"Tutto bene!" (7. část)

Vážení čtenáři, všechny vás srdečně vítám u dalšího článku zde na blogu, tentokráte po delší pauze opět ze série věnované diorámě z Mussoliniho předválečné Itálie nazvané "Tutto bene!". 

Nějakou dobu mi trvalo rozhodnout se, kterým směrem se teď články na toto téma budou ubírat a jak jejich obsah rozložit. Nakonec přišlo rozhodnutí udělat článků trošku více, i když kratších. Na druhou stranu to snad dokáže alespoň trošku podtrhnout a zdůraznit délku procesu, který by se při vydaní pouze jednoho článku mohl zdát snadný a rychlý. A o čem že to dnes budu psát? Je to jednoduché. Podložku máme sestavenou, ta čeká na barvení, ale ještě nějakou dobu se na tom nic nezmění. Fiat Topolino, tedy vozidlo do tohoto projektu je hotové, obě benzínová čerpadla také. Na co jsem zde zatím nesáhnul jsou tedy dvě oblasti. Doplňky a figurky. A právě o figurkách bude dnešní článek. Respektive o jednom z trojice hlavních protagonistů našeho malého, každodenního příběhu, jemuž jsem dal smyšlené jméno Alberto Vicenzi. Někdy prostě přijde potřeba si figurky s nimiž trávím docela dost času pojmenovat. Aby toho ale nebylo málo, dnešní figurka vlastně dává jméno celé scéně, Alberto Vicenzi totiž nadšeně volá: "Tutto bene!".

Sada německých železničářů od firmy MiniArt č. 38012 s níž budu dnes pracovat. Nenechte se ale zmást, přestože jde původně o německé drážní zaměstnance, kteří by na italské benzínce hledali uplatnění jen těžko, stále jde o perfektní materiál pro snadnou konverzi na italské pumpaře/servisáky. A přesně o tom bude dnešní článek, konkrétně o konverzi "muže s olejničkou" zcela napravo.

Hledání vhodných figurek pro tuto scénu bylo zprvu docela tvrdým oříškem, přímo italského pumpaře jsem našel pouze v resinu od firmy Model Victoria, bohužel ale pro můj scénář v nevhodné póze, takže hledání pokračovalo. V úvahu připadali nejrůznější italští či němečtí tankisté a mechanici v kombinézách nebo pracovních blůzách a kalhotách. I zde však byl problém s jejich pózami. Až jsem si nakonec vzpomněl na sadu německých železničářů od MiniArtu, která by také mohla být užitečná. A byla, jelikož s jednoduchou konverzí je možné vytvořit pumpaře a servisáka v jedné osobě a přesně v póze, kterou potřebuji. 

Výběru figurek pro diorámu, či vinětu je třeba věnovat opravdu mnoho pozornosti a dostatek času, s použitím nevhodných figurek se totiž snadno stane, že zamýšlený děj scény bude pro diváka nejasný a nepochopitelný, což se pravě stát nesmí a z hotového díla musí být jasně patrné oč na podložce běží a co se zde odehrává. Já jsem v rámci tohoto příběhu věnoval času a píle hledání správných protagonistů docela dost, stejně tak pracem na nich, doufám tedy, že výsledek naplní naše očekávání a vše bude takové, jak by být mělo.

Pusťme se tedy do toho!

Figurky od MiniArtu jsou sice velice originální a nápadité, bohužel po stránce kvalitativní je to především u těch starších sad spíše horší. Mezi jejich největší slabiny patří především otřepy a velmi znatelné dělící roviny forem. To vše začistit dá trochu práci, ale s jistou mírou péče jsme schopni získat z těchto výlisků opravdu pěknou figurku. 

Zde na fotografii vidíme obě nohy, jedna je již začištěná, druhá pak před začištěním, pouze po odstranění vtoků. 

Pohled zespoda. Na začištěné noze je také hezky patrné proškrábnutí nohavice okolo boty, což velmi přidá na realismu celé figurky.

