Pz. Kpfw. IV Ausf. H (1. část)

Zdravím s dalším článkem. Možná jste teď trochu zmateni, a ptáte se, co to ten šílenec dělá, když nedávno psal, že nic neplánuje, především dokončit diorámu. Ano, i já jsem šokoval sám sebe, ale nějak to prostě přišlo. Už delší dobu sním o modelu Tanku Pz. IV z 12. SS. Pz. Division Hitlerjugend. Dlouho mi už také ve skladu leží stavebnice tohoto tanku od firmy Academy. Pokud patříte mezi znalce, tak si stále myslíte, že jsem asi zešílel. A víte co? Já to na sobě pozoruji už dlouho. Máte pravdu! Ale já mám podobné stavebnice rád. Samozřejmě ne ty, kde nelícují zádné dva díly k sobě, takovou stavbu bych asi ukončil hned v počátku, ale tato stavebnice sicce hodně pokulhává za dnešním standardem, ale pracovat se s ní dá. I její symbolická cena kolem 300 Kč nazanačuje, že nepůjde o žádnou vyšperkovanou Tamiyu. Ale právě u těch nových Tamiyí se stavby vždy obávám. Ne že bych se bál stavebnice, bojím se sebe, především toho, že ji zničím. Tady jdou všechny obyavy stranou. V podstatě ani není co zničit. A proto jsem s vidinou týdne volna před sebou vytáhnul krabici, a když jsem zjistil, že obchod Válka má slevy, bylo započetí stavby definitivně rozhodnuto. Dokoupím pouze nezbytně nutný set Tamiya 35185 a soustružené hlavně.

Nejednoho modeláře zhýčkaného superdetailními stavebnicemi firem Dragon a Tamiya by pravděpodobně tento obrázek na krabici téměř 40 let staré stavebnice odradil. Já mám alespoň pocit, že když to vyjde, budu mít ve sbírce model, do kterého jsem dal i vlastní úsilí. A když se to nepovede, tak co...

---

Zatím to celkem jde. Sice průzory na velitelské věžičce úplně nesedí, na střeše věže jsou na okrajích díry jako protitankové zákopy, a hlaveň je akorát tak pro představu, všechno funguje výborně...

Nasucho poskládané to nevypadá nejhůře, ale to nejhorší je stále v nedohlednu.

Napasovat boční dvířka do otvorů v dílech věže bylo trochu složitější, ale nakonec to nějak dopadlo. V zadní části věže bylo nutné tmelit. A tak přišel ke slovu tmel Plasto a ten nejhrubší smirkový papír, jaký jsem našel. Následná kontrola přetřením Surfacerem 1000 a přeleštění smirkem hrubosti 1000.

Jak jsem již psal, chci stroj 12. SS Tankové divize HJ, proto se něvyhnu tvorbě Zimmeritu. Nakonec vyhrála metoda Milliputu a šroubováčku. Postupoval jsem po menších částech. Milliputem jsem také nahradil veškeré sváry.

Nové sváry...

Zimmerit na čelním pancéři věže. Všimněte si soustružené hlavně kulometu MG-34.

Další pokrok. Zimmerit na štítu kanonu, slepená Rommelkiste a zkušební usazení protileteského kulometu MG-34.

Nová okapnička z plechu a madlo z drátu.

Peklo začíná! Výroba držáků Schürzenů a jejich samotná instalace na věž. Gott mit mir!

Potíže se dostavují hned při zkušebním přiložení plechů. Na první pohled je jasné, že jsou od věže daleko. Zeleně jsem naznačil přibližně správnou polohu.

Přední i zadní díly bylo nutno dost zkrátit, jednak proto, aby příliš nepřečnívaly a neodstávaly od věže, a také protože by se do mezery nevešla dvířka. Po zkrácení následovalo ztenčení plastových plechů.

A jo! Ono to trochu připomíná předlohu!!! Paráda.

Jedna dvířka nechám otevřená, snad se mi to nevymstí...

Doplnění hlav šroubů...

Kulomet firmy Tamiya a poklop vylepšený o systém uzavírání z plechu.

Soustružená hlaveň polské firmy RB Model. Dokonce má naznačený i vývrt.

Krom zdvižných háků snad hotovo.

Otevřená dvířka a systém zavírání.

Teď už to stačí snad jen slepit dokupy. Nějak...

Přibližně takto.

Na kulometu samotném budu ještě pracovat později.

