01 prosince 2013

Plastiková Zima 2013

Přestože dnes začal prosinec, uveřejním článek o soutěži Plastiková zima, která proběhla posledního, tedy 30. listopadu 2013. Fotek bohužel nemám mnoho, k seniorským modelům jsem se téměř nedostal, takže fotky bohužel nejsou. O to větší radost ale budou mít mladší a starší žáci, a samořzřejmě mí vrstevníci, junioři. Proč? Jelikož u těchto modelů bylo nejméně lidí, a tak jsem mohl fotit.
Foto:
Páteční večer. Sbaleno, a připraveno k cestě.

Diorámy a figurky mladších žáků.
Silniční vozidla, opět mladší žáci.
Další modely...
Kategorie Diorámy a figurky, junioři. Tedy moje kategorie. Všimněte si lístečků, které oznamují umístění modelu. Když to přeženu, tak se tam objevily téměř hned, když jsem vybalil modely. Hodnocení proběhlo velmi rychle. Velmi zajímavě působila figurka Eponine mezi vojáky. I z dálky přímo vyčnívala barevná fotografie Samanthy Barks z davu černobílých portrétů na podstavcích ostatních figurek.
Juniorská letadla
Dopravní prostředky starších žáků.
Diorámy a figurky, opět starší žáci.
"Plně obsazená" kategorie bojovky juniorů.
Seniorská bojovka.
Jedna z mnoha seniorských diorám.
Získal jsem tedy dvě první místa. Jedno za model Ferdinanda 1/72, druhé za "diorámu" Er heisst Ferdi! A figurka Unteroffiziera Hanse Sduna se členům poroty líbila.
A zde můžete vidět ceny, které jsem krom medailí získal.
Úplně na závěr bych se chtěl omluvit za nedostatečné množství fotek, a také za jejich špatnou kvalitu. Poslední dobou mám pocit, že mi nic nejde, ani focení. Také bych chtěl poděkovat pořadatelům, za příjemně prožitou sobotu, snad se příští rok zase ukážu. Upřímně řečeno, dvě první místa mě překvapila, obzvláště to v kategorii bohové techniky. Určitě je to pro mě mimořádná událost, získat další ocenění mě motivuje k dakší práci, a také mi říká, že na tom asi nejsem modelářsky tak špatně, jak si častokrát říkám.
To jse dnes vše,
Michal

17 listopadu 2013

Éponine Thénardier

Les Misérables

(Bídníci)

Roku 1862 byl vydán román francouzského spisovatele Victora Huga (26.2. 1802 - 22. 5. 1885), který nese název Bídníci. Brzy byl přeložen do mnoha světových jazyků, a vyvolal veliký ohlas. Victor Hugo je jedním z hlavních představitelů francouzského romantismu, mimo Bídníky napsal další slavné romány, jako například Chrám Matky Boží v Paříži, Devadesát tři, Dělníci moře, Muž, který se směje, a další.
Jedná se o rozsáhlé dílo, většinou dvousvazkové. Kniha má asi 1400 stran, je dělena na pět dílů (I. Fantina, II. Cosetta, III. Marius, IV. Idyla ulice Plumet, a epopej ulice Saint - Denis, V. Jean Valjean), každí díl je dělen na knihy, a tyto knihy jsou ještě rozděleny na kapitoly.