Tento snímek zachycuje obě nohy po začištění a proškrábnutí nohavice okolo bot. Místa po broušení a škrábání ještě přetírám lepidlem Tamiya Extra Thin, které povrch na krátký okamžik naleptá a zatáhne veškeré jemné škrábance a podobné nedokonalosti.

Začišťování dělících rovin a proškrabávání otvorů, štěrbin a spár, kde je to zapotřebí předvedené na nohách figurky jsem aplikoval všude, kde to bylo třeba, na dílu trupu bylo nevyhnutelné i zvýraznění švů a pásku na zadní straně blůzy. Pak již bylo figurku možné sestavit. Jak je uvedeno výše, došlo k drobné konverzi. Ta spočívá v několika bodech, prvním byla mírná změna polohy paží, neboť původně figurka držela olejničku s níž mazala nějaké součástky. Tato změna nevyžadovala žádné velké řezaní ani tmelení, vlastně jen stačilo přilepit paže do kýžené polohy, mírně přebrousit co kde nesedělo, drobné spáry vyplnit tmelem a skalpelem znázornit švy napojení rukávů.

Další slabinou starších figurek od MiniArtu (krom velmi znatelných dělících rovin a otřepů) jsou ruce a hlavy. V mém případě bych se výměně stejně nevyhnul, protože jde o součást konverze. Najít vhodnou, dostatečně pozitivní, veselou a smějící se odlévanou hlavu s brigadýrkou bylo zprvu také náročné, pak mi ale padla do oka sada Hornet HBH 13, kde jedna přesně taková hlava je. Pravda, jde o britskou prvoválečnou čepici, ale pozdější malba vše zachrání. Nejdůležitější pro mě je ten výraz v jeho obličeji. Jenže ani při hledání této sady hlav na území ČR jsem nebyl úspěšný a musel ji objednat v Itálii. Tak alespoň trošku autentické to je!

Ruce pak pocházejí z 3D tištěné sady od Firmy 49. Kvalitě odlitků Hornet se sice rovnat nemohou, nicméně rozhodně jsou lepší než ty původní a mému záměru vyhovují stoprocentně. Opět jsem potřeboval "něco extra", tedy pravou ruku se vztyčeným palcem a levou sevřenou v pěst. Klíč v levé sevřené ruce pochází ze sady MiniArt 35596 Garage workshop, aby ale do ruky přesně sednul, bylo třeba jej rozřezat, přilepit k ruce, spoj přetmelit a kontrolovat nátěrem Surfaceru 1000.

Důležitým detailem pak jsou tkaničky bot uvázané z měděného drátku.

Detail na tkaničky z drátku.

Pohled na zkusmo sestavenou figurku ze strany... 

...zezadu...

...a z opačné strany. Drobná tmelení a kontroly Surfacerem jsou hezky patrné. 

V podpatcích obou bot jsou odvrtané otvory a v nich zalepené drátky, jednak je takto možné zabodnout figurku do držáku pro malbu (v tomto případě korkového špuntu) a následně pak dráty zajistí pevnější spoj hotové figurky s podložkou diorámy a terénem. 

Aby bylo možné resinové ruce (a hlavu) usadit, je samozřejmě nutné odvrtat límec a rukávy, což ale také podstatně zvedne úroveň detailů figurky. Zde jsou ruce přichycené pouze lepivou gumou, jelikož původním záměrem bylo malovat je od těla oddělené. Nakonec mi ale z hlediska malby a stínování přišlo snažší je přilepit ještě před barvením.

Figurka rozložená před nástřikem a malbou. Moc jednotlivých dílů nakonec nezbylo, po přilepení rukou k tělu jen tělo a hlava. Tu bylo nutné v oblasti krku dosti upravit broušením, protože límce figurek od MiniArtu jsou příliš těsné a krky resinových hlav Hornet naopak širší. 