Dnes je to tedy vše, volno se mi také krátí, takže kdy, a zda-li vůbec budu schopen v tomto projektu pokračovat netuším. Ale snad ano, je to takové rekreační patlání... Ale do malby figurek do diorámy se mi vůbec nechce. Ke každému tahu štětcem jsem se musel nutit, a to nechci...

Michal

StuG III Ausf. B

Za poslední více než rok jsem dokončil pár modelů, které jsem ještě nepublikoval zde na blogu. Nyní bych vám chtěl ukázat ten novější. Jde o samohybné dělo Sturmgeschütz III Ausf B. Po tomto modelu jsem sáhnul ihned po návratu z nemocnice domů. Hledal jsem něco rychlého a nenáročného, něco co by mi mohlo vrátit chuť k lepení. Původně jsem plánoval vinětku s německými vojáky v Ardenách, poté figurku Německého vojáka s várnicí během zimy 1941/42, ale nakonec jsem si vybral to nejjednodušší, co jsem mohl. A o to mi šlo. Vytáhnul jsem tu nejmenší krabičku, a po krátkém váhání začal vyštípávat díly z rámečku. Jde o model v měřítku 1/100, takže je stavebnice co nejvíce zjednodušená. Nicméně úroveň detailů tohoto počinu ruské Zvezdy je velmi vysoká. Pravda, třeba vytěrák hlavně svými rozměry odpovídá spíše měřítku 1/72, ale neměl jsem chuť zabývat se tímto malým nedostatkem. StuG byl slepen asi za hodinu čistého času i s tmelením některých partií, což obstaral kyanoakrylát a debonder. Rozhodnul jsem se pro smytelnou zimní kamufláž nanesenou přes základní Panzergrau. Celou samohybku jsem potom zasadil na malou, ovšem výstižnou podložku znázorňující odtávající sníh kolem rozbahněné cesty.

Foto:

Panzergrau jsem si namíchal z akrylových barev Tamiya, smytelná kamufláž je tvořena silně zředěnou akrylovou barvou Tamiya XF-2 nanášenou štětcem. Přes ni jsem ještě napodobil šmouhy bílou barvou Vallejo, a ošoupaná místa vytvořil drybrushem pomocí šedého odstínu Vallejo. Odčeniny jsou malovány štětcem, opět pomocí barvy Vallejo.

---

Bláto na podložce i na vozidle je tvořeno směsí sádrokartonářské stěrky a hnědé akrylové barvy. Po vytvrdnutí této směsi jsem bláto dobarvil přípravkem Dark wash firmy MIG Productions. Sytost odstínu se odvíjí od počtu vrstev tmavého washe. Tak jsem vytvořil dojem postupně zasychajícího bláta na vozidle. Mokré bláto jsem ještě lehce přetřel přípravkem Wet effects od téže firmy.

Sníh tvoří směs akrylového resinu MIG Productions a jedlé sody. Tam, kde sníh odtává a prosvítá bláto jsem zapouštěl Dark wash, čímž vznikl právě efekt té nechutné břečky. Blátivé kaluže ve vyjetých kolejích a rýhách vznikly nanesením směsi lesklého akrylového laku Tamiya X-22 s pigmentem MIG Productions Dry Mud.

A na závěr fotografie pro porovnání velikosti.

Podle mého názoru má toto měřítko obrovský potenciál. Jednak proto, že stavebnice firmy Zvezda jsou kvalitní, snadno dostupné, a celkem levné, ale také z důvodu rychlosti stavby a povrchové úpravy, kde dostaneme za jeden víkend velmi pěkný model do vitrínky, a za víkend druhý můžeme mít i podložku. Dalším pozitivem se mi jeví rozměry modelu, které jsou velmi malé, můžeme tedy mít doma všechny svoje oblíbené tanky, a ještě zbyte místo na nějakou tu pětatřicítku. Krom toho můžeme na podložce velikosti vhodné pro jednu středně velkou pětatřicetinovou diorámu vytvořit výřez z bitvy u Kurska s větším množstvím tanků a ani nás to nepřivede do větší finanční krize... Zkrátka napadají mě pro tyto modely pouze klady, zápory by mohlo být zjednodušení některých partií, ovšem tento detail rád přehlédnu. Pro mě jde primárně o odpočinkové stavby...

