04 července 2016

Československo 1918-1945

Již delší dobu si všímám, že jen několik málo modelářů se věnuje mapování naší vlastní historie pomocí modelů, figurek a diorám a připadá mi to smutné. Všude vídám modely ikonických strojů, jako jsou německé Tigery, sovětské T-34ky, americké Shermany, ale například Tatru OA-30 jsem snad na výstavě ještě neviděl. A podobně je to i s figurkami, za celou svou soutěžní kariéru jsem na výstavě viděl pouze jednoho jediného četníka v měřítku 1:35, pár vojáků a vůbec žádného příslušníka Finanční stráže. Nemůžu to ale vztáhnout na úplně všechny modeláře, protože v kategorii opevnění se objevují naše lehké i těžké objekty a poslední dobou vídám i spoustu OA-23. Tímto bych chtěl poděkovat všem autorům těchto modelů, jelikož tak připomínají naši prvorepublikovou armádu. Na různých modelářských fórech jsem měl možnost sledovati novostavby objektů lehkého opevnění, ale v porovnání s ostatnímy modely celosvětově používané techniky je všeho československého příliš zoufale málo.
I já jsem nechával toto období naší vlasti dlouho bez svého zájmu, ale nakonec jsem prozřel a spolu s několika kamarády a kolegy modeláři se to budu snažit napravit.

Nechceme se zaobírat politickým pozadím vroucí Evropy na přelomu třicátých a čtyřicátých let minulého století, ale rozhodně chceme přiblížit veřejnosti modelářské i té široké situace, které prožívali obyčejní lidé, muži, kteří hlídali hranice a čelili surovým útokům nejrůznějších teroristů, situace, které rozdělily dobré přátele kvůli postoupení území Německé Říši, i příběhy, které prožívali naši dědové a pradědové. Chceme prostřednictvím figurek, vinět a diorám ukázat uniformy prvorepublikových, druhorepublikových a snad i protektorátních uniformovaných sborů a budeme se snažit vzbudit zájem o toto težké období naší vlasti.
Zde je můj "výchozí kapitál", několik modelů, se kterými jdu do tohoto velkého projektu. Jen doufám, že se nám povede jej alespoň částečně realizovat. Nicméně věřím, že výsledek bude opravdovou odměnou za naši usilovnou snahu.

Základní plán je takový, že já se pokusím o několik vinět, diorám a figurek, mapujících situace v naší vlasti především kolem let 1938 a 1939, ale pokud to dobře půjde, rád bych přesáhl i do zatím idylické první republiky a ještě termnějšího Protektorátu Čechy a Morava. Na mém seznamu úkolů je tedy: Dioráma v měřítku 1:72 mapující říjen 1938, kdy byli naši vojáci nuceni předat své objekty Němcům, další viněta (1:72) s objektem LO-37 A v období před podpisem Mnichovské dohody, kdy jsou naši muži připraveni k boji a netrpělivě vyhlížejí útočníky, LO-37 E (1:72), figurku Československého četníka (54mm) hlídajícího hranici druhé republiky v listopadu 1938 a také situaci v pohraničí z léta 1938, později by měla přibýt i vinětka z prostředí pohraničního městečka, kde probíhá tahanice o moc mezi Ordnery a Četníky. Mám toho v hlavě moc a moc, ale chci zůstat realistou.

Dalším členem našeho malého týmu je kolega modelář, reenactor a skvělý kamarád Dalibor Snopek, který nás snad brzo počastuje fotkami svého Rescipienta Finanční stráže a Štábního strážmistra četnictva, obě 54mm.

Poslednímy členy našeho modelářského družstva jsou bratři Dan a Martin Knotkovi, kteří v současné době usilovně pracují na figurkách příslušníků Finanční stráže. (54mm)

Jak jsem řekl již při prvotním nastínění tohoto nápadu výše zmíněným kolegům, nejde mi o to, abychom vytvořili řemeslně nejlepší figurky a diorámy na světě, jelikož známe své možnosti a víme, že je to nereálné, ale dáme do toho vše, veškerý svůj um a talent. Ale především nám jde o připomenutí historie naší vlasti a událostí, které k ní neodmyslitelně patří.
Pevně věřím a doufám, že nám všem vydrží nadšení, se kterým jsme do tohoto projektu vstoupili a že se nám podaří jej realizovat.

