsobu nasazení víčka po delší dobu.
U své první krabičky jsem si přelepku s označením obsahu, varováním i způsobem použití vytvořil sám ve Wordu, nyní jsem použil jinou verzi staženou na internetu ve formátu .pdf, abych ve sbírce obsáhnul více používaných variant. Při použití laserové tiskárny je možné hotový výtisk ponořit do kávy, což jsem tentokráte udělal. Na fotografii je srovnání výtisku na bílý kancelářský papír a po patině v kávě.
Slepená popiska navlečená na bakelitové krabičce. Ke krabičce jsem ji nelepil, protože navlečená drží velice pevně a zůstává tak možnost odhalit krásnou barvu a strukturu použitého bakelitu, jenž takto bohužel z velké části mizí pod papírem.
Zadní strana s instrukcemi k použití.
Posledním krokem bylo zapečetění krabičky textilní barevnou lepící páskou. Ačkoli je krabička vyrobená v roce 1939, použil jsem tentokrát černou pásku indikující rok plnění Losantinem 1941. Správně by měla být červená a to až do roku 1940, nicméně jednu červenou již mám a mým cílem je získat všechny barevné pásky. Především pak barva pásky indikuje rok plnění, nikoli výroby krabičky a je klidně možné, že krabička vyrobená v dřívějších letech byla naplněna nebo znovu naplněná čerstvým obsahem až v roce 1941. Krom toho se mi zdá, že světlejší hnědý bakelit je pro černou pásku daleko přívětivější podklad než tmavý červenohnědý na který jsem umístil pásku červenou.
Páska má šířku 16 mm a nejlepším řešením by bylo aplikovat černou, malinko zúženou sportpásku. Bohužel jsem doma našel pouze bílou, takže jsem ji nejprve nalepil na modelářskou řezací podložku, oříznul na požadovanou šířku a nabarvil černou akrylovou barvou Tamiya XF-1. Poté již byla připravena k aplikaci na kabičku.
Srovnání značení na uzávěrech obou mých krabiček...
...a na jejich dnech.
Hotová krabička, v mé sbírce s číslem 2. Rok výroby 1939, rok plnění 1941.
Zadní strana.
Detail dna...
...a víčka. U starších bakelitových výrobků je možné sledovat v mnoha případech velice krásná a nápaditá loga výrobců, bohužel v průběhu války (od roku 1941) byly tyto znaky nahrazeny jednoduchými kódy složenými ze dvou až tří písmen.

A nyní, milí čtenáři a návštěvníci, přikládám slíbený bonus:

V současné chvíli bohužel neznám výrobce své nové krabičky, mnou označované jako č. 2, ačkoli jsem půbodně myslel že podle iniciál BT a hvězdy bude snadno identifikovatelný. Podařilo se mi ale najít seznam číselných a písmenových kódů německých výrobců bakelitových předmětů a díky tomu identifikovat jak výrobce své první krabičky, tak i víčka.
Víčko: Vlevo je tedy jasně patrný rok výroby 1936. Vpravo je znak Pressmassen Prägemarke, nacházející se na německých výrobcích z lisovaných hmot. Jedná se o složeninu písmen MPAD zkracujících název instituce Materialprüfungsamt zu Berlin-Dahlem udělující tyto značky prověřeným firmám. Nahoře nad písmenem M se nachází číselný kód továrny (v toto případě 74) a pod ním je kód použitého materiálu (zde S). A co tohle všechno znamená? Že víčko krabičky bylo vyrobeno v roce 1936 firmou Römmler und Schumann KG, Berlin-Lichterfelde z Fenolové pryskyřice s pilinami.
Dno krabičky pak prozrazuje, že byla vyrobena v roce 1938 firmou s kódem H4, tudíž Gerdes und Co., Schwelm (později Gerda Plastic) ze stejného materiálu jako víčko.
 Dnes by to z mé strany bylo vše, doufám že se vám můj další článek líbil a že jste si z něj snad i odnesli nějaké nové poznatky a budu se těšit u některého z těch, které mají přijít. Snad se má sbírka Losantinových krabiček zase někdy rozroste aspoň o zelenou a žlutou pásku. Nasbírat totiž všechny výrobce mi přijde jako zhola nemožné, to už jsou snazší všechny výrobní roky.
Přeji hezký zbytek dnešního dne, mnoho zdraví a sil a pokud máte jakékoli dotazy či připomínky, neváhejte se obrátit do komentářů pod článkem.
Michal Trlica

Žádné komentáře:

Okomentovat