Takto je figurka po odmaštění isopropylalkoholem připravená k nástřiku Surfacerem 1000 a další práci.

Pokud hledáte způsob, jak si usnadnit práci při malbě figurek, nebo s touto disciplínou nemáte mnoho zkušeností, rozhodně doporučuji vyzkoušet techniku stříkaného předstínování.

Figurku pro tuto techniku nastříkám nejprve akrylovou matnou černou barvou Tamiya XF-1, přičemž je opravdu nutné barvu dostat do všech zákoutí a potlačených míst, neboť tato vrstva simuluje stíny. Druhý krok pak znamená nástřik světel za použití dosti kontrastní barvy (velmi vhodný je odstín Tamiya XF-55) kolmo shora, případně pod úhlem, odkud chceme mít figurku nasvícenu. Teď již náme o rozmístění světel a stínů jasnou představu a co víc, máme je již skoro hotové.

Předstínovaná figurka zezadu.

Tento snímek přeskakuje několik kroků a ukazuje již hotové oblečení po vrstvě matného laku VMS. 

Jedním z hlavních důvodů vynechání focení mezi jednotlivými kroky je fakt, že jsem po většinu průběhu malby nebyl s výsledkem spokojen a nebyl si zcela jist zdárným dokončením figurky. 

Začal jsem od kalhot na něž byla vybrána barva Vallejo 70.899 Tmavá pruská modř. Sice nemám jasný historický podklad, ale dle několika málo namalovaných figurek italských pumpařů, kteří měli kalhoty také modré jsem usoudil, že tomu tak bylo. Zprvu se mi vůbec nedařilo dosáhnout kýžené sytosti barvy a předstříkané stínování bylo až moc výrazné. Nakonec pomohlo několik dalších vrstev o něco méně naředěné barvy. 

Světla jsem na nejvyšších místech zvýraznil základem s přídavkem bílé 70.951, stíny naopak základem s přídavkem černé 70.950. Obě směsi byly aplikovány ve formě glazingu, dosti zředěné retardérem od AK-interactive.

Pracovní blůza je vymalována obdobným způsobem. Jako základní odstín posloužila Vallejo Model Color 70.992 Neutral grey. Světla byla zvýrazněna opět glazingem a to odstínem Sky grey 70.989, s retardérem. Stíny naopak prohloubil glazing směsí základu s černou 70.950. 

Velmi důležité je pro celkový vzhled oděvu zvýraznění nebo namalování švů, obtažení kapes, límce a všech těchto náležitostí tmavě šedým odstínem.

Blůza však byla pro můj záměr špinavého pracovního oděvu až příliš čistá a vypadala prakticky nově a nepoužitě. Připravil jsem proto směs olejové barvy Abteilung 502 odstínu Sepia s White Spiritem a zapustil ji do konců rukávů a na další místa blůzy i kalhot. Případné ostré okraje bylo třeba rozmýt do ztracena White Spiritem. Třešničkou na dortu pak byla aplikace cákanců a drobných kapek od olejů a dalších provozních kapalin stejnou směsí. 

Figurka s namalovaným oblečením zezadu. Zejména na blůze a v její horní části se můžou kontrasty zdát nedostatečné a možná tomu tak opravdu je... Ale co... Upřímně řečeno jsem rád, že se mi to povedlo aspoň takto, i když tato část figurky působí trošku ploše, což ale ještě částečně zachránily skvrny olejem.

Stínování na kalhotách pak působí o něco lepším dojmem.

Vymalované boty. Použil jsem odstíny barev Vallejo 70.950 Black, 70.872 Chocolate brown a 70.929 Light brown, kde bylo třeba prohloubit nebo zvýraznit stín, přidal jsem do základu černou 70.950. Tkaničky jsou pak namalovány nejsvětější směsí.