Román obsahuje veliké mnnožství postav a dějů, ale hlavním pojítkem je Jean Valjean. Ten byl za krádež bochníku chleba odsouzen k pěti roků na galejích. Nakonec tam byl devatenáct let, jelikož se čtyřikrát pokusil utéct. Po ušlechtilém činu dingského biskupa Myriela se z Veljeana stává úspěšný podnikatel a starosta městečka Montreuil - Sur - Mer, známý pod jménem pan Madeleine. Právě jako Madeleine propustí ze svého podniku dělnici Fantine, protože zjistí, že má nemanželské dítě. Potíže se dostaví záhy, přichází nový policejní inspektor, Javert. Valjeana zná velmi dobře, už z galejí. A protože tento vězeň porušil podmínku, je Javert přesvědčen, že jej musí za každou cenu vypátrat. Řídí se zásadou: Jednou zloděj, navždy zloděl. Když Madeleine zvedne vůz, pod ktarý spadl starý Fauchelevent, je si Javert téměř jist, že má před očima Valjeana, ale následně je "pravý" Jean Valjean dopaden při krádeži jablek. Javert pochopitelně neví, že měl pravdu, a pravý Vajlean je pan Madeleine. Po těžkém přemýšlení se Madeleine jede přiznat k soudu, že je Valjean, a domnělý zločinec je bez viny. Musí se ještě ale postarat o malou Cosettu, kterou dala dělnice Fantina do výchovy manželům Thénardierovým. Valjean Fantině na smrtelné posteli slíbí, že si Cosettu vezme k sobě, a vychová ji.
Javert už nyní zná pravdu, protože se Valjean přiznal, než stihne slib daný mrtvé splnit, je opět na galejích. Tentokrát se mu však útěk podaří, a předstírá svou smrt. Jede k Thénardierovým do Montfermeil, vyzvednout malou Cosette. Thénardierovi ji využívají jako služku, a dalo by se říci, že tyto lidské nestvůry mají na svědomí Fantininu smrt. Stále z ní loudili peníze, a tak Fantine nejdřív prodala vlasy, poté zuby,... až zemřela. Valjean musí zaplatit 1500 franků, a odvádí si Cosettu. S pomocí Faucheleventa se ukryjí v klášteře, kde Cosette dospívá. Valjean tam pracuje pod novým jménem, Ultime Fauchelevent, vydává se za bratra starého Faucheleventa, kterého tenkrát zachránil.

Když Marius Pontmercy spatří Cosettu, ihned se do ní zamiluje. Avšak Éponine se nešťastně zamiluje do Maria. Roku 1832 přichází revoluce, která trvala pouze od 5. do 7. června. Éponine umírá v boji na barikádě.

Nebudu psát více, aby jste nepřišli o překvapení, pokud jste román ještě nečetli. Zmíním ale ještě druhou stranu Bídníků.
Roku 1980 se poprvé hrál stejnojmenný muzikál. Ten vytvořili pánové Alain Boublil a Claude - Michel Schönberg podle Hugova románu. Anglické texty dodal Herbert Kretzmer. Ačkoli je muzikál původně francouzský, je nejslavnější anglicky zpívaná verze. V roce 1985 se poprvé hrál na West Endu v Londýně, a roku 1987 se dostal na Broadway.
Za 27 let, jej vidělo více než 60 milionů lidí, ve 42 zemích a 21 jazycích. Dle mého názoru je dosud nejlepším Veljeanem Colm Wilkinson. A můj nejoblíbenější Javert? Philip Quast. Následně pak Russell Crowe. Russella někteří lidé jako Javerta rádi nemají, ale mě se líbí. Má na něj hlas, a ano, někde je slabší, ale klobouk dolů. Dal do toho vše, co mohl. Mimochodem Javert je má nejoblíbenější MUZIKÁLOVÁ postava. Jeho party, jako Stars, nebo Javert´s Suicide jsou skvělé.
Philip Quast jako Javert zpíva skladbu Stars na koncertu k 10. výročí nepřetržitého hraní Bídníků.

A má druhá nejoblíbenější MUZIKÁLOVÁ postava je právě ÉPONINE. Ačkoli je v knize popisována jako "Padesátnice spojená s patnáctiletou dívkou, jen v roztrhané košili a děravé sukni, s hlasem starého galejníka." v muzikálech je téměř vždy hezčí než Cosette. Pouze můj názor. Ale nejsem sám, na Youtube jsem četl komentář, který bych přeložil takto: Proč je Eponine vždy hezči, než Cosette? To pak Marius vypadá jako idiot. Souhlasím. Mimo to, že je vždy pěkná, má i skvělé písničky, jako On My Own. Je to velmi smutná skladba, ale pravdivá, ze života. Jako celí Bídníci. Mezi (tedy alespoň myslím) nejznámnější představitelky Éponine patří Frances Ruffelle, Lea Salonga, Kaho Shimada a Samantha Barks. V roce 2012 natočil britský režisér Tom Hooper filmový muzikál podle muzikálu Boublila a Schönberga. Valjeana zahrál/zazpíval Hugh Jackman, Javerta již zmíněný Russell Crowe, Fantinu Anne Hathaway, Cosettu Amanda Seyfried, Maria Eddie Redmayne a mou oblíbenou Éponine Samantha Barks. Hooper tak přenesl Bídníky z "prken na plátna".
Samantha Barks jako Éponine Thénardierová zpívá On My Own v Hooprově filmovém muzikálu.

