1945 - Cesta k osvobození

Výstava k 80. výročí konce 2. světové války

Muzeum Pod Vodárnou, Břeclav

25. 5. - 28. 10. 2025

Vážení čtenáři, příznivci modelařiny, vojenské historie a snad i mé tvorby a mého blogu, po více než měsíci vás zde opět vítám s dlouho slibovaným článkem, k jehož sepsání jsem se bohužel dokázal dostat až teď. Naštěstí ale stále není zcela pozdě a řekl bych, že mírné zpoždění v redakčním plánu nebude asi až tolik na škodu.

Nacházíme se v půli prázdnin a i když počasí aktuálně zcela nepřeje letním radovánkám, může být můj dnešní článek tipem pro mnohé z vás, jak naložit s volným časem a kam se zajet podívat. A pokud je pro vás Břeclav příliš daleko, nezoufejte. V takovém případě se můžete těšit alespoň na virtuální prohlídku prostřednictvím mého blogu a dnešního článku.

Já jako Starší seržant zdravotnické služby RKKA se svým družstvem z KVH Břeclav, tedy s Daliborem a s Vlkem. S nimi vyrážím na většinu ukázek z let 1938-45 někdy s větší, jindy s menší účasti i dalších členů břeclavského klubu. Dnes tu ale byli, myslím, všichni. 

O připravované břeclavské výstavě k výročí konce 2. světové války jsem se poprvé dověděl na začátku března od kamaráda Dalibora, který mi volal po schůzi KVH Břeclav na níž byl tento projekt projednáván a nastíněna jeho podoba a vize hlavních organizátorů. Dalibor se na mě obrátil se nápadem a zároveň žádostí a prosbou. Koncept expozice zahrnoval velké diorámy v měřítku 1:1, ale i menší tematické celky, které budou mapovat vždy určitou oblast, jako například osobní potřeby vojáků na frontě, součásti jejich uniforem a výstroje, prostě všechny ty nezbytné detaily, které následně tvoří celek. Dalibor se samozřejmě nabídnul, že něco ze svých věcí také zapůjčí, ale především přednesl nápad, a myšlenku že Michal má těchto věcí spousty. Mnoho z nich si sám vyrábí a celkově má docela dobrý přehled o všech těchto drobnostech. Já bych byl osobně asi trošku skromnější, ale nebudu zastírat že mi jeho slova udělala radost. A stejně tak možnost zapůjčit své výrobky do větší a trvalejší expozice, než míváme v Tovačově nebo občas v Šumperku. Ihned jsem souhlasil a pomalu začal přemýšlet kde je co uloženo, co by se pro daný účel mohlo hodit a co bych ještě mohl vyrobit navíc. 

Času na přípravy jsem měl opravdu hodně, i tak jsem některé věci ještě (jako obvykle poslední dobou) honil na poslední chvíli. Abych krabici se zapůjčenými předměty nemusel zasílat do Břeclavi poštou nebo Zásilkovnou, rozhodl jsem se vše zabalit a předat Daliborovi na living history akci u nás v Olomouci, kde jsme se oba sešli. To bylo v dubnu, a byla to vlastně poslední událost, kde jsme se viděli. V termínu květnových výročí jsem měl neschopenku, takže mi nebylo umožněno kamkoli vyrazit a do Tovačova zase nemohl Dalibor. Tam už by ale stejně bylo pozdě. Ještě že jsem to předání krabice včetně průvodního dopisu pro kluky z Břeclavi a tištěného seznamu s obsahem stihnul v tom dubnu. O starost méně. 

Ani tak to ale nebylo zcela bez problémů, neboť se zprvu zdálo, že vernisáž výstavy, na níž jsem samozřejmě byl pozván bude ve stejný den jako letošní XVI. ročník Plastic People of Tovačov. Asi dobře víte, v jakém rozpoložení jsem se před letošním Tovačovem nacházel a tak jsem zvažoval letos poprvé po všech těch letech Tovačov vynechat a raději podpořit kluky v Břeclavi. Dalibor se sice vyjádřil jasně, konkrétně slovy: "To asi nemůžeme pánovi Macháčkovi udělat!", já tak pevně rozhodnut nebyl. Zvláště v době, kdy se mi celá moje vize letošního ročníku doslova rozsypala pred očima. Zvládli jsme to sice nakonec jen ve dvou a řekl bych, že nad očekávání všech, ale raději se k tomu již nechci vracet. O něco později se ale ukázalo, že teoreticky budou zvládnutelné obě akce, neboť břeclavská vernisáž proběhne v neděli 25. 5. 2025. Den po Tovačově.