Malbou rukou a klíče je tělo Albera Vicenziho hotové. Na ruce jsem použil jako základní odstín Vallejo 341 Flesh base z řady Panzer Aces. První stíny obstarala směs základu se 70.929 Light brown, její podíl jsem stále zvyšoval a zároveň zmenšoval plochu, na niž byly tmavší odstíny aplikovány, aby vznikl graduální přechod. Další fázi stínů pak zajistil přídavek 70.872 Chocolate brown, soustředěný do nejhlubších partií rukou a mezi prsty.

Světla jsou malovaná podobně, první vrstvy tvoří základ s přídavkem 70.927 Dark flesh, další pak 70.928 Light flesh a to jen na nejvyšších oblastech rukou a prstů. 

Nehty jsou namalovány nejprve tmavou směsí základu s čokoládovou hnědou, následně světlejším odstínem tak, aby z tmavé vrstvy zůstal pouze lem.

Ruce, stejně jako blůza podstoupily proceduru s olejovou barvou Sepia a White Spiritem, aby dostaly správný, špinavý a zaolejovaný vzhled.

Klíč je pak namalován velice jednoduše, základní nátěr zajistila směs černé 70.950 a čokoládové 70.872. Do potlačených míst jsem zapustil wash z černé a retardéru AK interactive, vybrané partie jsem lehce zesvětlil základním odstínem s větším poměrném čokoládové. Závěr zajistilo přeleštění klíče grafitem a gumovým modelovacím štětcem. 

Mírně odlišný pohled na dokončené tělo figurky.

Hlavu jsem namaloval a nakonec byl s výsledkem svého zprvu nesnadného boje tak spokojený, že jsem ji rovnou přilepil na místo a ani ji nenafotil. Jak to ale celé proběhlo?

Použité odstíny jsou shodné s těmi, které byly využity při malbě rukou, co se trošku změnilo byla zvolená technika malby. Základní odstín je Vallejo 341 z řady Panzer Aces, tou byla v několika slabých vrstvách pokryta celá hlava (vyjma čepice, té jsem se po celou dobu malby ostražitě vyhýbal) tak, aby vznikla jednolitá vrstva. 

První stíny jsem do potlačených míst maloval směsí základu s odstínem 70.929 Light brown a s každou další vrstvou mírně zvyšoval podíl Light brown, až jsem maloval pouze tímto čistým odstínem. Po dosažení tohoto bodu jsem do Light brown začal přidávat odstín 70.872 Chocolate brown a pokračoval obdobně, dokud se mi stíny nezdály hluboké tak akorát. Co ale považuji za důležité je způsob aplikace těchto barevných směsí, které jsem pouze nenatíral přes sebe, ale snažil jsem se je nanášet zředěné retardérem od AK-interactive tupováním štětcem. Stejným způsobem jsou tupována i světla, kde jsem do základu přidával nejprve 70.927 Dark flesh a následně 70.928 Light flesh. Takto se mi (s největší pravděpodobností s pomocí Boží) podařilo dosáhnout skutečně hezkých a plynulých přechodů mezi jednotlivými odstíny světel a stínů.

Malba přimhouřených očí pod štítkem čepice byla trošku komplikovaná, zvláště pak vynucené opravy na oku levém. K jejich malbě posloužily odstíny 70.928 Light flesh a 70.950 Black. Příliš kontrastní oči ale bylo v zastíněné oblasti nutno utlumit několika filtry z čisté černé.

Vnitřek úst je vymalován glazingem odstínem 70.872 Chocolate brown s retardérem od AK-interacrive, zuby 70.928 Light flesh a rty směsí základní pleťové 341 (Panzer Aces) a šarlatové 70.817.

Vlasy Alberto Vicenzi nemá, takže se můžeme vrhnout rovnou na čepici.

Čepici bylo nutné zachovat při malbě pleti nedotčenou, aby nevzalo za své stříkané předstínování a mohlo býti naplno využito.

