Vážení čtenáři, vítám vás u dalšího článku ze série věnované stavbě diorámy z prostředí meziválečné italské benzínky.
Minulá čast pojednávala o stavbě a barvení velice detailního podvozku a motoru Fiatu Topolino od čínské firmy Bronco, dnes se vrhneme na karoserii a především interiér této malé dodávky v květinářském zbarvení.
Článek bude o něco málo kratší, věřím však, že i tak bude pro mnohé z vás zajímavý. Tedy snad.
Teď už se ale konečně podívejme na fotografie a vše, co jsem zatím na modelu mého prvního čistě civilního automobilu v pětatřicetině provedl:
Tento obraz již známe z předchozího článku, zachycuje podlahu Topolina doplněnou o díly velice hezkého motorového prostoru.
Podlaha interiéru je naprosto hladká a bez jakékoli struktury, což není úplně v souladu s originálem. Povšimněte si také odvrtaných otvorů pro usazení pedálů a volantu. Je zde totiž na výber z umístění volantu a pedálů vlevo, nebo vpravo.
Podlaha nákladového prostoru je také naprosto hladká, zde by to ale neměl být problém. Je tu sice viditelná propadlina, nicméně není příliš hluboká a tak jsem ji nijak nezapravoval.
Na hladké podlaze interiéru jsem po studiu fotografií mnoha předloh napodobil kobereček, nebo spíše jeho strukturu, a to tupováním Surfaceru 1000. Na snímku jsou také patrné přilepené pedály. Trošku mě zaráží, že jen dva, ale u předlohy je tomu stejně.
Sedačky jsou ve stavebnici zpracovány velice hezky a prakticky naprosto shodně s předlohou. Malý prostor pro vylepšení tu ovšem stále je.
A to v podobě doplnění čepu sklápěcí opěrky.
Sedačky připravené k nástřiku. Ale o tom až později...
Na vnější straně podlahy vozu bylo třeba vytmelit pár vyhazovačů. I když to nakonec nebude vidět. Ale... Pro jistotu.
V předchozím článku bylo něco málo řečeno i o karoserii, dnes se jí budu věnovat o malinko více. Víme už, že jde o jeden výlisek, tedy odpadá náročné lepení z více dílů a složité tmelení vzniklých spojů. Musím napsat, že tento díl je vylisován opravdu nádherné, tím více s přihlédnutím k jeho tvarové složitosti. Cenou za tento luxus je pak pouze pár snadno odstranitelných linií po dělení vícedílné formy, jeden vtok na střeše a bohužel i dost vyhazovačů na vnitřní straně karoserie...
Krásná karoserie z opačné strany. Asi úplně největším nedostatkem jsou propadliny v oblasti nákladového prostoru. Ty vznikly kvůli dřevěné konstrukci vylisované spolu s karoserií.
Pohled dovnitř odhaluje ony nepříjemné vyhazovače ve střeše, za palubní deskou a také v předních blatnících. Patrná je i zmiňovaná dřevěná konstrukce nákladového prostoru, způsobující propadliny na karoserii. I tak ale chybí rošt dřevěné konstrukce střešního panelu. Co mě však překvapilo je skutečnost hezky naznačené dřevěné struktury tohoto střešního dílu.
Stopy po vyhazovačích jsem vytmelil, osadil kryty nádrže, stupátka a co je na fotografii asi nejdůležitější, podle podkladových obrázků vytvořil z profilů konstrukci dřevěného střešního roštu.
Tmelení stop po vyhazovačích se mi na pravém předním blatníku dost vymstilo. Plastikový blatník byl v inkriminované partii tak tenký, že jej tmel dokázal naleptat a tak vznikla propadlina. Kdyby nešlo o civilní a relativně nový automobil, měl bych velice hezké a realistické poškození tenkého plechu. Takto jsem měl akorát dost práce navíc. Nejprve přišel na řadu Milliput, potom broušení...
...pak několik vrstev Surfaceru 1000 a další broušení a leštění. Důlek ale nakonec zmizel a tvar blatníku zůstal (téměř) nezměněn. A tak jsem se stal i karosářem...
Propadliny na nákladovém prostoru byly tmeleny s využitím Tamiya putty basic type. Tady bylo samozřejmě nutné dost brousit.
Druhá strana karoserie po tmelení a broušení. Tento blatník se nepropadnul, Surfacerem jsem pouze kontroloval zda se podařilo zcela odstranit dělící rovinu.