Michal Trlica

26 června 2016

PANZERSHOW 2016

Již šestý ročník modelářské soutěže na velmi vysoké úrovni a se snad nejlepší atmosférou proběhl včera, tedy v sobotu 25.6. 2016 opět v sálu restaurace u Mrózka v Návsí. Jediné, co mi celý den znepříjemňovalo bylo nepříznivě horké počasí, ale Gorale Goat Club v čele s panem Radkem Dostálem do toho dal opět naprosto vše, což se i letos projevilo na kvalitě celé akce. Tímto bych tedy chtal poděkovat právě panu Dostálovi a všem, kteří se na přípravě letošní Panzershow podíleli. Když jsem kladl své diorámy na stůl, pronesl jsem: "Jestli letos něco vyhraju, tak se řadím mezi elitu!" Své želízko v ohni totiž měli i takoví modeláři, jako Vojta Mitura, nebo Mara Zindulka. A já jsem od letošního května ve věkové kategorii seniorů. Takže těch, kteří musí opravdu něco umět, aby se mohli umístit.
A nyní pár fotek:













Moje reprezentace...


Každý rok jsem celý den napjatě vyčkával vyhlášení výsledků a čekal, zda se na mě usměje štěstí. Ale letos to napětí bylo o dost větší, a ocenění jsem tentokrát téměř vůbec nečekal právě z důvodu obrovského počtu špičkových diorám předních českých i zahraničních modelářů. O to větší bylo mé překvapení a radost dokonce ze dvou cen, jedné speciální, kterou je figurka sovětského tankisty v měřítku 1:16 a železného kříže, který dostal letos novou etui a lehce pozměněný vzhled. Jako elita se ale necítím, nicméně radost mám obrovskou, a jelikož se po letošním Kyjově celkem radikálně změnil můj postoj k RKKA, mám velikou radost i z této figurky.
I udílecí dekret má letos úplně nový vzhled, letos bylo po pěti letech upuštěno od šablony nápadně připomínající dokument o udělení EK.
Překrásný železný kříž moravskoslezké orlice v krásné elegantní modré etui.

Military Day Návsí 2016

Letos jsem se ve stejný den poprvé zúčastnil i akce Military Day, pořádané v areálu pana Czudka. O účásti jsme se domlouvali s Richardem Topalovem již na Vlkoši, ale ještě nebylo zcela jasné, jestli pojede i můj skvělý přítel Dalibor. Nakonec se ukázalo, že nemůže a tak jsem se rozhodl vzít si četnickou uniformu a jít ji na tuto akci prezentovat. Musím přiznat, že vše probíhalo nad má očekávání, četník budil zájem mezi návštěvníky, což mě velmi těší a dokonce jsem byl požádán i o krátké představení četnické uniformy a výstroje u příležitosti předvedení prezentace panem Czudkem v objektu bunkru. "Němce pozná každej, ale ty že máš toho četníka, první republiku, tak by bylo pěkný, kdybys to lidem představil, co to máš na sobě, řekl co je co a tak..." žádal mě pan Czudek. S radostí jsem mu tedy vyhověl. Krom toho bylo možné prohlédnout si tábor KVH PEG Wiking, který akci pořádal, promluvit si s jeho členy a nakonec i shlédnout bojovou ukázku, kterou jsem však nemohl stihnout z důvodu vyhlášení výsledků a zakončení modelářské soutěže Panzershow.
Obrovskou radost mi udělala replika československého pohraničního sloupu.
Strážmistr Trlica zde na fotografii s předsedou KVH PEG Wiking, SS-Unterscharführerem Amonem Fleisherem (Richard Topalov).
Pohled na tábory...
Polní rozcestník.
Základna Wikingů s portrétem jejich vůdce namalovaným Ernstem Fleisherem.
Nástěnka volající všemožné dobrovolníky ke vstupu do SS.
Závěrem chci poděkovat úplně všem, kteří vložili nezměrné úsilí do přípravy těchto dvou velmi povedených akcí a nezbývá, než se těšit na další a další ročníky.
Michal Trlica

05 června 2016

Plastic People of Tovačov (VII.ročník)

