Memoriál Roberta Vysloužila
Po roční pauze vynucené epidemiologickou situací se 30. 10. 2021 v šumperském kulturním domě odehrál třetí ročník soutěže organizované Model Klubem Šumperk v čele s Markem Zindulkou. Já osobně jsem se zúčastnil zatím všech ročníků. Ten první pro nás byl speciální v mnoha ohledech, především pak proto že tématem akce byly pohraniční motivy a situace kolem mobilizace v září 1938. Byl jsem tudíž se svým družstvem osloven předsedou šumperského klubu zda bychom byli ochotni předvést své uniformy a sbírky dobových reálií. Na tomto prvním ročníku jsem byl navíc oceněn dvěma hraničními sloupy a pohárem z rukou pana starosty města Šumperk za nejlepší model v kategorii pohraničních motivů.
Druhý ročník byl ze strany našeho družstva poněkud slabší. Opět jsme byli pozváni, nicméně nastalo tolik komplikací, že jsem byl schopen dorazit pouze já, a tak jsem se rozhodnul zúčastnit se pouze jako modelář.
V roce 2020 se z nám všem dobře známých důvodů akce konat nemohla a když pak v létě přišla jistá rozvolnění, domluvili jsme se s Markem v Tovačově na podrobnostech letošního Modelfestu a naší účasti. Konečně jsem dostal možnost předvést tematickou výstavu na téma
RUDÁ ARMÁDA 1941 - 45
Nakonec se podařilo přijet mě se slečnou Procházkovou, Daliborovi i Danovi s Martinem. Nedorazil pouze Vlk z důvodu pracovního vytížení, nicméně i jemu patří veliké poděkování za zapůjčení několika nezbytností.
Naši účast, vzhled výstavy a ústroj jednotlivců jsem připravoval poměrně dlouhou dobu, vlastně by se dalo říci, že už od letošního Tovačova, kdy jsme obdrželi pozvání a dohodli se s Markem. Je tedy pravdou že jistá představa o podobné expozici v mé hlavě vznikla už mnohem dříve, ovšem v posledním zhruba měsíci mé přípravy ještě nabraly na intenzitě a tak jsem dokupoval přilbu SŠ-36, polní lopatku, skleněnou polní lahev, ale i nárameníky a spoustu malých, někdy až nenápadných detailů. Bez nich by se jistě jiní snadno dokázali obejít ovšem kdo mě zná, ten ví, že bych to nezvládnul. Naštěstí se mi i podařilo stihnout s dostatečným předstihem návštěvu babičky, která mi ušila především praporky a rukávovou pásku bez níž by se mnou zamýšlený regulovčík zkrátka neobešel. Zběsilé nákupy ve výše popsaném měsíci sice znamenaly euforii z nových kousků do sbírky a v podstatě dokompletování ústroje na rok 1941, na stranu druhou to byl dost značný zásah do stavu mých financí. Existenční potíže jsem si ale naštěstí nezpůsobil.
Poslední týden před odjezdem do Šumperka byl nepopsatelně hektický. Z práce jsem si postupně přivezl tři dosti velké kartonové krabice a pomalu je začal plnit. Nebylo to ale tak snadné, protože celkovou situaci zhoršoval fakt mé pohotovostní služby, během níž jsem za tento týden absolvoval pět výjezdů do práce. Ale i tak jsem vše zvládnul nachystat. Při chystání a ukládání věcí do transportních beden jsem prošel třemi stádii. Prvním byla veliká radost z toho, kolik věcí mám a budu schopen vystavit. Druhé stádium představovalo zoufalství a otázku "Proč toho sakra mám tolik?!" neboť vůbec nebylo snadné vše bezpečně uskladnit. Ale když se to podařilo, přišlo stádium třetí, tedy opětovná radost.
Již dlouho dopředu jsem přemýšlel i o tom, jak nás všechny obléknout a ustrojit, abychom skutečně obsáhli období celé Velké vlastenecké války a připravil podrobný rozpis pro každého z nás a to dokonce ve více variantách, kdyby jel někdo navíc či někdo vypadnul. Řekl bych, že jsem udělal maximum, konec konců v Tovačově jsem byl oficiálně jmenován velitelem družstva díky čemuž na mě padá značná zodpovědnost.