Se slečnou Procházkovou jsme se tedy domluvili, že Tovačov letos zvládneme bez ní, ale že do Břeclavi pojedeme spolu. A pak začal maraton. V týdnu před PPofTovačov a hlavně ještě v pátek večer nachystat a zabalit vše potřebné na sebe a do expozice, v sobotu odpoledne, až do noci vše zase vybalit, ošetřit a uložit, vyspat se a nachystat na neděli v Břeclavi. 

Ani to ale nebylo zcela snadné a jednoznačné, i když šlo jen o to, vzít si na sebe uniformu. No jo, ale kterou?

Už od začátku jsem byl rozhodnut jet ve služebním stejnokroji Staršího seržanta zdravotnické služby RKKA vz. 43,. který se dle mého názoru k této akci hodí nejlépe. Když ale došlo na lámání chleba, přišly úvahy o tom, zda by nebylo lepší jet ve vycházkovém stejnokroji Strážmistra četnictva. Zavolal jsem tedy Daliborovi, abych se informoval o tom, kdo bude co mít na sobě. Klíčové pro mě byly dvě informace, jež jsem získal. Vlk, což nás oba překvapilo, pojede za Sověta a zároveň je logické, abych si jej vzal i já, už jen kvůli expozici z mých věcí RKKA, kterou tam kluci vytvořili. A tak bylo rozhodnuto. Mimochodem, žehlit Gimnasťorku je opravdu zvláštní, zajímavá a rozhodně neobvyklá zkušenost. 

Vernisáž měla začínat až ve tři hodiny, takže času na přípravy bylo v neděli naštěstí dost. Slečna Procházková se nechala slyšet již dopředu, že ona tentokrát v dobovém nepojede, neboť na tom s časem zas tak dobře nebyla, ale to nakonec vůbec nevadilo. Nejdůležitější je, že tam byla s námi. 

Ačkoli jsme vyjeli relativně zavčas, mírné bloudění Břeclaví a hledání onoho muzea nás lehce zdrželo. Nakonec jsme se ale s kluky našli, já dovystrojil Dalibora svými sumkami a replikou četnické služební šavle a mohli jsme vyrazit. Musím dodat, že "Dalík" byl toho dne absolutně nadšený a že v takovém veselém rozpoložení jsem jej v poslední době už dlouho nezažil. Byl vskutku nadšen!

Oficiální plakát k akci s novým, upraveným datem konání. Ačkoli byl její původní čas vyhrazen od 25. 5. do 3. 8. 2025, pro velký úspěch a také aby ji ještě stihnuli školy i v novém školním roce, byla prodloužena až do 28. 10. 2025, tudíž i vy, mí milí čtenáři, máte ještě dost času na to tuto výstavu vidět a naplno si ji užít! 

Neváhejte, stojí to za to!

Ještě v chodbě před vstupem do hlavního výstavního prostoru je umístěno několik skleněných vitrínek, kde může návštěvník obdivovat diorámy v měřítku 1:35. Padly zde poznámky ve smyslu, že já bych to zpracoval lépe, s čímž jsme sice souhlasil, ale jednak by mi to trvalo asi věčnost a pak také stále ještě nejsem v rozpoložení, abych se do něčeho takového vůbec pustil. 

Celkový pohled na tři vitríny obsahující plastikové modely a diorámy v měřítkách 1:35, 1:72 a 1:76 dokreslující atmosféru celé výstavy, kde je ale všechno 1:1.

Pětatřicetinová dioráma s nejhlubší myšlenkou a příběhem ze všech. Stáli jsme u ní docela dlouho a cítili nejen její sílu, ale i to, co je na tomto odvětví modelařiny nejhezčí. Člověk - divák cítí atmosféru již se autor snažil zachytit a zároveň přemýšlí...

Tolik tedy modely a diorámy vystavované v rámci břeclavské akce. Jak je z fotek patrné, autorem těchto výtvorů je pan Jaroslav Čech, který odvedl opravdu slušnou práci v níž dokázal zachytit mnoho historicky signifikantních momentů, které formovaly dějiny lidstva a také přiblížit notoricky známá i méně vídaná vozidla, která byla pro tento světový konflikt naprosto zásadní.