Je neuvěřitelné, jak čas plyne. Právě to mě napadlo v momentě, kdy jsem si uvědomil, že do Tovačova jedu už posedmé. Už sedm let soutěžím. A na posledních několik ročníků mám moc hezké vzpomínky. Na tento ročník tovačovské soutěže jsem se těšil z více důvodů. Jednak šlo vždy o velmi klidovou, pohodovou a povedenou akci, a jednak jsme se na minulém ročníku domluvili s Mervinem, Dinomem a Toppem na další schůzce právě zde. Ovšem ani jeden ze jmenovaných nakonec nemohl přijet, nepřijel ani Mara Zindulka, takže jsme se shodli na tom, že pořadatelé letos prostě vybrali špatné datum. Když jsem se dozvěděl, že nikdo z kamarádů nedorazí, zvažoval jsem, zda vůbec má cenu, abych tam byl já. Nakonec jsem si ale řekl, že jsem na této akci začínal, a že je to vlastně kousek, takže jsem se zúčastnil. A dobře jsem udělal. Hned při prvotním letmém prohlédnutí sálu jsem si všimnul, že je zde o dost více modelů, než bývá zvykem. narozdíl od minuého ročníku, kdy se pořadatelé snažili poprvé rozdělit modely do kategorií panoval opět poměrně zmatek, takže žádné pevně stanovené kategorie nebyly, a modely zůstaly tam, kde je umístili vystavovatelé.
A nyní pár fotek:
Tento model mně zaujal snad nejvíce z celé soutěže. Asi proto, jak jsem vytížený na detaily. Krásně vyšperkovaná polní kuchyně a "Speisetafel" naložená na korbě... K tomu povedená patina, nádhera!




Další polní kuchyně...










Tohle sice není polní kuchyně, ale ZiL 157 naložený potravinami... Další kousíček do skládačky. Mám pocit, že letošní téma výstavy bylo: "Jídlo a fronta".




A já jsem to totálně zabil. Další polní kuchyně. Sice ne tak úplně, ale v měřítku 1:6 bych s ní zabral příliš mnoho místa, takže jen takový "malý" výřez. Všimněte si toho rozptylu měřítek u mých modelů: StuG III B 1:100, Dioráma Wenn die Soldaten 1:35 a viněta Ich glaube... Ich brauche Hilfe 1:6.
Ačkoli jsem tomu už nevěřil, odvezl jsem si cenu. Tentokrát asi tu nejcennější, cenu diváků. Už ráno jsem pozoroval zvědavé návštěvníky pronášející nad mou figurkou věty, jako: "Hele, tam jsou zápalky! Už vím, pro co budu hlasovat!" A když jsem odpoledne přebíral cenu věnovanou paní Doležílkovou, tedy dort ve tvaru československé přilby vz. 32, mrzelo mně, že tu kamarádi nejsou. V takovém případě bychom tu byli v uniformách a přebrat hříbek v četníkovi, to by byla paráda!!! Takhle jsem alespoň složil svou rozpiťákovou polní čepici za pásek jako Kurt Meyer a vyrazil na pódium pro cenu. Když jsem se s dortem vracel dolů, vybavil se mi Dalibor. Přesně ta chvíle, kdy ke mně přibíhal v kyjově s karabinou v ruce a se zvoláním: "Výborně!!!"mě objal.
A na závěr fotka s autorem modelu a tohoto článku. Dort byl skvělý a chutnal snad ještě lépe, než vypadal.
Nicméně na této soutěži mě napadla jedna zajímavá věc. Ano, bylo zde možno vidět několik málo modelů věnovaných ČS opevnění a povstání v roce 1945, ale na to, že jsme Češi si v modelářství své vlasti příliš nevážíme. Všude vidíme německé, sovětské a americké tanky a figurky vojáků, ale když narazím na figurku četníka, prvorepublikového vojáka, nebo člena Finanční stráže (toho jsem mimochodem nikde nepotkal), je to spíe svátek. Ano, vím, hodně jsem to zapříčinil i já, všude samý Wehrmacht. Avšak udělám vše pro to, abych to odčinil a proto se s několika kolegy a kamarády pokusíme připravit několik modelů z této doby. Z doby Mnichovské zrady a temného období mobilizace a Protektorátu. Ale ještě před tím bych chtěl vydač článek o tvorbě výřezu z tanku Tiger I v měřítku 1:6. Maturita je úspěšně za mnou a tak mi nic nestojí v cestě.
Ať žije svobodná Republika Československá!
Michal Trlica.

23 května 2016

"Ich glaube... Ich brauche Hilfe!"