Přestože já jsem byl nachystán a připraven s jistým předstihem, komunikace s některými podjednotkami družstva lehce váznula, naštěstí to nijak neohrozilo průběh celé akce a všichni jsme se sešli na místě určení ve vhodný čas na to, abychom se pohodlně ustrojili a rozprostřeli všechny exempláře na nám vyhrazené stoly. Tady musím pochválit Model Klub Šumperk za naprosto adekvátní počet a velikost stolů, protože se podařilo vystavit vše, co jsem chtěl a to tak, aby nevznikaly ani hluchá místa ani příliš natěsnané skupiny věcí. Tedy naprostá spokojenost.
Malinko neskromně si myslím, že se vše povedlo tak, jak jsem si představoval. Podívejme se tedy nyní na fotky pořízené bohužel pouze mobilním telefonem, protože fotoaparát se už při balení nikam nevešel:
Ve volném čase po výborném obědě v místní restauraci jsme si obešli modely a já pořídil několik fotografií. Podobně jako ve všech předchozích ročnících byla účast opravdu vysoká, k vidění tak bylo něco přes 850 modelů. Nutno dodat, že ve valné většině případů šlo skutečně o špičkové kousky. Vůbec nezávidím skupině rozhodčích, kteří měli opravdu složitý a nezáviděníhodný úkol spočívající ve výběru modelů, které dosáhnou na ocenění.
Nyní již fotografie stolů se soutěžními modely:
Když jsme měli modely prohlédnuté, ustrojili jsme dle mého rozpisu, doladili detaily a čekali, kdy přijde naše velká chvíle. Podle plánu to mělo být ve 14:45. Času na zopakování povelů tedy bylo dost. Fotografie pořízené těsně před představením našich stejnokrojů:
Pro mě osobně totiž bylo cílem letošní výpravy do Šumperka provést osvětu na poli uniforem a výstroje RKKA, neboť je nesporné že mnoho modelářů má v této problematice trošku zmatek. Nakonec jsem se dočkal a zhruba s dvacetiminutovým zpožděním jsem družstvu mohl velet "Šagom MARŠ!".
Popsat sám sebe bylo nakonec náročnější než jsem myslel. Některé součásti výstroje ještě šly...
...jinde to bylo horší.
A to hlavně zezadu.
Jestli si diváci z naší prezentace něco odnesli, to ukáže čas, zájemců bylo více než jsem očekával, rozhodně více, než když jsme na prvním ročníku měli představovat uniformy četnické. Na místě před pódiem jsme ještě chvilku zůstali a zodpověděli dotazy zájemcům a jednotlivcům, případně jsme vyslelchli jejich chválu. Záměrně nepíšu připomínky, jelikož žádné nebyly. Pokud tedy neberu v potaz narážku s dotazem jedné paní na to, zda opravdu odjedeme a nezůstaneme. Pokud vyjde to, co připravuje Marek na příští rok, bude dotyčná moci vítat SS. Samozřejmě ne v našem podání!
Příjemně mě překvapil zájem některých lidí a ocenění našeho koníčku i naší snahy připomínat dobu ne zase tak dávnou.
Po návratu k našim stolům mě kluci pochválili za krásný a fundovaný přednes, abych pravdu řekl, já si ani moc nepamatuju co jsem řekl a na co zapomněl. Ale nejspíš je to tak dobře. Na přemýšlení stejně nebylo moc času, protože jsem musel co nejdříve začít vracet věci zpátky do krabic a připravit se k ústupu.
Nakonec jsem si sbalil i dva své modely, tedy Velorex 16/350 a vinětu Hoffnung am Ende der Welt s nimiž jsem ani letos nedosáhnul na ocenění mé modelářské snahy. Když už se zdálo, že se nemůže stát nic jiného, krom toho že odjedeme zase zpět do svých domovů, přispěchal k nám Marek Zindulka s obrovským srdečným poděkováním a pěti plaketami s motivem prvorepublikového hraničního sloupu na černém smutečním pozadí, které nám předal za náš podíl na doprovodném programu. Samou radostí jsem málem poškodil podlahu sálu svými okovanými holinkami.