Tedy závěrem chci konstatovat, že ačkoli jde původně o "hračky" určené pro Wargaming, jsou svými detaily na velmi vysoké úrovni, a troufám si tvrdit, že s trochou šikovnosti a fantazie je bezproblému možné vytvořit z nich soutěžní modely.

Michal Trlica

Veselé Vánoce 2015

Zdravím přátelé a příznivci mého blogu! Pokud jste ještě nějací zbyli... Už se z toho stává trochu klišé, každý rok píšu téměř stejnou větu "Po roce přicházím opět se shrnutím všeho, co se událo, a také s přáním do roku nového." Pojďme se tedy na to podívat.

I letos přikládám fotografii našedho stromečku.

---

A nyní mi dovolte pár slov.

Po přečtení mého článku, který jsem publikoval 23.12. 2014 ve 22:45 jsem došel k závěru, že nemá cenu nějak více se rozepisovat. Moje situace je naprosto identická. Připadám si sám, ztracen a společností dostatečně nepochopen. Tedy omezím se jen na výčet těch lepších zážitků z roku 2015.

Začal bych asi dubnem, kdy jsem vytvořil takovou malou vinětku představující bojovníka Hitlerjugend během posledních dnů války. Tato figurka se setkala s různou kritikou, nicméně já jsem si po čase řekl, že není nejhorší, a kdybych ji dělal dnes, nic bych neměnil. Podle mě má jistou atmosféru... Dále chci zmínit takový zlomový okamžik, letoční ročník Plastic People of Tovačov. Jednu z mála soutěží, kterých jsem se zúčastnil. Už tenkrát jsem se zmínil, že nešlo ani tolik o soutěž samotnou, jako o setkání mě a dalších tří blogerů - modelářů/nadšenců do vojenské historie. Od té chvíle mám pár skutěčně žijících kamarádů, a díky jednomu z nich nový zájem, který tak trochu válcuje mou modelařinu a vše ostatní. Nemůžu se nazvat Reenactorem, ale takovým pseudoreenactorem snad ano. Krom toho, můj další koníček, muzikál Bídníci jen kvete. Během letních prázdnin se mi podařilo získat do sbírky 3CD komplet z pražské produkce, a brzy se snad sbírka uzavře doplněním nahrávky z divadla Na Vinohradech 1992. A v duchu Bídníků se nesla i letošní soutěž Panzershow, kde jsem získal ocenění za figuru Earla Carpentera v roli inspektora Javerta. Této ceny si nesmírně vážím. I můj nejsilnější zážitek roku se pojí s Bídníky. Loketské kulturní léto, kde jsem měl tu čest promluvit si s Janem Ježkem, který je pro mě českým Valjeanam číslo jedna, podepsal se mi, mám s ním fotografii, co víc si přát... Také jsem se setkal s dalšími členy obsazení, Lukášem Vlčkem, Jitkou Čvančarovou, Petrem Gazdíkem, Hanou Holišovou, Dušanem Vitázkem... Pozdní léto a podzim se nesly v duchu větších nesnází a návalů stresu. Na chvíli mě z toho vytrhnul Herr Topp, když mě navštívil (již podruhé) a ještě mi něco přivezl. Znovu ti tímto děkuju! Ovšem dva dny na to jsem již ležel v nemocnici po žlučníkovém záchvatu. Tady chci poděkovat několika kamarádům ze třídy, kterým nebyl můj stav lhostejný, a přišli mě navštivit. Kéž by byli i jiní takoví, jako vy! Týden jsem byl doma, a den válečných veteránů jsem neprožil ve stejnokroji ČS četnictva, nýbrž na JIP 2. interní kliniky s akutní pankreatitidou. Od té doby jsem na přísné dietě. Nazval bych to ztraceným mládím. Nejdřív jsem se užíral sám, a teď to ani jinak nejde. Nu, co už.

Do příštího roku mám ale několik plánů, které bych moc rád uskutečnil. Na poli modelů nic neplánuji, především dokončit diorámu Wenn die Soldaten... A také bych stvořil pár vinětek s ŘOPy, které mám doma. Ovšem k tomu, co chci uskutečnit. V dubnu se koná v Bratislavě premiéra první slovenské produkce muzikálu Bedári. Velmi rád bych viděl představení z této produkce, a ve slovenském jazyce. Dále bych se chtěl samozřejmě zúčastnit soutěže v Tovačově, kde se snad sejdeme zase všichni čtyři, a snad už ve svých uniformách. A během prázdnin bych se také rád zúčastnil rekonstrukce napadení hranic jednotkami Freikorpsu v roce 1938. A samozřejmě mezi tím vším bych rád úspěšně složil státní maturitní zkoušky a našel si další školu, kde doufám budu šťastný, protože tady, moc nevím, co si mám myslet.