Vzpomínkové tablo s oběťmi války na Břeclavsku.

První komentovanou prohlídku, kterou měl Michal Uher v uniformě Vládního vojska jsme stihnuli, musím ale přiznat, že z jeho výkladu jsme nic moc neměli, neboť jsme byli expozicemi tak unešeni, až jsme zcela mimo skupinu sami obdivovali, co se zde klukům podařilo vytvořit a komentovali si to sami. Asi jsme byli až moc nadšení, neboť se na nás dost pohoršeně otočil nějaký starší pán, jehož jsme asi rušili a začal něco brblat. 

Výstavní sál je rozdělen do několika sektorů a každý z nich se věnuje určitému období a tématu, takže dodržíme-li správný směr prohlídky, pomyslně si projdeme situací z druhé poloviny roku 1938, přes Protektorát, odsun židovského obyvatelstva, odboj, muniční továrnu až po boje v dubnu a květnu 1945 a následné osvobození.

První komentovaná prohlídka. Účast byla skutečně hojná a zájem obrovský. To je ostatně ze snímku hezky patrné. Většina fotografií, které zde v článku uvidíte vznikla až později večer, kdy už byla výstavní hala prakticky prázdná.

Nalevo od vstupních dveří se nachází koutek, kde je promítán dokument.

Napravo od něj již vidíme první vitrínu obsahující prvorepublikové reálie.

V této vitríně si můžeme prohlédnout brigadýrky armády a finanční stráže, bodák vz.33 a vz.24, vycházkový pás, o něco níže pak výzbroj a polní výstroj včetně kulometné pistole vz.38, sumek, muničního truhlíku, maket granátů... 

... níže pak jsou různé vzory plynových masek a zcela dole kufr s osobními věcmi vojáka, příručkami a náhradní hlavní pro LK vz.26 i s pouzdrem.

Těžký kulomet vz.37 spolu s příslušenstvím, reprodukcí mobilizační vyhlášky a odlévaným znakem z hraničního sloupu.

Další vitrínka obsahující artefakty spíše z první poloviny existence První republiky. 

Celkový pohled na první velkou diorámu znázorňující vojáka, četníka a finance v rámci SOS (Stráže obrany státu) v lese během pozdního léta a podzimu roku 1938 v pohraničí. Vpravo pak jeden ze dvou krásně reprodukovaných plakátovacích sloupů.

Vitrínka s ruskými šáškami a prvorepublikovými chladnými zbraněmi, především šavlemi.

Zcela dole nádherná četnická služební šavle v originálním kompletu s bodákem vz. 33, třapcem a kombinovaným závěsníkem novějšího vzoru.

Uprostřed vidíme pravděpodobně maminku s dcerou, obě židovského původu pouze s tím, co si dokázaly zabalit s vzít s sebou. Jejich následující osud ale zřejmě nebude nijak radostný. 

V pozadí pak další dioráma s venkovským stavením věnovaná domácímu odboji.

Zatímco z protektorátního rádia řve Adolf Hitler...

...v opačném koutě se ukrývá parašutista. 

Další koutek s vitrínkou připomíná Čechoslováky ve Velké Británii nejen u RAF...

Ve vitrínce si můžeme prohlédnout portrét prezidenta Edvarda Beneše v exilu, britskou radiostanici, bodák pro pušku Lee Enfield a samopaly Thompson a Sten.

Sousední expozice přibližuje německou brannou moc spíše z druhé poloviny války včetně výzbroje.

Zleva vidíme poddůstojníka obrněných průzkumných jednotek divize Großdeutschland, SS-Sturmanna v maskovacím převlečníku, zdravotní sestru DRK, SS-Schützeho v Buršlaku s italským maskovacím vzorem, pravděpodobně člena kulometného družstva, příslušníka Volkssturmu s puškou Mannlicher M95 a zcela napravo je Volksgrenadier ozbrojený Sturmgewehrem 44.

Expozice je doplněna protitankovými zbraněmi Panzerschreck a Panzerfaust a kořistími kulomety československého původu.

Další a na výrobu zřejmě nejnáročnější dioráma ze závěrečných bojů války - kulometné družstvo Wehrmachtu se vzdává zprava přicházejícímu rudoarmějci. Ohořelé trámy i ostatní detaily spáleniště jsou pozůstatky skutečného požáru, k němuž došlo nedaleko a díky Mírovi, který je autorem velké části diorám, mohly ještě takto skvěle posloužit. 