Kapsy v polstrování dveří jsou sice již ve stavebnici znázorněny, bohužel předloze příliš neodpovídají. Proto bylo nutné je odstranit a vyhloubit otvor pro nové, vymodelované z Milliputu. Vlevo dveře po odstranění kapsy, vpravo původní vzhled výlisku.
Zde již obě kapsy po odstranění a začištění. Stala se mi ale taková drobná nepříjemnost... Nově zhotovené kapsy jsem nevyfotil a později se rovnou pustil do barvení. Tudíž dveře s novými kapsami uvidíte až nabarvené.
Zadní dvoukřídlé dveře nákladového prostoru jsou vylisovány odděleně a stejně jak jsou samostatně i dřevěné konstrukce na jejich vnitřní stranu. Tohle byl skutečně rozumný krok. Jednak by zde byly propadliny urcitě nevyhnutelné a pak bychom také zřejmě přišli o pár detailů.
Dole pak vidíme dva dřevěné díly na boční stěny nákladového prostoru.
Ačkoli toho v interiéru skutečného Topolina příliš nebylo, jeden velmi důležitý detail v Broncu přicijen opomněli. A to ruční brzdu. Naštěstí není nijak konstrukčně složitá a její přibližný tvar se mi podařilo napodobit s využitím drátku a hliníkové fólie.
V místě sedačky řidiče byla podlaha navrtána a do otvoru vlepeno párátko pro snazší manipulaci s celou sestavou. Základní nástřik byl proveden přípravkem Mr. Finishing Surfacer 1500 Black. Propadlina v nákladovém prostoru se stala podstatně výraznější, nicméně na mém postoji k ní se nic nezměnilo.
Černý povrch pak značným dílem pomohl při barvení, neboť umožnil vytvoření stínů a nepravidelností povrchu a to zvláště při nástřiku koberečku odstínem Tamiya XF-92. Nákladový prostor, tunel pro kardan a přední část interiéru jsou nastříkány Tamiyou XF-69 NATO black a také došlo na Tamiyu XF-4 Yellow Green s přídavkem lesklého laku X-22. Tato směs byla použita k nástřiku prostoru nad koly. Pedály a ruční brzda jsou vymalovány barvami Vallejo 70.992 Neutral grey a 70.950 Black.
Patinu jsem započal drybrushem šedými odstíny barev Vallejo na podlaze nákladového prostoru se snahou napodobit ošoupání povrchu.
Nasledovala malba několika odřenin na zelené plochy a to barvami Vallejo 70.857 Golden Olive + 70.952 Lemon yellow a 70.872 Chocolate brown.
Detailní pohled na odřeniny. Jejich množství mělo být velmi omezené, stále je nutno držet na paměti civilní charakter vozidla. Na druhou stranu v nákladovém prostoru firemní dodávky se nějaky ten škrábanec dá očekávat.
Podobný přístup platil i u míry zašpinění interiéru zejména koberečku. Jelikož ale jde o vozidlo květináře, je zde dost pravděpodobný výskyt zeminy a jejích stop. Tento typ zašpinění také vzniká relativně rychle a snadno, čemuž jsem se snažil vzhled koberečku přizpůsobit. Veškerá patina vznikla olejovými barvami 502 Abteilung, nejprve wash ze zemitých a prachových odstínů a následně cákance stejných barev a jejich směsí.
Stejný postup aplikovaný v nákladovém prostoru.
Exponovanější plochy jsou zašpiněné více, méně exponované plochy, jako například prostor za sedačkami, jsem zašpinil pouze lehce.
Sedačky byly nejprve nastříkány Surfacerem 1000 a následovalo předstínování matnou černou Tamiyou XF-1 v potlačených partiích.
Dalším krokem pak byl nástřik Tamiyou XF-64 zředěnou Leveling thinnerem tak, aby předstínování zůstalo patrné. Jelikož se mi však sedačka zdála stále dosti málo barevně rozbitá, naopak exponované plochy byly zesvětleny nástřikem směsí XF-64 a XF-78.
Původně jsem chtěl na kůži namalovat odřeniny a oloupnutá místa, nicméně opět mě zastavila potřeba vytvořit spíše novější vůz, tedy větší poškození kůže nepřipadalo v úvahu. Patina se tak omezila pouze na wash a několik cákanců, obojí olejem 502 Abteilung odstínu Sepia.
Hotové sedačky z jiného pohledu.
Pohled na sedačky usazené na svých místech. Řekl bych, že paráda!
Jiný pohled na dokončenou podlahu interiéru se sedačkami.
A pohled od motorové části.