"Myslím... Že potřebuju pomoc!"

V poslední době jsem vůbec neměl chuť věnovat se modelům. Tím myslím dobu zhruba od začátku roku, po Kyjovu jsem se pustil především do činnosti na poli Reenactingu, a do modelů se mi také vůbec nechtělo. Až teď, mezi jednotlivými částmi maturity se mi chuť k tvorbě trochu vrátila. Především v odvětví figur v měřítku 1:6. A tak jsem z vitríny vytáhnul asi dva roky stále nedokončený projekt a vrhnul se na něj. A vskutku tentokrát jsem to dotáhnul až do konce. Jde o figuru německého vojína od polní kuchyně, který připravuje brambory do guláše. Jediným průmyslově vyrobeným zbožím ve vinětě je figura firmy Dragon s novýma rukama od firmy DiD, lahve a kbelík. Vše ostatní jsem zhotovil svépomocí. Myslím, že to nedopadlo úplně nejhůře, nicméně opět jsem pár věcí úplně nezvládnul. Především brambory, ostrouhané jsou příliš žluté a ty v pytli vypadají spíše jako ohořelé kamení, ale co už... Pro příště budu vědět, že používat Fimo hmotu není nejlepší nápad, protože se na ní začne vytvářet bílý povlak, který se těžko odstraňuje a pokud se rozhodnu zapečené výrobky barvit akrylovými barvami po čase zlesknou. Netuším proč, ale je to bohužel tak... Takže příště raději Milliput, který jsem použil na okurky.
Ale nyní foto:
Pokus o něco jako historickou fotografii. Myslím, že to není uplně špatné...

Celkový pohled na vinětu. Celkově je velikost podstavce jako u jedné obvyklé diorámy v pětatřicetině.
Tabule s jídelním lístkem pro dnešní den.
Pro její výrobu jsem použil balsová prkénka...
Asi nejsložitější byly křídové nápisy, které jsem vytvořil malým kouskem bílého pastelu a následně je zalakoval.
Panty z plechu a vytaženého rámečku.


Ten jeho výraz si o pomoc přímo říká...
Kbelík jsem zakoupil v hobby prodejně, ve vrstvě původního laku jsem skalpelem vytvořil odlopnutá místa, nastříkal jej lesklou Tamiyou X-2 a důlky jsem vymaloval štětcem černou barvou Vallejo. Okraj kýble jsem natřel lesklou černou Tamiyou.


Lehlé oreznutí jsem naznačil filtrem z oleje Umbra pálená.


Slupky vznikly nakrouháním zapečené brambory, lehce jsem je posypal zemitým pigmentem a fixoval fixerem štěrku a písku AK-interactive.
Zásoby, od všeho něco...
Cigarety, zápakly, krabičky Knäckebrotu, podkovy uzeniny, sýr, konzerva, Scho-Ka-Kola, zavařené okurky... Co se po cestě objevilo, bylo hned zrekvírovánou německou brannou mocí.
Bedýnka je slepená z balsy a napuštěná olejovými barvami. Hřebíky jsem vyrobil z vytaženého rámečku.

Pytel s bramborami. Návod na výrobu pytlů je zde: http://michalovy-figury.blog.cz/1312/doplnky-pro-feldkuche-1-cast
Stoličku jsem si vyrobil taktéž z balsových prkének.

Zbývá napustit hnědou olejovou barvou.
Cigarety Haus Bergmann PRIVAT. Všimněte si také vzoru na Drillichové vracovní blůze M33.
Vegetaci tvoří převážně přírodní materiály, jako je substrát zakoupený v prodejně IKEA, přírodní motouz nastříkaný zelenou Tamiyou, květenství mechu, kořínky a listy vystříhané z papíru. Drobné květy pochází od firmy Polák.

Při výrobě popisky na lahev jsem se inspiroval ve vynikajícím filmu Das Boot. Vzpomínáte na Klause Wennemanna?
To jsem zvědav, jestli to do oběda stihne... Aby nebyl guláš k večeři místo klobásy.
Tak a já si konečně můžu odškrtnout jeden z rozpracovaných projektů. Figury mám rozdělané ještě dvě a na pětatřicetiny raději ani nemyslím... No, teď si dám zase chvilku pauzu, dokončím zkoušky a pak snad zase nějaký model.
Michal Trlica