Samantha byla vybrána za vystupování v Bídnících, i za účast na koncertě ke 25. výročí. I tam zpívala Eponinu.
Já jsem se poprvé s Bídníky setkal v kině, celá třída jsme tenkrát šli v rámci výuky na dva filmy, Annu Kareninu, a na Bídníky od Toma Hoopera. A tam jsem poznal, že Les Misérables je svět sám pro sebe. Začal jsem hledat detaily a podrobnosti, a moc se mi to zalíbilo. Nepřišlo to ale hned. Na filmu jsme byli 7. května 2013, dlouho mi to vše leželo v hlavě, a Javertovo: "two-four-six-0-one !" jsem jen tak z hlavy nedostal. Hlouběji jsem se do do Bídníků zakousnul až o prázdninách, když jsem viděl film s Linem Venturou v hlavní roli. A to už bylo jen krůček k pořízení knihy a jejímu přečtení. Kdo film Toma Hoopera zná, možná ale neví, že více než velká část je natočena ve studiích.
Samantha Barks nás provede zákulisím. Velice vhodné pro modeláře, aneb jek si postavit pařížskou ulici 1:1. Všimněte si její reakce v čase 1:13. It´s Hugh Jackman :D.

A právě Samantha Barks v roli Éponine se stala předlohou mé poněkud netradiční figurky.

A stará známá otázka: Jak to udělám? tu byla znova. Když jsem viděl film podruhé, okamžitě jsem musel Samanthu mít v pětatřicetinové podobě. Prostě jsem se zamiloval. Sáhnul jsem po figurce firmy MasterBox.

Možná by ještě nebylo úplně na škodu, kdybych přiblížil Samanthu Barks, když už jsem popsal Bídníky jako knihu, tak i muzikál, a okrajově jsem narazil i na filmy.
Samantha Jane Barks se narodila 2. 10. 1990 v Laxey. Má staršího bratra a sestru. Už od tří let se věnuje tanci, vystudovala The Arts Educational Schools v Londýně. Známou se stala teprve roku 2008, kdy získala v soutěži I´d Do Anything roli Nancy v muzikálu Oliver!. Tento úspěch by se dal nazvat průlomovým. Po Oliverovi následovalo mnoho dalších rolí. Od 21. 6. 2010 do 18. 6. 2011 vystupovala právě v roli Eponiny v Queen's Theatre. Odtud byla vybrána pro koncert ke 25. výročí Les Misérables, a to už souvisí s její první filmovou rolí. Tom Hooper si ji vybral pro svůj film. Po předáváni Oscarů se vrátila zpět, na Isle of Man, kde pracuje na svém druhém filmu: The Christmas Candle. V srpnu 2014 bychom ji také měli vidět ve filmu Dracula. Od roku 2013 také vystupuje v muzikálu Chicago, jako Velma Kelly. Myslím, že to stačí, a nyní se už můžeme vrhnout na fotky ze stavby.

Každý ví, že bez podkladů se nedá dělat vůbec nic. A už vůbec ne konverze.

Eponine je ostrá holka. Nebo Samantha?
Fotka kostýmu na krejčovské panně. Jaká škoda, že jsem se k ní dostal až během malby.
Když jsem tedy měl dostatek podkladových materiálů, pustil jsem si soundtrack z filmu (zatím jen Highlights, ale Ježíšek přinese exklusivní dvoudiskovou verzi), vzal jsem Milliput, a začal zatím svou největší konvezri.
Pořádek na pracovišti? To jsem nikdy neslyšel. Fotky na monitoru, figurku hledejte vpravo dole, u klávesnice a tmelu.
Výchozí výrobek je tedy od firmy MasterBox. Řekl bych, že na figurce je více tmelu, než plastu. Vidět je pouze hlava, a ruce. Sukně je nově předělaná z Milliputu, stejně tak šátek, a opasek je z kovové fólie.
Pohled zezadu.
Opasek s přezkou. Bohužel trochu jiného tvaru, než měla Samantha ve filmu. Přiznávám chybu. Rovnou dvakrát. Ta moje nemá nařasenou sukni.
Ve skladbě One Day More zpívá Javert: One day more to revolution, we will nip it in the bud, we´ll be ready for this schoolboys, they will wet themeselves with blood. (Ještě den do revoluce, uštípnem ji v poupěti, připravíme se na ty školáčky, budou mokří od krve.) Můj překlad. Moje krev tedy smáčela Époninu. Ostrý skalpel, no...
Surfacer odhalil několik nedokonalostí. Velice hrubý a nepravidelný povrch sukně, a špatně odbroušený oděv. Chyby jsem napravil, a z Milliputu jsem ještě dodělal vlasy, a část oděvu pod opaskem.