Pohled na Sověta v tělogrejce ozbrojeného samopalem Špagin.

Volně pokračujeme k vitríně věnované artefaktům německé branné moci.

V horní poličce jsou umístěny především zbraně: Pistole P-08, P-38, samopal MP-40 se sumkami, krabičky s náboji, muniční kastlík upravený jako lékárnička, velká polní a přilby M42 a M38.

Nejrůznější osobní potřeby německých vojáků, jejich polní výstroj, dokumenty a vyznamenání.

Myslím, že dvě krabičky s Losantinem u pouzder pro plynové masky jsou také z mé sbírky. 

Dole pak na stanovém dílci vidíme rozmanité typy ručních granátů, dýmovnici, holínky s kopyty, radiostanici a polní telefon.

Napravo od německé vitríny se rozkládá sovětský tábor. 

Vyznamenaný Jefrejtor se Špaginem a zdravotnice vystupující ze stanu.

Pohled na diorámu zepředu odhaluje celou její krásu i příslušníka Rumunské armády.

Stůl se samovarem, psacím strojem, mapou a osobními potřebami vojáků RKKA.

Rozvědčík v maskovacím kompletu se vzorem Améba a samopalem PPS-43 Sudajev spolu s vojínem pěchoty v kabátu a válenkách s puškou Mosin Nagant 1891/30.

A hned vedle nelzeneme tuto vitrínku věnovanou RKKA. Na tu jsem velice hrdý! A také mám proč.

Nárameníky v horní poličce jsou všechny z mé sbírky, stejně tak většina předmětů v poličce druhé.

Můžeme zde tedy vidět sovětské medaile jak za obranné boje, tak i za osvobození důležitých měst, nejvýznamnější řády a odznaky pro vzorné vojáky dle specializací. Stejně tak je zde ukázka polních a služebních nárameníků pro mužstvo a poddůstojníky a zimní beranice. 

Ve druhé poličce pak zhlédneme potraviny - dehydrovanou hrachovou polévku a kaši, čaj, sýr, suchary a masovou konzervu, pytlík slunečnicových semínek, kuřivo, zdravotnícký materiál včetně dekontaminačních potřeb, osobní dokumenty, prezervativy a rukávové pásky a vlaječky regulovčíků.

V dolní polovině vitríny jsou sumky se zásobníky, bodáky s pochvami, brašna pro plynovou masku, blůza vz.43, polní lahev, olejnička a rukavice, zcela dole pak přilba SŠ-36, americký samopal Thompson dodávaný do SSSR v rámci Lend and Lease, granáty RGD-33, F-1 a RG-42 v sumkách, segmentové zásobníky pro samopal PPŠ-41, zásobník pro kulomet DT a nůž rozvědčíka NR-40.

Rok 1945 a expozice připomínající muniční továrnu MUNA v Poštorné.

Dvě vitríny s osobními dokumenty, vzorky munice a potřebami civilní obrany.

Osobní dokumenty a potřeby, platidla, vpravo pak německá Volksmaske a přilba typu Gladiátor pro Luftschutz. Vpravo dole pak letáky a prospekty civilní protichemické obrany a velice zajímavá dekontaminační sada.

Vlevo nalezená munice včetně jednoho řezu, vpravo pak přídělové lístky s pouzdry a civilní plynové masky s futrály.

Einmannbunker, respektive jeho perfektní maketa 1:1 jejímž autorem je opět Míra Milion. Jeho ostatně můžete vidět v pozadí za zídkou, v černé uniformě obrněných průzkumných jednotek Wehrmachtu.

Pohled z Einmannbunkeru ven do expozice.

Druhý, protektorátní plakátovací sloup v zadní části expozice. Vlevo dole vidíme rožek osvetlené truhly...

Ta skrývá nesmírně realistický pohled do smutné reality. Ačkoli nám tato perfektně zvládnutá výstava ukazuje průřez celou druhou světovou válkou prostřednictvím tak realistických diorám, jak jen je to možné, opravdu silná je právě tato vitrína. Dodnes je po celém světě mnoho podobných válečných hrobů, které skrývají pozůstatky mladých lidí. Ti mnohdy ani nestihli poznat krásy a radosti života. Mnozí z nich zmizeli beze stopy, některé se ale podaří identifikovat a tak třeba alespoň jejich rodiny po dlouhých desítkách let dostanou konečně informaci o tom, kde jejich manžel, otec nebo děd padnul a našel místo svého posledního odpočinku. 