Ještě před nástřikem jsem pro zjednodušení následujících prací přilepil dveře řidiče a oddělené jsem ponechal pouze ty na straně spolujezdce, neboť je chci mít mírně pootevřené. Celou karoserii pak čekalo důkladné omytí mýdlovou vodou, abych ji dokonale zbavil všech pozůstatků prachu po broušení propadlin a dalších neduhů a po vysušení přišlo na řadu důkladné odmaštění isopropylalkoholem.
Nástřik zahájila vrstva šedého Surfaceru 1000 na vnější straně karoserie.
Interiér karoserie jsem barvil obdobným způsobem jako podlahu, tedy nejprve černý základ Surfacerem 1500 a na něj více či méně pravidelný nástřik barvou karoserie, v tomto případě Tamiyou XF-4 s přídavkem lesklého laku X-22. Pravdou je, že černý podklad jsem nechal prosvítat hlavně kolem dřevěné konstrukce a to spíše na více zastíněné straně interiéru Topolina.
Dřevěná konstrukce přinesla možnost malby několika odřenin, ty jsem ve velmi omezené míře namaloval i na plechy.
Wash byl aplikován opět za použití oleje Sepia firmy 502 Abteilung. Posledním patinovacím krokem bylo opět několik cákanců, opět stejným olejem.
Dřevěný strop s roštem. Za pozornost rozhodně stojí již ve stavebnici naznačená dřevěná struktura.
Za co jsem si ale (ve chvíli, kdy jsem si toto selhání uvědomil) dost nadával, je nenaznačení dřevěné struktury na laťkách a konstrukci na bocích nákladového prostoru. Teď už to opravit nepůjde. Ale co... Nakonec to nebude tak moc vidět. I když mě to pochopitelně mrzí. Tak zbytečná chyba...
Postup barvení dveří bude rozebrán v některém z dalších dílů věnovaném barvení exteriéru dodávky. Do kapsy ve dveřích řidiče jsem vložil mapu vydanou společností Agip.
Poslední součásti interiéru, kterým se dnes budeme věnovat, jsou palubní deska a volant.
Základ panelu je nastříkán opět interiérovou směsí akrylů XF-4 a X-22, samotnou přístrojovou desku jsem vymaloval štětcem černou Vallejo 70.950. Ovládací prvky, lem a okraje "budíků" jsou vybarveny stříbrnou fixou UniPosca. Ačkoli stavebnice obsahuje obtisky číselníků, namaloval jsem si je nakonec štětcem za použití bílé Vallejo. Zasklení jsem pak klasicky imitoval kapkou lesklého laku X-22. Na jeden z "čudlíků" jsem pak imitoval nápis šarlatovou Vallejo. Objímka osy volantu zhotovená z drátku je namalována barvou Vallejo odstínu 70.992 Neutral grey a lehce odřená, neboť působila příliš uměle.
Okolo stříbrného lemu černého panelu byl zapuštěn wash, linku oleje odstínu Sepia pod prolisem desky jsem roztupoval do ztracena.
Volant je nastříkán odstínem Tamiya XF-69 s kapkou lesklého laku X-22, osa volantu je pak natřena barvou Vallejo 70.992 Neutral grey. Jediná patina volantu spočívala v zapuštění washe v místě jeho styku osou.
A to bude pro dnešek vše, vážení přátelé. Zatím jsem s dosavadními výsledky spokojen, i když ne vše dopadlo přesně podle mých představ. Dopadlo to řekněme trošku jinak, ale nikoli hůře. A to je nejdůležitější.
Logicky by mělo být následujícím krokem sesazení podlahy vozu s karoserií a práce na exteriéru Fiatu. To ale nebude předmětem dalšího článku, ani dalšího postupu. Před uzavřením interiéru je nezbytné vybavit jej nějakými těmi doplňky a to konkrétně se zahradnickou a květinářskou tematikou. A přesně o tom by měl být další díl.
Doufám že se tu u něj zase všichni ve zdraví setkáme, i když nemohu s jistotou říci, kdy se tomu tak stane. Pomalu, nebo tedy docela rychle se blíží termín atestační zkoušky, velikonoční volno jsem skoro celé věnoval Topolinu, ale blížící se studijní volno nelze využít k modelaření. Určitě si k modelům sem tam odskočím, abych se z toho nezbláznil, ale na nic velkého to určitě nebude.
Tak mi držte palce ve všech ohledech a u příštího článku se těší
Michal Trlica
Žádné komentáře:
Okomentovat