Finálni Surfacer.
Preshading černou, přes ni bílá. Připraveno k malbě.
Obličej, zdaleka ale není dokončený.
Na šátek jsem namaloval "kamuflážní" vzor.
Hotová Eponine. Nebo Samantha, já nevím... Ale na Samanthu Barks nemá úplně ten pravý obličej.
Dlažební kostky vyškrabané do Milliputu.
Nabarveno, napatinováno.
Dokončená figurka na podložce.




Myslím, že to není má nejlepší figurka, ale věřte, že jsem do toho dal vše. Fotečku jsem poslal na stránku Les Misérables na Facebook, a možná se podívá i Samantha Barks :D. Bohužel ji ale nezveřejnili. No, třeba jindy. Zazpíval jsem si Javertovu sebevraždu, a hned mi bylo lépe.
Byla to veliká konverze, celou tvorbu jsem si užil, myslel jsem při ní na skvělá čísla všech zpěváků, a pochopitelně i na Samanthu Barks. A samorřejmě doufám, že se figurka líbí i Vám. Tuto figurku jsem také vytvořil, jako fanoušek Bídníků, a hlavně Samanthy Barks, abych ukázal, že na mě zapůsobila, a že předvedla vynikající výkon.
Jinak ještě v pátek 15. 11. jsem měl na Bídníky v naší třídě prezentaci, a paní učitelce se to tak zalíbilo, že prý dostanu příležitost prezentovat i další třídě. Už se těším.
Tak já odcházím, a těším se na komentáře.
Vypadá to, že Philip Quast také radějí mizí ze scény. Zdroj: http://kingquastralia.tumblr.com/page/10 Abych si ho udobřil, budu muset udělat článek i o něm.

Michal

12 října 2013

Gas! Gasmasken aufsetzen! (3. díl)

Již dlouhou dobu jsem neuveřejnil žádné fotografie z postupu prací na této vinětě. Dlouho také nebylo co zveřejňovat. Zkrátka se mi nechtělo malovat. Ačkoli jsem minule sliboval fotografie dalších prací na terénu, tento, tedy třetí díl bude o figurkách. Přesněji o jedné figurce. Viněta je docela velkou částí inspitována knihou E. M. Remarqua Na západní frontě klid (Im Westen nichts neues), a proto jsem si figurky i pojmenoval podle několika hlavních hrdinů. Jako nejstaršího, a nejzkušenějšího vojáka Vám dnes přiblížím vojína Katczinskyho, kterému spolubojovníci říkali Katcza.
Nyní něco k figurkám.
Sehnat jakékoli figurky v měřítku 1:35 z období této války je docela složitý úkol. V plastu vím jen o dvou sadách Němců. Tou první a starší je sada firmy Emhar, nicméně ta už je starší a méně kvalitní. O něco lepší možností je sada firmy ICM, po které jsem sáhnul já. O něco více figurek se vyrábí v resinu, mě však plastové od ICM plně vyhovují. Po výměně hlaviček za resinové odlitky firmy Hornet je téměř vše v pořádku. Musíme si ale dávat pozor na výstroj figurek, protože ta je místy velice nepřesná. Prvním příkladem jsou chlebníky.
Chlebníky (Brotbeutel) je opravdu nutné celkově předělat. Nemusíte začínat od nuly, výrobcem nabízené výlisky výtečně poslouží jako základ pro úpravy.