Tímto vám všem přeji klidné a mírové prožití Vánoc, hodně zdraví a štěstí do nového roku, a raději jednoho pořádného, než tisíce špatných přátel.

Michal Trlica

Wenn die Soldaten... 8. část

Zdravím přátelé modeláři, po velmi dlouhé odmlce se opět vracím s kratším článkem. Dovolte mi ale nejprve vysvětlit mou dlouhou nečinnost.

Asi největším nepřítelem mé modelářské tvorby je v současnosti škola. Návrat domů kolem páté hodiny večerní... To už na modely nezbývá příliš času, ale hlavně nálady. Chuť k tomu, abych pracoval na diorámě mi poslední dobou chybí. A když nějakou najdu, udělám na tomto projektu jen nějakou drobnost. Dalším důvodem pozastavení prací na této diorámě byly dvě hospitalizace, které mě nedávno potkaly a další osobní potíže, které mi na veselí nepřidaly.

Ale podívejme se, co jsem vytvořil, dnes se budu zabývat tvorbou terénu:

Nejprve jsem vytvořil cestu vedoucí podél vyvýšeného bodu terénu, kde se nachází zahrada. Na základní vrstvu jsem nanesl další vrstvu sádrokartonářské stěrky, a po zavadnutí jsem do ní molitanem vytvořil strukturu prašné cesty. Následně jsem otiskl tank, a po vytvrdnutí provedl drobné opravy.

---

Pásy soporučuji otisknout do terénu ještě před povrchovou úpravou.

Zbytek terénu bude zatravněný, tedy volím jiný postup tvorby zeminy. Pastelkou jsem si vyznačil přístupovou cestu do zahrady, a párátky jsem vymezil díry pro kolíky k zapuštění plotu.

Kameny tvořící chodník v zahradě jsem si vyrobil z Milliputu...

...a strukturu doladil několika vrstvami Surfaceru 500.

Terén jsem následně potřel sádrokartonářskou stěrkou, posypal směsí nadrceného kočkolitu, prosáté zeminy, kořínků a jiných přírodních materiálů, a vše přetupoval molitanem. Chodník v zahrádce je ze sádrokartonářské stěrky a kamenů z Milliputu, záhon je vymezen cihlami firmy Plusmodel.

Nástřik zemitými odstíny akrylových barev Tamiya.

Následné vymalování kamenů a cihel barvami Vallejo.

Nyní přichází část pro Rady ptáka Votvíráka a Přemeta Prkennou Podlahu. Začínáme zahradničit. Pomocí vlákem Woodland Scenics jsem po nanesení washe na celý terén začal tvořit travní porost. Na fotografii je zatravněno zhruba 70 % terénu.

Zde zatravněno takových 95% terénu. Také jsem osadil keříky a strom. Všimněte si i červeně kvetoucích rostlin a nízkho plevele... Vše pro vytvoření květnové přírody venkova Francie.

Keřík z kořínků a lístků skalničky.

Detailní pohled. Zde ještě není vegetace dokončená.

Rostlina v kbelíku.

Sázecí lopatka z plíšku, drátu a kapky kyanoakrylátu, kterou jsem vytvořil rukojeť.

Záhonek, rostliny, bedýnka...

Celkový pohled na zatím dokončený terén s usazeným tankem.

V dalších dílech bych se měl věnovat figurkám, ale moc se mi do této činnosti nechce. Tak uvidíme...

Michal

Wenn die Soldaten... 7. část

Poněkud dříve jsem opět tu a přináším další článek dokumentující stavbu diorámy "Wenn die Soldaten..." Tentokráte pro Vás mám dokončení prací na lehkém tanku Pz. II Ausf. C.

Foto:

Tady jsem minule skončil. Tank je opatřen vrstvou tmelu Mr. Surfacer 1000.

---

Nyní jsem vytáhnul Evolution a pokusil se o preshading. Pomalu začínám chápat, jaktato technika funguje a včem je její kouzlo...

Následně jsem provedl nástřik zesvětlené Panzergrau Tamiye XF-63. Důležité je pracovat tak, abychom celý povrch nepokryli jednotnou vrstvou barvy, ale aby zůstaly stíny vytvořené v předchozím kroku prosvítat.