Na můj vkus se okolo kosterních pozůstatků nachází až příliš mnoho různých zbraní a předmětů, navíc značně rozmanitých, ale i tak tento výjev nutí k zamyšlení a uvědomění si nesmyslnosti toho všeho. 

A když už se to muselo dít, nepochybně je na místě si všechny ty hrůzné události připomínat právě prostřednictvím takovýchto výstav nebo vojenskohistorických akcí a ukázek.

Byli to lidé jako my všichni, ale to, co jejich generaci zasáhlo, nechce nikdo z nás zažít znovu.

A zde ještě snímek spokojeného a hrdého Michala u vitríny s expozicí obsahující jeho výtvory. Jsem opravdu rád, že jsem se na této nádherné a působivé výstavě mohl podílet a že kluci z Břeclavi byli spokojení s mým drobným přispěním do jejich expozice.

A na závěr fotografie břeclavského Muzea Pod Vodárnou, dokonce i s částí KVH Břeclav v živé konverzaci večer, kdy už se všichni pomalu rozcházeli. Hezké odpoledne to bylo...

Že o této akci a výstavě napíšu článek, to mi bylo jasné už když jsem věděl, že se na ní budu podílet a to bez ohledu na fakt, kdy ji navštívím. Bylo to nakonec náročné, jeden napjatý a přeplněný víkend doslova nacpaný vojenskou historií, ale nakonec se všechno podařilo zvládnout a se slečnou Procházkovou jsme zvládli dorazit i na vernisáž. Stálo to za to. Jak již z článku plyne, výstava je zmáknutá vskutku bravurně a jak jsem řekl "Radarovi", tedy předsedovi KVH Břeclav "Minulý rok jsme byli v Normandii, po muzeích a tak, a tohle je naprosto srovnatelné!" Když se na to dívam zpětně, řekl bych, že to, co kluci v muzeu Pod Vodárnou dokázali vytvořit je možná i lepší než některá muzea v Německu, Belgii a Francii, která jsme viděli. Takže hluboká úcta a uznání. 

Ten den ale nebyl jen o výstavě, konečně jsme se zase s kluky viděli, je pravda že se teď moc nesejdeme a také jsme se královsky bavili u našich zážitků a historek, které jsme si zatím neměli čas sdělit. Byl to opravdu úžasný den. A pro mě ještě o to hezčí, jak nadšení kolegové byli z mých výtvorů. To je pro mě obrovská pocta. 

Když jsme se pak později s Daliborem bavili o tomto mém připravovaném článku, uvažovali jsme i o tom, jak jen pojmu. Nakonec zvítězila podoba jistě virtuální prohlídky, zveřejnil jsem prakticky vše, co návštěvník může vidět. I tak jsem ale přesvědčen, že článek nedokáže nahradit ten zážitek, který návštěvník získá jen osobní návštěvou a prožitkem. 

Takže pokud nemáte Břeclav nijak závratně daleko, neváhejte. Stojí to opravdu za tu cestu! Využijte deštivého léta pro výlet a podívejte se, jak šikovní členové KVH Břeclav jsou. A na čem se Michal tak trošku mohl podílet.

Už jsem na jedné sociální síti četl i komentář, že jde o výstavu alternativní reality s cílem vypláchnout mozky dalším generacím. Upřímně řečeno asi tuším, kam ten člověk míří, nejspíš je to ale on, komu unikají jisté souvislosti...

A to už bude z mé strany pro dnešek vše. Ještě než se rozloučíme, chtěl bych touto cestou poděkovat kamarádu Daliborovi, že si na mě vzpomněl a navrhnul mě coby možný zdroj předmětů do expozice, členům KVH Břeclav za spolupráci a tuto perfektní výstavu a také slečně Procházkové za podporu a to, že tam se mnou jela.

A nyní už se opravdu loučím. Zítra s kluky z Břeclavi vyrážíme jako četnické družstvo SOS do Slavonic, tak snad nám bude počasí včetně ostatních okolností nakloněno.

A zde na blogu bych se s vámi chtěl setkat u článku nejpozději zase za měsíc. Doufejme, že to zvládnu.

Tak hezké léto!

Michal Trlica