Plaketa, kterou jsem obdržel za naši výstavu. Myslím že to nebylo zase až tak nezasloužené, jak by se třeba mohlo zdát, protože vše, co vidíte na fotogrefii je vlastně také modelářská práce. I když v měřítku 1:1.
Pak už ale opravdu zbylo jen posbírat krabice i to co se do nich nevešlo a rozejít se k autům. Venku proběhlo takové malé zhodnocení celého dne, které samozřejmě vyšlo velice kladně a myslím že nám všem zase dodalo nějaké to nadšení do dalších podobných akcí. Krom toho už jsme obdrželi pozvání na Panzershow 2022, takže se vskutku máme na co těšit!
A nyní přichází prostor pro poděkování.
V první řadě bych chtěl poděkovat Model Klubu Šumperk a Markovi Zindulkovi za pozvání a skvělou spolupráci, za zajištění prostoru a umožnění naší historicky první výstavy na téma RKKA.
Dále bych chtěl poděkovat Davidu "Vlkovi" Vlčkovi za zapůjčení věcí do výstavy, protože i když nemohl přijet, velmi nám to pomohlo.
Daliborovi, Danovi a Martinovi že jsme se vůbec byli schopni domluvit a že respektovali většinu mých přání a rozkazů. Chlapi, dobře víte že bez Vás by to prostě nešlo. Jak početně tak z té lidské stránky, bez Vás to prostě není ono. A také musím napsat, že Dalibor to tentokrát bral absolutně vážně a bylo zcela patrné, že nechce nikoho zklamat. Díky moc, kamaráde! Úroveň se kterou se svých rolí ujali Dan s Martinem byla také úžasná, zvláště pak když uvážím, že toho v uniformách nezažili tolik, co my.
A nakonec, poděkování největší, mé milované Peťušce za... Úplně za všechno! Za podporu od prvních fází plánování až po ty šílené myšlenkové pochody a maniakální nákupy těsně před vypuknutím oné velké slávy, za to že s námi jela a za to že to s námi celý den vydržela. Vlastně když už jsem u slečny Procházkové...
Podzimní Šumperk zachycený jejím objektivem.
Ještě jednou tedy veliké díky celému našemu družstvu za ochotu, podporu a skvělou práci a Model Klubu Šumperk za pozvání.
Doufám že se vám článek líbil a pokud jste se byli podívat osobně, že se vám líbila i naše expozice a prezentace. Jak doplnila slečna Procházková přímo na místě, nejspíše se nedá očekávat, že by si všichni přítomní odnesli přesné znalosti vzorů uniforem a jednotlivých součástí výstroje RKKA, ty jsme ani nestihli podrobně vyjmenovat. Mohli by ale při své práci alespoň více popřemýšlet a pokusit se sehnat si pořádné podklady. Kéž by tomu skutečně tak bylo. A pokud se podařilo oslovit alespoň jednoho z kolegů, je to úspěch!
S přáním úspěšného vstupu do nového týdne
Michal Trlica
Míšo, celé odpoledne jsem průběžně chodil k počítači a vyhlížel článek. A dočkal jsem se! Musím Ti velice poděkovat nejen za jeho napsání, ale předně za organizaci a profesionální přístup, bez nichž by naše prezentace zdaleka nedosáhla svých kvalit a zřejmě by se ani neuskutečnila. Když se na nás dívám, myslím, že jsme zobrazili skutečně hezký průřez vývoje RKKA v běhu válečných let. Hlavně jsem však ocenil možnost se zas po nějaké době potkat a vidět s Vámi všemi. Ten půlden ve Vaší přítomnosti hodnotím jako velmi příjemný. A i zájem lidí, pokud mohu hodnotit, byl docela slušný. Ačkoliv určitě výstava vesměs Tvých předmětů si zasloužila i pozornost vyšší, ale tam je to zas o tom, že ne každý umí ohodnotit příběh jednotlivých předmětů, čas a um potřebný na jejich zhotovení, pořizovací náročnost a tak dále. Ale zase mě potěšila pozornost přítomných při prezentaci sovětského družstva u pódia. Nakonec i ve mně se rozhořel zápal pro věc a nadšení v doplnění své výstroje. Těším se velice na příští setkání s Vámi všemi. A nakonec, když jsem si procházel fotky - ta poslední je stejně nejhezčí :)
OdpovědětVymazat