Dalším krokem je nástřik lesklým lakem a nanesení obtisků.

Z usazení tohoto věžového čísla jsem měl největší strach. Naštěstí s použitím obtiskových vodiček Agama to byla hračka.

Ani zde nebyl větší problém. Nyní je nutné obtisky ochránit další vrstvou lesklého laku a povrch tak připravit na wash a další patinovací techniky.

Plochy hnacích a napínacích kol, které se leští o vnitřní stranu pásu jsem natřel stříbrnou barvou a také zafixoval nástřikem laku.

Gumové obruče pojezdových kol jsem vybarvil tenkým štětcem barvou Vallejo.

Základní odstín dřevěných součástí nářadí...

Vytvoření dřevěného povrchu olejovou barvou a následné přestříkání lesklým lakem. Kovové části v základním černém nátěru.

Veškeré nářadí připravené k osazení na blatníky tanku. Rukojeti kleští jsou z bakelitu, proto zde dřevo neimitujeme.

Vzhled povrchu tanku po fadingu...

Zde by měl být efekt trochu patrný.

Wash povrchu rozhodně pomůže. Nyní začíná model vypadat jako skutečné bojové vozidlo, ne jako hračka. Ještě však zdaleka není vyhráno.

Výfuk a jeho plášť vlivem vysokých teplot trpí, proto je na většině bojových vozidel rezavý a bez zbytků původní kamuflážní barvy. Tohoto efektu jsem doocílil tupováním akrylových barev Vallejo a AK-Interactive. Následně jsem přidal několik rezavých filtrů dokud jsem nebyl s výsledkem spokojen.

Jiný pohled. Výfuk je nutné přestříkat matným lakem.

Zmatněný výfuk a malba plachty.

Domalovaná várnice.

Několik odřenin. Všimněte si usazeného a mírně oreznutého nářadí. Ocelové součásti jsem také vyleštil grafitem.

Odřeniny jsem soustředil do míst, kudy se pohybuje osádka tanku.

Dalším efektem je vytvoření prachových stečenin vlivem deště. K tomu jsem použil přípravek Rainmarks firmy MIG Productions.

A nyní větší špinění. Nejprve jsem podběhy a přední pancíř vany lehce zaprášil pistolí silně zředěnou Tamiyou XF-52. Doporučuji použít originální ředidlo X-20A. Na vybraná místa jsem nepravidelně nanesl druhou vrstvu stejně silně žředěné Tamiye XF-57. Po zaschnutí těchto nástřiků jsem podvozek nepravidělně štětcem pokryl připravkem AK-Interactive Earth Effects a po mírném zavadnutí roztupoval ostré přechody originálním White Spiritem do ztracena.

Povrchovou úpravu pásů jsem svěřil oxidačnímu příravku Uschi van der Rosten.

Po vyleštění styčných ploch pásů a terénu, a pásů s koly jsem pásy zaprášil stejně jako podvozek tanku, a mohl je umístit.

Hotová bedna na nářadí.

Stejně tak celta. Záměrně jsem použil jiný odstín než u plachty přes vezený materiál na motorovém prostoru.

Umístěno podle fotografie.

Polní lahev na svém místě...

A také ešus upnutý k vrnici. Ať je tato kombinace sebedivnější, vidíme ji i na podkladové fotografi. A co je podkladová fotografie, to je při stavbě tohoto modelu svaté...

Do příklopu jsem vlepil figurku velitele tanku, můžeme začít hodnotit celkový vzhled....

Sále to není ono... Pořád něco chybí.

Myslím, že nyní je vzhled tanku o něco realističtější a živější... Za jeden z tažných háků jsem umístil rostlinu vytrženou i s kořeny při průjezdu terénem, na kola, motorový prostor a k otvorům pro doplnění provozních kapalin jsem naznačil stopy maziv a také jsem vybarvil zadní světlo.

Únik maziva na kolech. Použil jsem přípravek firmy MIG Productions, který jsem naředil do různých koncentrací a tuto směs nanášel kolem šroubů a někde tvořil i stečeniny.

Stopy maziva na korbě tanku.

A na závěr pohled na motorový prostor. Jedinou drobností je doplnění kbelíku na tažné zařízení, a očouzení výfuku. Trochu prachu na blatníky přidám i po usazení do diorámy. Ale o terénu sand příště.

Michal