Vlevo na obrázku vidíte díl přímo z rámečku, a na pravé straně je chlebník opravený. ICM nabízí chlebníky druhoválečné, ty se v detailech odlišovaly, od svých předchůdců. Asi nejnápadnější rozdíl spočívá v pouze jednom očku, které je na levé straně. Sloužilo k uchycení polní lahve. Chlebníky druhoválečné měly očka dvě, na polní lahev, a ešus.
Aby Katcza lépe zapadl do děje, rozhodl jsem se pro malou konverzi. To znamenalo výměnu levé paže. Do obou paží jsem pro větší pevnost spoje navrtal otvory.
Tělo jsem provrtal skrz, přilepil jsem drát, a na něj obě paže.
Paže je pochopitelně nutné dotmelit, k čemuž jsem využil Milliput. Spoje jsem po vytvrdnutí zabrousil. Následně jsem doplnil bandalíry, a detaily, jako popruhy z plíšku. Také jsem odvrtal otvor pro vsazení resinové hlavičky, a ztenčil jsem rukávy.
Držadlo na ešusu z měděného drátku.
Leptané nárameníky.
Nástřik Tamiyou XF-2.
Namalovaná hlava. Kdo četl knihu pozorně, ví, že Katczinsky měl knírek. Na helmu jsem namaloval kamuflážní vzor, a také jsem ji řádně odřel.
Půlka figurky namalovaná. Pak jsem se seknul, a musel jsem ji domalovat o několik měsíců později. Vím, že jsem se u toho díval na hokej, jen už nevím, jestli to bylo MS 2013, nebo jestli Mora hrála baráž... Je to už dlouho.
Tohle mě docela bavilo. Na ešusu jsem naznačil opotřebení Feldgrau barvy až na holý hliník, ze kterého je nádoba vyrobena.
Bandalír s náboji.
Stíny a světla na rukávu.
ZATÍM dokončená figurka. Obtisky, lak a bahno přijde až po dokončení všech figurek.
Toporo lopatky bude dokončeno po lakování, další úpravy čekají také boty.

Bandalír jsem patinoval pomocí filtru z olejové barvy Umbra pálena s ředidlem pro wash od MIG productions.
Tak to je dnes vše, snad se Vám Stanislav Katczinsky líbí. Do příště ještě zauvažuju nad malým pozměněním názvu a děje viněty, aby to bylo malinko akčnější a výstižnější. Zatím se mi to zdá dost obyčejné.
Michal

06 října 2013

Spitfire Mk. IXe BUNNY MAZEL

Vstupenkové stavebnice na letošní E-day byly opět dvě. Spitfire a MIG, tradičně v kamufláži BUNNY FIGHTER CLUBu. A jelikož mně není nic svaté, zase jsem obtisky určenými pro MIG vylepšil legendární Spitfire. Pokud si ještě vzpomenete na můj poslední Spitfire Mk. IX, tak nesl zeleno-oranžovou kamufláž. Tentokrát to bude ještě horší. Jen posuďte sami.
Foto:
Spodní plochy jsem nastříkal bílou, abych odlišil obě "poloviny" stroje. Povšimněte si výsostného označení.

Horní část Spitfira je o něco křiklavější. Chvílemi se až stydím za to, jak jsem vůbec mohl takhle nastříkat legendární Spitfire.


Očouzení za výfuky jsem naznačil černým pigmentem. Je lepší jej zafixovat pomocí pigment fixeru od MIG productions, nebo AK Interactive. Kdo si všimne toho nápisu?
A zde vidíte mou dosavadní sbírku Spitfirů s BUNNY FIGHTER tematikou. Doufám, že si pro nás borci v Eduardu na příští rok opět připraví nějakého MIGa v podobné kamufláži. Spitfiry mám ještě dva v zásobě, takže ještě chvíli, a založím letku.
Jinak ještě ke stavbě. Nikde jsem nic netmelil, jen spoje polovin trupu jsem přemázl vteřinovým lepidlem, a začistil debonderem. Snažil jsem se napodobit používaný stroj, ale je to spíše takové What If, takže hodně zapracovala představivost. S výsledkem moc spokojen nejsem, ale co, bral jsem to jen jako oddychovku, nejsem letadýlkář, ale na nějakou tu soutěž ho vezmu, i když bych se hodně divil, kdybych s tím něco vyhrál. Na modelu jsem začal pracovat minulý týden v sobotu večer, po návratu z Prahy, za večer bylo slepeno, a včera, tedy přesně po týdnu bylo hotovo.
Michal