Je neuvěřitelné, jak čas plyne. Právě to mě napadlo v momentě, kdy jsem si uvědomil, že do Tovačova jedu už posedmé. Už sedm let soutěžím. A na posledních několik ročníků mám moc hezké vzpomínky. Na tento ročník tovačovské soutěže jsem se těšil z více důvodů. Jednak šlo vždy o velmi klidovou, pohodovou a povedenou akci, a jednak jsme se na minulém ročníku domluvili s Mervinem, Dinomem a Toppem na další schůzce právě zde. Ovšem ani jeden ze jmenovaných nakonec nemohl přijet, nepřijel ani Mara Zindulka, takže jsme se shodli na tom, že pořadatelé letos prostě vybrali špatné datum. Když jsem se dozvěděl, že nikdo z kamarádů nedorazí, zvažoval jsem, zda vůbec má cenu, abych tam byl já. Nakonec jsem si ale řekl, že jsem na této akci začínal, a že je to vlastně kousek, takže jsem se zúčastnil. A dobře jsem udělal. Hned při prvotním letmém prohlédnutí sálu jsem si všimnul, že je zde o dost více modelů, než bývá zvykem. narozdíl od minuého ročníku, kdy se pořadatelé snažili poprvé rozdělit modely do kategorií panoval opět poměrně zmatek, takže žádné pevně stanovené kategorie nebyly, a modely zůstaly tam, kde je umístili vystavovatelé.
A nyní pár fotek:
Tento model mně zaujal snad nejvíce z celé soutěže. Asi proto, jak jsem vytížený na detaily. Krásně vyšperkovaná polní kuchyně a "Speisetafel" naložená na korbě... K tomu povedená patina, nádhera!
Další polní kuchyně...
Tohle sice není polní kuchyně, ale ZiL 157 naložený potravinami... Další kousíček do skládačky. Mám pocit, že letošní téma výstavy bylo: "Jídlo a fronta".
A já jsem to totálně zabil. Další polní kuchyně. Sice ne tak úplně, ale v měřítku 1:6 bych s ní zabral příliš mnoho místa, takže jen takový "malý" výřez. Všimněte si toho rozptylu měřítek u mých modelů: StuG III B 1:100, Dioráma Wenn die Soldaten 1:35 a viněta Ich glaube... Ich brauche Hilfe 1:6.
Ačkoli jsem tomu už nevěřil, odvezl jsem si cenu. Tentokrát asi tu nejcennější, cenu diváků. Už ráno jsem pozoroval zvědavé návštěvníky pronášející nad mou figurkou věty, jako: "Hele, tam jsou zápalky! Už vím, pro co budu hlasovat!" A když jsem odpoledne přebíral cenu věnovanou paní Doležílkovou, tedy dort ve tvaru československé přilby vz. 32, mrzelo mně, že tu kamarádi nejsou. V takovém případě bychom tu byli v uniformách a přebrat hříbek v četníkovi, to by byla paráda!!! Takhle jsem alespoň složil svou rozpiťákovou polní čepici za pásek jako Kurt Meyer a vyrazil na pódium pro cenu. Když jsem se s dortem vracel dolů, vybavil se mi Dalibor. Přesně ta chvíle, kdy ke mně přibíhal v kyjově s karabinou v ruce a se zvoláním: "Výborně!!!"mě objal.
A na závěr fotka s autorem modelu a tohoto článku. Dort byl skvělý a chutnal snad ještě lépe, než vypadal.
Nicméně na této soutěži mě napadla jedna zajímavá věc. Ano, bylo zde možno vidět několik málo modelů věnovaných ČS opevnění a povstání v roce 1945, ale na to, že jsme Češi si v modelářství své vlasti příliš nevážíme. Všude vidíme německé, sovětské a americké tanky a figurky vojáků, ale když narazím na figurku četníka, prvorepublikového vojáka, nebo člena Finanční stráže (toho jsem mimochodem nikde nepotkal), je to spíe svátek. Ano, vím, hodně jsem to zapříčinil i já, všude samý Wehrmacht. Avšak udělám vše pro to, abych to odčinil a proto se s několika kolegy a kamarády pokusíme připravit několik modelů z této doby. Z doby Mnichovské zrady a temného období mobilizace a Protektorátu. Ale ještě před tím bych chtěl vydač článek o tvorbě výřezu z tanku Tiger I v měřítku 1:6. Maturita je úspěšně za mnou a tak mi nic nestojí v cestě.
Ať žije svobodná Republika Československá!
Michal Trlica.
Žádné komentáře:
Okomentovat