Stejně jako při volbě odstínu kalhot mi jako předloha posloužilo těch několik málo figurek pumpařů na internetu a tak přišla na řadu opět tmavá pruská modř Vallejo Model Color 70.899. Po předchozí zkušenosti s malbou kalhot už mi bylo jasné, že je vhodné použít koncentrovanější "roztok" barvy a nebát se toho. Takto brigadýrka dostala požadovaný odstín za použití podstatně menšího množství vrstev. 

Základ byl položen vskutku hezky, zesvětlenou verzí základního odstínu bylo třeba zdůraznit některé vystouplejší partie (především na dýnku čepice) a vymalovat paspuli ve švu dýnka. To byla nejnáročnější operace z celé malby čepice. Naopak ztmaveným odstínem (s přídavkem černé) byl obtažen podbradník a čistou černou vymalován kšilt a linka mezi čepicí a hlavou.

Posledním krokem malby čepice pak bylo vytažení knoflíčků podbradníku zlatou Vallejo Model Color 70.996.

Namalovanou hlavu pak už jen stačilo přilepit gelovým vteřinovým lepidlem. Díky zúžení krku krásně sedí na svém místě.

Pohled na dokončenou figurku zezadu.

Malinko nepříjemný pro mě je až příliš oranžový odstín pleti, který ale figurka má pouze když si článek prohlížím na mobilním telefonu. Otevřu-li fotografie na některém z počítačů, vypadá pleť v pořádku. Doufám tedy, že u většiny z Vás má Vicenzi zdravou barvu a nevypadá jako italský milovník mrkve. Pokud ano, tak se omlouvám za zkažený modelářský zážitek.

Bližší pohled na klíč ve Vicenziho levé ruce.

Pravá ruka se vztyčeným palcem.

A ještě jeden snímek dokončené figurky. 

První figurka ze tří je tedy hotová. Jen pro zajímavost, pracoval jsem na ní od 10.10. do 5.12., což je na jednu figurku docela dost dlouhá doba. Absolutně nechápu, jak někdo může namalovat figurku za šest nebo sedm hodin, když já celý víkend dělám jen hlavu. Pravda, čas a prostor na malbu jsem měl pouze o víkendech a to ani ne o všech, někdy se mi malovat nechtělo, takže jsem to prostě odložil. To byl vlastně i příběh mé říjnové týdenní dovolené, již bylo plánováno využít k namalování celé figurky, ale zkrátka to nevyšlo. Někdy to tak prostě je, jen mě mrzí že se to takhle zbytečně dost natahuje.

Momentálně pracuji na druhé figurce pro tuto diorámu a sice na květinářovi Domenicovi. Tempo je stejně volné jako u zde prezentovaného Vicenziho, ale zatím jsem s výsledky spokojen. Spokojen jsem nakonec i s tím, jak se mi podařilo dotáhnout do konce zde popisovaného pumpaře a servisáka v jedné osobě, zvláště pak při vědomí opravdu těžkých chvil při začátku jeho malby. Ty mě spíše odrazovaly než motivovaly. Ale i když vím, že to jde lépe a že je tu kolem nás mnoho skvělých a lepších figurkářů, jsem s výsledkem své práce spokojen. Je totiž potřeba podívat se na to i z opačné strany... Je tu také spousta kolegů, kteří by byli moc rádi, kdyby malbu figurek zvládali alespoň takto.

Nuže dobrá, pro dnešek to je vše, co Vám mohu ukázat. A na co se můžete těšit v únoru? To kdybych věděl! Rozhodně bych chtěl článek vydat, bohužel zatím sám nevím na jaké téma. Pokud by se mi podařilo dokončit figurku květináře, koukatelně ji nafotit a sepsat k tomu text, velmi rád bych jej vydal hned po Vicenzim. Upřímně řečeno se ale trochu obávám, že to vše neklapne a tak bude obsah druhého letošního článku překvapením až do poslední chvíle.

Nyní už vám všem ale přeji mnoho zdaru nejen s modely a těším se zase příště.

Michal Trlica